banner

Celkem výsledků pro výraz "dite": 100

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, mam deseti měsíčního syna. Od narozeni nebyl nikdy plně kojen a museli jsme přikrmovat. Ale stále málo přibíral a stále jsme museli chodit na převážení a i když papá celkem dobře tak stále nic. Před vánocemi jsme museli na odběr krve a byla mu zjištěna alergie na laktózu a kravskou bílkovinu. Tak teď s tím jídelníčkem trochu bojujeme a snažím se vybírat něco po čem konečně trochu přibere. Ale trochu v tom plavu a nevím jak mu teď ten jídelníček správně nastavit poradíte mi po čem zaručeně přibere?Moc děkuji za odpověď. Anna

Dobrý den. Požádejte o konzultaci s nutriční poradkyní, poradí vám co vše a hlavně kolik má dítě jíst s dietou při alergii na kravské mléko.

Dobrý den, dcera má čtyři roky a během týdne mi dvakrát v podvečer před spaním řekla, že slyší v hlavě hlasy. Že jí říkají, že jsem zlá a hnusná. A že mě má bouchnout. Máme spolu krásný vztah, vůbec tomu nerozumím. Pořád mi opakuje, že to neudělá a že mě miluje, že jsem hodná. Můžete mi prosím poradit? Mockrát děkuji!

Dobrý den, čtyřleté dítě prožívá magické období, nerozlišuje ještě dobře, co je skutečné a co není, má bujnou fantazii. Některé děti mají i imaginární kamarády, se kterými komunikují a kteří je všude doprovázejí. Proto nemusí vámi popisované hlasy, které slyší vaše dcera nic znamenat. Zajímavý je ale obsah těchto hlasů, které ji nabádají, aby vám ublížila. Doporučila bych pro jistotu konzultovat s dětským lékařem vaší dcery. Zároveň se zamyslete nad vaším výchovným stylem, zkuste si zodpovědět následující otázky: Nejste ve výchově příliš autoritativní?

Má vaše dcera možnost vyjádřit negativní emoce nebo nesouhlas? 

Jsou projevy vzteku nebo odporu považovány ve vaší rodině za něco naprosto nepřijatelného?

Dělá se vše jak to určíte vy, nebo má dcera možnost prosadit i svoji vůli? 

Je to pořád hodná a poslušná holčička, nebo taky někdy zazlobí?

Její "hlasy" mohou být nezpracované negativní emoce, které v sobě z nějakého důvodu potlačuje a není schopna nebo nemá prostor je vyjádřit. Možná by stála za to konzultace u dětského klinického psychologa, který by s ní a případně i s vámi pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den paní doktorko,mám roční dceru, která stojí víceméně na špičkách. Umí se postavit na celá chodidla ale jen na chvilku a jednou nohou to dělá jen výjimečně. Postavila se již v 8mém měsíci. Obchází nábytek ale také jen po špičkách.Já bych se šla již poradit s fyzioterapeutem, ale má DL stále říka, že je ješte malá a že si stoupne správně. Chtěla bych znát váš názor. Ještě se optám na sed pouze do W. Malá sedí jen takto. Snažím se opravovat, ale zatím bez úspěchu.DěkujiLP

Dobrý den, požádejte o rehabilitační vyšetření.

Dobrý den, Dcera bude mít 10m. Na UM je od 3 týdnů narození. Už cca 4 měsíce odmítá všechny UM. Zkoušela jsem nutrilon, hipp, sunar, kozi, bebu, kendamil atd.. ani jedno nechce. Prosím o radu co mám dělat. Vím, že by měla ještě UM pít, ale jak zjistí, že dávám flašku s mlékem okamžitě to vyplivne. Mohu dát převařené plnotučné mléko? Nebo jak to mám řešit?Děkuji za radu

Dobrý den. Zkuste na nějakou dobu UM vysadit a nahraďte jej jogurtem i 2x denně, po čase se zkuste k UM vrátit, kravské mléko lze podávat od 1 roku věku.

Dobrý den, mému synovi je 4,5 roku a chodí do školky. Když mu byly tři roky, ve školce se pokakal a paní učitelka ho za to zbila. Tehdy se u něj vytvořil blok a začal zadržovat stolici, až jsme skončili na projímadle. Nechodil do školky cca měsíc, a potom chodil do jiné třídy, aby dotyčnou paní učitelku nepotkával. Nyní máme problém, že kakat sice chodí, ale většinou se mu stane, že pokaká, resp. Ujde mu to do slipů a potom se jde vykakat. Když se ho zeptám, proč se pokakal a nešel na záchod, odpoví mi, že neměl čas. Dnes to už udělal třikrát a já opravdu nevím, co s ním mám dělat. Nic nepomáhá. Bít ho nechci a trest (například zákaz pohádek) nepomáhá. Může mít nějakou poruchu nebo je to jen jeho lenost? Prosím poraďte, co dělat. Děkuji.

