můj pobyt v nemocnici - diskuze

začalo to v úterý kdy Fanoušek ještě k tomu kašli přestal večer jíst a pít, s vaší podporou tady jsem se trochu uklidnila a přestala plašit, ale on v noci začal i hůř dýchat a dost to v něm chrchlalo, takže jsme ráno vyrazili k lékaři a ten hned řekl, že je dušnáý, že to vypadá na astma a poslal nás do nemocnice, takže jsme jeli honem domů, pobalit nejnutnější a do nemocnice, tam dali Fanouškovi hned dýchnout ventolin a atrovent, pícjli mu kortikoidy a za chvíli začal líp dýchat, pak na pokoji dostal další dávky, doktorka řekla že astma to není, jen zánět průdušek, ale má to hodně dole a dýchací cesty mu otekly a zúžili se a proto se mu špatně dýchá, že prý se to u malých miminek stává, jenže ve středu v poledne se mu to opět zhoršilo a přeložili nás na jipku, napojili ho na monitor, který sledoval jestli má dost kyslíku a dostal taky kapaškou tekutiny, protože stále nic nejedl a nepil (on nepije ani doma, prostě jakékoliv jiné tekutiny než mléko zatím odmítá, ale on nechtěl právě ani to mléko), na jipce mi bylo dost úzko, bylo mi ho hrozně líto, že mu nemůžu pomoci hned a teď, ale že musíme čekat, každou chvíli ten monitor hlásil málo kyslíku, někdy to bylo jen tím že kopal nožičkou, na které měl napojenou tu hadičku, jenže večer jsem se psychicky složila, Fanouškovi dali na noc kyslík, dosud jsem se držela, ale volala mi Nikolka: maminko pojeď domů, pojď ke mně spinkat, a to už jsem se tam rozbrečela, sestra se mě snažila uklidnit a poslala mě spát na pokoj, že Fanouškovi dá flašku sama a když ji od ní nebude chtít, že mě zavolá, jenže nezavolala, asi mě radši nechala spát když viděla jak jsem na tom, Fanoušek flašku samozřejmě nechtěl (on by ji ale možná nechtěl ani ode mne) a tak mu dali mlíčko sondou (radši jsem se ani neptala jak to probíhalo, mrzelo mě že jsem nebyla u toho), ráno jsem tam razila hned na pátou, kdy je Fanda zvyklý snídat, stejně jsem už dávno nespala, sestra se teda lekla cože už tam dělám, proč nespím, že prý mu už mlíko dala, vypil ho prý s chutí a usnul, on chudák pár dní pořád jen spal, tak jsem tam pobyla do sedmi a vyrazila jsem do lékárny koupit si léky na nervy, abych ten pobyt v nemocnici zvládla,jelikož Fanoušek už přes den kyslík nepotřeboval odvezli nás večer zase zpátky na normální pokoj, ale kapačku mu nechali, protože pořád dost málo pil, v sobotu konečně začal trochu pít mlíko, a tak mu večer přestali dávat kapačku, v neděli mu i sundali kanylku a mohl si konečně hrát s rukou, on byl jinak hrozně mrzutý, že mu to nešlo, nemohl se ani přetočit, nemohla jsem si ho vzít do postele, pak začal mít lepší náladu, jen z těch průdušek mu to pořád neustupoovalo, a tak jelikož už jedl nasadili mu antibiotika (do té doby nemohli, protože by prý zvracel když nic nejí),čekali jsme do středy jestli zaberou, v úterý mu zkusili vysadit jedny léky na podporu dýchání, bohužel mu je museli vrátit, ve středu k ránu dostal průjem, doktorka říkala, že to po antibiotikách bývá, jenže on ho měl strašný, každou půlhodinku, celou středu jsem nedělala nic jiného než nakrmila (jedl a pil každou půl hodinku, dokonce i čaj vzal na milost, asi věděl že s průjmeme musí hodně pít, teď už čaj opět nechce), přebalila, šla to vyprat, protože nám to dost často proteklo plínou, a opět celé znovu, ani jsem si nesedla, Fanoušek celý den nespal, usnul až v pět, a to konečně začal mít průjem delší intervali a svitalo na lepší časy, naštěstí kadil hodně hleny, i ublinkával hleny, antibiotika zabraly a šlo to zněj horem dolem, zánět průdušek zmizel jak mávnutím kouzelného proutku, jen průjem nebyl z antibiotik ale chytil ho tam, měli tam dost takových příjmů, i když jsem Fandu nebrala na chodbu stejně to chytil, ve čtvrtek ráno říkala doktorka, že na poslech výborný, takže jestli do odpoledne přestane průjem půjdeme večer domů, modlila jsem se (jako už asi 100x za celou dobu pobytu) a stalo se, jen Fanoušek zase přestal mít chuť k jídlu potvora, ale pustili nás, a v noci se opět rozjedl, má teď trochu jiný režim a delší intervaly krmení, je to hrozný mamánek a nemůžu od něj ani na krok aniž by nezačal řvát, při usínání vyžaduje drncání a chování jak jsem to dělala v nemocnici, ale tom á doma smůlu, ale ono se to zase srovná, dnes už si vydrží chvíli hrát beze mně, a před usnutím už si jen trošku pobrečí a pochopí že nepřijdu a musí usínat sám jako před tím, teď jen dobrat antibiotika a spiropent,mucosolvanem doléčit pořádně kašel (i když už téměř nekašle) a v úterý jdeme na kontrolu, jak to vypadalo doma po mé 9ti denní nepřítomnosti vám snad ani nebudu popisovat