jedináček? - diskuze

Měla jsem jako bezdětná názor, že chci jedno dítě, abych mu mohla dát všechnu lásku a péči.Hned po narození první dcery mi moje spolubydlící v porodnici vysvětlila, že jednomu dítěti by bylo prostě smutno, nemělo by žádného spojence proti rodičům a že je to někdy potřeba, nemělo by si s kým hrát, nemělo by se na koho obrátit, když je mu smutno a to nejen ve věku dětském, ale i dospělém. Teď např. vidím, jak to má tchýně těžké coby jedináček, když jsou její oba rodiče na tom špatně zdravotně. Ona se musí postarat úplně o všechno, nikdo jí nezastoupí, nikdo jí nepomůže, nikdo s ní nesdílí její trápení. Její Manžel nemá dostatek pochopení protože to nejsou jeho rodiče a ten vztah nebyl nikdy úplně o.k. a děti jsou moc zaměstaní na to aby pomohli. Takže jsem hned pochopila že jo, že do toho ještě znovu půjdu. Že mám v sobě tolik lásky, že jsem schopná jí rozdělit mezi děti dvě...a možná i tři. Od Barunčiných 3 let jsme neposlouchali nic jiného než že chce sestřičku. Strašně po ní toužila a tak jsme jí ji jedny vánoce nadělili. Ale zase na druhou stranu, znám ženu která má kapacitu prostě jen na jedno dítě. Není mateřský typ ale potomka prostě chtěla. Má ho ráda, ale že by se pro něj přetrhla to né. A to si zase myslím, že lepší jedno, než si nasekat dvě či tři a pak to šoupnout bábě ať se stará.

já jedináček jsem a nikdy jsem s tím neměla problém a sourozenec mi opravdu nechyběl. kdyby bylo na mě, tak taky klidně mám jen jedno dítě, ale proti dvěma taky nic nemám, takže asi budou dvě. nevidím důvod proč by lidi neměli mít jen jedno a pak si říct už dost, pokud jim to tak vyhovuje, proč ne, spíš radši mít jedno, dvě a mít jim co dát, než více dětí a sedět doma a nemít peníze na nic

já mám děti dvě a do budoucna nevylučuju třetí, i když to je tak padesát na padesát Nedávno jsem byla na jedné oslavě a přišla řeč na další naše dítě, tak jsem řekla diplomaticky, že uvidíme, že za čas a podobně... no a paní na mě vytřeštila oči a pronesla: \"proboha, to v dnešní době jsou ještě takoví lidé, kteří takhle uvažují???\" Sama má už dospělého jedináčka tak se tam všichni začali bavit nad výhodou jedináčka, on sám říkal, že to má výhody i nevýhody. Jako nevýhodu uvedl to, že by se musel dělit o pokoj. Paní zas uvedla, že všem dětem zajistit vysokoškolské vzdělání něco stojí. Osobně si myslím, že tohle je každého věc a to, že já chci mít dětí hodně je moje věc, stejně tak jako když se někdo dobrovolně rozhodne mít jedináčka, nedává mi to právo ho kritizovat. Stejně tak nechci, aby lidé s jedináčkem kritizovali mě.

Já svoji ségru úplně miluju. Žádný kroužek by mi ji nevynahradil. Když se naši rozvedli, hned jsem se měla o koho opřít. Naši taky neměli nikdy peněz nazbyt, tak jsme dostávaly kroužky zaplacené třeba jako dárek k narozkám od babičky, nebo nové boty na házenou či tanec byly prostě dárkem k něčemu a že bych z toho měla menší radost? Nic nebyla samozřejmost, nic jsme nedostávaly jen tak. A rozhodně mám pocit, že si všeho víc vážím. Já bych neměnila.Občas se stane, že některý měsíc vůbec nevyjdem s penězma, a přesto chci min. 2 děti, nejlépe 3.

co třeba sourozenci, kteří jsou od sebe hodně let? to jsou v podstatě dva jedináčci, dost dlouho se míjejí, protože v momentě, kdy jeden doroste do určitého životního stadia, tak druhý je už někde úplně jinde. mám o sedm let mladší sestru, jsem za ní moc ráda, ale nemůžu říct, že by jsme si někdy užívaly nějakého parťáctví. jako máme se navzájem, máme se rády, ale mám pocit, že se právě dost míjíme. já sama jsem zatím ve stadiu, že žádné další dítě nechci, a mám k tomu hodně důvodů. mě na rozhodnutí mít jedno dítě nepřijde nic špatného a naopak často je to rozhodnutí docela racionální

Ono dokud nemáš 2, tak nezjistíš, jaká je to sranda.Já tomu rozumím, s dvouletou Maruškou byla děsná pohoda a mě se moc nechtělo znova jet kolotoč blití - velké břicho - porodnice - šestinedělí - a.t.d. Ale odhodlali jsme se, chválabohu, bey ANičky by to nebylo ono.To už se pak můžeš ptát, proč nemít 3, 4, a.t.d.Finance - myslela jsem, že Andulka bude zadarmo, ale taky nás cosi stojí, a věřím, že i to může být pro někoho limitující.A to, že jsme občas sobečtí - myslím, že není moje povinnost plnit nějaké normy, mám tolik dětí, kolik chci já.

nevím no já druhý chci,ale až třeba za 10 let(pokud si to nerozmyslím)a myslím,že i tak může být moje dítě šťastné..já si chci taky užívat to je snad zakázaný?každýho věc kdo chce a proč kolik dětí..a navíc to že má někdo sourozence neznamená,že pak nezůstane sám..kolik je lidí co se s nikým z rodiny nebaví..kolik lidí rodina zavrhla atd...

na jedné straně chápu, co chceš říct, ale na druhé - tím se přeci nedá řídit..vždyť nikdy nevíš, jaký ty děti budou. znám víc lidí, kteří se v dospělosti už se svýma sourozencama nestýkají, třeba jen proto, že se sourozenec odstěhoval na jinej kontinent nebo že si prostě prachobyčejně vůbec nerozumí a stýkají se pouze z povinnosti na vánoce. můj otec se svým bratrem nekamošil, ani když byli malí, jeden introvert ležící v knihách, druhej extrovert a průšvihář, fakt si nepamatují, že by si spolu hráli nebo o sobě nějak přemýšleli..i babička říkala, že spolu většinou ani nemluvili, že si odjakživa neměli co říct.spousta věcí je se sourozencem jednodušších a lepších, spousta zase mnohem těžších..to si nevybereš, co je lepší.

patrim mezi ty,co chteli pouze jedno dite a byla jsem po zasluze odmenena hned dvema...ale musim rict,ze zivot by byl vazne jednoduchej mitjen jedno ze svych deti,ja to plne chapu,deti nejsou povinnost

no a co, je to každého věc. já třeba bráchu mám, ale nikdy jsme si moc nerozuměli, tak je to jako bych byla jedináček. sama mám zatím jedno dítě, časem plánuji druhé, ale budou od sebe třeba 6-7 let. přítel by se spokojil jen s jedním, protože to jedno ho dostatečně naplňuje. a ano, v tomto jsem vůči malé sobec, že už teď nemá sourozence, se kterým by si mohla hrát