7. část - diskuze

konečně názor člověka, který nezapomíná na biblické hodnoty

články s tomiem okamurou sleduji, spíš ze zájmu zjistit z jakého prostředí vyšel. A zjištuji, že slušní lidé ještě nevymřeli ani mezi bohatými. A to o podpoře rodiny, tak to mi srdce plesá...jak budeme vychovávat svoje děti, takový budou...naprosto souhlasím. Spousta lidí si akorát stěžuje a co tím naučíme naše děti, stěžovat si a mít ruce v klíně. Jsem věřící a v první řadě ráno děkujeme za vše co máme a dostáváme...a není toho tak málo, jak si často myslíme. děkuji pane okamuro

Takže pokud to shrnu

tak manželka sedí doma s děckama (protože chlap je v práci od nevidím do nevidím, aby vydělal na drahou školu), po večerech dělá vylepšovací kurzy, aby přivydělala na tu drahou školu, na sebe čas nemá, protože kupodivu aj někdy spí, a chlap pak nazná, že není dostatečně krásná a opečovávaná (což je fakt hodnota jak sviňa) a že se mu večer nedostatečně věnovala (páč na ty drahé školy nevydělal dost) a najde si milenku.

skvěle!!!

Jdete na to dobře pane Okamuro, to je to co nám chybí - náš národ potřebuje mít pocit, že jsme jeden tým a vaše ideály by mohly pomoci k jeho stmelení. Národní hrdost nám chybí a nějaká naděje, že to co svou prací vytvoříme děláme pro sebe a svoje děti a nikdo nám to tajně neukradne.
Potřebujeme vizi, protože jak praví klasik, bez vize je krize.

Více takových osobností!!!!

ročetla jsem si všechny články s Tomiem Okamurou a musím říct, že stejně jako jeho kniha, mě nadchly. Netrpělivě čekám na další, protože naprosto sdílím jeho názory.
Nejsem z bohaté rodiny, a přesto se necítím být někým, kdo by si pořád musel na něco stěžovat a pouze křičet, že chce víc a víc(aniž by se sám snažil), jako to alýchám v okolí čím dál častěji. Sama jsem studovala při práci a s manželem jsme v to samé období stavěli domeček na hypotéku, na kterém jsme se také dost nadřeli a nikdy jsme necítili potřebu stále někomu brečet na rameni. Mí kolegové, kteří jako vysokoškoláci (já jsem zatím na pracovní pozici středoškoláka i když jsem si 2 školy mezitím dodělala) a lidé, kteří už mají dospělé samostatné děti si neustále na vše stěžují a brečí. Přitom nás čeká rodina, takže mnohem větší náklady a při úplně jiných platech, než jsou ty jejich. Domy mají po rodičích na vesnici, takže zajištěné bydlení mají též (takže nejsou to lidé, kteří by doposud nebyli nijak dostatečně zajištěni).
Proč je dnes českou módou si jen stěžovat? Proč, když se člověk bez nároku na odměnu věnuje nějaké zájmové činnosti (sport, výchova dětí apod.), je považován za blázna? Často na něj minimálně (!) polovina okolí pohlíží jako na podivína, který je hloupý, že dělý \"zadarmo pro druhé\". Je opravdu třeba aby došlo ke změně myšlení ve společnosti a to především výchovou tak, jak píše (říká) Tomio. Pro mě je Tomio opravdu OSOBNOST!