Jak couváte? - diskuze

Necouvám.

No jak, hodím zpátečku, mrknu kde je kdo poblíže. Pokud se v blízkosti 100 km objeví nějaký řidič, vyhodím blinkr, hodím neutrál a nechám ho odjet na nedohledno. Historie se opakuje podle toho v jak blbou dobu se rozhoduju parkovat. Potom začne ta záživnější část. Mrkám do zrcátek, doprava, doleva, popojedu o 5 cm. Znovu kontroluju stav. Zatočím špatně volantem a jedeme nanovo. Mrknu do zrcátek, doprava doleva, 10 cm. AAAA popelnice. Sakra. Nebyla vidět. Tak znovu, dopředu, rozhlídnout, zpátečka.... Jsem schopná parkovat i na dvacetkrát. Ale pak mám výborný pocit z dobře odvedené práce. Podotýkám, že tato situace musí nastat pouze když můj muž není u toho. Jinak bych byla dávno vdova. A Baruška do toho naštěstí nekecá

nevim,vetsinou se trefim bez potizi a odreni autajen je rozdil mit sedana oproti mini picantu

Nemám senzory a parkuji přes zrcádka. Problém mi to nedělá a kolikrát couvám líp než kdejakej chlapto jsou taky někdy umělci

Ja o sobe zcela nekriticky rikam, ze parkovat umim , ale do rady parkuju, jen kdyz jsou volne minimalne tri chlivky za sebou .Jinak klidne zacouvam do chlivku (u nas se ani jinak parkovat neda) i s nasi \"megakravou\"

vy jste tady všechny nějaké šikovné Já vlastně ani nevím, ale asi to moc umět nebudu... Potřebuvovala bych to tak jednou za uherský rok, a to si zkouším zpravidla najít něco vhodnějšího k parkování

radši parkuju čumákem dopředu, zacouvat umím, ale když mi dýchá na záda nasraný testosteron v autě za mnou tak jsem víc nervozní a do velkých trapností nezacházím

Nacouvávám do řady podle zrcátek a zadního okna. Jako řidička začátečnice jsem se kdysy pokoušela popředku to srovnat, ale to mě nešlo, ke všemu jsem měla vedle sebe mího otce, který mi do toho kecal co jak a to už mi nešlo vůbec. Tak jsem mu tenkrát nadala za ty blbý řeči a zaparkovala jinde. Když mi jednou do parkování kecal chlap tak mi to taky nešlo parkovat, ale to bylo po předku vedle sebe, jen jsem se musela stočit na druhou stranu než s který jsem přijela. Když mi to nešlo tak jsem ho přestala poslouchat a hned jsem měla zaparkováno. Takže zaparkuji jakkoli, ale nesmí mi do toho nikdo kecat.

Nacouvám do řady bez potíží, senzory nemám a používám zrcátka. S taťkovým autem si radši vyhlédnu místo kde zajedu popředu. Nemá posilovač řízení a to bych u zajíždění do řady propotila triko a upadly mi ruce.

Do řady couvám na zrcátka.Protože se ve městě jako řidička pohybuji téměř denně,docela jsem se to naučila.Musím ale přiznat,že né pokaždé se to povede.A je mi v podstatě jedno,jaké auto řídím

senzory nemáme, podle zrcátek bourávám. Pootevřu dveře a couvám takto+odhad. Troufnu si říct, že za pár let praxe an VZV couvání zvládám i na úzkém manévrovacím území. I když poctivě přiznám, že než bych se zapasovala tiptop mezi auty v řadě za sebou, radši si zajedu o pár metrů dál a v pohodě zaparkuju jinde.

Dlouho jsem neřídila,ale couvání mi šlo hned z autoškoly podle zrcátek. Spíš mi dělá problém zaparkovat čumákem rovně

nekdy se mi to povede napoprve,nekdy navickrat..ale kdzy musim,nacpu se vsude..ale kdyz vidim nekde vic mista tak jedu samo tam..senzory nemame:( a zrcatka stridam s otacenim hlavou dozadu:D

Já řídím ráda, za život jsem vyzkoušela spoustu aut různých velikostí a jakékoliv couvání nebo zajíždění do skulinek mi nedělá žádný problém. Na svém autě (mutant tanku a náklaďáku ) senzory nemám, couvám podle zrcátek a odhadu. Na dalším autě senzory sice máme, ale při parkování je moc nevnímám, řídím se vlastníma očima

Gratuluju! Parkování do řady u mě znamená propocené všechno, tep na 240 nervy v kýblu...to vše s příšerným výsledkem. Jsi dobrá!