Dobrý den, asi nemusím příliš komentovat, že reakce paní učitelky ve školce na pokakání vašeho syna byla neprofesionální a nevhodná a skutečně mohla být na počátku synových obtíží. Situaci jste vyřešili adekvátně, není opravdu vhodné, aby syn navštěvoval i nadále stejné oddělení MŠ. Možná bych i uvažovala o kontaktování kontrolního orgánu školky, aby prověřil kompetence zaměstnanců - pedagogů. Toto je však na vás, jak se rozhodnete, nebo ve školce domluvíte. Aktuální potíže chlapce bych doporučila řešit určitě ve spolupráci s dětskou lékařkou. Je pravděpodobné, že potíže mají psychosomatický podklad a bude potřeba se synkem, případně i s rodinou pracovat psychoterapeuticky, nejdříve je však nutné vyloučit organický (zdravotní) podklad potíží a syna nechat případně odborně vyšetřit. Pokud se zdravotní podklad potíží vyloučí, pak bych doporučovala vyhledat dětského klinického psychologa a zahájit psychoterapeutickou péči. Služby dětských klinických psychologů, kteří působí při zdravotnických zařízeních, jsou zdarma, výhodou je i dostupnost dalších odborných zdravotnických služeb, jinak existuje i velké množství soukromých klinicko - psychologických praxí, kde jsou poskytovány služby většinou za úhradu (pokud psycholog nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou). Co můžete ale zkusit hned a myslím, že tím nic nepokazíte, je nahradit negativní motivaci (tresty, zákazy pohádek apod.) motivací pozitivní. Zkuste si například zaznamenávat (např. obrázek či smajlík v kalendáři) a soustředit se na ty dny, kdy syn na „kakání“ nezapomněl a nehoda se nestala a velmi ho za toto chování pochválit i případně menší odměnou ocenit (odměnou může být sladkost, ale také nějaká společná oblíbená činnost, či právě ta pohádka). Pokud se nehody stávají denně, pak oceňte ty dny, kdy k pokakání došlo jen jednou a ne vícekrát atd. Se synkem si také hodně povídejte, projevujte zájem o to, jak se mu daří ve školce i jinde, co se mu povedlo, co by si přál, abyste měli o dění kolem něj přehled. Nesnažte se však za každou cenu vyzvědět nějaké negativní věci, soustřeďte se spíše na pozitivní zážitky a situace a posilujte v synkovi schopnost aktivně svým prosociálním chováním situaci ovlivnit a zvládnout.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, synovi budou letos 4 roky. Od září začal chodit do školky. Ze začátku bylo vše v pořádku a bez problémů. Začátkem listopadu byl 3 týdny nemocný. Po uzdravení a vrácení do školky, se začal přes den počůrávat. Na upozornění, aby se šel vyčurat, odpoví, že se mu nechce a během chvilky je mokrý. Neděje se to jen ve školce, ale i doma. Pořád ho musíme upozorňovat, ale dělá jako, že neslyší a je mu to jedno. Že se občas počurá ve spánku, to chápu, ale s tímto už si nevíme rady. Už jsme byly i na vyšetření moči a ultrazvuku ledvin a vše má v pořádku. Dneska to vyvrcholilo tím, že si šly ve školce po obědě odpočinout a on aniž by spal, tak než aby si došel, tak se počural i pokakal. Po zeptání paní učitelky, proč si neřekl, odpověděl, že to nevadí. Předem děkuji za radu a přeji hezký den.

Dobrý den, pokud váš syn již dříve čistotu bez potíží udržoval a tyto potíže se objevily až po jeho navrácení se do školy po nemoci, pak je možné, že vám tímto chováním signalizuje nějakou svoji psychickou nepohodu. Zkuste se pobavit s učitelkami ve školce, jestli nedošlo v době jeho nepřítomnosti k nějaké změně. Jestli si se synem nepřestal například hrát nějaký jeho kamarád. U takto malých dětí nejsou vztahy ještě dlouhodobé a trvalé a případná nepřítomnost kamaráda pro děti často znamená, že na něj jakoby „zapomenou“ a navážou vztahy jinde, s někým jiným. Po nemoci přicházející spolužák pak může být v nemilé situaci, protože došlo ke změně vztahů v kolektivu a obtížně do nich opět zapadá. Pokud došlo k něčemu takovému, pak je na dospělých, zejména na vyučujících, aby dohlédli na jeho přijetí mezi děti a pomohli situaci řešit. Nebo se mu prostě po pauze způsobené nemocí do školky nechtělo. Můžete alespoň na čas zkusit snížit zátěž aktuálně spojenou se školkou tím, že ho budete vyzvedávat po obědě (samozřejmě je-li to ve vašich možnostech), případně ho vyzvedávat odpoledne co nejdříve. Doma se zaměřte na ocenění těch situací, kdy si chlapec řekne, případně, kdy jde na toaletu samostatně, velmi jej chvalte a odměňujte (malá sladkost, společná hra, nálepka, smajlík, něco co má syn rád), na nehody se snažte příliš neupozorňovat, řešit krátkou domluvou s návodem, co má příště udělat jinak a více se již k nehodě nevracet, opakovaně před synem nerozebírat. S paní učitelkou ve školce je možné dohodnout si schůzku bez syna a domluvit se na společném postupu, také ve školce by ho měli chválit, pokud si na záchod sám dojde a ocenit jej za toto vyspělé chování. Snažte se také vypozorovat projevy syna, když se mu chce na záchod (většinou se jedná o tělesný neklid, vrtění se, ošívání, poposedávání apod.) a pokud je u syna zaznamenáte, pak krátce jeho chování slovně okomentujte (např. vidím, že se ti asi chce na záchod) a na záchod jej doprovoďte, neomezte se pouze na slovní upozornění, snažte se předejít synovu selhání. Pokud by se potíže synka prohlubovaly a zavedená opatření mu nepomáhala, pak bych vám doporučila konzultaci nejlépe u dětského klinického psychologa, kteří působí buď bezplatně při státních zdravotnických organizacích (nemocnicích), nebo mají placené soukromé praxe, výběr je na vás, jako na rodičích.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý večer, mám dotaz, už si nevím rady s malou. Mám skoro dvouměsíční dceru, a ta při kojení pořád pláče, propíná nožičkya někdy se nechce vůbec přisát. Kapičky dávám probiotický na prdíky. Poslední dobou nechce moc spát. Ještě ke všemu je nastydlá, má rymu a kašle, jak když je zahleněná (občas se nemůže nadechnout). Na rýmu jsme dostali Pamykon a na kašel Prospan. Přijde mi, že to vůbec nezabírá. Doktorka má ke všemu dovolenou. Prosím poraďte. Bartosova

Kojenec s rýmou má často ucpaný nos a při kojení se nemůže nadechovat, proto se pouští a špatně přisává. Napolykané hleny způsobují nadýmání a bolesti bříška. Je třeba nos často čistit a odsávat odsávačkou hlenů - nejlepší je odsávačka na vysavač - před odsáváním je vhodné do nosu kápnout mořskou vodu, nebo fysiologický rozrok, poté odsát a poté kápnout Pamycon. Čištění nosu je u kojenců velmi důležité.

