Prosím o radu - diskuze

Je dost riziko ti radit, kdyz clovek nezna situaci.Musim rict, ze jsem mela stejne pocity jako maz ty co se tyce manzelskeho vztahu - ze je spise kamaradsky.Muj exmanzel byl sice rad se mnou a hodny,ale zase jen se mnou a nechtel se ji nikam bavit, nikam do spolecnosti.trvao to par let,ale taky jsem se rozhoupala,az kdyz jsem poznala srovnani(nekoho jineho) Nakonec jsem od nej odesla a rozvedla se a jsem se svym pritelem 9tim tretim) a mame miminko.Jediny,co bych videla jako velky rozdil je to,ze vy mate dite.jste rodina.nepretrhas s nim pouta uplne a rozvod by byl mnohem slozitejsi.Jde o to jak hodne to citis.Jinak musim rict,ze ja se rozhoupala az po tak roce co jsem ho znala a dejme tomu 5 mesicich co jsme spolu opravdove chodili.Bejt tebou bych pockala.Musis toho druheho pripadne hodne znat.Take zalezi jak hodne chces/nechces rozbit rodinu.Nebala bych se ( se svou povahou) udelat rozhodny krok,ale urcite bych si to jeste rozmejslela.I ja jsem zkusila tehdy jeste posledni sanci s manzelem a jeli jsme na dovolenou.ZDo posledni chvile jsem doufala, ze to slepime,ale nepovedlo se a ted jsem nesmirne rada.Ja ho vubec nemilovala a stejne bysme se asi v budoucnu rozesli, kdyz uz bych ztratila silu, mit s nim ty nervy.Zkus pro vas vzah jeste neco udelat a napadnika nech at se jeste nejakej ten mesic projevi.tak co on, rozvedl by se.promysli i technicke stranky.Takova emocni pomucka: predstav si(ale opravdu poctive a do detailu) sebe, bydlici sama s malou nekde jinde, ne s tvym manzelem - proste situaci po rozvodu - nejakou konkretni.Predtim premyslej o tom jake to mezi vami bylo kdyz jste se brali.Pak jestli te bude z te realne predstavy pichat u srdce ci hrkat v oblasti bricha, neni rozhodne ten cas ho opustet.Mozna mate jeste sanci.

Dobrý den taky se mi něco podobného stalo asi bych se také víc přikláněla k tomu si s manželem jít nekam sednout a promluvit si ale tady jde o to jestli manžel bude vúbec chtít si promluvit jestli to vše nebere jako samosřejmost že to tak má být a že podle něho není žádný problém.Ale zkusit se má vše za to nic nedáte.taky jsem měla manžela který mi se synem nepomohl byl neustále v práci a když doma byl tak sme si neměli co říct.pak se oběvil muž který byl velice pozorný a mě se to velice zamlouvalouvalo.Rok sem se snažila aby sme byli spolu a pak už jen aby syn měl tátu.po nezdařených rozmluvách a neustálích hádkách jsem to vzdala a odstěhovala se.ted už pět let jsem s mužem který dá se říct že na mě po celou tu dobu čekal a jsem velice spokojená sice taky není stále doma ale je to o něčem jiném.Takže tím chci říct nejdříve si promluvte a pak uvidíte v žádném případě bych už ale nezustávala s manželem jen kvůli dítěti nemělo by to význam.hlavně bych manželovi neříkala o třetím to by nebylo cesty zpět takže zvažte pro a proti.Ale můžu říct že když už jednou to přestane klapat tak už se to nikdy nevrátí na začátek a budete se jen a jen o něco snažit astejně dojdete k závěru že vás to unavuje a nebaví.jinak at se rozhodnete jakkoli budu vám držet palečky.

Taky si myslím,že by jste si měli oba sednout,třeba ke kafíčku,a v klidu si všechno vyříkat.Co vám vadí,co od toho druhého čekáte a nečekáte.A jestli jste ochotni najít nějaký kompromis(v každém vztahu se asi musí dělat).Teprve pak bych asi dělala nějaké další závěry.Ať se neunáhlíš.Držím

