Jdu o radu!!Naše malá má 8 a půl měsíce,začala lozit.Z čehož... - diskuze

Ahoj, 10ti letého psa už novým spusobum nenaučíš, proto je duležité jak byl vychován a hlavne zda chápe kdo je rodine alfa samec. To znamená ty nebo manzel. Pak je duležité by pejsek pochopil že malá je mládé alfa samce, to znamená že vždy musí jíst až se nají malá, malá by méla ležet výš než on a taky by méla začínat a ukončit hru s pejskem. holt zvířata komunikují stejné jako v přírode, slova nekdy nestačí. Sama mám moc ráda zvířata a věřím že ocitnout se v této situaci je velmi nepříjemné, proto bych se určite rozhodla dřív než bych se měla rozhodout zda pujde pejsek pryč zavolat si domu odborníka, čili člověka který zjistí agresi pejska a celej jeho postoj k situaci. Držím ti palečky a snad to pujde skloubit

přesně jsme tohle řešili, když jsme se snažili o miminko, měli jsme dalmatina a ten byl moc starý a měl svý mouchy, ale jinak byl strašně hodný, tak jsme měli strach, aby něco nepřeskočilo v jeho hlavě a neublížil miminku a nakonec se to vyřešilo tak, že nám zničehonic umřel,když jsem byla na začátku těhotenství, tak jsme si honem pořídili nového psa (německého ovčáka), aby byl aspoň trošku vycvičený než se malá narodí. Kolikrát mi ho bylo až líto jak dostal, ale holt jsme museli. Boudu má tedy venku, doma si to se psem neumím vůbec představit a ani bych ho doma nechtěla a ani domů nesmí. První dva roky jsme museli krotit oba dva jak psa tak Aničku (někdy víc i Aničku), aby mu nic neudělala. Teď jediná ona mu může vzít tenisák. A co s ním provádí to je mi ho kolikrát líto a je vidět jak je pes šťastný, když jdeme domů. Jestli ho můžete dát ven tak ho dejte. Hodně je hlídejte a budeš vidět, ale jestli pes bude pořád stejný a ty budeš cítit, že to neni pravý ořechový tak bude muset jít pryč. Radši bych nic neriskovala.

Ahoj, my máme doma hodně psů - malého jezevčíka, dva německé ovčáky a československého vlčáka, který s námi žije v bytě. Nikdy jsme problém neměli. Je důležité, aby pes přesně věděl, kde je jeho místo v rodině - ty a mimčo jste nad ním a on vás musí respektovat. Pokud na malého zavrčí, musíš ho důsledně okřiknout. Pokud se k němu chová hezky, tak ho moc pochválit a odměnit. Určitě pomůže je sbližovat - ať ho malý opatrně pohladí, dá mu piškot, ber je s sebou na procházku. Na druhou stranu i malý si ke psu nemůže všechno dovolit - žádné tahání za chlupy atd. Naše Evička ví, že to nesmí a nedělá to. Misky a hračky pejska dej raději z dosahu malého, v 10 letech ho už v tomto nepřeučíš (my jsme naše psy učili si nechat sáhnout do misky a vzít hračky z tlamy od štěněte). Uvidíš, že to půjde. Naše Evička psy miluje, nebojí se jich, ale už je umí respektovat. A psi ji naopak hlídají a mají ji moc rádi. Na druhou stranu je samozřejmé, že ač máme všechny psy vycvičené a s Evičkou nikdy neměli žádný problém, tak bych je spolu nenechala delší dobu samotné bez dozoru. Pes je stále jen zvíře, které jedná pudově a do hlavy mu nevidíš. Hodně štěstí, určitě to zvládnete!