Dobrý den, už začínám být na pokraji sil. Dceři je půl roku a cca od 5. měsíce se v noci každých 30 minut začne mrskat ze strany na strany a začne knourat nebo plakat. To ji po chvilce vzbudí. Tudíž ji mám celou noc na prsu, abysme se alespoň trochu vyspali. Jakmile zabere trvá to opět zhruba 30 minut. Do 5.mesice spala skoro celou noc. Max. se vzbudila 2x - 3x na kojení. Prosim vas můžete mi dát nějakou radu co dělat, nebo alespoň možný důvod proč tomu tak je?

Co se od 5. měsíce změnilo? Dostala nějaké nové příkrmy, kaši? Jak vypadá stolice a větry? Jak vypadá prořezávání zubů?

To vše může způsobit dyskomfort a způsobit neklid.

Zkuste přidat lactoacily a Pyridoxin 1xdenně 1/2tbl, je to vitamin B6, podporuje zklidnění.

 

Dobrý den, měla bych dotaz ohledně mé dcery (stará 1 měsíc) zhruba 2 týdny je na umělém mléce, prospívá dobře, jí bez problémů, ale problém je v tom, že od té doby má problém s vyprazdňováním, celý den tlačí, je rudá, kroutí se, bručí (nikdy nepláče) a to i ze spaní, nepřijde mi, že by ji to v 90% vyloženě vadilo či bolelo. Jednou denně se ji povede se vykakat (konzistence míchaných vajíček žluté barvy), ale dá ji to hodně námahy. Chtěla jsem se tedy zeptat jestli je to normální, jestli to mám nějakým způsobem řešit či mám jen počkat až z toho vyroste.Děkuji za odpověď.S pozdravemAndrea Nováková

Dobrý den, je to způsobeno adaptovaným mlékem, přidejte Espumisan 3xdenně10 kapek a lyctobacil, zklidní se to.

Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu: dcera má 9 let a za poslední měsíc 6x večer zvracela. Nejdříve to bylo po třech týdnech, pak po 14 dnech a teď po 2-3 dnech. Vždycky to přijde večer. Celý den je zdravá, v pořádku, nic ji nebolí...., ale přijde večer 20 hod, jde si vyčistit zuby a spát a do 5 minut, co ulehne do postele se jí udělá špatně a vyzvrací celé poslední jídlo...zvažovala jsem i možnost, jestli to není psychika (zažila si teď za poslední rok a půl stresové období, úmrtí v rodině, děti se ve škole straší nesmysly, nechce sama spát v pokoji), ale kolikrát tam s ní ležím večer a je v pohodě a stejně začne mít bolesti břicha a zvrací. Už jsem z ní bezradná. Dětská doktorka udělala CRP, moč a stolici..... Děkuji moc za vaši odpověď. M.

Dobrý den, doporučuji vyšetření na reflux, sono břicha a neurologické vyšetření.

Dobrý den paní doktorko, znovu se na Vás obracím s radou,již před nějakou dobou jsem vám psala ohledně vývoje řeči u mého syna,který v 1,5 roce téměř nemluvil,pouze žvatlání,ukazoval a jen základní máma,táta.Radila jste počkat cca půl roku a pak kdyžtak konzultovat se svým pediatrem.Nyní má syn 25 měsíců a je to pořád stejné,žádná nová slova,věty vůbec..Jediný posun je v tom, že přidal zvuky-houkání aut,pár zvuků zvířat,jinak pořád jenom ukazuje.Nyní zkoušíme znakování,ale zatím to úspěch nemá.Své doktorce jsem o tom říkala a ona mi na to řekla,že počkáme do 3leté prohlídky,že kluci jsou v mluvení pomalejší. Zajímalo by mě, jestli jste se s takovými dětmi setkala a jestli do budoucna nebude mít nějaký problém nebo poruchu. Trochu se bojím,mám známou, které syn ve 2 letech také vůbec nemluvil a teď musí chodit na nějakou speciální základní školu,protože je pomalejší i s učením (nevím jakou má přesně poruchu). Děkuji Vám za odpověď a snad mě trochu uklidníte..

Dobrý den. Ano, jsou děti, které se rozmluví až ve 3 letech, ale pokud máte strach, požádejte o neurologické vyšetření.

