Svatby v zimě pro mě nemají moc velké kouzlo, jakkoliv může zasněžená krajina působit hezky, nevěsta s červeným nosem už tak pěkně nevypadá. V kostele bývá velká zima a nevěsta si krom šatů musí vypůjšit i kabátek nebo kožíšek a hned platí tisíce navíc. Obvykle musí počítat s příplatkem za čištění šatů, protože focení venku, obzvlášť, když je nevlídné počasí může dopadnou pro róbu katastrofálně. Výhodu vidím v tom, že pokud nevěstě peče cukroví a zákusky maminka jako mně, nekazí se a celkově se v zimě u trouby tráví čas lépe. Docela mě mrzí, že je u nás ta hloupá pověra o vdávání se v květnu. Protože v tomhle měsíci už si umím představit krásnou venkovní svatbu, všechno rozkvétá, pučí... doslova vidím ty nádherné fotečky u rozkvetlé třešně. Ale stejně nám paní úřednice tvrdila, že o svatby v máji je docela malý zájem. My se brali v červnu, svatbu jsme měli v Arboretu kousek od Opavy a na některých fotkách už stromy odkvétají, to samé keře a květiny celkově. Za sebe bych pro svatbu úplně vynechala červenec a srpen, byla jsem na třech letních svatbách a bohužel pokaždé bylo nesnesitelné vedro, což špatně zvládali jak nevěsta s ženichem (neustále si otírali pot z tváře a během obřadu to nepůsobilo dobře), tak svatebčané, kteří pak na hostině ani nedokázali pozřít všechny ty dobroty. Poslední dobou se mi moc líbily podzimní svatby, konec září, začátek října a pokud vyšlo i sluníčko, neměla svatba chybu, ono to podzimní listí všude kolem vypadá opravdu nádherně a šikovný fotograf se pak ani nemusí moc snažit. Vím, že na výběru měsíce či datumu ani tak nezáleží, pokud se mají dva rádi, svatba je vždy jedním z nekrásnějším dnů v životě, jen jsem chtěla sepsat své postřehy.