Těhotenství - nové diskuze

Když koukám na ty všechny příspěvky, jak trpí někdo nevolností apod.. tak přemýšlím kde ty nevolnosti mám já? Mě totiž nic není žádná nevolnost ani únava prostě nic. Je to normální?

Dnes velmi úspěšný den, jdu z práce po 15 hod. směně na obyčejnou kontrolu na gynekologii a co se nedozvím 9tt! Já v šoku, ale štastná sice jsem prvorodička ale nechápu jak jsem si toho nevšimla... uvidíme zítra co na to řekne přítel

12+0

Tak konečně mi mudra dala těhotenskou průkazku.máme 5,5 cm a termín porodu zatím 24.7.ale každou návštěvu mi to zkracuje.odpěry krve taky v pořádku.teď čekám na genetiku.po vánocích bylo všude plno tak musím do vedlejšího města.jizva po dvou císařích v pořádku.jinak se cítím dobře a malý Pája mi dělá velkou radost a hrozně se těší na miminko.

17+5

Nahoře 3kg,ale břicho mi přijde obrovský,taktéž i prsa Druhá genetika v poho tak snad bude vše ok.Na jménech jsme se dohodli-tentokrát jsem si prosadila obě já tak jsem spokojená Horší to je s křečákama,hlavně pravá noha.Poslední dobou pálí a bolí tak že mám pocit že mi žíly popraskají Může kompresní punčochy napsat obvoďák?

to letí...

a já už jsem dva týdny v této kolonce. Dnes 31+1tt, břicho veliký, všechno zatím v pohodě, konečně jsem se odhodlala a šla si pro razítko do těhotenské knížky k obvodní dr, abych nedostala na gyndě vynadáno. Všechno v poho, akorát se mě ptala, jestli půjdu na císařský řez, tak jsem na ni vyvalila oči, že nevím a ona mi říkala, že po mých zkušenostech s prvním porodem by si být mnou o to řekla (malýho vytahovali kleštěma, placentu mi museli vyoperovat, takže mě nakonec museli stejně uspat a ještě jsem dostala transfuzi kvůli velké ztrátě krve). Já to teda nemám ráda, ale asi se na gyndě doktora zeptám. Teď teda nevím, jestli mu můžu říct, že mi to obvodní řekla, aby jí nenadal, proč se do toho montuje, chjo

22tt

10kilo nahore, pupek jan v 9 metru..a jinak je nam fajn:o) este muzu pribrat 20 a pak brzdim:D

