Plastické operace - diskuze

Chci jít na plastiku prsou. Ale až po druhém dítěti. Šetřím na to už teď! Bolesti se nebojím! Vydržet se dá všechno! Už se nemůžu dočkat! A hlavně si vyberu nějakou kliniku v Praze. Tady u nás v Plzni tomu moc nevěřím..

ja bych sla maximalne na plastiku briska po tech mych dvojcatkach...mam to dost hrozny ale i tak bych se bala

já bych asi na plastiku nešla.... kamarádky se tuhle bavily.... že mají prsa po kojení jak oběšený myši ta jedna má v plánu jít na plastiku,aby měla prsa pevnější. já bych nešla sice nevím,jak moc ty prsa visí. já samozřejmě taky nemám prsa co bejvaly. měla jsme krásná pevná prsa. ted je prostě vidět,že jsem už matka. v těhotenství se hodně zvětšily a pak jak jsme zhubla, splaskly. ale beru to tak nějak přirozeně, že to tak prostě je. není to ždáná hrůza. na plastiku bych s ebála. je to operace a já se operací bojím.... sice je riziko že se stane něco podobného jak říkali ve střepinách, malé,ale stejně.... mám se moc moc ráda,než abych trpěla...

Tak ja bych sla do plastiky prsou,,, po JOlance jsou strasne, uz tak jsem je mela male a ted jsou uplne povisle,,hruza, zacina mi to dost vadit a pak bych sla do liposukce a jeste bych si snad nechala serezat \"madla lasky\", to mam hrozne. Asi vyse postavena panev nebo co a dela mi to skok mezi pasem a panvi, takze se mi furt tricka kasaji nahoru a dost me to stve, i kdyz jsem byla jednu dobu hubena, porad jsem mela ty debilny speky nad bokama, fuj, nemuzu to ani videt. Ale asi bych z tech operaci mela strach, takze bych se na to vyprdla a trpela, jak hnusnou mam postavu

Jo, navic jsem ted nekde cetla, ze se opotrebovanim ten prsni implantat muze narusit a silikon pak unika do organismu. Brrrr, kdyz si to predstavim. Jake musi mit ta zenska potize, nez se na to prijde. A navic ten implantat neni navzdy(zhruba 10 let) a co potom, az mu skonci zivotnost? To musi na dalsi operaci a pak na dalsi?Navic je to chemie, ktera v tele urcite zadnou dobrotu neudela. Ani za nic

Samozřejmě že mě taky mají všichni rádi takovou jaká jsem,ale proč si sama nepřipadat líp?klidně bych do toho šla,Mám prsa akorát,ale vytvarovat a zvednout by potřebovaly,o tuku ani nemluvě,ale měla bych maličko strach z jizev,třeba mě se špatně hojí.Kdybych měla peníze určitě bych neváhala,moje dvě kamarádky si prsa nechali zmenšit(každá měla pětky a víc)měli to na pojišťovnu,nemají problém s páteří a hlavně se třeba už nestydí v plavkách nebo třeba jen v upnutém tričku.Uplně je chápu.Taky si myslím že je naprosto v pořádku když do toho jdou celebrity,kdo by se chtěl koukat na vrásčité báby s prsama u pasu,nikdotakže já jsem určitě pro si zvednout nějakým tím vylepšením sebevědomí a vím 100% že manžel by byl jen rád kdybych vedle něho mládla a měl se čím chlubit

Jasně,vždycky je obava,že se může něco stát.Většinou jde o prsa-já při výšce 164cm/55kg mám prsa vel.70D,horor,když jdu kupovat podprsenku,zrovna včera,nejenže si pomalu nemůžu vybrat barvu,s krajkou,bez,o ceně nemluvím,musím prostě hledět pouze na funkčnost.A taky ta prsa už nejsou tam,kde bývala.Žádné tričko na ramínka,šaty bez,v létě se člověk potí a spousta jiných omezení,nemluvím o plavkách!Každý řekne-ta se má,štíhlá,velká prsa,jo,jak pro koho.

nešla bych do toho. Moji blízcí mě mají rádi jaká jsem

Taky bych do toho nesla. I kdyz se svym poprsim nejsem po detech taky spokojena. Ale co, jsou dulezitejsi veci na svete. Tancit u tyce stejne nikdy nebudu a sem tam do plavek se klidne svliknuAle pokud bych treba mela nejaky uraz nebo vadu, ktera by mi ztrpcovala zivot, tak bych asi to riziko podstoupila. Nez se cely zivot trapit.

Já bych se právě bála,jsem zdr sestřička,znám rizika.Taky vím,že to není o tom,že budu mít třeba nový prsa.Spousta partnerů to odsuzuje,a pokud bych do toho šla,tak jedině s jeho souhlasem.To je věc,která se nedá vzít zpatky.Další věc,že to není o tom,jen vypadat hezky,ale člověk se s tím musí smířit uvnitř,jak píše Jana.Já to neodsuzuji,když to někomu pomůže a bude se cítit fajn,proč ne.Ale spostu změn na těle se dá dosáhnout jinýmy prostředky než skalpelem,Já bych měla strach

Nejak jsem to jeste nepromyslela ( tak je mi 26 a jeste nejake to ditko nekdy planuju),ale kdyz nekdy vidim ty sva prsa a pak si je predstavim po dalsim mimcu, tak nevim nevim, zda bych do neceho precejen nesla.Vse ostatni ( tedy alespon s mym typem postavy) si myslim se da vypracovat i nejakou tou vytrvalou tvrdou drinou v posilovne.Ale k te otazce, zda s enebojim,ze bych uz to nebyla ja !?! Tak ja musim rict, ze kdybych si nechala\" neco nadzdvyhnout tak jenom do te miry aby to prave vypadalo jako predtim( ne vic, ne jinak)Ja si jako \"ja\" spis nepripadam TED, kdyz se na ty prsa podivam.Ale treba si zvyknu

Toho já se vubec nebojím.Hodně lidi mi říkalo i před císařem,že by se báli,že se neprobudí.Na to já říkam-kdybych se neprobudila,tak už by mi to bylo jedno.To je jako jít ven,taky riziko-vrátím se nevrátim.Třeba mě zajede auto.Horší je ta bolest po té operaci.To musí být šílené,třeba ty prsa.A ještě se tam muže dostat zánět.Ten,kdo to podstoupí tak musí mít silnou motivaci.To odsáti tuku,je zas možná méně naročné,než pul roku hladovět jak já.To jsem kolikrát brečela hlady a vyčerpánim.A oni si jenom lehnou a je to.Pak se klidně zase cpou.