Jak Dorotka na svět přišla - diskuze

Na svou dcerušku jsem se neuvěřitelně těšila a protože jsem byla vždy nedočkavá, přemlouvala jsem ji už dva týdny před termínem, jestli už by se na nás nechtěla mrknout dřív. Jenže Dorotka se rozhodla být přesná. První termín jsem měla 30. září. Den před tím jsem byla v porodnici na kontrole. Paní doktorka mě prohlédla a řekla mi, že děťátko se už se pěkně chystá a neprodím -li do pátku, což bylo za pět dní, tak mám přijít na další kontorlu. Já jsem si ale při odchodu řekla "Pche! V pátek já už budu mít dávno miminko. Zítra porodím." Manželovi jsem v osm večer řekla, že jdu spát, ať se na ten zítřek dobře vyspím. Ptal se mě proč a já mu oznámila, že zítra totiž budu rodit. Usmál se na mě a myslel si svoje. Neměla jsem ten večer poslíčky, nic. No, ale Dorotka mě už vyspat moc nenechala. O půl jedenácté mě probudila prasklá voda. A tak jsme jeli.Bolesti jsme začala mít v autě cestou do porodnice. Na monitoru jsem se už docela svíjela, ale nikdo to neviděl, protože jsem tam těch dvacet minut seděla v ordinaci úplně sama. Paní asistentka kamsi odběhla. Bylo to takové zvláštní půlnoc v porodnici, která se mi zdála úplně opuštěná. Věděla jsem jen, že manžel sedí v čekárně a přemýšlí, jestli se ještě dostane domů do pelechu nebo ne. Po nějaké době se objevil pan doktor. Takový mladinký, tak o rok starší než já a přibelhal se o berličkách, to mě celkem pobavilo. Už jsem se cukala celkem často. Když do počítače ťukal jakés nutné informace, nevydržela jsem už sedět a kroužila jsem po ordinaci. Nicméně, řekl mi, že jako prvorodičce mi to asi bude přeci jen několik hodin trvat. Po té už si mě převzala senzační paní asistentka a společně s manželem nás odvedla na sál. Tam už šlo všechno dost rychle. Klystýrek jsem dostala jen takový neúplný, rychlejší. Nic už mi tou dobou neulevovalo, ani sprcha nic. Vrátila jsem se na sál a bylo mi jasné, že se určitě nepoložím, nejradši bych pořád jen chodila dokola. Paní asistentka mě však přeci jen položit potřebovala - kvůli monitoru,ten jsem ale přerušila s tím, že musím jít nutně čůrat. Tak mě odpojila, ale pro jistotu se zeptala, jestli se mi chce vážně čůrat nebo už tlačit. já jsme říkala, že nevím, ale že je to nesnesitelně nepříjemné, tak jsme tak nějak obě překvapeně usoudily, že už teda asi vážně rodím a budu teda tlačit a budu teda během pár minut maminkou. A tak to i bylo. několikrát jsme zatlačila - bolelo to jako čert, to musím uznat, ale pořád jsem nějak netušila, že to už je to ono. Po chvilince paní asisitentka řekla, že má holčička černé vlásky - pomylsela jsem si- jak to asi může vědět? A pak jsem zase párkrát potlačila a z ničeho nic mi na bříšku leželo miminko. Takové veliké a mokré a trošku vřískalo a bylo celé moje! Byl to tak zvláštní překvapivý pocit. Stejně tak překvapený a ohromný novopečený tatínek přestřihl šňůru a Dorotka byla definitivně oddělená od mého těla a byla na světě. Je překrásná a my jsme na ni srašně pyšní. Pocit pýchy a hrdosti ve mě přetrvával ještě dlouho po tom. Byla jsem a jsem pořád tak pyšná na to svoje tělo, že vyprodukovalo a přivedlo na svět tak přenádherného človíčka. Je to neskutečně príma pocit. Doporučuju všem!:-). Zvlášť, když celý ten můj krásný porod trval 3 hodiny a 15 minut. Tak hodná na mě ta moje princezna byla.