Fireangel aneb jak se žije s mentální anorexií - diskuze

Terko

Ja bydlim velmi daleko od sve rodiny ,moc mi chybi i kdyz se slysime nekolikrat denne.Ta tvoje je skvela, udelala to jediny co mohla ,aby te podrzela ,stala pri tobe. Ty jsi silna osobnost,ja jsem o teto prisere slysela mnoho. Vubec si nedovedu predstavit podobnou situaci.Ale mamco ted mas vyhrano s takovym andilkem a andelem straznym po tvem boku...Jo a ta postavicka je bezvadna, nic neres a uzivej si sve krasy po vsech smerech. Uz jsi zkratka dal nez vetsina z nas, vyuzij vseho cim sis prosla.To nejvrelejsi prani tobe a cele rodine,k samym radostem.Diky ze jsi...Moc se omlouvam ,ale ziju v Italii a bohuzel ne vzdycky mam s sebou muj pc,kde mam cestinu.drzim palecky

Terko, jsi skvela! Sama vim, co to je....mela jsem sest let bulimii. Ale uz je to pryc, jsem vdana, mam dvouleteho syna a ted cekame dalsi miminko....
Drzim tobe a tve rodince palecky:0)

Ahoj Terko,
závěr je bezvadnej!Moc ti fandím,tohle vítězství je neocenitelné!Jen tak dál, A co tvá dcera?Už tě napadaly myšlenky jak jí v tom zabránit atak?
Netrpěla jsem ničím jako anorexie ...,ale moje máma mě šíleně drásala s tím jak blbě vypadám a já jsem si přísahala, že takový život své dceři nepřeju.Vím , že jsem z toho musela být psychicky nemocná?Podobnou máme ale tu přeměnu při rodičovství,já jsem poprvé v životě přestala počítat kalorie až v těhotenství (po 15 letech) a taky musím říci že díky Bohu!Od té doby mě myšlenky uhryzávají jen malinko a štěstí z dětí přebíjí obavy ze sebe sama.
Držím ti palce!!!!

Milá Terko,
jsem ráda , že jsi šťastná a bereš život s nadhledem, už nic nehrotíš (hubnutí, jídlo )
Mám pocit, jako bys mateřstvím tak nějak dozrála, ale tak to určitě funguje u většiny z nás
Nellinka je krásná princezna, tak ať Vám dělá jen samou radost

Terko,zvládla jsi těžké období života a teď je z Tebe šťastná a spokojená maminka nádherné dcerušky.Přeju Ti splnění všech životních cílů.

Skvele. Jen tak dal. Je videt, ze uz to mas v hlave srovnane a Nelinka te ani nenecha se zabyvat hloupostmi. Postavu mas krasnou. Ale i kdyz nekdo nema, tak co? Zdravi je prece dulezitejsi a zivot neni o tom, jestli jsme hubene nebo mame nejake to kilecko navic.
Mimochodem, ja mam kamaradku, ktera mela podobny problem, dokud byla sama, utapela se v depresich, porad hubla a zase tloustla. No a ted ma manzela a hlavne male dite a vubec nema cas premyslet o tom, jestli je dost hubena a krasna a tak.... Najednou je spokojena, nasla konecne smysl zivota

Díky za pokračování. Musím říct, že jsi mě rozesmála s tím malováním na růžovo. Ovšem jinak je ten příběh pro mě velice dojemný. Díky tobě jsem si znovu uvědomila, jak moc nám toho děti dávají. I když někdy zlobí a nechtějí jíst a jsou protivné...

Terko, přeji ať to špatné máš už za sebou a teď vás čeká jen už samé štěstí a radost z Nellinky

Konec dobrý všechno dobré

a moudrý se poučí. Neboť opět plyne poučení jak rodič může i nechtěně shodit dítě do propasti. Jak jsou pro citlivého puberťáka, plného komplexů a mindráků, narážky a výčitky nejbližších přímo zničující.
Za toto jsem svým rodičům vděčná, že nás nikdy nikam netlačili, pouze nám byli pomocnou rukou, uchem a oporou. Děti mezi sebou si řeknou mnoho zlého a doma potřebují jistotu a podporu ať už chtějí či nechtějí dělat cokoliv. nenávidím tchýni za to že svého syna tloukla za vysvědčení, že mu furt říká, měl bys zhubnout a mám strach aby jednou naší dceři nepřivodila taky nějaké mindráky.

