Neurolog a rehablitace - diskuze

A máme to tu zase :o), stejně jako u Marka, tak teď u Lukyho nás paní doktorka poslala k neurologovi, neb se jí nezdá, jak se vyvíjíme.Jinak řečeno, kdybych jí teď v poradně řekla, že Luky měl široké vázání kvůli kyčlím, vůbec by rehabilitaci neřešila. Ale jelikož Luky neměl široké balení, budeme se rehabilitovat. Dneska na neurologii, Martin vzal Lukyho ráno na půl devátou k neurologovi a světe div se, bylo zase plno. Řekl mu, ať jdou pryč a přijdou na jedenáctou. Ale manža už musel do práce a tak jsem to v tom horku vyfasovala já. Nikde se nedalo zaparkovat, takže jsme stáli strašlivě daleko a úprkem v tom horku k doktorovi, kde mi samozřejmě řekli, že jim to jde pomalu a ať dorazím za hodinu. Ale co hodinu dělat, jet zase dom?? Takže do města - spásná myšlenka za kamarádkou na úřad, kde je klimatizace. Po hodině zase frčím do nemocnice, podotýkám, že bylo dvanáct a největší pařák. Přijedu tam a opět zjistím, že rozhodně nejsme na řadě. Nevejdeme se ani do klimatizované čekárny a tak stojíme na chodbě. Lukymu tečkou kapičky potu po ksichtíku. Já teda byla vybavená, zásoba pití, mlíčko a i namočená plína na ochlazování. Ale i tak naprostá katastrofa. Shodou okolností šly kolem ženské z rehabilitace a ptají se mě, proč nejsem s miminkem doma (já to taky chtěla nechat na příští týden, ale naše doktorka na mě spustila, že musíme rychle dokaď nemá zarostlou fontanelu a že ideální by bylo tuto středu). Tak jsem jim řekla, že nás posílá paní doktorka a že bych taky raději byla doma. Oni na mě hned, ať ho dám na zádíčka. Hned roztáhl ruce, vpřímil se a oni ho tak pozorujou a říkaj mi, víte co, až půjdete z neurologie, stavte se hned u nás, ať na to koukne primář, protože my nevidíme důvod, proč by měl chodit na rehabilitace. Taky supr. Pak už jsem se vecpala aspoň do té klimatizované čekárny, takže hned bylo o něco líp. Po další hodině čekání - to už byla jedna hodina - se dostáváme na řadu. Prohlíží ho pan doktor. Napsal mi do zprávy, že je to živé miminko s hezký úsměvem (čímž mě teda pobavil). Že je hybný, že odpovídá svému věku. Jediné, co by ocenil bylo zpevnění zádového svalu, takže rehabilitace možná. (Zde podotknu, že přesně to mi řekli i u Máry a na žádnou rehabilitaci nás neposlali). Po 15 minutách odcházíme do neuvěřitelného pařáku a čeká na nás naprosto rozpálené auto. Chjo, pouštím klimatizaci, ale moc to nepomáhá a tak rychle frčím dom. Na semaforech dostal Luky takový záchvat pláče, já se otočím a on byl celej úplně samá kapička potu. Bylo mi ho tak líto. Snažila jsem se ho tou jednou rukou otřít a ještě rychleji jet dom. U baráku jsem vyndávala uvařené, celé červené dítě, které bylo naprosto apatické. Já todle prostě nenávidím, neschvaluju a dost mě to irituje :o(. Za primářem jsem nedorazila, respektive dorazila, ale oni byli jen do jedné, že, chjo, takže tam budeme muset znovu. Ale co by člověk neudělal pro ty prcky - příště asik vzít sebou i ledničku =oD.