Ahoj, máme taky doma psisko (bavorského barváře)a s podobným problémem jsme se nesetkali. I když přiznávám, že jsme taky obávali, jak na příchod prvního syna zareaguje, konec konců byl do té doby 8 let \"naším jedináčkem\". Když jsme syna přiveli z porodnice, pesos byl totálně mimo. Ale fakt úplně (a to jsem na radu předem poslala klukovu plínu z porodnice, aby až přijedem domů ten jeho pach už znal). Né, že by byl zlej, ale reagoval tak, že byl tejden nepříčetnej - normálně nadrženej. Nekecám, tejden v sexulálním napětí, neustále se někomu hobloval po noze, myslím, že nebyl dalek infarktu. (Vyzní to komicky, ale bylo to skutečně tak.) Vlastně jeden moment, kdy nám zatrnulo, byl. Úplně první okamžik, kdy syna viděl a očuchal byl, že se rozeběh a skočil do postýlky, co jsme měli v obýváku. Radši nedomýšlím, co by se stalo, kdyby tam kluk ležel, nechápu, co to měl pes za zkrat, fakt se jen neopřel třeba předníma tlapama, ale na férovku hupsnul dovnitř. (Jen na okraj, barvář má asi 25 kilo, našemu šmakuje, tak ještě o dvě kilča navíc.) Strašná situace, nevěděli jsme, co dělat, od té doby už to nikdy neudělal. Ten první (sexuální) týden jsem ho měla furt za zadkem, jak jsem se hnula, že třeba přebalím syna, musel se přijít podívat, chodil se koukat i na koupání, i když nesnáší vodu a koupelně se tudíž za normálních okolností vyhýbá. Během toho týdne jeho zájem opadal (tedy zájem v tom aktivním smyslu) a stali se z nich (z Kima a Františka) nejlepší kámoši na světě. Taky nepřeháním (mám i ve fotogalerii). Co si ten pes nechá od syna líbit, to je až neskutečný. V krajních momentech odchýzí za gauč. (Krajnám momentem bylo např to, že František seděl ležícímu Kimovi na zádech, vyvracel mu hlavu dozadu a strkal mu do nosu tužku. Kim se zvednul a odkráčel.) Když jsme přivezli druhého syna, Kim si ho naopak ani nevšiml.Je teda fakt, že u žrádla se musí dávat bacha, na to má pes, myslím, právo, si ho bránit. Ani jinak se samozřejmě snažíme \"nedávat příležitost\", konec konců, sama píšeš, je to zvíře, nikdy nevíš, co se v té jeho chlupaté hlavě vylíhne za nápad či momentální reakci.Takže jsem velmi ráda, že u nás je situace taková, jaká je.No a k problému pes vs. dítě obecně. Je třeba odlišit asi i to, o jakého psa jde. Jezevčík (nic proti nim nemám, jen pro příklad) ti natrhne nohavici a obtiskne zuby na lýtko (bagatelizuju, ale chápeš, co chci říct), kdežto v případě velkého psa by se jednalo o průs...., kdyby se třeba i jen ohnal.Tak jsem se rozepsala, ale vlastně nevím, co ti poradit. Osobně stafordy neznám, navíc přímo vašeho znáte taky zase jen vy. Odhaduješ-li, že by byl schopen agrese, asi bych se poradila s odborníkem, obecně kynologem nebo třeba s někým, kdo se zabývá přímo jimi - zkus na netu najít nějakou organizaci, kde se chovatelé stafordů třeba sdružují. Jinak nevím. Nevím, jak zkušení chvatelé jste vy (neber to jako kritiku, tak to nemylím, ostatně my máme sice loveckého, ale \"gaučáka\"), jaké je konkrétně váš pes povahy, čeho je schopen. Každopádně už to, že o něm máš pochybnosti, není dobrý. Jednak, že mu sama nemůžeš věřit a taky myslím, že pes atmosféru nejistoty vycítí a měl-li by mít agresivní sklony, možná ho to ještě podnítí k akci.Fakt nevím, já ti víc neporadím, ale držím ti palce, ať je vše v pořádku. Taky si neumím představit, že bychom museli dát psa pryč kvůli dítěti (taky je členem rodiny), teď už je mu jedenáct let, takže má za sebou tři roky soužití s dítětem.Ale zaujala mě ještě jedna věc (nechci rejpat, skutečně ne a možná jsi to jen zvláštně formulovala) - manžel ti dal na výběr? To jako myslí, že se rozhodneš, koho dáš pryč? Psa nebo dítě???? Né, to musela být jen zavádějící formulace ve tvém příspěvku.Držím ti tlapky , aby se vše u vás srovnalo a nebyli jste před takové rozhodnutí ani postaveni.

Pro toho psa je to přirozený si bránit prostor.Nepíšeš jak velký máte byt, jde je rozdělit?Jako když malá poleze, pes jde do vedlejší místnosti.Když spí, jí nebo je v postýlce tak se může pohybovat po bytě.Misky musíš dát prostě jinam kde malá nemůže, to bych neriskovala.Pes se může najíst kdykoliv když malá spí. Nepíšeš jak je cvičený, poslouchá na okřiknutí nebo ne?Jak trochu malá povyroste, bude pejsanovi házet pamlsky, krmit ho a budou nejlepší kámoši.Já bych je zatím prostě rozdělila, z domu bych psa asi prozatím nedala.Jen bych oboum udělala nějaký hranice.Náš pes nesnáší děti,žádný jiný děcka ji nesmí hladit ale od naší Markétky si nechá strčit ruku do pusy, má Sárinu upacenou piškoty, rohlíky, hází jí hračky.A Sára ráda zapomene na občasný kopanec, polítí konvičkou a tahání za uši apod.

Ahoj my mame uplne stejneho pejska i stejne stareho,mame pulrocniho syna a teda problem zadny nenastal...pes patri memu priteli,ale kdyby nastal problem ze by se mi nelibilo ze pes zmenil chovani tak jde z domu ne utulek protoze vim ze by tam umrel steskem je strasne fixovany na pritele i kdyz ho hlida nekdo kdo je s nim v kontaktu denne od malicka tak proste je to takovy zavislak.....ale jak rikam ja i pritel kdyby neco tak jde...ja zvirata miluju ale proste dite je a bude vzdy na 1.miste...takze bud zvysis pozornost neustale pod dohledem rozdelovat je at si prcek hraje jinde a nebo to reste spolecne hrou s jeho hrackama a malou i miskama a vsim co je kolem nej.....

vím, že je to těžké,ale rozhodnout se musíš. Myslím si, že nechat ho uspat je krajní řešení...zkus dát inzerát i s důvodem proč ho musíte dát z rodiny..možná se budeš divit kolik starších páru by si přálo malého pejska, ale nemají peníze na jeho pořízení. Taky bych obvolala chovné stanice či útulky. Hodně štěstí a málo slz.

už se to stalo mnohokrát, že pes, který nikdy nikomu neublížil, zaútočil na dítě, se kterým žil v rodině - já bych to neriskovala, malá by asi neměla moc velkou šanci

Kámoška měla od puberty psa pudla Dorynu.A pak měla malou a jednoho dne našla Dorynu přikrčenou zautočit v dětské postýlce.Tak šla okamžitě Doryna z domu.Dali jí tchánovi a u něho v klidu dožila.Bylo to pro všechny lepší.Tak to zvaš i u vás,co je pro tebe přednější.

radu nemám,ale brácha mají ročního bulteriéra,byl to domácí mazel,měl své místo doma na pohovce,ale co mají malou,tak ho museli dát ven,žárlí a taky neví co udělá se psy je to těžké,mám z nich respekt a zastávám názor,že prostě patří do boudy