2x zamlklé těhotenství a 4 revize

Ahoj,také Vám napíši svoji zkušenost, protože dokud jsem nenašla tuto diskuzi, tak jsem měla pocit, že jsem snad jediná široko daleko komu se to stalo. Vloni v dubnu jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem to už předtím, než jsem si udělala těhotenský test, věděla jsem, že je něco jinak. V 7. týdnu jsem šla poprvé tehdy ještě ke svojí gynekoložce na ultrazvuk a ta mi těhotenství potvrdila, byla jsem hrozně šťastná ale zároveň jsem se i bála, abych něco nepokazila, nebo neudělala něco čím bych mimču nějak ublížila (bylo mi 23 let). V 11. týdnu jsem byla na kontrole, už ale bez ultrazvuku, doktorka říkala, že je vše v pořádku, a že děloha \"roste\". Na začátku 13. týdne jsme jeli na genetiku. Tam se mne napřed doktorka s hrůzou zeptala kdy jsem byla naposledy na ultrazvuku (v 9. týdnu) a až poté mi oznámila, že miminko se nevyvíjí asi od 9. týdne a že mu nebije srdce. Napřed jsem si vůbec neuvědomovala co mi říká, vůbec jsem nic takového nečekala a pořád jsem si říkala že se s tím třeba ještě něco dá dělat, že třeba začne žít, nebo že něco můžou udělat, aby ho oživili atd. zkrátka byla jsem uplně mimo. Potom jsem samozřejmě brečela a brečela a nemohla to nijak zastavit. Má lékařka mne poslala do nemocnice na vyčištění dělohy se slovy že \"takhle se jim z genetiky ještě nikdo nevrátil a ať neřvu, že se to stává\". Do nemocnice mne přijali ten den, a druhý den ráno jsem měla jít na vyčištění. Bylo to poprvé co jsem byla v nemocnici, do té doby jsem ani nevěděla jak to tam vlastně funguje. Ležela jsem sama na pokoji s mrtvým miminkem v břiše a pořád jsem si dokola říkala že za to můžu já, že jsem nesla koš s prádlem, že jsem vypila zelený čaj, že jsem si barvila vlasy když jsem už byla těhotná, že než jsem otěhotněla tak jsem byla v sauně, že jsem se nadechla kouře z cigarety apod. (nekouřím, nenávidím cigarety a ani nepiju alkohol), že jsem se hodně moc stresovala v práci atd. atd....takhle jsem byla celou noc vzhůru, držela se za břicho a prosila moje miminko aby mi to všechno odpustilo, že jsem to nezvládla a brečela a brečela. Druhý den mne vzali na revizi, po ní jsem měla hrozné bolesti, říkali, že mne museli otevřít o něco více, protože mimčo už bylo větší. Taky jsem to potom nevydržela a potřebovala vědět, co s miminkem udělali. Doktor mi řekl, že se to bere jako \"biologický odpad\" a likviduje se. Nemohla a nemůžu se smířit s tím, že moje dítě je \"biologický odpad\". Týden po revizi jsem začala hrozně krvácet - měla jsem krevní sráženinu v děloze,a musela jsem jít na vyčištění po druhé. I po druhé revizi jsem měla krevní sráženinu - na tu mi dali injekci, aby se rozpustila. Všichni mi říkali, že se to holt stává, že se s tím nedá nic dělat a že to máme zkusit znovu za tři měsíce a že už se to určitě povede, že je jen malá pravděpodobnost, že se to stane i po druhé. Tímhle jsem se asi utěšovala nejvíc, tím, že to po druhé už vyjde a mimčo se k nám vrátí. Hodně mi pomohla automatická kresba - na psychology moc nevěřím, přijde mi nepřirozené vyprávět naprosto cizímu člověkovi svůj příběh, když si celou dobu říkám, že si asi tak v duchu říká že ho to stejně vůbec nezajímá, ale že mne tedy vyslechne, to mi přijde jako pomoc k ničemu. Po třetí menstruaci jsme to zkusili znovu, a vyšlo to napoprvé. Zase jsem měla ten stejný pocit, jako když jsem byla těhotná poprvé, ještě předtím, než jsem si udělala test. Ještě než jsme to zkusili podruhé, tak jsem šla na testy na hematologii - které mi dle slov naší nemocnice vyšli výborně, měli mne testovat na trombofilie, leidenskou mutaci, antifosfolipidový syndrom apod. (později jsem se v Brně na klinice dozvěděla, že mi žádné testy na trombofilie ani na leidena neudělali). Tak jsem si říkala, že nemám srážlivost krve a že je to tedy v pořádku, že v tomhle směru je to ok. Stejně jako vyšetření štítné žlázy, kterou bych měla mít také v pořádku. Na začátku sedmého týdne jsem trošku zašpinila, od čtvrtého týdne jsem užívala Utrogestan. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že bohužel nevidí srdeční akci a poslal mne do nemocnice, aby mi vzali krev kvůli HCG a udělali revizi. Už jsem myslela, že je zase po všem a znovu jsem potratila, celou cestu do nemocnice jsem probrečela. V nemocnici mi dělali ultrazvuk znovu a srdeční akci viděli, nechali si mne tam ještě dva dny a potom mne pustili s tím, že je všechno v pořádku, ale nechali mi neschopenku a měla jsem jen ležet, a jít se jen osprchovat a nebo najíst. V 8. týdnu jsem byla znovu na ultrazvuku a doktor řekl, že je vše v pořádku, byla jsem neskutečně ráda a mimču jsem pořád dokola v duchu děkovala, že se k nám vrátilo a říkala si, že to spolu všecko zvládneme. Za pět dní jsem ale zase trošku zašpinila, ale úplně minimálně, kdybych na sobě nepozorovala každý milimetr tak bych ani neměla šanci si toho všimnout, a tak jsem raději jela znovu do nemocnice, byla jsem v devátém týdnu. Tam mi řekli že bohužel - zamlklý potrat. To bylo 23.11.2013. To už jsem snad ani nebrečela ale hystericky vzlykala a dvou doktorů co mne prohlíželi se pořád dokola ptala proč se to tak stalo atd. Šla jsem na třetí revizi, týden po ní jsem ale měla opět krevní sráženinu, můj gynekolog mi řekl, že je to zřejmě kvůli špatně udělané revizi a řekl mi, že je potřeba to znovu vyčistit. Už jsem nechtěla jít k nám do nemocnice, chtěli bychom mít děti a měla jsem hrozný strach, že to bude zase špatně, a tak jsem jela do Brna. Tam mi udělali \"šetrně\" čtvrtou revizi. Dva potraty, čtyři revize. Bylo mi hrozně a je mi hrozně, pořád jenom řvu. Po šesti týdnech jsem se vrátila do práce a tam taky brečím, tajně, prostě mi to nejde zastavit. U nás v práci jsou 4 ženy, včetně mě. Jedna z nich je těhotná - otěhotněla stejně jako já poprvé, a teď má rodit, druhá z nich je také těhotná - otěhotněla stejně jako já po druhé. První mi denně v práci, každou vteřinu, připomíná můj první potrat, a druhá mi připomíná můj druhý potrat. Nevím už co mám dělat, připadne mi že chodím ode zdi ke zdi a neposunula jsem se ani o milimetr. Napřed jsem si říkala, že až vyprchají ty hormony, tak mi třeba bude líp (kolikrát jsem se nemohla ani zvednout z postele, prostě mi to nedávalo smysl, pořád jsem usilovně přemýšlela, proč vlastně lidé žijí když stejně umřou), ale po 7 týdnech už by měly být hormony srovnané, ale mne je pořád tak nějak stejně hrozně, brečím ve dne, v noci, neustále. Jak se říká pád není pádem, pokud nebrečíš, když dopadneš na dno. Já mám pocit jako kdybych tím dnem už propadla skrz. Strašně jsem se snažila a dělala všechno pro to, aby to podruhé vyšlo, brala jsem femibion v kuse, pila před otěhotněním kontryhelový čaj, jedla zdravě - skoro samou zeleninu, ryby, atd, udělala jsem pro to snad všechno co jsem mohla, ale všechno to bylo k ničemu. Teď jsem sedmý týden po čtvrté revizi a ještě mi ani nepřišli měsíčky, mám strach, aby to po třetí vůbec šlo. Navíc mám krevní skupinu A- a můj partner A+. Byli jsme na testech na genetiku, výsledky by měly být koncem ledna, je to pro mne teď taková doba, jako kdyby to mělo být až za rok :-( Ještěže alespoň existuje tato stránka a diskuze, objevila jsem ji teprve včera. Je fajn, že to tu může člověk nějak popsat. Všichni kolem mne mi říkají, že už o potratu nechtějí ani slyšet a že se musím dívat dopředu, ale ti všichni jsou ti, co to sami nezažili a nemůžou vědět jaké to je, i kdyby se uměli tisíckrát vžít do situace tak dokud to nezažijí tak to zkrátka nemůžou bohužel vědět, ani já sama to nedokážu nijak vyjádřit

