Nikdy více - diskuze

tak to říkají asi skoro všechny, po porodu jsem to tvrdila taky, už nikdy víc. Pamatuju si že jsem si přitom říkala, jetli neumřu teď tak už nikdy no a za dva za tři roky budeš žadonit o další mimi..uvidíš.

Ahojki, můj první a možná poslední porod byl hotové peklo..rodila jsem tedy akutním císařem kvůli těžké preeklampsii a HELLP syndromu, skončila na JIP na kapačkách, dávali mi tak 3 krve a plazmu..no děsný..milioný prášků a kapaček..pak ještě měsíc doma injekce na ředění krve + antibiotika, tlak vysoký..no děs..a někdo tady bude tvrdit, že porod je krásný..já teda na tom nic krásného nevidím, přijít skoro o život...je to asi o štěstí,kdo a jak to zažije. Z doporučení lékařů už bych další dítě neměla mít, může se to opakovat...takže fakt za mně už další porod neeee...

opravdu hodně podobné mému prvnímu porodu, stejné pocity...takže jsem měla strach....druhý porod byl procházka růžovým sadem, rychlý, bez klystýru, nestihla jsem ani tu sprchu a bolel krátce, cítila jsem se rychle zotavená a dobře. potřetí to byla tak půlka toho prvního, bez klystýru, bez epidurálu, sprcha, přísná porodní asistentka, která mě nutila ležet na boku, což mi nepřinášelo úlevu, ale bylo to lepší než prvně. no a teď si vyber. přeji vám hodně zdravíčka a prima dnů

ahoj Wewe, to co píšeš, je prostě tvrdá realita. Takovej porod je. Jedno ti ale musím napsat. Po čase to uvidíš trošku zkresleněji, optimističtěji a třeba si řekneš, že ti mimískové stojí za těch pár nepříjemných e-é a aůů (také s tebou souhlasím, že porod je e-é a aůů ). Svůj první porod, bych totiž před patnácti lety popsala stejně jako ty, dnes s odstupem času rozhodně veseleji. Dnes vím,že mě další porod nečeká, je mi 35 let a mám 4 děti tak se mi to kecá

Porod je taky hodně o lidech, které kolem máš. Mě to taky bolelo jako prase, člověk počítá s kdečím, ale na 100% se připravit nemůže nikdo. Mě ani epidurál nedali, sestra byla fakt moc příjemná, když mi to oznamovala, taky jsem si řikala, že už nikdy, zvlášť po tom, co mě šili a já to naživo viděla ve světle nade mnou. Ale nakonec jsem otěhotněla, a druhého porodu se pěkně bála, byl vyvoláváný a ikdyž se řiká, že je to horší, tak už mi to tak strašný nepřišlo, i když jsem měla kontrakce po dvou min. hned po 5 min. od zavedení tablety. Nakonec když jsem byla už otevřená na 7 prstů, jsem šla na císaře a to byla potom ještě horší. Hlavně že jste v pořádku a pokud to bude tvoje jediné mimi, je to jen tvoje věc!Porod je prostě au. A jak se všude v chytrých knihách píše, že kojení je jedinečné spojení miminka a maminky, pro mě je to čas, který musím přetrpět. Juj, to zas bude komentářů.

Rodila jsem dvakrát. Dvakrát to stálo za houby. Dvakrát jsem rodila přes 14 hodin, při tom prvním, mě aspoň nenechali tak trpět a epidurál mi píchli hned. Při tom druhém (to jsou dva měsíce zpátky) mě nechali do poledne do 7 hodiny večerní trpět s kontrakcemi nejdřív po 3 a pak po minutě. Bolelo to jako čert. Na sále jsem prohlásila, že už nikdy více..No a už jsem změnila názor. Teď na to vzpomínám fakt jak na zázrak..bolest k tomu patří a samozřejmě každá z nás to bere jinak. Neříkám, že je to nejkrásnější zážitek, ale není ani můj nejhorší. (To toho zubaře zvládám podstatně hůř )No a vím, že do toho půjdu nejspíš i potřetí, přes všechna ta úskalí. Takže uvidíš, ještě to nezatracuj

gratuluji k miminku! a přeji ať jsou příště na tebe hodnější a zážitky z porodu lepší, ikdyž bolet to bude asi vždycky..

Moje ségra měla brutus porod, díky tomu už další děti nechce.Já osobně měla porody 3, jeden nic moc, vypisovat nebudu, poslední dva mám jako nejhezčí zážitky v životě, ale pokaždé, když má někdo negativní zkušenost(ano, vím, že to bolí a od ségry z vyprávění vím, že ani epidurál nemusí pomoct) tak mě to mrzí. Třeba to jednou překonáš a další bude v pohodě.

