Mončičák - diskuze

kouká na mě z vytríny, kolíbá se v proutěné kolébce a miluji ho dodnes.... a kolik jich úúúúžasných mají v Puntanele...hmmm, ale jsou to mrchy drahý!

já jsem mončičáka hrozně chtěla, všichni měli hnědé a žluté, já dostala k nějakým vánocům růžového, ale nedrželo mě to moc dlouho, brzo skončil u ostatních plyšáku jako jim rovný :)

Mala a zbierala som ich

Ja mela dva - ruzoveho a zluteho; strasne jsem si s nima vyhrala, ale na jmena si nevzpomenu. Mozna ani zadna nemeli.

ja mela vsechny druhy a milovala jsem je

moncicaka ne,ale uz 38 let mam medvidka Kňťu

taky jsem jednoho měla, ale asi jako poslední ze třídy, už jsem byla větší nehrála jsem si s ním.Já měla ráda hudební hračky, xylofon a takovu trumpetku s klávesy.a jako úplně malá jsem si udělala ohrádku(dle mě domeček) z leporel, sedla dovnitř s panenkama, co přišly ke mně na návštěvu a klábosily jsme :-) .Jenom jednu oblíbenou jsem neměla.spíš si vybyvuju, že jsem furt vybarvovala omalovánky.

Ja je nedavno taky objevila a padla na me desna nostalgie. Moncicaka jsem mela takoveho maleho. Jmeno uz nevim. Ale vim, ze jsem mu okousala tlapky..

jednoho jsme podědili a stal se nejoblíbenější hračkou Míši, jednu dobu byl na něm přímo závislý, všude ho nosil s sebou, i do školky, ještě nyní v 11 letech s ním spí v posteli

já je měla,a dokonce jsem na ně pletla oblečení

Mončičáka jsem neměla, ale v 1. třídě jsem na Vánoce dostala panenku, s tou jsem si atrašně ráda hrála, byla hrozně hezká a jako jediná nebyla postižena mánií malování a stříhání vlasů. Mám ji ještě teď, ale už jen sedí v pokoju u děcek na skříni a práší se na ní.

já jsem jich měla hodně, ale jména neměli. Spíš jsem je měla vystavený. Kupovala jsem si je na pouti. Ale měla jsem i mám schovanou velkou panenku a ta se jmenovala Terezka.

neměla jsem,ale Zuzi ho má jako svoji nej hračku.Je po segře a ta ho taky už po někom dostala.Kývá se mu hlava,nemá prsty,je hnusný a nedá se opravit.A stejně ho Zuzi miluje a všude sebou nosí.A to tu má krásných plyšáku celé hory.MOje nej hračka byla panenka Zuzanka.Dovezla mi jí babička z německa.BYla velká asi jako ty české mimina,ale nebyla miminko,byla to dáma.Měla rifle,kozačky,kožíšek,čepku,mikynu,super učes.Rovné nohy,normální postavu.Tady nikdo takovou panenku neměl.Měla moc krásný obličej-no jako ted moje Zuzanka.

Já je měla, ale neměla jsem je moc ráda. Dostala jsem dva na Vánoce a vím, že tenkrát jsem si ráda hrála na veterinářku a psala jsem Ježíškovi, že chci plyšáky, abych si mohla rozšířit sbírku zvířátek, které budu jako ošetřovat. No a pod stromkem jsem našla ty mončičáky a štvalo mě, že mají ty obličeje a tudíž jsem nevěděla, jaká zvířata budou zastupovat. A jaká hračka mi byla nejmilejší? Asi plyšový pes, ke kterému bylo vodítko. Sice mě mrzelo, že ho musím za sebou tahat a nechodí přede mnou jak jsem to viděla u jiných lidí, ale v té době jsem vlastního psa neměla, tak jsem byla vděčná i za tohoto. Ale k dvanáctým narozkám jsem už dostala svého prvního živého hafana.