Ambiciózní...??? - diskuze

Je hloupá

Je hloupá. Nebo si odmítá přiznat opravdu: přítel s ní nechce dítě. Byla jsem vdaná za muže, který mi pořád sliboval rodinu, ale až po: dostavení domu, splacení hypotéky atd. A když byly všechny jeho až po splněny, zjistila jsem, že s ním dítě nechci.Byl notorický děvkař, lhář a násilník. Člověk ve vysokém postavení, dost často v TV. Já se seberealizovala v práci. Dosáhla jsem významného postu v práci. Ale byla jsem pocitově prázdná, smutná, něco mi chybělo. Bylo to dítě. Rozvedla jsem se, byla jsem obětí domácího násilí. Nyní jsem těhotná, budu se vdávat a snad už budu mít v životě štěstí.Ani otěhotnění nebylo snadné.Pomohli nám v UNICE v Brně, jsou tam vážně profesionálové a po narození malé tam pujdeme znovu. Proto říkám, že tvá bývalá spolužačka je hloupá.

:-))), možná se nad tím ještě jednou, až bude mít to \"velmi plánované\" dítě, zasměje,...hmmm, ale asi není ten typ, co by se sobě zasmál, že?

Už třikrát jsem v životě dala přednost dětem před kariérou, až mě ta \"kariéra o dětech a pro děti\", ještě navíc s příhodným jménem :-) zase dostihla . Tentokrát se ji již nebráním, neboť veškeré její výsledky slouží dětem (přímo nebo přes rodiče)

Tak na to bych jí řekla,

že zatímco ty máš brzo děti, a pak celý život na kariéru, tak ona bude mít tu kariéru rozdělenou na 2 části, takže bude vlastně začínat 2x, ne?
Mě se taky občas někdo zeptá, proč jsme neměli děti až po mojem doktorátu, a na to vždycky říkám, že titul můžu dělat i v 50-ti, ale děti jsou lepší v 25, dokud mám na ně sílu a větší jistotu, že budou zdravé.
A ambiciózní jsem taky, a hodně. A teď je stejně tak jako u Tebe největší ambicí mít šťastnou a zdravou Marušku, spokojeného tátu, velkou úrodu na zahrádce a aspoň přibližně uklizený barák (poslední 2 už jsou jenom takový bonus).

hm...ja se snazila jak blb mit dite a mam nastesti hned 2...nepreju ji at proziva tu bezmoc az bude jednou chtit a nepujde to...i kdyz jsem delala karieru a uzivala si, stale jsem myslela na kompletni rodinu..tj. hlavne deti...

Naďo,já jsem pochopila,že člověk mnoho věcí pochopí až tehdy ,když je prožívá.Slova mojí matky \"Kdy budeš mít děti,ty nechceš mít smyl života?\" Jsem opravdu nechápala ještě v 25 letech,dokud jsem neotěhotněla a následně sama nepoznala o čem vlastně mluvila.Proto je jasné že člověku i v dobré víře můžeš poradit ,ale nepochopí dokud neprožije.Já mám stejný názor jako ty,snažím se si rodinný život užít.Ráda něco vytvářím,mám to jednodušší,stačí mi obrázek nebo ozdoba,na kariéru jsem nikdy moc nebyla.Ale má sestra ve 20 letech vidí také vlastně jen sebe.Budiž jim přáno ,dokud mohou ať si žijí jak potřebují,budiž přáno nám,ať si žijem jak chceme

Napsala si to přesně. Mě taky říkali že ze mě nic nebude když mám takhle brzo dítě, žádná kariéra! Pro mě je teď nejdůležitější malá, aby z ní vyrostl slušný člověk a byla šťastná, kariéru můžu řešit klidně i ve 40!

Nadi,holky napsaly to co bych napsala i já,ale ještě dodám:když jsem s holkama ze základky,připadám si jak debil,když z učňáku,je to úplně v pohodě.
Holky ze základky honí kariéru,holky z učňáku mají děti.

Jojo, napsala jsi to moc hezky. Já mám Honzíka taky až v 35 (ale to spíš bylo tím, že nebyl ten pravej, s kterým bych to děťátko chtěla mít, kdyby byl, šla bych do toho určitě dřív). Taky jsem dělala kariéru, ale s tím, že to není to, pro co žiju - a teď, když mám malého, se mi úplně změnil život (k lepšímu, samozřejmě) a je to nádherné...

Napsala jsi to moc pěkně a souhlasím s Tebou.Taky je u mě rodina na 1. místě.Ale každá jsme holt jiná.
Po dočtení článku se mi vybavil jeden z dílů Básníků,kde bylo přesně naplánováno,kdy svatba,nové auto,dovolená u moře,1.dítě,2.dítě.Bohužel to ale v životě moc nefunguje.
Tvé spolužačce přeju,aby jí její plány v životě vyšly a nebyla za pár let zklamaná nad svým životem

zvláštní pohled na život,já byla odjakživa mateřský typ,takže podobné ženy nikdy nepochopím,ale samozřejmě je to každého věc,jen se mi nelíbí,že svůj řekla bych takřka 4% názor vnucují ostatním jako ten,,běžný,,

Nadi, jsem na tom úplně stejně - můj první sraz z gymplu byl horší, protože jsme tam byly 2 z 20 holek - jedna měla čerstvé mimi a já už tehdy oba kluky... Připadala jsem si tam dost divně - řešily jak chtí měnit práci, kam chodí pařit atd.
Mě přímo sice nikdo nic neřekl, ale prostě jsem byla \"jinde\".
Další rok sice mimina ve třídě nepřibyla (nebo asi jen 1), ale už jsem z domova pracovala, a ony na mě koukaly jak vrány, že něco takového vůbec jde...
Takže ano, rodina je na prvním místě, ale bez té práce by to nebylo ono. myslím si, že syndrom vyhoření by přišel - stejně jako přichází u učitelů apod.
A najít rovnováhu je ideální.

Víš možná je dobře,že takhle uvažuje a je schopná to říci nahlas...vem si,že by taková měla dítě dřív,než je v jejím jakoby plánu????Ta alepson o tom uvažuje,jsou tu i takové,které mají mimi a vlastně zjistí,že si nic neužily a v nejlepším ho odloží....