Dobrý den,chtěla bych se zeptat už si nevíme rady. Máme syna starého 4,5 roku a už dva roky nám řve neustále při oblíkání a chození když jdeme ven.. Bohužel jsme nevysledovali žádný spouštěč… Začne vždy když vidí že připravuju věci na ven tak začne řvát a pak to jsou hysteráky, ale dělá to jen doma nikde jinde ani u babiček a ani ve školce… Tvrdí že neví proč to dělá nebo když je manžel v práci tak tvrdí že se mu stýská po tatínkovi, ale když je manžel doma a jdeme ven tak stejně řve... Mohu poprosit o radu co by to mohlo být a jak s tím vynaložit aby to přestalo? Opravdu už jsme v koncích...Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, na základě vašeho dotazu mám příliš málo informací. Nerozumím zda syn pláče, že se nechce oblékat, nebo že nechce jít ven, dejme tomu, že je to ten druhý důvod. Je to opravdu ve všech situacích? I když jdete třeba do školky, k babičce? Stává se někdy že nepláče? Někam se například těší a chce tam jít. Zkuste vypozorovat a klást důraz na situace, kdy se odchod ven obejde bez breku. Nechcete třeba po něm příliš dlouhé procházky, výlety, ze kterých bývá hodně unavený? Líbí se mu pak venku, když jdete? Co jiného chlapec doma dělá, že nechce jít ven. Není například na nějaké elektronice? To pak bývá časté, že se děti od mobilu či tabletu nechtějí odtrhnout, zejména chlapce to zcela pohltí. Zkuste se synem navštívit dětského klinického psychologa a situaci s ním probrat. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den,již jsem vám psala minule o synu 4,5 roku starém a ráda bych doplnila informace než budu něco řešit opravdu s klinickým psychologem. Syn pláče po každé co připravujeme věci ať na procházku nebo na zahradu nebo k babičce i na výlet ikdyž tam chce, nebo když se jdeme oblikat a obouvat ven i do školky a to se těší je tam spokojený. Jen hodně vyjímečně nepláče, ale nespozorovali jsme co by bylo jinak. Třeba dnes plakal ráno při odchodu do školky šli jsme sním oba s manželem i s mladším synem, ale vyjdeme z domu a on po chvilce přestane a dnes odpoledne jsem ho s mladším synem vyzvedla ze školky a šli jsme procházkou domu a byli na zahradě a byl bez problémů neplakal. Žádné náročné procházky nemáme už jen kvůli druhému synovi 2 roky (z důvodu kočáru a nebo ted začínáme chodit všude bez kočáru). Hraje si, kouká na pohádky v tv, ale ty odpoledne bývají málokdy spíše si hraje. Nejsme zastánci aby seděl za tabletem nebo mobilem ani jedno nemá a nepučujeme mu to... Předem děkuji za odpověď

Děkuji za doplnění informací.  Ale jak jsem psala, soustřeďte se na situace, kdy nepláče. Můžete si se synem promluvit, co pomohlo k tomu, že neplakal, co by mohlo pomoci k tomu, že to zvládne i příště. Ohledně chování staršího syna může být ve hře i reakce na mladšího sourozence. Obraťte se prosím na odborníka přímo. Takto přes internet to nevyřešíme. Zdravím Matoušková

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na chování mého syna, kterému jsou nyní 3 roky. Když je doma jenom se mnou, jako s matkou, tak je docela klidný, poslouchá, žádné scény, hraje si sám, jakmile jsme doma ale oba rodiče, tak dělá hrozné scény a je takový protivný ,hlavně dělá i naschvály, křičí a neposlechne ani mě, ani přítele. Má takové přehnané emotivní reakce, v noci se někdy budí a brečí (má svůj pokoj, kde spí sám). Je mi jasné, že teď prochází tím obdobím vzdoru, ale spíš mi pořád není jasné, proč se tak hrozně chová hlavně když je doma otec. Myslíte, že na něj třeba žárlí? Zároveň se ale vždy na něj těší až přijede, ptá se po něm, kdy přijede atd. Jenže pak se chová doslova zpruzele celý víkend, kdy jsme spolu všichni. Dělá naschvály a neví kde končí sranda, takže dostává často na zadek proutkem (ano, možná mi řeknete nebijte děti), ale ono to jinak nejde, on se pořád všemu směje, na důrazná slova a vysvětlování nereaguje, takže dostane, jinak začne bouchat věcmi a ničit je kolem sebe... pak když dostane se většinou zklidní. Lékařka mu napsala do zprávy na tříleté prohlídky, že je hyperaktivní a já se od té doby bojím, že do budoucna takové dítě nezvládnu vychovat, že bude za chvíli nezvladatelné. Většina těch příznaků na něj sedí. Je i takový hodně nesoustředěný, roztěkaný, sice se pořád směje, ale ze všeho má srandu a tak i po chvíli u lékařky už nespolupracoval. Ale když je se mnou sám, je klidný, pozorný. Další problém je vztah jeho otce k němu. Přítel je hodně nervózní a občas neví co s ním, křičí na něj, hodně mu vadí, že je živý, že zlobí, neposedí a má toho dost. Bohužel už pak o něj nemá takový zájem si s ním třeba jít hrát, i když spolu tráví také hodně času, hlavně chodí spolu často ven, kde je klidný a poslouchá ho, jenže doma na něj nemá nervy a tak mám pocit, že to dítě z něj nějak tu nervozitu a nezájem vycítí, a proto ho vyloženě provokuje. Pořád s tím doma takhle bojujeme a není u nás moc pozitivní nálada. Přítel říká, že bude pozitivní až se syn uklidní a bude ho poslouchat, já mám ale naopak pocit, že takhle akorát spolu nebudou mít dobrý vztah do budoucna a syn bude závislý hlavně na mě. Nyní je závislý na obou z nás a také toho dost využívá, tím že si vymýšlí různé věci, činnosti. Máme doma ještě malé miminko, začátky byly těžké, starší syn se na nás upnul a byl více neposlušný, teď po pár měsících už miminko vzal a je zapojený i do péče a dává mu najevo, že ho má rád. Ale jelikož se doma s přítelem často hádáme, hlavně kvůli výchově a tomu jeho chování, tak nevím, jestli mám zvážit návštěvu nějakého psychologa buď pro nás s partnerem, nebo s dítětem. Co byste mi doporučila? Na druhou stranu se mi ale nechce ho někde tahat po vyšetřeních kvůli současné situaci. Další věc, kterou jsem zapomněla zmínit je, že v současné době zatím nechodí do školky, tak si říkám, že třeba doma jen zlobí kvůli tomu, že se prostě nudí, jelikož já na něj bohužel nemám tolik času jako dřív kvůli miminku a na něm je vidět, že už by potřeboval mezi děti a mít nějaké vedení, program atd. Chodil pár měsíců do školky, aby si zvyknul v kolektivu a bral to docela dobře, ale pak byl pořád nemocný a teď kvůli covidu ho nechávám doma, takže nyní si od školky odvykl a říká, že tam nechce. Jaký je Váš názor na tuto situaci u nás a co byste mi poradila? Předem Vám děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas!

