neschopná - diskuze

To je dan za roztomilé miminko.Bohužel i když to ted nevypadá jednoho dne vyroste a nebude už mít bolístka a bude si hrát sám.Do té doby musíš vydržet.To,že jsi furt sama nevidím jako překážku,alespon ti do toho nikdo nekecá.

Ivi, opravdu v tom nejsi sama Dům, zahrada, akční chlapeček... to dá hodně zabrat Jak píše Zanlenka - někdy radši úklid nechat na jindy, důležitější je, abyste byli s Kvítečkem oba spokojení

Ivčo,myslím,že tenhle stav všechny důvěrně známe.Někdy je toho prostě na jednu matku moc.Nic si nevyčítej.Bude zase líp,uvidíš.

nic si z toho nedělej máš taky jenom jedny nervy přeci ne? na nás máti taky řvala a nemám jí to teď za zlé prostě už toho máš plný ráfy a musí to ven..dobře je, že si to uvědomuješ a že tě to mrzí..kdyby tě to nemrzelo byla bys zlá matka bude to v pohodě uvidíš:)

ja mam taky dny,kdy jsme z nej uplne vystavena,kdy se chova jak silenec,jenom se vzteka,vse musi byt podle nej,visi na me,nic si neudela sam...a ja uz pak jen jecim..rikam si bud zticha,nervi furt po nem,on to dela naschval pak,ale stejne to nejde..pak mam zase stavy,kdy nemluvim treba vubec a pak to bouchne,jak na horske draze..ja te fakt chapu,nejsi v tom sama,urco to zna mnoho z nas..bude snad lip..

chápu tě. taky furt řvu. a já nechci řvát. u nás to hlavně vůbec nepomáhá, on neposlouchá, ani když řvu, takže je to akorát na to, že mám ještě horší náladu z toho, že něco dělám špatně...vždycky si říkám, že na něj musím mluvit potichu, jinak to bude jak u nás doma, že na sebe budeme jenom ječet. a to já teda jsem povahy značně klidné a v domácnosti si nekladu žádné cíle. jen prostě potřebuju, aby byl oblečenej, aby si nechal namazat vyrážku, obul boty..to furt něco, proti čemu on brutálně protestuje.

Já myslím, že tím si jednou za čas projdem všechny. Děti pořád zkouší naše hranice a nervy. Bude líp

mam take nervy jak dynamit...a jecim na ne kolikrat jen s krive podivaji..to zase prejde..nekdy...doufam...

Nic ve zlém, ale teď si přečti kritiku, co jsi psala ve Trollovi na cizí adresu... Holt, všichni jsme jen lidi.

Taky jsem někdy podrážděná a na Petříka zakřičím, takže v tom nejsi sama. Možná by jsi měla trošku zvolnit. Práce počká, hlavně když Květošek bude spokojený. Než byl Petřík tak jsem doma měla doslova nagruntováno a musím říci, že teď jsem hodně slevila a svět se kvůli tomu nezbořil. Možná kdyby tatínek trošku slevil ze svých aktivit a víc se zapojil do chodu domácnosti tak by jsi byla klidnější. Jinak u nás tedy pořád řvou na dětska sousedi, ale cekem dost vůlgárně a někdy i sprostě to je teprve hrozný.

plně tě chápu a leckdy jsem na tom podobně. Od rána se kolikrát všechno sype, nemůžu pořádně ani uvařit oběd, protože je malá protivka, do toho dojde chlap, že potřebuje to a ono..prostě se toho nakupí, dítko, místo aby se vyspinkalo do růžova, tak pokračuje v jekotu ....pak taky prostě bouchnu. A taky si nadávám, že ji určitě něco trápí, proto je taková, že bych po ní neměla křičet. A slibuji sobě i jí, že už křičet nebudu. Podle toho co čtu, jsme asi podobné povahy - snažíme se mít doma pořádek, navařeno a všechno ideální, chlap od rána do večera v práci....taky jsem celkem výbušné povahy. Snažím se v poslední době naučit přehlížet bordel a utrhnout si chvilku pro sebe, ať už u knížky, bolu nebo si třeba při poledním spánku zazumbit a prostě vypnout, dost mi to pomáhá. A hlavně už jsem si přestala cokoliv plánovat, jelikož pak mi to nevychází, jsem z toho nervozni a podrážděná. Myslím si, že si nemáš co vyčítat, i přesto, že na Kvítečka zakřičíš, to přece neznamená, že ho nemáš ráda, a on to dobře ví, neboj