stihate? - diskuze

Přidám se- mám zatím jedno dítě- 14měs. syna. Když se narodil, tak první dva měsíce byly pro mě masakr-věčný kolotoč kojení, přebalování, chování..... Ale i v tom vyčerpání jsem si našla čas, abych aspoň něco málo uvařila a s uklízením hold pomohl manžel. Po třech měsících už jsme měli systém, přesli jsme na Sunar, malej víc spal a já stíhala všechno, co jsem potřebovala. Když usnul, naběhla jsem na úklid, vaření, žehlení a dělám to tak doteď. Malej usne a já jdu dělat. Už jsem to tady kdysi psala- máme doma provozní nepořádek- tj. nedrhnu byt dvakrát denně, sem tam se najde nějaká hračka mimo pokojíček, prach ukízím jednou týdně, vysávám dle potřeby někdy i třikrát do týdne, plovoučky zametu většinou každý den.. Nemám doma binec a stíhám, protože chci stíhat a nehodlám mít doma nánosy špíny.

Ja myslim, ze to je vsechno o rozvrzeni casu. Nektere holky vsechno delaji, az kdyz dite usne, ze s nim proste nic nestihaji. tak po nocich vari, zehli, uklizi a jsou z toho urvane a nestihaji. Nebo ten druhy pripad, ze jsou vecne nekde na drbech a pak nstihaji nic doma. Ja jsem od zacatku delala vsechno s detma. Pokud deti byly vzhuru, uz odmalicka jsem se snazila, aby se umely taky zabavit samy. Ze zacatku to byl boj, ale vyplatilo se to. takze ted mam zavedeno, ze dopoledne pracuju, varim, peru, uklizim atd. a deti si hraji(obcas staci zkontrolovat, propadne zasahnout). Tim padem si odpo muzu i chvili odpocinout, kdyz maly spi. A potom muzem vyrazit ven a vecer se jim muzu poradne venovat. Proste rezim je dulezity a clovek pak stihne vsechno, co potrebuje. Nerikam, ze mam doma porad naklizeno (deti se o bordel postaraji neuveritelne rychle), ale je nesmysl tvrdit, ze s detmi se neda nic stihat.

To je jasný,Verča řvala od rána do večera,nespala,ale uklizeno a uvařeno jsem vždycky měla.Některý mamky se tomu moc poddávají a to není dobře.Děti toho začnou dříve nebo později zneužívat

Tak to já budu asi trochu černá ovce. Tak to vezmu od začátku . Ač mám, pokud to můžu sama o sobě tvrdit, docela dobré organizační schopnosti (před mateřskou jsem docela úspěšně vedla malou firmičku), tak po narození našeho milovaného potomka jsem fakt nestíhala skoro nic. Tak do jeho sedmi měsíců(pak už to šlo ), jsem byla ráda když jsem měla čas se vůbec najíst.Můj den se skládal z nošení a kojení, většinou bezůspěšného uspávání a nočního bdění...prostě starosti o našeho "věčně" řvoucího potomka. Úklid, v té době našeho malého bytečku, jsme s manželem poměrně zvládali, teda až na mytí oken. Vařit jsem naštěstí nemusela a na nějaké vánoční pečení nebyl čas a ani síly. O čtení či nějáké jiné zabavě jsem si mohla ve šťastných chvilkách spánku nechat jen zdát. Byla jsem jak otrok našeho děťátka. Ten kdo to nezažil to nemůže pochopit. Byla jsem z něj úplně vyžízená a manžel taky i když mnohem méně, jezdil si totiž "odpočnout" do práce . Tak abych to zkrátila, už máme dvě děti a bydlíme v domku, takže obecně více práce. No a všechno zvládám docela v pohodě. S naším už skoro pětiletým chlapečkem se dá docela dobře dohodnout i když je pořád jak vítr. A naše už roční holčička je oproti bráškovi ůplný andílek i když toho ze začátku taky moc nenaspala. Takže můj názor je, že samozřejmě záleží na tom jak si co zorganizujete, ale také na tom jaké máte děti, někdy to prostě nejde...