Jako kdybych to psala sama

Dneska jsem si přečetla tvůj příběh a úplně mě zamrazilo. Prožila jsem si něco téměř stejného jako ty. Nejdřív mentální anorexie (skončila jsem na kapačkách)velice hubená. Na to navázala bulimie. Několikrát hospitalizace na psychiatrii. Pocity jsem měla podobné jako ty.
No a dnes mám synka a všechno je lepší, život má smysl. Porod jsem měla taky vyvolaný, špatné kontrakce, nepravidelné, velká ztráta krve. Máme toho opravdu hodně společného.
Vystudovala jsem taky VOŠku, ale sociální práci, a dneska ještě studuju dál.
Hlavně ať už se to nevrátí, že. Hodně štěstí ať jste všichni zdraví.

terko drzim moc palecky at uz se ta nemoc nikdy nevrati a preji Tobe a rodinehodne stesti,zdravy a lasky:-))

Terko..

Hodně jsem o této nemoci četla a slyšela,ale jen tak obecně,jsem ráda že jsi se s mnái podělila o své myšlenky a zážitky....strašně moc Ti držím palce přeju pevnou vůli,hodné lidi kolem sebe a at to máš pevně v rukou,nesmí TĚ ZASE DOSTAT, k tomu ti přeji mnoho sil...

Terezko jsi statečná a velká bojovnice.Přeji Ti moc zdravíčka a spokojenou rodinku.

Terko - musím říct, že jsi zabojovala jak se patří a vyplatilo se ti to máš krásnou holčičku a milující rodinu přeji ti moc štěstí a musím říct že ti mateřství opravdu prospělo a moc ti to sluší

Terko, po té co jsem si přečetla Tvůj příběh jsem si teprve uvědomila kam jsem se mohla také dostat a opravdu Tě obdivuji, že jsi to vše zvládla. Od svých patnácti let jsem prožívala něco podobného, dostala jsem se až na 45kg, ale naštěstí, jak píšeš za pomoci rodičů, kamarádky a sportu jsem se z toho rychle dostala. Pokaždé když slyším narážku na svou váhu přepadají mě myšlenky opět přestat jíst...no doufám, že už je to za mnou. Máš moc krásnou holčičku, přeji Ti a Tvé rodině hodně štěstí a hlavně zdraví, jsi opravdu statečná, že jsi to zvládla a vyhrála.

Terezko cetla jsem to jednim dechem a musim rict-klobouk dolu...jsi statecna a sikovna a Pro Nelinku nej nej nej mma na svete.At se vam vsem dari!!!

Děkuju moc moc všem....

...nejsem jediná, kdo si tu zažil své, každá máme svůj osobní životní příběh a ne vždy je vše jen hezké...ale naše rodiny, přátelé nás podrží, a když ne, jsme tu přece my, holky bolky jedna pro druhou

O anorexii jsem uz neco slysela, ale nikdy jsem necetla ani neslysela primy pribeh nekoho, kdo to zazil...je neuveritelne, jak s nami nase telo a psychika zapasi a nenecha nas v klidu zit. Ac nemam anorexii , byla spousta dnu kdy mi dokonce lide z meho okoli a rodina rikali, ze bych mela shodit, ze jsem tlustoch a tehda jsem mela hrozne deprese...mam velke a dle me nechutne boky a pas a na to me taky hodne upozornuji, sama se na sebe nemuzu ani podivat a i kdyz jsem schopna rok cvicit a jist zdrave po nejakem case se to prehoupne v male prejidani se a v tu dobu jsem schopna od rana do vecera jen chodit a jist a pak si zase muzu vycitat, ze jsem takova tlusta....kdyz jsem chodila nakupovat s kamaradkami vzdy jsem prisla s prazdou, ale za to s poradnou depkou..holky na sebe mohly oblect cokoli, kdezto ja nic...vse na me vypadalo strasne...na nich skvele...to mi zustalo do dneska, ale nemuzu se sakra donutit s tim neco delat, zhubnout alespon 10 kilo....tak treba jednou....dokazu se vzit do tve situace a verim, ze pohybovat se nekde dole, musi byt nejen pro tebe ale i pro tve okoli neskonale tezke. Ted kdyz mas miminko tak uz snad bude vse jen fajn, budes si male uzivat a nemoc se presune nekde hluboko...hluboko do pozadi a treba uz nikdy nevyleze...moc bych ti to prala Jsi jedna z tech stastnych, ktere tuto nemoc dokazaly porazit a to je moc velky uspech v zivote. Vlastne jsi prekonala sama sebe, svou psychiku....preju hodne stesti do budoucna...

