III. díl - diskuze

Smutné, ale i tak krásné Vytrpěla sis toho hodně a odměnou za to všechno máš teď dva krásné chlapečky a úžasného manžela přeji tobě i tvé rodině už jen to nejlepší

Já si taky myslim, že dokud si člověk něco neprožije a nezjistí jak to v to životě vlastně chodí, nemá právo soudit a protože to se asi ani zjistit nedá, proto by se soudit nemělo vůbec...protože nikdy nevíme co nás potká...

musela sis toho hodně prožít a vybojovat, ale ten závěr je perfektní! obdivuju tě, s jakou trpělivostí a odhodláním jsi všechno zvládla

takjen dal pohodu a klid a ondra snad precka pubertu bez vaznych problemu a bude z nej super kluk

krásný konec,úplně mě mrazí....prožila jsi si těžké chvilky a moc ti přeju aby byli kluci zdraví a tvůj vztah s Petrem vám vydržel už napořád

To teda muselo být dost těžký, žít s nevlastní mámou
Na šťastný konec jsem se těšila Vy prostě s Petrem patříte k sobě, tak bych to dál neřešila
S Ondrou přeji pevné nervy, snad ho to brzo přejde.

I já ti přeji už jen samé štěstí. Toho ošklivého sis užila dost.

Je dobře, že už máš to nepříjemné a zlé za sebou...
Jinak já mám rozvedé rodiče, a každý z nich si vzal partnera, který měl také po rozvodu (a děti z prvního manželství). A obě strany žijí velice spokojeně (už 20let) - prostě někdy to výjde až na druhý pokus. A je jedno, jestli toho pravého najdeš po rozvodu, nebo ti dá k tomu rozvodu impulz...
Přeji už jen štěstí...

Konec dobrý,všechno dobré.Leni,přeji Ti už samé sluníčkové dny s Tvými chlapy.

tak snad už ti to štěstí a pohoda vydrží a já bych tě nikdy neosuzovala