Mám kluky po roku. Smířila jsem se s tím, že doma to s malýma dětma nebude jak ze žurnálu. Snažím se udržovat provozní pořádek. Nestane se, že by mě někdo vzal kluky ven a já si mohla něco podělat. Musím stíhat i s něma.

přesně tohle jsem v těhu u kamarádek taky nechápala...a docela stíhám až se divím,možná až budou děti dvě bude to horší,ale zatím pohoda,dokonce jsem měla ze začátku pocit,že se nudím.že se malý dost nevěnuju, alemalá pořád spinkala,byt čistej,navaříno a v televizi dávaly prd,tedka už je to veselejší...jak je větší tak už spolu blbneme,povídám jí říkačky..uvidíme až začne lézt a běhat....

tak koukam, ze jsem rozpoutala peknou debatu jsem moc rada za vase prispevky, aspon ted vim (co uz jsem ostatne davno tusila), ze se moji sestre asi moc stihat nechce nemluvim o tom, ze by doma musela mit vsechno peclive naklizene a sterilni, ale o tom, ze se ji proste nechce jako se ji ostatne nechtelo nikdy!No a ja to snad po precteni vsechn vasich rad zvladnu lepe nez ona, protoze uz ted vim, ze se vsechno da zvladnout a nejak zkombinovat, jen kdyz clovek chce a neznamena to, ze bych tim zanedbavala svoje dite

no já se přiznám,že stíham vše...akorád než jsem si udělala svuj řád tak to trvalo asi necelý měsíc po porodu...tak doufám,že bude stíhat i nadále

No tak u nas je to tak, ze uklizi hlavn2 manzel a to ne proto, ze bych nestihala, ale proto ze chce. Je tak trochu puntickar, takze ma rad, kdyz si to pekne sam ulidi, jak se mi libi. Nekecam mu do toho, jsem rada, ze uklizi. Dela to jednou tydne. Ja skoro denne peru, pak to 1x -2x tydne vyzehlim, Denne se umyva nadobi a dela takovy ten provozni poradek-neporadek. Mozna mam stesti, ze Jolanka je moc hodna, sama si i dve hodiny hraje, jen k ni staci prijit dat ji hracku, kdyz se vzteka a hraje si dal. Jsou ale maminky, kterym mimco denne rve a to fakt dokazu pochopit, ze trochu nestihaji. Nebo proste davaji prednost hlavne diteti pred poradkem... nevim, co je dobre a co spatne...nechci malou zanedbavat, ale zas ji nechci zvykat, ze u ni budu vecne sedet...to pak rve a vyzaduje pozornost. Takze si s ni pohraju pak umyju nadobi a zas si s ni pohraju a tak nejak to je cely den. Proste neco delam na etapy, samo, ze kdyz spi treba dve hodiny, tak za tu dobu stihnu vydrbat koupelnu, zachod a pod. Takze stihat se da a zalezi jak je kdo zvykly a jak si to rozvrhne.

ja mam tri decka a z toho jedny jsou dvojmo a stiham vse,skoro kazdy den varim,peru a zehli furt atd,uklid taky,ale zase kdyz nekdy neco neni hotovy,tak se z toho nezblaznim a udelam dalsi den nebo za dva dny,nechapu kdyz ma nekdo jednoho prcka a porad si stezuje jak nestiha(vetsinou slysim u dr),mam tri a myslim ze mi nemuze nikdo vycitat,ze neco neni

ja si myslim že první asi dva měsíce je normální že se to nestíhá pak už by se to měl člověk naučit stíhat i s mimčem.Já mám partnera dost často v zahraničí a času mam hromadu a nestíhám jenom když mě přepadne lenora. I když žiju v panelaku tak to je zase jednoduší než v rodinném domě se zahradou

