postel nebo postýlka? - diskuze

zrovna vcera bylo v sama doma ze by deti meli spat ve svoji postylce kvuli nahlemu umrti kojencu.Sice to tam moc nevysvetlil proc ale pry jo. A ja jsem taky pro

No to je těžký,první 2 měsíce se mnou malej většinou trávil noc ve velké posteli, buď sem usnula při kojení nebo sem byla pohodlná a nebo se mi prostě líbilo položit si ho na sebe-bříško na bříško,protože se mi asi stýskalo,že sem ho 9 měsíců měla pořád u sebe tak blízko a nedokázala jsem se toho vzdát.Ale pak sem začala mít obavy,že si na to zvykne,tak sem ho začala dávat víc do postýlky a naštěstí tam většinou spí (teď má 3 měsíce)..problém je v tom,že on hrozně rád spí na bříšku,tak mám o něho strach,ale na noc ho tak nedávám,naštěstí usne i na zádech,ale nad ránem,tak kolem 6 když se budí už tam spát většinou nechce,takže si ho zatím pořád nechávám u sebe v posteli na ty 3 hodiny než se probudí znovu,ale snad se to taky brzo odnaučí i já.

A nemáš strach, že na něj lehneš? Já jsem měla Marušku po porodu párkrát u sebe, a moc jsem se nevyspala, protože manžel je zvyklý se ke mně tulit, a tulil se i přes mimino, tak jsem furt hlídala, jestli na ní neleží. Jednou jsem ji málem zalehla já, jak jsem tvrdě usla. Ale ona po asi měsíci začala lepší spávat u sebe, máme postýlku přiraženou k naší posteli, takže nás dělí jen ohrádka, která ji chrání, aby jsme se na ní nezkulili.

dle mého názoru patří dítě do své postýlky.Vašík v ní spal od malička,až pak kolem 8-10měsíce si začínával vynucovat spaní s námi v posteli,budil se co půl hodina a chtěl za mnou.Já si myslela jaký má chudák hlad,tak jsem ho stále přikládala a přikládala a nakonec se ukázalo,že chce spát s námi.Tak jsme to hned utnuli a přestěhovali ho do jeho pokojíku a kupodivu spal celou noc jak dudek.Potřeboval soukromí.

Když byl Kubík takhle mrňavej, tak jsem se hrozně bála, že ho zalehnu...navíc jemu bylo jedno, kde spí. Teď spí u sebe v postýlce, ale k ránu když se vzbudí si ho beru k sobě a už ho nechávám... já totiž u kojení usnu dřív než on... Ale je u nás ve velký tak od 5 do 8 než vstává. Občas to zkouší i z večera, ale to má smůlu, protože já bych se pořádně nevyspala...

Můj názor? Dítě patří do postýlky, taky mi je občas smutno, ale tohle je bič na rodiče..., jen ať si zvykají an to, že budou pak samy i v pokoji :), ale je to každého věc...

já souhlasím s holkama dítě patří do postýlky.Patriček byl jen v postýlce...švagrová si naučila malou do postele a usínaní u prsu a malá měla rok a pul a ještě furt to tak měla,holt byla těhu a měla problém ji odnaučit..bylo to s kraválem..včera otom mluvili i v sama doma,dítě do postýlky a maminka do postele,ale v jedné místnosti.Mi to tak měli a fungovalo to

doporučuju ze zkušenosti vlastní i mé ségry- co nejdřív do postýlky a nechat spát v ložnici, jinak se toho zlozvyku nezbavíte. Synovci- 7 a 5 let- doteď lezou rodičům do postele.

urcite jsem proto aby mimi bylo ve sve postylce ale v pokoji s rodici-maminkou...ja malou obcas beru do postele k ranu, kdyz moc breci a chce byt s emnou, jinak bychom se nevyspali.ma ted to obdobi velke fixace na me- ma skoro 9 mesicu.ale i to fakt jen velmi vyjjimecne a na chvili..jinak vcera v sama doma rikali ze se to vylozene nema, a take se zvysuje pravdepodobnost nahleho umrti kojencu, nehlede na to ze pak mimi z postele jen tak nedostanete a bude to boj...

