Aktuálně - nové diskuze

Úsměv

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho.Obohacuje toho,kdo ho přijímá,aniž by ochuzoval toho,kdo ho daruje.Trvá chvilku,ale vzpomínka na něj bývá stálá.Nikdo není tak bohatý,aby se bez něj obešel,a nikdo není tak chudý,aby ho nemohl darovat.Úsměv vytváří v domově štěstí,ve starostech je oporou,citlivým znamením přátelství.V únavě přináší odpočinek,ve znechucení vrací odvahu.V zármutku je útěchou a pro každou bolest přirozeným lékem.Je dobře,že si ho nelze koupit,ani půjčit,ani ukrást,protože má hodnotu okamžiku,kdy se daruje.A kdybys potkal někoho,kdo by neměl pro tebe úsměv,ačkoliv na něj čekáš,budˇvelkodušný a oblaž ho svým úsměvem,protože nikdo tak nepotřebuje úsměv,jako ten,kdo ho nemá podruhé.

Silvinka....už...?

nevíte někdo něco.....?

Prosba obradu

Ahoj holky.Nevím,do jaké kat. můj dotz zařadit,tak ho dávám sem. Prosím zkušenější maminky o radu,jaké věci a kolik a v jaké velikosti si mám vzít pro mimi do porodnice.Tady v Irsku si bereme úplně vše svoje-od košile na porod,vložky po porodu až po plínky na mimi.Nemocnice absolutně nic nedá a nepůjčí.Jinak jsem ve 33tt, vše je v pohodě,malej roste,má v bříšku diskotéku,tak se mu daří dobře.Akorát já už jsem jak velryba-ale i ta je pohyblivější. Mějte se moc hezky a předem děkuji za rady. Renča

Vše nej všem Barborkám.

a nezapomeňte si utrhnout barborku.

Jsem divná?

Holky,prosím o názor.Když se malá narodila,tak se babičky i neteře těšily,že budou vozit kočárek.Tušila jsem,že mně se to moc líbit nebude,ale věřila jsem,že to přejde.Magdalence je skoro 6 měsíců a já si neumím představit,že bych byla třeba jen půl hodiny bez ní.No a samozřejmě to babičkám vadí,protože se chtěly chlubit s kočárkem.Zatím jsem to vyřešila tak,že chodíme obě.Já vím,že až bude větší,že budu ráda,když babičky pohlídají,ale ted nejen že nemám potřebu,protože stíhám vše,co potřebuju,ale prostě nechci.Jsem divná nebo to prostě samo přejde?Nechci nikomu ubližovat,ale nechci ani dělat něco,co necítím.

Změna plánů

Ahoj holky, tak prozměnu ms znovu dorazila. Samozřejmě byla jsem z toho na prášky, ale nedá se nic dělat-zatím.Během minulého týdne jsem si uvědomila spousty věcí. Chci začít žít opět normálně, nechodit jak tělo bez duše, nepočítát nesmysly a hlavně si chceme s přítelem užít normálního života a krásného sexu. Už mě nebaví se furt užírat a nervovat.Až to příjde tak to příjde.Rozhodli jsme se strávit krásné Vánoce, Nový rok a během ledna nádherné potápění na dovolené v Egyptě. Kasička na miminko, která sčítá nyní 12tis. bude vybrána a použita na to nejdražší na čem mi záleží...... na krásné chvíle s mým miláčkem a na krásné zážitky, které bychom si pak už jen tak neužili. Mohu říct že z 99% jsem se z mých nervů vyhrabala a celý týden přemýšlaní, tak za to stál. Mám vás tu všechny strašně moc moc ráda a i nadále sem budu chodit a během příštího roku určitě už i jako maminka.Uvidíte papa Janinka

Chůvičky..

Ahoj holky.. Chtěla bych vám oznámit, že po tom hrozném týdnu už jsme o.k. a můžeme se konečně normálně najíst :-) Sice to není zrovna ještě asi na kachnu se zelím, ale jde to Měla bych dotaz ohledně chůviček. Chtěli bychom pořídit takové, aby přesáhly i zdi našeho staršího baráku. Nemáte někdo tu zkušenost? Jelikož máme silné zdi a máme tu i horší signál na mobil.. :-( Tak jestli to nemáte někdo taky tak a jaké chůvičky vám tam třeba fungují? Je to hrozné, když jdem třeba ven dělat dřevo a nevím jestli se malá náhodou nekucká, nebo něco.. Mám pořád strach, díky tomu refluxu pořád ublinkává. I když nás doktorka uklidňuje že s podáváním příkrmů a jinačí stravou než mlíčkem se to snad už pak srovná. Tak už aby to bylo :-)

Nouzový stav

Tak se musím pochlubit asi nejsem tak úplně technický antitalent.V sobotu nám vir sežral počítač.Naštěstí když sem vir naběhl seděl u toho manžel a společně s antivirákem ho nějak vyhubili takže moc škody neudělal(sedět u toho já tak to sežralo úplně všechno a ještě si vyslechnu že jsem ten vir přilákala).Jenže jediný problém,sežralo to Windows.Což by bylo v pohodě kdybychom měli originál a né načerno staženou verzi.Takže ted se mě podařilo najet na nouzový stav počítače a hurá,zjistila jsem že sem se dostanu.Takže já jsem vlastně docela spokojená a můžu tímhle způsobem počkat až to manžel dá nějak dohromady(nejspíš ze mě vyláme 2000kč na originál Windows).Jak málo stačí ke štěstí.