Záleží jak se na to podívaš a jak se k tomu postavíš. Před těhu jsem hodně věcí neřešila. Byla jsem ráda že si odpočnu z práce. Vánoce jsem naklidili napekla a to jsem chodila od rána do večera do práce. Napečeno bylo 14druhů cukroví. Sestra měla ani né roční holčičku a upekla jen jedno. A já od rodičů slyšela, dej ji cukroví nemá čas upíct. Přitom mamka tam jezdila na celé víkendy hlídat, po sestřině porodu s ní byla týden doma a pomáhala(prala, žehlila, gruntovala). Myslela jsem si že mně pomůžestejně i kvůli Jurovy že nevidí. Pomoc byla minimální, ale nestěžuji si , zvládla jsem to bravůrně. Letošní vánoce jsem se odmítala honit, co bude bude, zbytek házím za hlavu. Cukroví jsem stihla jem 5 druhů a i o ty jsem se "musela" podělit se sestrou, má přeci 5ti letou holčičku a chodí do práce. Jediný co mně šíleně vytočilo bylo, když se segra zeptala jak to že jsem nedělala tučňáky(zdobené vosí ulky), když jsu na té mateřské dovolené. Že mám doma všude hračky, aby byli po ruce mi nevadí. Snažím se strávit co nejvíce času s Ondráškem, abych o nic nepřišla. Bordel počká, zážitky utečou.

My tedy doma nemáme rozhodně rozděleno to je mužská práce a to ženská..Když je třeba něco udělat,podělíme se s manžel,spíš bych to tedy formulovala,že mi manžel pomůže,je ale pravda že si většinou stíhám vše co stihnout chci sama..to že často nechci je věc druhá..Ono jde o to se naučit s tím dítětem žít..Je hezký říct že já nemůžu to či ono,neb mám dítě,ale v mém případě to spíš chápu jako frázi pro ostudu a výsměch,načež to,že si stihnu doma udržet pořádek v mezích je pro mě právě povzbudivý že to tedy zvládnu i s Fífím..Jeden případ za všechny..Mám "kamarádku" a ta má tři děti..18,16 a dva roky..Manžel jezdí domů každý druhý weekend,jedna dcera je na intru,druhá tedy né a tu malou hlídá věčně věků děda a babička..ti bydlí u nás ve vchodě tudíž mám docela přehled..Ona nevaří,neb dcery se stravují ve škole a ona si chodí pro obědy do školky ale za to si furt stěžuje jak je to děsný že nemá na nic čas,že nic nestíhá,to víš tři děti...Naopak mám další kamarádku a ta má děti čtyři..Dvě jsou pryč z domu a dvě jsou doma,vaří každý den,nic nějak neřeší,má svý děti ráda,nikdy si na nic nestěžuje,doma má uklizeno,je ráda když přijedou na weekend domů ty dvě dcery třeba i s příteli,prostě jedno je pravda svatá a to...Jde o to z jakého úhlu pohledu se na věc koukáš...Pokud budeš chtít uklízet,uklidíš..Je pravda že někdy skrze všechna snažení něco nevyjde ale myslím že je to hodně v nás v lidech...Rozhodně nikoho nelituju že něco nestíhá,jen tiše koukám a myslím si své...

ono je to tak, že někdo stíhá a někdo ne - záleží asi na tom, jak si to kdo dokáže rozganizovat. Já jsem při 3 dětech docela stíhala /i když vše nebylo vždy na 100% /- ale mám všude daleko - do obchodu, k lékaři, k tomu dům, zahrada....vždy jsem však stihla mít i uvařeno, v mezích možností uklizeno, stihla jsem si pohrát s dětmi, přečíst pohádku ap. - samozřejmě, že jsem se musela otáčet celý den a kolikrát jsem toho měla dost. Ale znám několik maminek - bydlí ve městě /tedy mají vše u nosu - obchody, lékaře.../, mají 1 - 2 děti, 2 pomáhající babičky, byt v paneláku, žádná zahrada a nestíhají, obědy si chodí kupovat do vývařovny - to já prostě nechápu

Já stíhám tak jak já chci a moje děti potřebují

Přesně tak stačí si vše rozvrhnout taky to tady nemam jako ze žurnálu.Taky jsem při prvním klukovi říkala že to nejde ted mám tři a ono to jde.Když se mi nechce umejt nádobí hned po jídle tak ho taky neumeju a jdu se radši věnovat dětem ona ta práce neuteče.Za celou tu dobu se mě nestalo aby mě přišla máma a uklidila mě nestalo se ani to aby někdo přišel hele určitě si chceš odpočinout tak já si je vezmu a běž si lehnout.jo vlastně mam segru ta si kluci vezme ale vždy mi tady jedno nebo dvě zustanou.Mam kamarádku která má 7letou holku a4měsičního kluka a ta když mi řekne že nestíhá uklidit natož uvařit tak padám do vrtule holka je do 15.00 ve škole a malej ten pomalu pořád spí a ona nestíhá bodejt by jo když je věčně po nákupech nebo po návštěvách.Je to opravdu o tom si to vše rozvrhnout pak jde vše

