Můj porod - diskuze

Tak i já se s Vámi podělím o zážitek z mého porodu.Rodila jsem v Mladé Boleslavi a musím uznat, že péče byla dobrá, obzvlášť od porodních asistentek a dětských sestřiček (sesttřičky z gyndy jsem viděla ráno a večer u vizity). Termín porodu jsem měla 25.1., ale prckovi se pořád nechtělo na svět a přenášela jsem. Už jsem měla naplánovaný příjem na vyvolání na pondělí 3.2., ale v půl 2 v noci ze čtvrtka na pátek jsem najednou začala cítit poměrně silné kontrakce. Nejdřív byly po 10ti minutách, potom po 8, po 6 a najednou bylo 7hodin ráno a já se chystala do poradny, kterou jsem měla od 8Hod. Když jsem tam dorazila, tak se doktorce nezdál tlak a moje příšerné otoky nohou, rukou i v obličeji, ale i tak mě nakonec poslala domů s tím, že jsem otevřená na 1cm a že pokud se mi kontrakce zkrátí alespoň na 4-5 minut nebo se mi nebude něco zdát, ať hned přijedu. Domů jsem dorazila v 11hod a ve 14hod už jsem volala chlapovi, ať pro mě přijede, že je mám kontrakce po 4 minutách a už se to fakt nedá rozchodit. Na příjmu nám řekli, že jsem otevřená na 2cm a že už si mě tam teda nechají. Kontrakce po 4minutách mi vydržely až do 19hod, když mě vzali na monitor a mě odešla zátka a začaly skutečné porodní bolesti. Sestřička mě odvedla na přípravnu a přítele na sál, kde čekal až tam dorazím i já. Na přípravně jsem dostala klyzma a jediné co mi alespoň trošku pomáhalo na bolesti byla vařící sprcha a dupání Po nějaké době už jsem vážně nemohla a zdálo se mi, že cítím hlavičku mezi nohama, tak jsem si zazvonila na sestřičku a ta mě odvedla na sál. Přišlo mi jako bych na přípravně byla tak 5 minut, ale přítel mi pak řekl, že jsem tam byla asi 45minut. Cestou na sál se mě sestřička snažila rozptýlit a ptala se mě, co to bude, tak jsem odvěděla, že holčička, ale v tom jsem měla šílenou bolest a chudince sestřičce jsem málem rozdrtila ruku i s prstýnkama Když mě dovedla na sál, tak jsem si ani nevšimla, že tam je nějaká sprcha a míč na skákání a rovnu jsem si lehla na kozu a už jsem myslela jen na to, abych mohla začít tlačit. Doktorka mě prohlédla a řekla, že můžu, tak jsem začala. Z jendé strany mě povzbuzoval přítel a z druhé sestřička. Potom už si jen matně pamatuju, jak říkají, že má mimčo kolem krku šňůru a tepovku má 80 a že musím tlačit hodně, aby byl rychle venku, že na císaře je pozdě. Už jsem byla uplně bez sil, ale na když přišel další stah, tak mi sestřička řekla, že teď prostě musím, opřela se mi do břicha a už si jen pamatuju, jak ze mě prcek vyklouzl. Tohle celé na sále trvalo 15 minut, jako prvorodička jsem měla opravdu rychlý porod. Pak už jsem jen slyšela doktorku, jak říká, je to chlapeček a já jí nevěřila. Ale opravdu, z naší očekávané holčičky Emmičky je nakonec nádherný zdravý chlapeček Ondrášek. Jakmile mi ho dali na prsa a já slyšela jak pláče, okamžitě jsem zapomněla na všechnu tu bolest a jen jsem cítila neskutečný pocit štěstí, že mám u sebe dva moje vyvolené chlapy. Hrdý tatínek vše na sále zvládnul a já můžu říct, že díky jeho přítomnosti jsem se tam cítila hned mnohem líp. Personál na sále byl naprosto famózní a ikdyž jsem byla dost hysterická, tak byly sestřičky i doktorky moc milé a trpělivé a já jim jsem za to nesmírně vděčná.Teď už jsme týden doma a konečně si užíváme skutečný rodinný život.