Letos již několik případů ublížení dítěti sekačkou... - diskuze

@moninif Z toho mám taky děsnou fobii..Filip je neskutečné střevo a letí vůbec nekouká. A já mám co dělat, abych ho už dohonila. Už musím být pořád za ním a když začne běžet pelášit taky. Má z toho legraci, nepomůže naplácání ani okřiknutí, takže letím a chytám. Pouští se mě a jeho oblíbená trasa je právě na parkoviště či kolem cesty, je blázen do aut Většinou to nevydržím a jdeme rychle pryč, ale na pískovišti či ve dvoře mi vydrží, jen pokud tam jsou nějaké jiné děti. Jinak peláší hned koukat na auta. Je to na palici bydlet v paneláku, pokud nemáš kousek vlastní zahrady či možnost nechat dítě pobíhat na nějakém oploceném hřišti, tak je to fakt o.. Takže lítám, chytám, ven přeci jen musíme, nemůžu ho držet doma, a pevně doufám, že ho vždycky uchytám.

@Ady.S Ady mas pravdu - ja kdyz byla sama - musela jsem take spoustu veci delat s Violkou,ale hrozny strach mam z toho zehleni.Kdyz jen lezla tak to slo,ale i tak jsem ji radsi davala do postylky vedle me, nebo zehlila kdyz spala.Jak ti ale zacne Ondras bez problemu chodit, tak to zehleni neriskuj.Nevis pak co chytat driv,prkno,zehlicku,dite.No proste plne ruce horkych a tezkych predmetu.A Vio je takovy divoch,ze i pres zakazy prijde a zacne cloumat s prknem.To se stalo, kdyz jsem po jejim probuzeni potrebovala dozehlit a poprosila tatku at ji hlida. To znamenalo udrzet ji minimalne 2 metry ode me,ale nepochopil.Ted v jeji pritomnosti VUBEC NEZEHLIM. I kdyz je to boj - bere mi to pak volne chvile,ale nechci to riskovat - horka para a pod.Jinak obecne k sekackam se nevyjadruju - nikdy jsme zahradu nemeli,ale tady v USA se hodne griluje - vlastne kazda navsteva znamena grilovani,pobyt na zashrade a terase a deti vsude kolem.z toho teda taky trnu,ale to se musi nejak uhlidat.Ja mam porad nejvetsi hruzu ze schodu - vzdy vidim to nejhorsi nestesti - lidi by se smali, kdyby na me koukali- vzdy v takove chvili nedejchamAle nechavam ji zase zkusit dost veci - treba zavirat otvirat dvere a zasuvky - to se uz naucila,ze si muze skripnout prsty a dava pozor.Neco zase zazit musi ze?!

@Ady.S holky,já vím že to nemyslíte zle,jen si prostě povídáme,jak a co která dělá a jak se snaží ochránit svoje děti.je jasný že i moje holky měly pár úrazů,pád z postele,spálení prstíku,dokonce i převržení naštěstí né horkého kafe.Nejsem supermanka,ale snažím se.Taky sekám zahradu s dětma.Ale holky jsou prostě na židličce,něco jí,nebo si hrajou u písku.Když to nejde,tak prostě nesekám vůbec,nebo počkám až přijde někdo kdo je zabaví.Na sporáku mám často v hrnci něco co se vaří,obě holky prostě smějí nejblíž na půl metru,nevisí mi na noze.Jsem u těhle věcí prostě nekompromisní stejně jako bych je nenechala přebíhat magistrálu.Zdá se mi to nebezpečné,mám strach že o ně třeba zakopnu,strhnu pánev atd.Se žehlením to samé,zrovna patřím mezi ty maminky,které všechno dělají při dětech.večer v osm jsem hotová s prací a odpočívám u televize nebo u bolu,manžel donedávna jezdil ráno v 8 do práce a vracel se večer v 8 takže je jasný že jsem na vše byla taky sama,tím chci jen říct že se prostě bojím,že na sebe strhnou vařící žehličku,hrnec s polévkou,opaří se,nebo se jim stane něco na zahradě-viz.sekačka.Nechci vůbec nikoho soudit,je to strašné když se někomu něco stane a kolikrát si říkám,co jsem všechno zanedbala,ale zase musím říct,že kolikrát přijde kamarádka,nechá si uvařit kafe,vezme si moje nebo svoje dítě na klín a to šermuje rukama před vařící kávou.Vždycky zakročím-ať si o mě ta osoba myslí co chce.Prostě se snažím,asi jako většina z nás.Benevolence k dětem je hezká věc,ale ne v případě,kdy mu hrozí zřejmé nebezpečí.A ještě musím dodat,,ANO,MÁM ŠTĚSTÍ ŽE SE MÝM DĚTEM ZATÍM NIC VÁŽNĚJŠÍHO NESTALO,,a jsem za to moc šťastná.Totéž přeju i vám a vašim zlatíčkám.

@Renča To si piš, že jsem za to mohla. Stála jsem u toho - nebylo to sice kafe, ale horká voda na kaši, ale to je nepodstatný. Naštěstí už byla natolik vystydlá, že se neopařil. Přesto jsme pro jistotu jeli na pohotovost. A bylo mi fakt strašně... Prostě mě tenkrát fakt nenapadlo, že nestihnu zareagovat. A přitom se taky všude píše, jak se dítě opařilo kafem...atd. Prostě někdy je to otázka okamžiku.

@Renča Naprosto s tebou souhlasím, máš 100% pravdu. Nikdy nikdo nevíme, co může potkat nás. Alenka si zlomila nohu taky během vteřiny, kdy jsme ji neměli pevně na očích. Je otázkou, zda se zrovna tomuhle úrazu nedalo předejít tím, že okolo sekačky vůbec neměly být děti, že je měla mít matka v baráku, nebo hlídat někdo jiný, nebo se vůbec nemělo sekat, když neměli hlídání. Rodiče psychicky poznamenání a potrestaní na celý život a jejich dítě zmrzačené .Je to tragédie pro všechny, ale neodsuzuju nikoho. Může se to stát každému....