co vas vedlo k tomu si sveho chlapa vzit - diskuze

Bylo nám spolu dobře,začali jsme spolu žít, opravili byt a ve dvou už nám bylo smutno. Nejdřív jsme založili na Markétku a pak jsme se rozhodli, že budeme úplně klasická rodina a vzali se. Jsme spolu 11 let a brali jsme se po 5 letech vztahu.

Chtěla jsem s ním prožít zbytek života, milovat ho a mít s ním děti. A tak to fakt je

Nic, tak nějak to přišlo.

Miluji ho a chci s ním strávit zbytek života. Vztah bez dětí si myslím není ono. Prostě jsme Petříka chtěli. Chtěla jsem mít s Petrem jeho dítě.

Žít jsme spolu chtěli, protože jsme nedokázali žít bez sebe. Vzít jsme se chtěli, protože jsme chtěli, aby se děti narodily do rodiny a děti jsme chtěli, protože nám to přišlo jako přirozený vývoj vztahu a velmi jsme po nich toužili.

asi zprvu zařizování nového bydlení a s tím spojené společné výdaje :-) no a pak jsem si vyškrundala jedno dítě a pak za pár let druhé dítě :-)) u nás taková romantika jako u Tygřice nebyla

exáče jsem si brala po necelém měsíci chození. to byla uražená ješitnost - co mne hnalo. potřebovala jsem se rychle vdát aby ten bývalej, co mne zavrhnul viděl v říjnu jsem se brali, v prosinci jsem otěhotněla a tak jsem ten nesmyslný omyl přežívala 14 let.současný chlap a tatík vašíčka není manža a vůbec to nevadí. oba razíme teorii, že pokud se má vztah rozpadnout tak se rozpadne a ani oddací list ho neudrží.

Po měsíci chození jsme se dohodli na mimču oba jsme strašně moc chtěli a nikdy jsme neměli partnery kteří by se na to cítili.Po tom měsíci jsem se nastěhovala k mišákovy když jsem s ním byla půl roku přestala jsem brát prášky a na když jsme spolu byli 15 měsíců zjistila jsem že jsem těhotná. nedávno jsme se bavili že ten vztah cítíme oba pořád jak na začátku jako bysme spolu byli půl roku a ne skoro 4 roky

Ja ani nevim, my tak spolu proste nejak jsme.

Asi od druhého radne jsme čekali až budu mít 18 a budeme se moc vzít.Asi od druhého rande,jsme se pokoušeli mít spolu děti.Bylo mi čerstvých 16.Gabka se povedla až ve 22 letech.Nikdo nám nedával šanci a letos už to bude 20 let od svatby.Jsem s ním většinu svého života.Až tak od 35 si dokažu představit se o vše starat sama,do té doby jsem na něm byla dost zavislá a nesamostatná.Je to moc pěkná otázka,díky za ní.

Na první otázku odpovídám takto : děti.A na druhou? Láska..jednouduše jsme chtěli být spolu a chtěli jsme tu po nás někoho zanechat.

Nějak nám přestalo stačit vídat se jenom občas a navíc jsme se oba chtěli už osamostatnit a odstěhovat se od rodičů.A funguje to skvěle

Protože jsem cítila, že je to správné a že s ním chci strávit zbytek života. A díky bohu, cítím to tak pořád a děti bych s nikým jiným nechtěla. PS: A kdo by odmítnul prstýnek na nádherné romantické pláži???

Chodili jsme spolu 8 let, po 5 jsme spolu začali bydlet a o 3 roky později jsme se spolu vzali, protože jsme spolu chtěli být, milovali se, ted po 10 letech máme za sebou první hodně velkou krizi kterou jsme naštěstí ustáli a zvládli a doufám že už nám to bude zas jen klapat dobře....

Oba už máme něco za sebou,praktická stránka věci(peníze,bydlení).

Oba máme své roky a čas běží dál, nebyl čas spolu chodit dalších x let a zkoumat jestli jsme pro sebe ti praví Něco jsme si odžili, už víme, co je v životě podstatné a co ne i to, že nějaká dokonalost neexistuje, na spoustu věcí sdílíme podobné názory. A tak inteligentních, zcestovalých, volných a odpovědných chlapů s širokým záběrem vědomostí i zájmů, kolem zas tak moc neběhá... tak bylo lepší neváhat a brát A taky se nám nechtělo pořád dojíždět těch 400 km. Zatím nelituju

my jsme spolu s Otem začli chodit a bydleli jsme od sebe 200km takže jsme museli každý víkend dojíždět...a pak se přihodila Lucinkaa už to dál nešlo a stejně jsme spolu chtěli být takže i z toho důvodu...