17.11.2010 dnes je mezinárodní den předčasně narozených dětí,od rána pláču,vzpomínám jaké to bylo před rokem a jak statečně jsem to nesla,v té době jsem si slzy a smutek nepřipouštěla,musela jsem být silná moje miminko bojovalo a bylo statečné já musela být také-i teď když to píšu tak mi to vhání slzy do očí-ach ty těhotenské
hormony.Prohlížím si staré fotografie z neonatologie-zdá se mi to jako hodně špatný sen,navíc do toho mi kamarádka poslala jedno videjko věnované k příležitosti mezinárodního dne předčasně narozených dětí nemohu ho neposlat dál-to už mě rozbrečelo úplně,všichni se těší na krásné rostoucí bříško,těhotenské slušivé oblečení,hladí si a mluvi k bříšku,píši si porodní plány,rozhodují se kde budou rodit,zařizují miminku hnízdečko,chtějí mít miminko hned po porodu u sebe,,přestřižení pupečníku po jeho dotepání,sejmutí a apgar score a základní vyšetření novorozence pediatrem na hrudi rodičky,první přiložení k prsu a REALITA?krutá-místo dotepání pupečníku,místo přiložení miminka hned po porodu-krutý boj o holý život-kdy vidíte jen zdálky jak se tým neonatologů snaží vaše dítě rozdýchat,zajišťuje mu dýchací cesty,žilní vstupy,a vy se na porodním křesle bojíte i dýchat a v hlavě vám běží myšlenka-on nepláče je modrý prosím tě Bože ať dýchá ať aspoň zapláče prosííím.