Rozumíte si s rodiči Vašeho partnera? - diskuze

bohužel se svou \"tchýní\" a \"tchánem\" spokojená nejsem, jsou rozvedení, táta je alkoholik touto dobou v léčebně, máma do toho taky zase padá. rozumět si s nimi v podstatě nemůžu, vidím je maximálně 1-2x do roka a s tátou se ani nedá komunikovat, protože je na tom fakt špatně. jako Zdeňkovu partnerku mě ale respektují. samozřejmě jim vykám. a neoslovuju je nijak, situace oslovování nevyžaduje

jak vycházím s rodiči...někdy mám pocit,že to jako v té korejské válce co už díky bohu skončila,ale tchýně na to zapoměla!Než jsme se vzali, dělali mu doma takový bugr, scény jako z hororu, řvoucí maminka vydírající citově tatínka, aby se přidal na její stranu apod.....Ale zajímavé je,že do doby než oznámil,že si mě chce vzít to bylo OK???A pokračuje to dále, neustále mu našeptává co ona chudák musela a já jak se mám...apod....přála jsem si mít laskavou rodinu a místo toho mám někoho komu vykám a musím se bát u nich nějak projevit. Bohužel jsou velmi blízko...Snažila jsem se jak mohla,ale nic...tak na to kašlu, pač jsem za to často dostala obrazně,ještě přes hubu. Aby tchýnka neměla špatný svědomí jak se o nás \"stará\" tak si malýho kupujeme hromadami dárků a jídla, co bych mu nikdy nedovolila. Jak se ohradím, následují další přednášky. Takže se snažím omezit styky na minimum!!!

s rodiči manžela nejsem spokojena od doby,kdy tchyně na mne ostře zaútočila v situaci,která se dala řešit jinak a ani po mých snahách o smír se nesnažila,naoak, šla dál a dál do krajností...snažila se nás rozeštvat. Po roce a půl takto zaútočila i na druhou nevěstu, takže rodinné vztahy velmi špatné. Nikdy mi tykání nenabídli a věřím,že do smrti se to nestane. Tchán je laxní, nic neřeší, neřekne na její manýry jediné slovo,takže u mě dost klesl ač ho mám ráda. Tchyně nám ale nadělala takových vrásek a šedin a skoro docílila našeho rozvodu,že kdybych to věděla před 5 lety,když jem se vdávala,tak bych asi utekla od oltáře...

i po 18 letech se cítím jako kukačka v cizím hnízdě, dodnes mě nepřijali, nejsem pro ně asi ta správná snacha jakou si představovali, smůla hlavně jejich teda....Vykám jim a neoslovuju je nijak, před dětma babičko, moje mladší dcera si dokonce myslí že ten pán(děda) co bydlí s babičkou je strejda....no děs..to mluví samo za sebe

Já si tykám s Michalovou mamkou,nabídla mi to po půl roce chození o vánocích a já to přijala.Michalovy rodiče jsou rozvedení.Tchýně má přítele s tím si taky tykám.S tchánem si vykám,ale hooooooooooodně si rozumím se všema.Akorát s jeho sestrou si moc nepokecáme,ale v celku je taky fajn

Tak já si z tchýní a tchánem vůbec,ale vůbec nerozumím a hrozně mě to mrzí.Máme to k nim jen kilometr,ale radči tam moc nechodíme.Bude to asi tím,že se nesmířili s tím jaký má Ondulka problém.Nyní mám svojí mamču nemocnou tak mi nemůže moc pomáhat a Ondulka se tím pádem ven moc nedostane nebot má mladšího brachu a já to prostě s nima nedám,když Ondulka bohužel ještě nechodí a musí být taky na kočárku.Když se zmíním před tchýní tak prostě nezájem a vůbec jí nedojde,že by si třeba 1 týdně mohla přijít pro Ondráška a jít s ním na procházku.Ale co se dá dělat.Její reakce je,že nemá čas a to je v důchodu.

Rozumím si s nimi. je to velká rodina a přijali mě tam všichni dobře. vídáme se tak 3x týdně a to i z toho důvodu, že bydlejí 5km od nás. ale jsou i dny, že je vidět nemusím a lezou mi krkem. oslovuji je jménem a tykáme si.

Po dlouhém začátku s tchánem si už rozumíme. Pochopil, že jsem první žena v rodině, která si nic nenechá líbit a tak to jeho poučovaání, obtěžování a ponižování skončilo.S tchíní si rozumím super, je skvělá...tykáme si a já jím říkám jménem nebo babičko( to před dětma).Myslím, že jsem mohla dopadnout huř.

s tchýní bohužel nerozumíme. Vyčítá mi maličkosti, uráží se, dělá pořád napětí, překrucuje význam slov, všichni jí chtějí ublížit. Ukradla jsem jí jejího malinkatýho chudáčka chlapečka, co bez její péče zajisté zemře hlady a ve špíně. Snad jen zázrakem přežívá už skoro 8 let Tchán je naštěstí v pohodě, jinak bychom s babičkou už asi nekomunikovali mrzí mě to, že to tak je, ale lepší to nebude.

Tchánovcům vykám a tykat ani nehodlám. To vykání mi od nich psychologicky vykazuje jakýsi odstup. A pokud nemusím kvůli nutnosti anebo slušnosti, nejezdím za nimi. O spokojenosti a nespokojenosti raději psát nebudu, je to tady veřejný web. Myslím, že stačí, když to vyjádřím kulantně, jakože v každé rodině schovávají kostlivce ve skříni a notně nepříjemné.

Ja s tchyni docela vychazim, nekdy jsem sice rada, ze je tam jazykova bariera a tim padem s ni nemusim nebo neumim nektere veci rozebirat,jen tlumocene pres manzela....Jinak nam pomaha jak muze, obcas se nepohodneme v nazorech, ale je daleko na to aby nam zasahovala do zivota, tak se to da rozdychat...Do rodiny me prijala nejen ona ale i zbytek rodiny, tykame si, v arabstine nemaji vykani jako u nas, jen castecne (oslovit \"pane,pani\" a pak tykat...), oslovuji ji neutralne \"teta\" coz je arabsky babicka