Tak mám konečně chvilku se s vámi podělit o můj druhý nezapomenutelný okamžik v mém životě.Ráno jsem vstala,jako každý den,cítila jsem se výborně.Na manžela lezly zase ,,choutky\" tak jsem svolila,páč od pátého měsíce jsme měli kvůli těm křečákům pů
st.Pak jsme se nasnídali a já se ještě chvilku koukala na televizi a že půjdu vař
it.Najednou trochu mokro,bylo mi to divný,ale říkala jsem si,že jsem si teda asi krupla i když se mi to nikdy
nestalo.Pak stojím u linky a manžel ,,ježišmarjá něco ti teče po stehně\".Vzhledem k tomu,že mi opravdu nic nebylo,jsem se zatím nevzruš
ovala.Teklo to ale čím dál častěji,tak bylo jasný,že je to
plodovka.Manžel šel s Verunkou ven,už se ale vrátil sám,že malou odvezl k našim a že jedem do porodnice-celej nervózní.Mu povídám,ať si udělá teda ještě kafe,že se umeju,zbalím Verunce k našim oblečení aby jí to ještě dovezl a pojedem.Přijeli jsme do porodnice v 11:45 v klidu,žádný bolesti,jen tekla
voda.Myslela jsem,že mně pustí domů-ale chyba,budu prej
rodit.Dali nás na pokoj s televizí a sprchou a dokud se nedostavily pravidelné bolesti tak jsem musela ležet,protože hlavička nebyla ještě tam kde měla být a miminku by to mohlo ublíž
it.Napíchli mi hned antibiotika kvůli nezralosti plodu a
infekci.Ve 13:30 jsem poslala manžela,ať si jde dát někam oběd,protože až mu dají ten jejich mundur,tak ho už nikam nepustí.Přišel před třetí hodinou a to se dostavily první pravidelné bolesti po 5-ti minutá
ch.To jsem volala sestru,jestli bych už mohla na míč a do sprchy a ona že ano.Během 1,5 hodiny přišly po 2-3 minutá
ch.Tenhle stav setrval 3
hodiny.Začínala jsem být unavená a nešťastná,že to
nepostupuje.Taky jsem naposled jedla snídani,takže jsem byla úplně hladová.3 hodiny jsem byla otevřená na
2cm.Pak během hodiny jsem byla otevřená najednou na 5
cm.Tak mě poslali si ulevit do sprchy a že už mě dají do porodu na sá
l.Ze sprchy jsme už hnali,měla jsem pocit že budu tlač
it.Sestra mě dala na míč,prej ještě musím vydrž
et.To bylo už nesnesitelný,tak jsme znovu volali,vylezla jsem na lehátko a že ještě počkáme,ale už to nešlo,břicho mi tlačilo samo i když jsem neměla
stah.Pak přišla doktorka a že teda jdeme na to.Vše bylo bez nástřihu kvůli křečovým žílám,takže to více tahalo,ale na duhé zatlačení byl malej venku,takže to byl
fofr.Na dvouch místech to prasklo,ale nebyla to žádná hrůza,doktorka mně šila asi 15min-20min.21:34
9.sprna 2009 byl ten onen okamžik kdy se narodil náš druhý poklad jménem Vojtíš
ek.Byl úplně stejnej jako Verunka a tak malinkej 2,7kg a
45cm.Chtěla bych moc poděkovat manželovi.Především za to,že mně hnal a jeli jsme hned do
porodnice.Chtěla jsem zůstat doma dokud nebudou bolesti alespoň po 5-ti minutách,vzhledem k tomu,že jsem musela ale ležet bych tím miminku ublížila,protože doma bych to nevěděla a určitě bych neležela.Především mu děkuji ale,že byl celou donu se mnou,podporoval mně,snažil se rozptýlit a byl mojí oporou až do
porodu.Byl pyšnej a hrdej když Vojtíška donesl od sestřičky a já podruhé v životě uslyšela od něj to krásný ,,Děkuji ti za syna\" a tahle chvíle stejně jako u Verunky se ve mně zachová po celý život jako ta nejkrásnější