Dobrý den, ve vašem dotazu velmi neuspořádaně popisujete celý soubor problémů, který ale výchovně neřešíte opravdu šikovně, spíše se jedná o soubor výchovných chyb a selhání, které mají zákonitě dopad na chování dítěte. Doporučila bych vám určitě kontaktovat dětského klinického psychologa a dohodnout si návštěvu třeba nejdříve vás jako rodičů a dále postupovat podle jeho doporučení. Je pravděpodobné, že bude chtít vidět i vaše dítě a to jak spolu reagujete, fungujete. Epidemiologická situace je sice nepříznivá, většina odborníků je očkovaná a zcela jistě dodržují hygienicko-epidemiologická opatření. Momentálně se mi návštěva odborníka jeví pro vás jako menší riziko, než napáchat nějaké nevratné chyby ve výchově s negativním dopadem na vztahy ve vaší rodině. Abych se vrátila k vašemu dotazu, to že se tříleté dítě chová hyperaktivně, nemusí do budoucna znamenat, že se u něj rozvinou poruchy pozornosti s hyperaktivitou, či syndrom ADHD apod. Nervová soustava tříletého dítěte se prudce vyvíjí a k tomu také patří její labilita a nestabilita. Na chování, které je podobné hyperaktivitě, se velkou měrou podílí také nervózní a nejednotný přístup rodičů k dítěti. Dítě se také v tomto věku nachází v období vzdoru, pro které jsou emoční výbuchy a přehnané emotivní reakce jak píšete právě typické a normální. Mohou se u citlivých dětí objevit i poruchy spánku. Diagnózu ADHD lze většinou stanovit až po dovršení šesti let věku, kdy se mnohdy i velmi hyperaktivní děti naprosto s vyzráním nervového systému uklidní a žádné potíže do budoucna nemají. U vás do hry dále vstupuje více faktorů, reakce syna na narození sourozence a přirozená žárlivost na něj. Předpokládám, že miminko asi nespí samo v pokoji a péče o něj vám zabírá hodně času a proto se syn dožaduje vaší pozornosti, Dále to vypadá, že otec dětí s nimi přes týden asi moc nebývá a tak se syn na něj tolik těší a chce jeho pozornost, že prostě neovládne svoje emoce. Je potřeba, aby k němu otec přistupoval klidně, neprojevoval nervozitu, netrpělivost, protože syn pouze zrcadlí jeho chování. Dospělý je zodpovědný za výchovu dítěte, dovede se ovládat a nemůže tedy čekat, že se dítě samo nějakým zázrakem zklidní. Smích vašeho chlapce je jen prostředek jak se vyrovnat s pro něj náročnou emocionální situací, kdy v touze po pozornosti dostává jen negativní reakce, křik a bití, navíc se zřejmě před ním hádáte. Rodiče také často dělají to, že dítě rozdivočí, jak se říká a dítě ponořené do hry skutečně nedokáže odhadnout, kdy končí sranda a kdy ne. Proč by také mělo, vždyť je to pro něj sranda pořád. Proto musí zase dospělý korigovat svoje chování a chování dítěte, a pokud ví, že nějakou situaci pak dítě emočně nezvládne zpracovat a vyústí ve scénu, pak je lepší se této aktivitě vyhnout. Váš chlapec si prostě jen říká o pozornost, že chce, abyste se mu věnovali, hráli si s ním, zajímali se o něj a měli ho rádi, i když se chová podle vašeho mínění hrozně. Zkuste ho místo bití proutkem třeba naopak obejmout, uklidnit a pak si o jeho chování nebo o situaci, kterou řešíte v klidu promluvte. Vy jste dospělí a dovedete se ovládat, malé dítě ne. Ohledně popisovaného bití se dostáváte na hranici toho, aby se o vás začal zajímat OSPOD a také já mám ohlašovací povinnost při podezření na týrání dítěte. Doufám tedy, že tak daleko snad nezacházíte, ale přesto vám důrazně doporučuji vyhledání odborné pomoci, než bude pozdě a dostanete se do problémů. Bitím navíc v dítěti pouze probouzíte agresivitu a učíte ho, že problémové situace se řeší násilím a agresí. Dáváte tím také najevo, že si nedovedete poradit jako rodiče a ztrácíte rodičovskou autoritu, podrýváte váš vztah do budoucna. Ohledně školky bych ve vaší situaci momentálně počkala, změn v životě vašeho chlapce je s narozením sourozence hodně a další nároky na jeho adaptaci by nebyly rozumné. Navíc by snadno mohl docházku do školky spojit s tím, že ho chcete poslat pryč, zbavit se ho. Ne že by do školky neměl nastoupit, pouze v této vaší situaci teď není vhodná doba. Kontaktujte tedy odborníka a postupujte podle jeho doporučení. S pozdravam Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den,od 20.4.2016 pobírám RP na první dítě. To jsem si rozložila na 22 měsíců tudíž do 20.2.2018. Nyní jsem podruhé těhotná a předpokládaný termín porodu mám 15.3.2018. Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem byla zaměstnaná se smlouvou na dobu neurčitou. Chtěla jsem se zeptat jak to je s pobíráním PPM na druhé dítě? Mohu PPM v mateřství pobírat 6 týdnu před plánovaným termínem porodu? Tudíž pro mě to tedy je od 1.2.2018? Pokud budu od 1.2.2018 pobírat PPM na druhé dítě, nebude mi již za 20 dní v únoru vyplacen RP na první dítě? Pokud ano, mohu si délku pobírání RP na první dítě zkrátit do 31.1.2018, abych vyčerpala co nejvíce peněz z těch 220 000,-?Až mi doktor vyplní žádost o PPM na druhé dítě, musím ji odnést zaměstnavateli nebo přímo na OSSZ?Dále jsem se chtěla zeptat, pokud u zaměstnavatele nahlásím, že budu s druhým dítětem 3 roky doma, mohu RP na druhé dítě pobírat např. také jenom 22 měsíců a zbytek doby tj. 14 měsíců být s dítětem doma bez pobírání RP? Jde mi o to, zda bych si musela za těch zbývajících 14 měsíců hradit sociální a zdravotní pojištění?Předem moc děkuji za zodpovězení mých dotazů.S pozdravemIng. Ivana Horáková, DiS.

