Dobry den, mam dotaz k vymerovacimu zakladu. Pracovala jsem nekolik let v Nemecku. Letos jsem vsak presla pod ceskou pobocku a zacala odvadet dane v CR a vyplata je take v CZ korunach. Nicmene jsem v mezicase otehotnela. Podminku 270 dni vsak splnuji, jelikoz narok mi zacina zacatkem brezna a nastup na materskou je az k 22.3. Jak se ale spocita vymerovaci zaklad, kdyz budu mit tou dobou pouze vyplaty v korunach za 10 kalendarnich mesicu a zbyle dve byly jeste v Eurech? Cetla jsem ze vym. zaklad se pocita za 12 kal. mesicu / 365 dni. Ja budu vsak pod ceskou smlouvou mit pouze 10 mesicu/ 294 dni. Pripoctou se mi pak ty zbyle dve vyplaty v EUR a vydeli se 365 nebozapocitaji temi 365 pouze 10 mesicu? Rozdil je docela markantni a cini 4 tisice mesicne. Tak by me zajimalo jak je to u lidi, co maji vymerovaci zaklad odpracovanou dobu kratsi nez rok. Ja sice pracuji u firmy jiz dlouho, ale celou dobu na nemeckou smlouvu. Tak nevim jak to bude brano.

Dobrý den,ráda bych se poradila ohledně své dcerky. Dceři je dnes 3,5 roku. Je z dvojčat, narozena předčasně. Jako miminko byla klidná, spala dobře, ale nerada se mazlila. Vydržela cca 10 minu pak byla nevrlá a musela se položit. Od 1 roku začaly holky docházet na zvykání občas do jeslí. Dcerka už kolem 1 roku začala být taková temperamentní, dominantní. Mezi 1-2 rokem jí přezdívali v jeslích "šéfová!" I doma byla silná osobnost, která se snažila prosazovat svou, nebála se poprat se starší sestřenicí. Od 2 let chodí do jeslí denně, po druhém roce se její chování ještě více projevilo, začala být více náladová, snažila se dosáhnout svého apod.Dnes ve 3,5 letech je snad situace zatím nejhorší. Dcerka je milá, usměvavá, má ráda kolektiv, ale stále více se u ní střídají nálady. Má dny špatné a dny lepší. Problémy jsou od rána...už přes 8 měsíců se jí snažíme všemožně donutit, aby se oblékala sama, protože do té doby se prostě neoblékala. Ale je to šílený boj. Od mala se nechce sama oblékat, ale umí to, je šikovná. Ale prostě se nedá donutit, aby něco dělala. Dám jí oblečení a ona si ho nevšímá, místo toho leží, kope nožičkami, zpívá, cvičí, nebo si s něčím hraje...dělá blbiny. Když nad ní stojím a tlačím, aby se začala oblékat...tak se začne vztekat, brečet..vymlouvá se, že jí něco svědí, nebo něco bolí. Jindy vede i zvláštní komunikace ve stylu...proč se neoblékáš....nemůžu zvednout těžké kladivo, mám těžké kladivo, jindy začne mluvit o rámečku s fotkami, neustále opakuje, že jsou tam staré fotky, nebo mi řekne, že mám špatně oči, že musím víc otočit oči. Když je víkend a nespěcháme, a nevšímám si jí, tak vydrží běhat nahá klidně několik hodin. Prostě se neoblékne. Za posledních 8 měsíců se sama oblékla jen párkrát (opravdu by se to dalo spočítat na prstech ruky). Navíc se často vzteká, neustále jí něco rozčiluje, nebo se něčeho dožaduje....ve stylu Musíš mi to dát, musíš mi říct to a to....V jeslích je problém stejný, tety říkali, že většinou ráno je ještě dobrá, ale pak v průběhu dne se jí kazí nálada a je protivná, vzteklá, nechce nic dělat. Jsou dny lepší a dny horší. Aktivity (tvoření s dětmi) jí prý baví, to dělá hezky, je šikovná, ale v jiných věcech, jak není po jejím, je zle. Opakovaně se několikrát do týdne (třeba 3 dny v týdnu) stává, že pro holky jdu a ona jim tam leží i hodinu nahá pod stolem, nebo na zemi a odmítá se oblékat. Nikdo na ní nesmí mluvit, nebo se neobléká, protože čeká až pro ně přijdu a musí mi prý nutně něco říct,...pokaždé