Tak se také přidávám, začínám 17. týden, zatím vše probíhá dobře, tak doufám, že to tak bude pokračovat. Jen nás mimiňák trochu napíná s pohlavím. Na screeningu to vypadalo na holčičku a teď se nám asi mění v chlapečka či co, doktor to nebyl schopen určit, že to ještě může být to i to. Tak jsme na to zvědaví. Musíme vydržet 5 týdnů do další kontroly a velkého ultrazvuku.

Já už chci rodit!!

Opravdu ten poslední měsíc je horší než celých 8 předtím. Jsem 37tt, sotva funím a valím se jak sud, žáha mě asi zabije a břicho mi tvrdne ikdyž jsem v klidu a to minimálně 3x za hodinu. Trošku citlivější téma, ale ani na velkou si nemůžu pořádně dojít, když chci zatlačit mám pocit, že ze mě malá vypadne, jak to tlačí i na pochvu. Minulý týden mi doktorka řekla, že mám hrdlo dole a může to přijít každým dnem, tak docela doufám, že už to konečně bude. Teď bych měla mít další poradnu a monitor v úterý a jsem zvědavá jeslti na ní ještě půjdu nebo už snad porodím Už se na to naše štěstíčko těším jako nikdy na nic

Silné špinění

Ahoj holky, omlouvám se jesli diskuze už existuje. Jsem na začátku těhotenství, na gyndě jsem ješte nebyla má dovolenou. Že jsem těhotná jsem zjistila 25.12. dělala jsem si as 5 testů vyšli pozitivně a postupně sílily víc, ale trápí mě to, že už asi 5 dní docela dost špiním. Do toho mi ségra řekla, že asi nemusím být ani těhotná, že to může být cysta. Na kontrole na gyndě jsem byla začátkem prosince, podle mě by bylo brzo aby zjistila, že jsem těhotná, ale tu cystu to by mohla po hmatu poznat co myslíte? Děkuju za odpovědi ma gyndu jdu v pondělí

S manželem se snažíme o miminko.MS jsem vždy dostala po kratší době než 28dní.Jednou se mi stalo že po 29 dnech.Teď jsem to měla dostat 31.12.2013 a stále nic.Včera jsem si dělala test bohužel negativní.Je možné,že jsem těhotná,ale test ještě nic neukázal.V pondělí budu volat Mudr. aby mi dal provokačku nebo jak se to jmenuje.Jak to vlastně probíhá ta injekce.Za jak dlouho bych to pak měla dostat.Sice už dvě holčičky máme ale chcem kluka a já si připadám jak prvorodička :-)

tak dnes končím 16. týden a budu se pomalu přesouvat, docela to letí. Včera jsem byla na kontrole, s doktorem jsme se dohodli, že na tripple testy nepůjdu, když ten nt screening dopadl negativně a na pohovor ke genetikovi, kam mě to žene, jen kvůli věku, taky ne. Jinak mimčo je v pořádku, jen se nám z holčičky asi stává chlapeček či co ;-)ve 13. tém týdnu to vypadalo spíš na holku a včera doktor říká, tak dnes je to tak i tak, dnes vám to neřeknu, buď se vyloupne pindin, nebo klitoris,ale vzhledem k tomu, že to poprvé vypadalo převážně na holku a teď se to mění, tak očekávám spíš toho pindina, takže asi dojde na mou intuici. No další kontrola až za 5 týdnů spolu s velkým ultrazvukem, tak tam už se to rozčísne. Jinak placentu mám na jedné straně pořád dole, ale na druhé se začíná vytahovat, tak snad se vytáhne úplně, mrška.