Dobrý den, ano, datum nástupu na mateřskou si můžete dát 6 týdnů před TP. Určitě by bylo dobré si upravit výši RP, abyste vyčerpala co nejvíc. Žádost o mateřskou odevzdejte zaměstnavateli.

Co se týče rodičovské, záleží hlavně na tom, na jak dlouho ji máte nahlášenou na OSSZ/u zaměstnavatele. Podle toho za vás stát platí povinné pojištění. Dávku RP pobírat nemusíte.

Dobrý den paní doktorko, syn, 11 měsíců se nám budí každou noc co 2 hodiny. Někdy i dříve. Hladem to není, když mu prso nabídnu, je si poduda a hned usne. Snažím se ho ukonejšit hlazením, mazlením, povídám, zpívám atd. Každé probuzení je brek a volání mě k sobe. Jakmile jsem u nej, hned usne. Obejme mě, nebo se ke mně jen otočí na bok a je v klidu. Spí s námi v posteli. Poslední dobou se nám ale stává , že první 2-3 probuzení v první polovině noci (chodí spát kolem 19h) je pláč silný, syn kope nohama, má napjatě tělíčko, v naruci se převrací, nejde uklidnit. Trvá to zhruba 3 minuty, pak hned usne. Ocicka má celou dobu "záchvatu" zavřené, jako by spal. Děje se to každý den. Nevíme, zda se přiklánět k separační úzkosti, že nás chce mít vedle sebe, nebo noční besy. Těch se bojím o to víc, protože tyto probuzení jsou ob den-2dny, už zhruba 2 mesice. Bojím se epolepsie nebo jineho váženého onemocneni. Syn jinak prospívá krásne, vývojove taky v pořádku. S ničím se nelecime. Ani já ani manžel jsme na noční besy netrpěli. Moc vám děkuji za pomoc. Denisa R.

Dobrý den Deniso,

děkuji za Váš dotaz, který bych si dovolila rozdělit na dvě části. V té první zmiňujete poměrně časté buzení u Vašeho 11 měsíčního chlapečka, v té druhé zmiňujete jeho bouřlivé noční "záchvaty", které Vás poslední dobou znepokojují.

Začnu tedy tím častým buzením. Nepíšete víc o synově spánkovém režimu přes den, o tom, zda máte nastaveny nějaké večerní uspávací rituály, zda usíná syn sám, jestli je uspáván kojením apod. Vyjdu tedy z informace, že s Vámi spává v posteli. Rozumím tomu, že ho chcete mít nablízku (přitulení dítěte je tak příjemné!) a určitě je i praktičtější, že při každém probuzení nemusíte vstávat a vytahovat syna z postýlky :-) Zkusme se na to ale podívat z jiného úhlu: není možné, že právě společné spaní může mít svůj podíl na častějším buzení syna? Blízká přítomnost maminky je určitě pro dítě potřebná a uklidňující, mám ale pocit, že toto v noci tak úplně neplatí a mnoho dětí se v těsné blízkosti maminky naopak budí daleko častěji, než když spí ve své postýlce (a mají správně nastavené spací "návyky"). Osobně jsem zastáncem toho, že v noci je lepší, když mají děti (a tím pádem i rodiče) svůj vlastní prostor sami pro sebe. Určitě je dobré mít postýlku blízko postele, ale přece jen-vlastní postel je vlastní postel :-)

Samozřejmě záleží na každých rodičích, jak si vše nastaví a zda to tak celé rodině vyhovuje, pokud ale uvažujeme nad tím, co udělat pro to, aby dítě spalo lépe, je dobré pouvažovat i nad dosavadním uspořádáním, zda je to jediné možné řešení a zda na to nejít trochu jinak.

Více než vřele doporučuji pročíst knihu „Každé dítě může dobře spát". Je k dispozici i volně ke stažení, takže můžete začít čerpat praktické návody a příběhy mnoha dětí (a jejich mnohdy znavených rodičů) třeba hned. Najdete v ní myslím vše, co k dobrému spánku dětí potřebujete vědět J.

