Inzerce
Inzerce
Inzerce

U této otázky dle mého více než jinde pl - diskuze

  • U této otázky dle mého více než jinde platí: "Nikdy neříkej nikdy!"
    Vzpomínám si na 3 případy, jichž jsem byla účastna přímo nebo zprostředkovaně přes manžela:
    1. Studentky, kterým se přihodilo - těch bylo několik, půl na půl skončilo porodem nebo interupcí
    2. Porod dítěte - anencefala (bez lebeční kosti a části mozku) - na přelomu 80. a 90. let, kdy již bylo naprostým unikátem, matka dítě donosila proto, že byla silně věřící, dítě žilo pouze několik hodin
    3. Dívka pod zákonem na interupci, která i matce odmítala říci otce dítěte

    Ani u jednoho z těchto případů se neodvažuji nahlas říci, co bych v jejich případě dělala já. Jinak se rozhoduje v pohodové situaci tzv. od stolu a jinak v okolnostech, ve kterých se výše zmíněné těhotné ženy nacházely, a které bych si uvědomila až v jejich reálné situaci.

    Jsem upřímně ráda, že mě život zatím před první a druhou nepostavil a moc si přeji, abych nečelila ani té poslední  .
    Calamity J.   | 15.09.2008 08:59:32 | Reakcí: 1, poslední: 15.09.2008 13:22:23
    Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Taky jsem ráda, že jsem -prozatím-byla ušetřena nutnosti rozhodování.Pravda, první dceru jsem měla zasvobodna a celkem brzo, rodiče nadšení nebyli, že jim zůstanu na krku i s dítětem, ale moje rozhodnutí, dítě si nechat plně podpořili.Asi je to tím, jaké má kdo zkušenosti-moje mamka si moc vytrpěla s tím, aby mě a bratra vůbec donosila, měla několik samovolných potratů, takže u nás slovo interupce nepadlo ani náhodou.Spíš se jim nelíbilo mé pubertální rozhodnutí zůstat svobodná, protože" TOHO CHLAPA UŽ TAK MOC NEMILUJU A NECHCI S NÍM ŽÍT", ale po počátečním šoku rozdýchali i to.Syn byl plánovaný a moc chtěný a tahle třetí opička byl pro mě trochu šok,ale od počátku nebylo co řešit, bydlet máme kde, jíst taky máme co, oblečení chodíme slušně a ikdyž by peněz bylo potřeba dvakrát tolik, nouzí netrpíme, takže důvod pro přerušení nebyl.Manžel by si přál ještě jedno a věřte mi, udělám vše pro to, aby se to nestalo, zdravotně na tom nejsem ideálně a ty nervy už taky nemám jak zamlada a moc nerada bych řešila otázku-nechat si to ,nebo dát pryč?A nedej Bože, kdyby se nám přece jen povedla ta dvojčata, brrr.Interupce nezavrhuji, ale ani je neberu jako antikoncepční metodu.Já bych to hodně těžko nesla, nechci se v této situaci ocitnout.A vůbec jako nejhorší varianta mi připadá -z hlediska svědomí-dítě donosit a dát k adopci.vím, že je plno lidí, co počít nemohou, a byli by štastní za adopci takového miminka, ale to bych tedy nerozdejchala.ale to už by byl námět na úplně jinou diskuzi.....
      janca11   | 15.09.2008 13:22:23
      Reagovat | URL příspěvku

Téma: Jaký je Váš vztak k interupcím? (strana 1)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×