má nějakou výmluvu. Nastávají tam scény kdy musím pro malou jít dovnitř a tahat jí z postele, nebo ze země nahou a donutit jí se obléci a jít domů. Opět začíná brečet, kňourat, dožadovat se toho, že to neumí, že jsem jí to neukázala, jak se to dělá, že jí musím pomoct apod. Je to nepříjemné mě i tetám v jeslích, nikdo si s ní neporadí. Jak říkám, opakuje se stejný scénář dlouhodobě už skoro 8 měsíců a spíše se to zhoršuje. Už nevíme, jak jí donutit se oblékat (vyzkoušela jsem motivaci...odměna za oblékání - bonbon, pochvala, když zvládne alespoň část sama, tlaky, křik něco jí zakázat....vše akorát zhorší). Ale nic nepomáhá, jeden den je to třeba lepší, další dny opět krok zpátky. Tety jí posílají za zlobení do kouta, ale zatím ani tak se nepodařilo jí zlomit. Stále má své nálady a doma je to to samé. Své dvojče klidně pokouše, když jí nedá hračku apod. Jinak ale umí být milá, zlatá, jen kdyby se tak často nevztekala. Venku jsem si všimla, že dlouhodobě často jakoby našlapuje na špičky, myslela jsem často, že má třeba špatné botičky, ale dělá to ve všech botech. Ne ale vždy. Chodit umí normálně, spíš asi blbne, šaškuje. Jinak ale se drží za ruku, nevyvádí, neutíká, nikam nešplhá apod. Napadá mě, jestli by nemohla mít ADHD, i když bez vyšetření asi těžko soudit. V jeslích upozorňují, že to s ní v běžné školce budeme mít těžké. Tady jsou 2 tety a jen 4 děti, nevím jak zvládne velký kolektiv. Už nevíme, jak jí donutit, něco dělat, jak zvládat denně její střídání nálad, jak jí donutit se oblékat? Ráno nám trvá i 30 minut než se oblékne a to většinou stejně z velké části nakonec musíme za ní udělat my. V jeslích jí nakonec také buď oblečou, nebo jí sbírám nahou ze země já. Druhá z dvojčat je klidná, šikovná, vše zvládá sama, problémy žádné takto nemá.

Dobrý den přeji. Moc bych prosila o radu a názor, protože ja už jsem bezradná. Mám dva syny (Ondra 56 měsíců a Tomáš 8 měsíců).Poslední cca 3 měsíce je Ondra neskutečně uplakaný. Nejvíc ráno po probuzení, začne prostě kňourat a plakat. Když se ho zeptám proč tak se mi zdá že jen hledá důvod a já upřímně nevím jestli se vymýšlí. Říká že se špatně vyspal, pak že jede táta do práce, pak že má hlad apod. Když ho začnu utesovat tak se mi zdá že se to víc rozjede. Za půl hodiny najednou přestane a chová se normálně. Během dne se nekdy stane že opět bezdůvodně začne a hledá si věci proč brečí. Ondra je od malička velmi citlivé dítě, když od nás treba odcházela návštěva tak pláče, i teď to někdy dělá, a tak k němu přistupujeme ale máme s manželem sparťanskou vychovu takže když je opravdu nejhůř, dostane jednu na zadek. Ale to už musí být hodně přes čáru. Prostě občas zkouší naší trpělivost ale jinak je to hodné dítě. Spíme spolu, já a oba synové, starší se mnou v posteli. Nevím co s tím, malý ho v noci nebudí, mladší syn jen od narození krásně spavé miminko takže nás v noci nijak neomezuje. Nechtěla jsem ho davat do svého pokoje až se narodí mladší aby se necitil odstrceny. Malého brášku má hrozně rád, pomáhá mi, ja se mu snažím věnovat co to jde. Beru ho samotného třeba na nákup nebo ven abych byla jen s ním a on me mel pro sebe. Nechodí do školky, když měl loni nastoupit tak u nás v obci byla velká vlna covidu a ja se pred porodem bála aby jsme na to nedoplatili. Takže je s námi doma. V září už do školky jde a myslím že se těší. Takže vůbec nevím co se děje. Snažíme se mu věnovat co to jde, někdy až víc než mladšímu. Nevim kde děláme chybu.