Tímto se dostáváme k druhé části otázky, která se týká synových nočních stavů , ze kterých máte s manželem obavy. Vše najdete krásně vysvětlené ve výše zmíněné knize, ale než si ji přečtete, alespoň stručně se dotkneme toho, oč se jedná.

Rozumím tomu, že tyto stavy, kdy nevíte přesně, co se s chlapečkem děje, zda nemá z něčeho strach, případně, zda se nejedná o nějaký vážnější zdravotní problém, vypadají mnohdy až děsivě a naplňují Vás obavami. Jsem ráda, že Vás mohu v tomto směru uklidnit. Nejen, že se z největší pravděpodobností o žádný zdravotní problém nejedná, ale syn neprodělává v noci žádné hluboké úzkosti a strachy, dokonce nejde ani o žádné hrozivé sny.

Oč se jedná: dítě přechází během noci z fáze hlubokého spánku do fáze neúplného probuzení (dítě polospí – polobdí) a zase zpět, do spánku hlubokého. Přechodová fáze je u většiny dětí plynulá, méně nápadná – dítě se pouze zavrtí, otočí, něco si zamumlají a opět upadnou do fáze spánku hlubokého. U části dětí, ke kterým zřejmě patří i Váš syn, jsou tyto přechody kostrbatější - déle zůstávají ve fázi polobdění a tam se právě odehrává ten noční pláč, křik, případně výrazné pohyby, kopání nohama apod. Nejde o sen, ale neúplné probuzení a déle trvá, než se pak dítě dostane zpět do fáze hlubokého spánku. Jedná se v podstatě o to, že není stále dokončen proces dozrávání mozku a proto tyto přechody nejsou tolik plynulé. Vše by se tedy mělo upravit samo, společně s dozráváním mozku. Protože děti v této polobdělé fázi příliš nereagují na jakékoliv uklidňující taktiky, naopak někdy se zdá, že uklidňování děti ještě více rozrušuje, nejlepší, co můžete udělat, je dítě v postýlce zkontrolovat, případně pohladit a počkat, až se samo zklidní tím, že se opět propadne do hlubokého spánku. Nejedná se o nic nebezpečného a pokud dítě jinak prospívá a je spokojené, jak píšete, není třeba se znepokojovat, jen to přijmout jako jednu z vývojových, tedy přechodných záležitostí, která sama odezní.

Držím Vám palce, ať se spaní daří!

Míša

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den, vývoj holčičky tak, jak jej popisujete se jeví naprosto normální. Pro dítě jsou důležití stabilní vychovatelé, láskyplné a klidné prostředí. Fixace na otce, který je v životě děvčátka nejstabilnějším článkem je v pořádku a znakem jejího zdravého vývoje. Agresívní chování ve formě různých "útoků" na rodiče, vychovatele patří také k normálnímu experimentování v tomto věku. Dítě zkouší hranice vychovatelů, zkouší co se stane, když někoho kousne, bouchne apod. Důležité je, aby se vychovatelé drželi jednotného přístupu a měli na paměti několik obecných zásad při zvládnutí projevů agresívního chování.

  • agrese je pro dítě v jeho vývoji důležitá, dodává mu energii, žene ho kupředu, důležité je agresívní chování nasměrovat konstruktivním, nikoliv destruktivním směrem
  • zaměstnejte dítě, výborným prostředkem je společná hra, není však vhodné zápasení a hravé praní se, které s dětmi často provozují tatínci, lépe je něco společně stavět, vytvářet.....
  • dítě by mělo mít dostatek pohybu, aby mohlo vybít svou energii společensky přijatelným způsobem
  • nezapomínat, že chování dospělých je pro dítě prvním a nejdůležitějším vzorem, pokud se tedy rozčílíme a začneme na dítě křičet, pak reagujeme na násilí opět násilím. Přístup je důležité udržet klidný, trpělivý, ale důsledný a dítěti vysvětlit, že tohle se nedělá, odvést jeho pozornost k žádoucímu chování, zasáhnout ihned, nenechat nežádoucí chování vystupňovat.

Ohledně zahájení docházky do mateřské školy je potřeba zvážit zralost dítěte, přikláněla bych se k nástupu do MŠ od tří let věku dítěte.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den, není žádný stanovený věk, kdy otec může být se svým dítětem ať už po rozvodu nebo ne a dítě má právo na styk s otcem i s matkou. Dnes již mnoho otců čerpá také mateřskou a rodičovskou dovolenou. Zároveň je však potřeba respektovat, že děti má v péči matka, zná je nejlépe a také s nimi tráví nejvíce času. Preferovala bych cestu vzájemné dohody a případného kompromisu. Velmi také záleží na tom, jaký vztah má dítě k otci vytvořen a zda nehrozí, že by mohlo případným delším odloučením od matky dojít k jeho citové újmě. Při pochybnostech nebo potížích s domluvou lze vyhledat mediátora např. v Rodinné poradně, který domluvu mezi rodiči povede a zprostředkuje. Nebo lze také požádat o úpravu styku s dětmi soud, který může stanovit nezávislé soudí znalce pro posouzení rodinné situace a k rozhodnutí co je v zájmu dítěte. Jak jsem již však psala preferovala bych cestu vzájemné domluvy, postupovat pomalu, po krocích, než vyhrocení vztahů s bývalou manželkou. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, chodím s dcerou (20 měsíců) do pracovny Montessori, kde je vyžadováno, aby si dítě vybralo jen jednu pomůcku, to si odneslo s táckem na kobereček a po hraní ji uklidilo zpět a vzalo si další. Chci se zeptat, zda je tento způsob práce přirozený pro takto staré dítě. Tento přístup mi přijde poněkud ortodoxní. Dcera vidí spoustu lákavých předmětů, které jsou vedle sebe vyskládané na polici a spíše mi přijde přirozené, že je v tomto věku chce všechny najednou, či když si při hraní všimne další hračky a sáhne po ní, aniž by uklidila první (proti pravidlům). Za případnou odpověď děkuji.