Terko, vůbec jsem netušila... smekám před tebou a tvojí sílou postavit se znovu na nohy. Jsi moc fajn a určitě skvělá maminka. Přeji ti do života co nejvíce štěstí, které ti určitě tvůj partner a Nellinka přináší.

smekám před tebou že jsi zabojovala. Je vidět že jsi teď velice šťastná

Ahoj Teri, tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem..dokážu se vcítit do toho jak ti bylo, jak se citíla, jak sis připadala..zažila jsem něco podobného, i když u mě pud sebezáchovy asi zapůsobil dřív než u tebe. V 17 jsem začala dělat modelku, bylo mi řečeno, že bych měla trochu zhubnout měla jsem 178cm, 65kg..a tak jsem začala hubnout, šlo to lehce,ale pořád jsem nebyla spokojená, pak už jsem za den snědla třeba jen jedno jablko, začala být unavená, pohublá, nic moc..doktorka mi tenkrát řekla (měla jsem už 55kg -což mi při mé výšce je málo), že bych měla přestat blbnout jinak skončím na psychiatrii..myslím, že tenkrát mi došlo,co dělám a snažila jsem se to napravit, jenže nějak nešlo tloustnout a já shodila dalších 5 kg..porucha metabolismu..přišli na řadu fast foody, sladké jídlo a já zas začala trochu přibírat..no co ti budu povídat,sama to znáš..nakonec jsem ráda, že to dopadlo dobře a svou váhu dávno neřeším..a ty teď máš krásnou a zdravou holčičku a zkušenost kterou ti nikdo nevezme a vždycky každému,kdo s tím bude mít problém,můžeš poradit. Přeji ti hodně štěstí, hodně síly, hodně zdraví a hodně lásky a i za sebe říkám..k čertu s váhou, důležité je, že jsme šťastné mámy.

Ahoj Terko,
souhlasím s BOLkami ,štěstí z Tebe září na dálku prožila sis své soukromé peklo a věřím,že už nebudeš mít důvod si ho zopakovat,přítel Tě miluje a máš krásnou dceru
Přeji Vám už jen samé šťastné chvilky

Terko, Tvůj příběh jsem četla jedním dechem. Opravdu jsi si užila své, a nakonec mohu říct, že jsi to nakonec krásně ustála, i když byly chvíle, kdy jsi se cítila na dně, a muselo to být hrozné, ale jsi z druhé strany hrozně silná, právě proto, jak jsi to nakonec ustála. Máš v sobě tolik síly, že se Ti o tom ani nezdá, a malá Ti sílu teď ještě dodala. Přeji Ti, ať už je to vše za Tebou nadobro a kdyby se náhodou objevily nějaké slabší chvilky, přeji Ti hodně síly, abys to opět ustála a nedovolila nemoci, aby Tě ovládla, a Ty to dokážeš. To nejhorší je za Tebou a nějaká kila navíc opravdu neřeš. A nezapomeň jste tu s Tebou!!!

Milá Terko!

tvůj příběh jsem četla od začátku do konce a vím jak těžké období jsi prožívala a jak těžké to bylo dostat se z toho ven,sice já jsem nic takového nezažila ale má sestřenka ano a nikomu bych tohle nepřála vím že se z toho těžko dostávala. Je dobře že se za tebe všichni postavili a vlastně ti pomohli vše překonat,ale hlavně ty jsi to dokázala,oni ti jen pomohli! Jseš silná holka a máš krásnou dcerku! Je to andílek a ty kila nahoře neřeš! Zaměř se hlavně na dcerku a to ostatní nech plavat