Pominu-li případy, kdy se maminka musí starat o dítě (nebo jiného člena rodiny) nemocné, vyžadující intenzivní celodenní péči (a to myslím jak handicapy fyzické, tak i mentální), myslím že nestíhání není ani tak nestíháním, jako spíš prostě a upřímně neschopností.Vše je, jak tu už několikrát padlo, o systému a režimu. Mám sice zatím jen jedno děcko, ale zase kromě toho mám aktivity jiné (a to rozhodně nemyslím volnočasové), které mi dají mnohdy zabrat. Přesto si neumím představit neuvařit nebo neuklidit, nevyprat či nevyžehlit.Moje zkušenost je ta, že osmihodinový spánek je zbytečným přepychem, který si bohužel nemůžu dovolit, vstávat třeba v devět hodin a pak si stěžovat na nestíhání, to mi taky nějak dohromady nejde. "Nestihnout" jít s dítětem ven považuji za nepřijatelné.Jsou v domácnosti činnosti, které třeba až tak moc neřeším, nebo jsem se je neřešit naučila, jiné naopak neřeším v tom smyslu, že hotové být prostě musí (ale to už souvisí spíš se způsobem naší obživy) - a to i za cenu "dlouhých nocí".Mně osobně by asi hráblo, být s dítětem "jen" doma na RD, mít na starosti kromě dítěte třeba jen byt a to ani nezmiňuju stžování si, že nestíhám.Taky znám případy, kdy je maminka od jednoho dítěte, žijící v bytě, neustále "hotová", odrovnaná, nestíhahící a ještě dokonce okolím litovaná - to fakt nevím, jestli se smát nebo brečet.(Teď se mi vybavily někeré scény a záběry z Výměny manželek - nechápu, jak je někdo schopen s domácností, která je vlastně vizitkou ženy, v některých případech vyjít před celý národ.)

Mě vadí,když se mě někdo ptá,jak to zvládám s dvěma dětma.No jak asi-úplně normálně.Stačí,aby si člověk trochu rozvrhla den a je vše v pohodě.Hlavně klídek a žádné stresy.No co,že to tady nemám jak někde v interkontinentálu.Já se ani nedivím,že některé maminy nestíhají,když celé dopoledne lítají po návštěvách.Měla jsem pár takových známých,které to tak dělali a pak si věčně stěžovali,že nic nestíhají.Přiznám se,že mě vadí,když mi tady někdo leze dopoledne.Já si totiž dopoledne vše udělám,uvařím a pak chodíváme ven.A kydybch někdy měla po někom chtít,aby tady chodil uklízet,propadla bych se hanbou.A za celou dobu co kluky mám se nestalo,že by mi je někdo vzal do kočáru,abych si mohla uklidit a jsem ráda.Hlavně ale nakonec nesmím zapomenout na to,že máme parádního taťku,který mi se vším pomáhá.

Myslím,že stihnout se dá vše.Jen je třeba si to rozplánovat a určit si,co je nutné a co počká třeba do zítra.Špinavý hrneček na lince 2 hodiny počká,je přece lepší jít s détětem ven.Alespoň tak to dělám já.

ja mam 2deti jedno ma 4,apul vodim elišku do školky na 8,00 a pro ni si chodim mezi 14.30az 15,00hod.pak mam ješte vojtiška ma 10mesicu teprve tet mu rostou zuby a sedi.odte doby co se malej narodil nestiham nic zbydou možna tak uvařit.když potřebuji neco třeba vysat přivolam si babičku jestli si vezme maliho a nebo se pocka až ma tata volno.nas tata děla nepretržitou smenu. ale když člověk chce vše se da zvladnout