Přišel mi od jedné z Vás pěkný e-mail k zamyšlení:

Gratuluji!Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!I Ty jsi jedno z nich :o).Něco na tom je, ne?

Budu mít vánoce letos opravdu na DRAKA

Holčiny moje,už si připadám,že mi z toho všeho hrabe a jsem zralá na psychárnu.Jsem už asi otravná ze svýma problémama,protože vím,že nejsem jediná a v životě bývají mnohem větší problémy.Holky,já mám takovej strach z nejhoršího.Cítím z přítele najednou takovou prázdnotu.Navíc si byl stěžovat v týdnu u maminky a ta ho vlastně dohnala k takovému názoru na vše.Včera večer volala a já jen zaslechla,jestli je vše opravdu v pořádku.Holky,možná to přeháním,ale mě se to dotklo už jenom z toho důvodu,že mě zakázal sem za vámi chodit a on se radí z maminkou.Na mou otázku proč,mi odpověděl-A komu se mám jinýmu svěřit?No a komu já?Za mou mamkou ani starší ségrou hned neběžím,snažím se to řešit s ním.Pak tady s vámi.Bolí mě to u srdce tak strašně moc,že vůbec nevím,co bude dál.Bojím se návštěvy u ní,nevím na co se připravit,jak se chovat.Vůbec nevím,co vše probrali za mými zády.Je mi to tak líto.Mám jít za ní a zeptat se jí sama na názor všeho?Fakt nevím,co dělat.Holky jsem tak příšerně sama....

Narocny tyden

Ahoj holky!Minuly tyden opravdu stal za to. Ted si rikam, ze me uz jen tak neco neskoli. V pondeli jsme meli uknuceny den, Anicka sla po 14 dnech nemoci do skolky a brecela cele rano a jeste ve skolce, ze tam nechce byt, asi to nektere taky znate. Tak sla v utery s babickou, prece jen se na ni tak nelepi jako na me, kdyz ji nechavem ve skolce. No a predstavte si, co se stalo. Asi po ctvrthodine, co odesly, ja jsem byla jeste v pyzamu,prave jsem dokrmila malyho a zapnula si telefon. A najednou mi volal deda, ze Anicku i s babickou porazilo auto. To si neumite predstavit, jak mi bylo. Myslela jsem, ze to se mnou sekne. Uplne jsem se rozklepala, deda me uklidnoval, ze bere auto a jede pro me a pak do nemocnice. Vubec jsem nebyla schopna se obliknout, jak se mi trasly ruce. No a jak se to stalo: pry nejaka mlada holka jela za nima v opacnem pruhu, ony sly po spravne strane, za krajnici. Ale ona dostala smyk, nezvladla to, prejela do protismeru a napalila to zezadu primo do nich. Obe dve skoncily pod autem, Anicka pod kolem. Museli je tahat ven. - No a p ak teda prijel deda, Anicka sedela v aute a byla celkem v pohode, ja jsem ji celou cestu drzela a modlila se, at ji nic neni. Doktor nas poslal na rentgen, protoze ji bolela rucicka, ale bylo to v poradku. No a jinak, predstavte si, se ji vubec nic nestalo. Musel nad ni litat houf straznych andelu. To babicka ma narazena zada, ale taky snad uz se to trochu lepsi. A nejlepsi na zaver: predstavte si, ze ta holka se sebrala a odjela a jeste navic(bydli tu nedaleko) vsude prohlasuje, ze to byla jejich vina, ze mely byt na chodniku. To je blbost, zadny chodnik tam neni a navic ona uplne vjela do protismeru a jeste za krajnici. Ale ma smulu, doktor to nahlasil na policii, takze uz ji sklaplo. Ma minimalne po ridicaku. No, tak to bylo utery, ve stredu jsme do skolky nesly, doktor nam rekl, ze mame malou sledovat, kvuli pripadnemu vnitrnimu zraneni nebo otresu mozku. Ale Anicka byla celkem v pohode. Ale co se nestalo v noci. Pro zmenu Honzik strasne rval a byl cely rozpaleny. Mel 39,8°C a vubec jsme to nemohli srazit. Trvalo to i dalsi den, tak jsme pak museli do nemocnice. Nastesti nas ale zase pak pustili. Ale stejne jsme dalsi dve noci nespali. No a ted je vikend a konecne trochu klid. Tak snad uz nas ta smula trochu opustila. Ale stejne je to hruza, co? Dite vam odejde do skolky a najednou vam nekdo vola, ze ho srazilo auto. Kdyz si uvedomim, co se mohlo stat, je mi uplne zle. Zivot je fakt dilem okamziku. Takze ted, kdyz Anicka nahodou zlobi, tak si vzdycky na to vzpomenu a rikam si, hlavne, ze je zdrava!!!

Holky moje zlatý

Děkuju vám všem moc za slovíčka pochopení.Moc mi pomohli a věřte,že sem budu chodit dál a moc ráda.Tedˇjsem tu zase tajně a rychle píšu tenhle vzkaz.Přítelík sedí vedle v pokoji a já se klepu,aby mě nepřistihl.Zatím papa a hezkou neděli.