Dobrý den, volba vzdělávací cesty pro vaše dítě je na vás, jako na jeho rodiči a zákonném zástupci. Pedagogika Montessori vychází z určitých výchovných vzdělávacích principů a byla také vyvinuta za určitým účelem a pro určité spektrum dětí. Touto pedagogikou se pak následně nechalo inspirovat mnoho zařízení a institucí, které měly potřebu nabídnout rodičům na základě jejich poptávky různé alternativní formy vzdělávání pro jejich děti. Proto je dobré, než dítě do nějaké takové instituce dáme, seznámit se s teoretickými principy tohoto způsobu vzdělávání (dostatek informací je možné najít jistě i na internetu, po zadání příslušného odkazu např. Pedagogika Montessori, či principy Montessori pedagogiky). Obecné principy jsou tedy dané, konkrétní provedení a dodržování zásad této pedagogiky pak záleží na konkrétní instituci. Proto si více informací zjistěte přímo u vedení Montessori pracovny, kam vaše dítě dochází, řešte zde také vaše případné připomínky či náměty. Pokud se však rozhodnete vaše dítě vzdělávat určitým způsobem, který má nějaká pravidla, pak počítejte s trváním na jejich dodržování a na vás je případná změna způsobu vzdělávání, pokud by vám a vašemu dítěti nevyhovoval.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vzdělání

Dobrý den,moc děkuji za zodpovězení mých dotazů ze dne 22.9.2017 - 16:41hod.Nicméně jsem dnes byla na úřadě práce, abych si navýšila částku RP a tím zkrátila dobu pobírání. Na tiskopisu je napsáno, že zvolená výše RP nesmí přesáhnout 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu (DVZ). DVZ mám 497,-, takže když vezmu 497*30 = 14910,- * 0,7 = 10 437,-. Tuto částku jsem napsala do tiskopisu s tím, že chci změnu od října 2017. Paní na přepážce se všemu divila, že chci navýšit apod. Tak jsem jí řekla, že bych RP měla dostávat do 20.2.2018 a že od 1.2.2018 budu na MD s druhým dítětem a budu dostávat PPM na druhé dítě. A že chci vyčerpat co nejvíce peněz, jelikož od 1.2. mi již RP na první dítě nebude přiznán. Ona se mě zeptala, proč tam nenapíšu tedy částku 11 500,- a tak jsem jí řekla, že nemůžu, když to musí být max. 70% DVZ. Na to mi řekla, že můžu, že mám vyměřovací základ velký. Pak mi řekla, že to měnit vůbec nemusím, že poslední platba RP na první dítě, která mi přijde, bude za leden 2018 a přijde mi kolem 18.2. a bude činit 19 940,- (takže, jestli to chápu dobře tak to bude 10 000,-/leden + 9940,-/únor). Tak to už jsem vůbec nepochopila. Nevím tedy jak to je, když nemohu současně pobírat PPM na druhé dítě a RP na první dítě. Můžete mi prosím tedy ještě poradit, jak mám v této věci postupovat?Předem moc děkuji za radu.S pozdravemIng. Ivana Horáková, DiS.

Dobrý den, opravdu netuším, kde je problém, protože 1. váš DVZ určitě není vysoký a vy jste výpočet provedla naprosto správně, 2. zatím nelze čerpat RP vyšší než 11 500,- (změna zákona bude platit možná od října) a 3. vážně byste přišla o poslední měsíc RP. Možná nechce mít úřednice práci navíc kvůli změně... případně ještě vyčkejte na tu změnu zákona.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den,

popisujete situaci, kdy má tatínek snahu pečovat o děti i po rozvodu, ale kontakt s mladším dítětem neprobíhá dle jeho představ. 

Je pozitivní, že se tatínek nezalekl ani péče o dcerku v batolecím věku, nicméně určit věkovou hranici, kdy je dítě připravené pobývat u druhého z rodičů na návštěvě, nelze. Rozsah styku s dítětem samozřejmě bývá často dán soudně, ale kdo zná potřeby svého dítěte lépe než jeho rodiče? 

Jsou to ideálně právě rodiče, kteří by měli postupovat ve shodě , v tomto případě tedy najít  pro všechny přijatelné tempo při  postupném rozšiřování styku s dcerkou. Vzhledem k věku holčičky předpokládám, že rozchod rodičů není úplně dávná událost a domnívám se, že ještě  mohou na obou stranách pracovat zjitřené emoce, objevují se např. různé obavy. 

Z tohoto důvodu bych se přikláněla k tomu, aby se vztah mezi rodiči pokud možno nejprve stabilizoval a zklidnil. Zatím bych zkusila téma návštěv u otce odložit  a dál využívat  častějších procházek, které holčička zvládne i bez matky, případně návštěv dětí u matky  apod. Věřím, že postupně obavy u maminky poleví a pobyt u tatínka nakonec zvládnou sestřičky společně.

Protože sama píšete, že si dívenka pomalu utváří k otci vztah, nemá obavu s ním jít na procházku apod., vypadá to, že budování citového pouta mezi tatínkem a dcerkou je na dobré cestě a neobávala bych se toho, že kvalita  jejich vztahu bude do budoucna nějak narušena tím, že ke kontaktu nebude hned od počátku docházet v nově vytvořeném zázemí. 

Přeji tedy hodně radosti i trpělivosti při výchově.

Míša