Já se porodu dopředu ani trošku nebála, brala jsem to jako hotovou věc. Dokonce když mi začínal, tak jsem to brala jako hurá, už je to tady. Nicméně celý ten můj \"porod\" a následný pobyt v porodnici byl pro mě tak traumatizující, že se mi ještě teď chce brečet, když si na to vzpomenu a k dalšímu nemám odvahu. Jasně ta bolest se dá zapomenout, ale tu hrůzu a strach v sobě nosím stále. Holkám, které to sice bolelo, ale jinej problém neměly se samozřejmě lehce píše o nejúžasnějším zážitku života.

Já ještě dodatečně gratuluji k narození miminka a přeji vám hodně zdravíčka Jinak tvé pocity jsou tvoje věc, tak se nenech nikým rozhodit. Já jsem zrovna otrlá matka, co přežije a vydrží vše , ale mám spostu kamarádek, co už druhé nikdy nechtějí, právě z důvodu porodu.

Musím reagovat, i když se málo kdy do takových diskuzí připojuji, ale jsem ráda, že jsem natrefila na někoho, kdo má na porod stejný názor jako já. Nejvíce mě baví, když tady někteří tvrdí, že jsi nebyla na porod připravená. Já teda dělala to, co tady někdo uváděl - ptala jsem se všech známých jak porod probíhal, jaké to bylo, jak dlouho to trvalo atd atd. Milióny otázek a stejně byl porod to nej \"e-é\" a \"aůů\". A pokud mi přesto někdo bude tvrdit, že jsem na porod nebyla připravená, tak ono bylo těžké si něco rozmýšlet v 6 měsíci těhotenství, kdy jsem se začínala porodu bát. Dítě jsem chtěla a taky jsem věděla, že porod asi nebude procházka růžovou zahradou, ale opravdu mě dokážou někteří rozčílit. Pro mě teda porod nebyl to nejkrásnější v životě a ani bych to neabsolvovala znovu a znovu a nerodila bych pro tety, sestry, kamarádky atd. Nechápu proč to někteří (spíš většina) nedokáže pochopit. Já bych teda třeba 100x raději zubaře a taky někomu nevnucuji svojí teorii o tom, jak oprava zubů je prostě bomba zážitek. Samozřejmě pro rýpaly není zubař totéž jako porod (alespoň po citové stránce), ale to vnucování názorů jak je to nádherné a úžasné je naprosto stejné. A taky mě pobaví odpovědi typu, že po epidurálu přece nic nebolí. Jasně, vzpomínám si jak mi primář ARA píchl epidurál a já si 5 minut na to dala nohu přes nohu a říkala si jaká je to paráda....Omyl, teda mě i po epidurálu bolest zůstala, samozřejmě ne tolik intenzivní, ale při vyvolávaném porodu to celkem bolí fest. Ale taky to nikomu nepředhazuji. Byl to můj zážitek a tak jsem to prostě cítila. A to podotýkám jsem neměla dlouhý porod. Ráno v 10hod mi zabrala tableta, do oběda úmorné jakoby menstruační bolesti, pak jsem několikrát omdlela, půl hodiny kontrakce, epidurál a v 13:08 byla dcera na světě. Malilinký nástřih, šití skoro nebolelo a přesto to nebyl pro mě srdce trhající zážitek. A teď asi namíchnu další skupinku žen - maminek, do týdne se mi nepodařilo rozjet pořádně kojení, měla jsem strašně málo mléka. Možná kdyby jsem pořádně chtěla, tak kojím i teď 7mi měsíční dceru, ale potom, co mi na poporodním oddělení sestry tloukly do hlavy, že prostě \"musím, musím, musím\" kojit, tak jsem taky nakonec nemusela a svět se nezbořil. Ano vím, matčino mléko je pro dítě to nej, ale já se prostě nesnažila a ani mi to vlastně nic neříkalo, tak jsem začala krmit UM a dcera nádherně prospívá a všichni jsme spokojeni :-) A svojí dceru miluji nadevše!!! (pro další rýpavé jedince, co by mě chtěli nazvat krkavčí matkou).....

No tak takto vyzera clanok, ak buduca maminka nie je psychicky pripravena na porod. Ano urcite ma kazda z nas prah bolesti asi trochu iny, ale psychika dokaze vela. Ja som sa na porod pripravovala tak, ze som sa vypytovala roznych známých, ktore uz rodili ako porod prezivali samy atd, pozerala som si nejake videa na nete a brala som to cele s rezervou. Porod proste boliet ma a hotovo, vsetko je to nastavene tak, aby to bolo k vydrzaniu, prezilo to milion zien predo mnou, preco by som to nemala prezit aj ja. No a nakoniec som bola prijemne prekvapena, ze tie bolesti neboli az tak hrozne a sitie sice neprijemne, ale ked to musí byt tak to musí byt a hotovo. Sla by som do toho znovu, ajked sa hovori, ze každý porod je individualny. Tak snad další bude lepsi!