můj porod a pobyt v porodnici - diskuze

ahojky, tak malý pořád spí, tak honem co stihnu.ve středu ráno v půl 3 mi začaly takové bolesti, ale po 5 vt. sem to rozdýchala, tak sem to neřešila, ale byly tak po 5 minutách, nemohla sem ležet, tak sem šla do obýváku. pořád si to zapisovala a bylo to hoooodně pravidelné. taky následovaly 3 návštěvy wc na velkou. Tak sem mojemu šla říct, že do práce asi nepojede, dokud se to nějak nerozhoupe. Tak sem nachystala snídani a pojedli sme, vždy sem teda musela na všechny čtyři a vydýchat. No pak to jakoby na 15 minut ustoupilo a já mojemu říkám, nic, jeď do práce a kdyžtak ti zavolám a šla sem k myčce, že tam dám nádobí. holky najednou prudká bolest, že sem vykřikla, můj seběhl z vrchu co se děje a to sem už cítila takový divný tlak a už to ze mě jelo. Teda, zvláštní pocit Musím říct, že sem byla naprosto v klidu a to nekecám, jen můj začal být značně nervní, chudáček. tak sem se doplazila na záchod a v tu chvíli se mi udělalo zle, tak honem na zem a nohy nahoru, všude plodovka. mdloba přešla a pak následovalo v pravidelných intervalech po 3 minutách ukrutné křeče. musela sem se vždy opřít o mojeho a vydýchat. tak sem seděla na záchodě a říkala mu, co má ještě zabalit. Byl vystrašenej tím, že sem to měla po 3 min. sem nebyla schopná nic, tak sem dala honem sprchu a snažila se obléct, ale fakt to šlo blbě. no a pak sme teda vyrazili. Sejít svah k autu, horor, tam mě to zastihlo asi 3x, pořád sem cítila, jak to ze mě těče. no a v autě to bylo ještě horší. Květoš valil přes město 90tkou, jen sem se modlila, abychom už tam byli. Dojeli sme a já byla z toho dýchání celá roztřesená, nemohla sem stát ani na nohách.Došli sme tam, hned nás zavedli do šatny, ať se přesleču, pak mě vzali na vyšetřovnu,a porodní asistentka mě prohlížela a volali Dr. byla sem otevřená víc jak na 6 cm. mezitím se mě sestřička ptala na takový ty různý info a já se jim tam kroutila na zemi jako tasemnice. Ale sestřičky zlatíčka, příjemné, fakt pohoda. Pak došel dr. udělal mi UTZ a váhový odhat 3600g, což je u KP už riziko a že se musí na mě podívat primář, jenže na něho sme čekali další asi 20 minut, nevím, pro mě to byla věčnost, dělalo se mi zle, tak mi pomohly sestřičky na kozu a daly mi KTG, teda vydýchávat ty kontrakce byly hrozný, neb já jich měla už po necelých 2 minutách. Pak došel primář, prohlídl mě a pak vyřkl rozsudek, určitě císař, že nebudeme riskovat. holky, mě bylo hrozně,t ak sem se těšila na normální porod už kvůli mojemu sestřička se ho ptala na kdy mě mají nachystat a on, že okamžitě, než začne malý sestupovat. tak ještě zavolali mojeho, šel se se mnou rozloučit (to sem pořád ležela rozklábená na koze) a během chvilky sem měla zavedenou cévku, kanylu a já nevím co, ani na klystýr nebyl čas. a už sem byla vedena na porodní sál. Holky to vám byla taková rychlovka, člověk tak tak stačil vnímat mezi těma bolestma co se děje. Položili mě na stůl a já dostala silnou kontrakci, jenže sem byla uvázaná a nemohla se nijak chytit, vím, že tam bylo hrozně moc lidí, někdo se mě pořád na něco ptal a já se snažila mezi dýcháním odpovídat, cítila sem, jak mi natírají