Trochu jsem se vžila do Tvé situacea zjistila jsem, že jsem v v ní byla nedávno!!!!Doma mám ubručeného, nespolečenského, neustále brblajícího, nespokojeneho tvora a asi tak před půl rokem jsme měli s holkama ze střední sraz a já tam poznala pravý opak!!!!!Taky ženatého, ale s dítětem!!!Chtěl mě, já ho taky, nic mezi námi ale nebylo, protože já blbá si v tu chvíli vzpomněla na manžela a syna a nemohla jsem!!!!Vzpomněla jsem si na naše začátky a taky na chvíle, kdy mi s ním bylo dobře!!!!nechtěla jsem zničit něco, co jsme tak dlouho budovali!!!!Druhý den jsem byla jako vyměněná a s manželem více komunikovala a řekla mu, ať už není tak ubrblaný a vše co mi na něj vadí, že ať si nemyslí, že od něj nemohu odejít, že včera o mne měl zájem mužský, o mne vdanou ženu s dítětem!!!Vyrazilo mu to dech!!!!nečekal totiž, že by se něco takového mohlo stát, měl mě jistou a teď měl pochybnosti!!!!Od té doby se to u nás fakt zlepšilo!!!!Někdy bych ho sice zabila......ale jsou i horší věci!!!RadA:zkus to udělat podobně, třeba už si manžel zvykl, že sedíš jen doma, staráš se o dítě domácnost atd....

Já myslím,že když to takhle píšeš,tak už jsi se rozhodla.Soudím,že opustit manžela,jen si to musíš zduvodnit sama,před sebou.Ono každé manželství už je po čase stereotip,pokud nenastane nějaká změna.Třeba další dítě,nebo jiná práce.Bohužel manžel se nezmění.Zkus si najít nějaký program pro sebe bez manžela.A nebo fakt odejdí jestli to tak cítíš neprodlužuj to.Já osobně jsem vydžela a vyplatilo se mi to.Celá jsem se změnila a manžel musel potom taky.A ted po 17 letech jsme opět zamilovaní jako na začátku.

Zacala bych tim, ze bych s manzou nekam vyrazila a tam si s nim vazne promluvila o vasi budoucnosti. Co te trapi a co chces jinak. Toho oneho bych zatim nevytahovala, protoze jak o nem zacnes, uz neni cesta zpatky. To si dobre rozmysli. Muze to byt chvilkove poblouzneni a znicilo by vam to manzelstvi. Dej vam jeste jednu sanci a sobe vic casu na premysleni. Dej si nejakou lhutu a pak se rozhodni, co dal. Ale dej sanci i manzelovi, ne jen tomu druhemu. Jo a nezapomen, ze kazda zamilovanost odezni a zas to bude jen nudny vztah.

ahojinky, je mi moc líto co právě prožíváš...Pokud ve vztahu chybí láska, tak je to opravdu špatné...Bohužel Tě neznám a nevidím do Vašeho problému a z toho co jsi tu napsala je možno soudit, že jistý problém tu je, ale kde a v kom???Nejlepší by asi bylo si uvědomit co vlastně od Vašeho života ještě očekáváš nebo díky známosti žiješ v oblacíh a jsi naplněna štěstím a láskou...Jenže to může být opravdu jen na chvilku...Nejlepší by bylo si s manželem o všem popovídat a vysvětlit si co komu vadí a chybí, co potřebujete a jeden od druhého očekávate...lásku, porozumění, toleranci, společně trávené volné chvíle...Máze spolu holčičku a tu jste určitě stvořili naplněni láskou, tak co se najednou stalo???Je opravdu příjemné mít někoho, kdo má podobné problémy a můžeš se mu svěřit a je Ti opravdu krásně, ale jen tohle může zničit vztah manželství, které ještě třeba není v troskách. Samozřejmě pokud už necítíš žádnou lásku ke svému manželovi, tak bych to možná řešila jít od sebe a potom se plně věnovala nové známosti. Něco podobného jsem také zažila...V našem vztahu jsme měli také problémy a objevil se človíček se kterým mi bylo krásně, ale když jsem přemýšlela jestli opustit současný vztah, na kterém mi opravdu záleželo a věděla jsem, že máme problémy a zdálo se mi, že už přítele nemiluji a nechci s ním být. I přesto se mi podařilo se vrátit nohama na zem a zvážit pro a proti. Problémy jsou a budou opravdu všude, ale je asi nejlepší je řešit a né se unášet jinými city...Je to opravdu hodně těžké a proto Ti držím pěsti, aby jsi si vše dobře rozmyslela a určitě se rozhodla pro tu správnou lásku...Drž se

Těžko radit někomu v téhle situaci.Asi bych prostě ulovila manžela,odložila dítě někam k babičce,manžela odtáhla na večeři a tam si vážně promluvila o tom jak vaše manželství vidíš ty a jak ho vidí on.Třeba mu jen nedochází že ti něco chybí.

2 měsíce je opravdu krátká doba a nesmíš zapomenout,že ta milost a příjemnost se vytrácí až nastanou všední problémy a musí se řešit. Ve vztahu je zamilovanost jen začátek,a pak už je kompromis,domluva.Zase žít s něký s kým si nemáš co říct a všechno vychladlo taky není řešení.Tak si někam vyrazte,navrhni mu nějaký program,ať máte společný zážitky,třeba mu taky dojde,že být jen v práci není to pravé.