Já jsme spala s Aničkou asi tak měsíc a půl na jedné posteli v obýváku,manžel musel dobře spát kvůli práci...A pak už jsme jí dali do svého pokuje do své postýlky a bez chůvičky.Měla jsem strach,ale ta chůvička reagovala na vše ,i na pohyby venku,takže jsem se 1. noc vůbec nevyspala a tak jsme jí teda vypnuli.No a pak další moci spinkala ona i my.Kojila jsem tehdy asi tak 3x za noc a pak už bylo UM,takže jsem setjně musela vstávat a připravit ho,tím pádem to u mě nebylo o pohodlnosti,že bych jen vystrčila prso a pak usnula.A musím říci,že ačkoli mi jí také bylo líto a třeba v pozdějším věku(4-6měsíců)když jsme jí dali večer do postýlky a ona si tam sama povídala než usnula (třeba i hodinu) , tak mi to trhalo srdce.Ale podle této mé zkušenosti mám klid alespoň večer,je to sice pro tebe daleko,ale věř mi,že samostatné usínání je neocenitelná investice do příštích měsíců.Manželova sestřenice má chlapce a usíná s ním po obědě i po večeři a to trvá třeba dvě hodiny a je mu 30měsíců!!!!S manželem se téměř nevidí,protože on přichází a ona ukládá.Určitě zkoušeli jiné řešení,ale mepodařilo se.A zrovna včera jsem koukala na diskuzi s lékařem a ,kde konstatoval poslední satudie ,ze které vyplývá,že miminko s maminkou ano,ale každý zvlášť ve své posteli!

Taky si myslím, že dítě patří do postýlky. Musí si zvyknout na to, že rodiče mají své soukromí a i pro to dítě je lepší, když ví, že má jen svou postýlku. Markétka v ní spí bez problemů. Samozřejmě někdy si jí vezmu k sobě, ale spíše až po ránu.Dokonce vím, že když jí já chci mít u sebe v posteli, že mi řekne: Mami hají tam a chce do své postýlky. Tam je jí nejlíp.No a já mám své pohodlí, vedle sebe přítele a všichni jsme spokojeni.

Můj názor je,že dítě patří do postýlky.Oba kluci mi tam spali a Jakub ještě spí,akorát když měli a Jakub ještě občas má období,kdy chce k nám,tak šli,protože jsem nechtěla nechat řvát,ale fakt mi to vadí.Mám ráda své pohodlí a manžela vedle sebe a postýlka je kousek od postele,takže Jakub nijak nestrádá.No a když jsme Matyho ve dvou letech přesunuli do pokojíčku,spal tam v pohodě od první noci.

Taky jsem spávala s malým,spíš z pohodlnosti a naučit ho spát zase ve své postely trvalo skoro půl roku a bylo to vcelku vyčerpávající a po druhé už to neudělám.Bylo sice naprosto kouzelné toho šmudlu očmuchávat,ale je to ztráta soukromí,ložnice je moje,potel je moje,peřina je moje a ten chlap v posteli taky.Tak co se trochu věnovat jemu

Ono je to těžký, ale pak nebude třeba chtít spát sám už vůbec.Sestra si tak naučila malou, usínat u prsu, být v posteli a hrozně se divila, že nechce spát sama i přes den. Dopadlo to tak že k manželské posteli přidělali ještě jednu postel a tam Sima spala. Trvalo to do 4 let. Teď ji učí na svůj pokoj, ale brečí a tak tam maminka spí s ní. A sestra nadává že je zlobivá.Já mám malého v nízké kolíbce vedle postele, vidím do ní ani se nemusím nadzvedávat. Jak malej začne v noci poplakávat, protáhnu ruku tyčkama a držím jeho ručičku,pohoupám, případně podržím mršku dudlíka, který pořád vypadává.

Ahoj, já mám dvouměsíční dceru a spí se mnou v posteli pořád asi by spala sama v postýlce, ale já vždycky usnu při kojení, tak nemá cenu ji tam dávat:).Mám už sedmiletýho syna a ten se mnou taky spal, večer jsem ho sice uložila do postýlky, ale v noci nebo k ránu jsem ho vzala k sobě a krmila a taky jsme spolu spali až do rána. Pak se normálně naučil spát sám. Tak si myslím, že to není na škodu, dokonce jsem četla, že se aspoň pak nebude bát tmy. Naučit ho to eventuelně můžeš kdykoliv, ale já bych to nehrotila, když je to příjemný oboum.