pupek dezinfekcí a pak už jen vidím masku a ticho a nic. ¨najednou sem se ocitla na pokoji s ukrtnou bolestí břicha, vnímala sem z dálky asi toto \"miláčku, máme krásného kluka, měl sem ho u sebe a moc tě miluju\" pak už jen že kolem mě pořád někdo chodil a pípal tam monitor. Ale po nárkoze mi nebylo zle na zvacení, což bylo super. pak sem se probrala a sestřičky se mě ptaly co a jak, a já že to hrozně bolí a ona, že mi píchla injeci a za chviličku to poleví. nepolevilo, tak mi daly pak ještě něco dalšího. Cítila sem se jako by mě přejel parní válec. Nevěděla sem kde sem, co malý nic. ale nebyla sem schopná souvisle komunikovat a pak sem asi usnula. Asi kolem poledne /odhaduju/ se otevřely dveře a já viděla sestřičku s oranžovým vozíkem a v něm uzlíček a to byl můj prcínek, Nádherné miminečko, jen mě štvalo, že sem se nemohla hýbat, tak mi ho sestžička přiložila k prsu aby se přisál. to bylo tak krásné. jen člověk ležel jako lazar a nemohl se ani hnout. tak sem ho uvítala a pak mi ho zase odvezla a já usnula. no a kolem té čtvrté sem už vnímala normálně. Dovezly tam ještě jednu maminku po císaři a pořád naříkala, jak jí to bolí, tak sem se jí snažila ukonejšit, že to bude dobrý. (mimochodem sme tam spolem ležely do durhého dne, ale neviděly se, neb mezi náma byly stolky )pak sem si vyptala telefon a konečně mohla zavolat mojemu jak a co bylo.no a ten, že za ním došli Dr. a primář zkonzultovat tu situaci a že teda ten císař bude nejlepší, že to nechtějí risknout. a pak že seděl v čekárně, asi po min. ho zavolala sestra a tak šel do ošetřovny, kde už našeho prcíka umývali atd. a pak mu ho daly na chování. no a za mnou mohl dojít až druhý den, neb na poop. pokoji sou návštěvy zakázány. na tom poop. sem ležela do čtv. dopoledne, sestřičky ráno i ještě v tu střeu nás chodily umývat, moc příjemné, pěkně na nás mluvily a vše říkaly, fakt klobouk dolů. nikde náznak nějakého opovržení či tak. no a v ten čtv. kolem poledne mě chytly a že jdeme do sprchy, nemohla sem stoupnout, ale musela, myslela sem, že se mi břicho rozpáře. těch pár kroků do koupelny byl můj druhý porod a ve sprše sem jim omdlela, ale poumývaly mě a převedli na normální pokoj, ale stejně sem jen ležela a mohla hýbat max.. krkem. malého mě vozili pokaždé co se vzbudil, i na ten pooperační pokoj, což sem jim vděčná.a pak celý pobyt byl velmi milý, personál na šestinedělí i na novorozeneckém prostě parádní. na cokoliv sem se ptala, vždy byla milá odpověď, když sem potřebovala něco ukázat, tak mi bylo vyhověno, neustále se chodily ptát, zda je vše OK, vše vysvětlily. prostě UH porodnice je parádní a radost se tam vrátit. Žádné opovržení, nebo nějaká neúčast i přes to, že byla porodka plná, sestřičky lítaly ale na nás byly opravdu milé. DR. při vizitách taky. ¨no malý se probudil,tak zbytek písnu pak. ses se rozepsala, ale je toho tolik, co bych vám chtěla říct.¨jen ještě jednu věc na konec mých řádků- Holky, kdo chcete císaře, protože si myslíte, že je to \"pohodlnější\", tak ste naivní a nevíte o co ste přišly. Do teď mě hrozně štve, že sem nemohla rodit normálně. ne jen skrz ten pocit, ale i skrz péči teď doma.