Celkem výsledků pro výraz "cviceni": 51
Dobrý den, ráda bych Vás prosím požádala o radu, týkající se úzkostného dítěte. Mám 2,5letého chlapečka, který je o měsíc dříve narozený a je velmi úzkostný. Rok jsme cvičili Vojtovu metodu. Bojí se a pláče všude na neznámých místech. Nemůžu s ním nic vyřídit, protože jakmile vcházíme do neznámé budovy, začíná křičet. Samozřejmě je to nejhorší u lékaře a zubaře. K dětské lékařce se už bojím sama chodit, protože lékařka má za to, že to je jen chyba ve výchově, rozmazlenost a dětské vydírání. Já si to ale nemyslím, protože si myslím, že se opravdu bojí. U dětské lékařky malého nesmím mít na klíně, mluvit na něj, naopak ho musím od sebe posílat k hráčkám v rohu nebo si ho prostě vůbec nevšímat. Před návštěvou lékaře se snažím vysvětlit malému, co se bude dít a pomocí dětské lékařky ho připravit na to, co ho čeká. Podle všech ale přeháním a moc se s malým crcám. Mám ještě staršího syna, který je mentálně velmi těžce postižený a je v ústavu a pediatr zřejmě usoudil, že druhého syna hrozně rozmazluji, všechno mu povolují a už jsem udělala hodně chyb ve výchově. Já si to ale nemyslím. Malý si musí uklízet hračky, snažím se být důsledná, pomáhá mi v domácnosti a když opravdu zlobí, dostane přes ruku nebo přes plínku. Na druhou stranu se ale snažím s malým hodně mazlit, hladit jej a dávat mu najevo lásku. Malý je pořád jen se mnou, nemám už rodiče a partnerovy rodiče o malého prakticky nestojí, nemáme tedy vůbec žádné hlídání a malý je stále jen se mnou. Partner má spoustu zájmů a s rodinou tráví také velmi málo času. Přiznám, že se kvůli tomu hodně hádáme, i když se snažíme neřešit to před synem, ale asi cítí mezi námi napětí. Poslední měsíce se nenechá od tatínka uložit, vykoupat, přebalit. Když jsou jen sami dva, je s ním malý v pohodě, ale jinak ne. Moc ráda bych Vás požádala o názor, jestli tyto strachy časem odezní, jestli děláme něco špatně nebo jak máme postupovat. Jinak malý už přes rok spí sám v pokojíčku a úplně bez problémů a bez nočního pláče. Moc Vám předem děkuji za rady.
Dobrý den,
důkladně jsem si přečetla, jakým způsobem se snažíte k synovi přistupovat a nezdá se mi, že by se mělo jednat o rozmazlující výchovu. Jedinou věc, kterou bych při výchově vynechala, by bylo ono zmíněné plácnutí (tady bych viděla snad jako jediný důvod k plácnutí, když dítě dělá něco nebezpečného, např. se chystá vběhnout do silnice apod., tak abyste ho zastavila) - místo plácnutí bych zkoušela spíš jen komunikaci z očí do očí a jasné "ne!" - pokud tedy dělá něco, co nemá, případně ho navést na to, co má dělat místo toho. Vždy je jinak lepší zkusit zjistit, proč dítě "zlobí", často se může jednat jen o nedorozumění a nepochopení toho, co dítě zrovna potřebuje.
K samotným úzkostnějším projevům píšete jen o případech, kdy má jít na neznámá místa, ta ho děsí. Nemám bohužel informace, jak se chová jindy. Jak reaguje na cizí děti, jak se chová např. na hřišti apod. Určitě je dobré syna podporovat v poznávání nových situací, zapojování se do her s dětmi (co třeba nějaká miniškolka 2x týdně?, cvičení s dětmi apod., scházení s dalšími maminkami), s tím, že ho budete k těmto věcem vybízet, ale přitom ho budete nadále jistit a situacemi provázet?
V případě nutnosti návštěv budov, kde se synovi nelíbí, bych zkusila spojit tuto situaci s nějakým příjemným zážitkem - dostane nějakou hračku, oblíbenou dobrotu, půjdete s ním pak na hezké hřiště....
Co se týká návštěvy doktorky, snažila bych se ho podpořit k prozkoumání hraček v ordinaci, pochválila bych ho za jakýkoliv projev samostatnosti, ale pokud by se nedařilo odpojování syna dle pokynů paní doktorky, neviděla bych rozhodně nic špatného na tom, že 2,5 leté dítě máte na klíně a mluvíte na něj. Určitě bude paní doktorce příjemnější vyšetřovat klidnější dítě, než dítě odstrčené, které ještě není na takovouto separaci od matky připraveno.
Další možností je zkusit více zapojit tatínka, protože děti někdy zvládají "krizové situace"(např. odchody do školky apod.) lépe s ním, protože přece jen, s maminkou bývají celý den, jsou na sebe více napojeni a maminky pak emotivněji na potřeby dítěte reaguji, na což může zase více emotivně reagovat dítě...
Pokud máte pocit, že má syn opravdu strach, nenechávejte ho v tom samotného a snažte se mu být oporou, jinak se naopak může u něj úzkostnost prohlubovat. To ovšem neznamená utvrzovat syna v jeho obavách, ale projevit mu pochopení, že obavy prožívá, ale je s vámi v bezpečí a společně to zvládnete.
Pokud byste potřebovala nějaké záležitosti kolem výchovy podrobněji probrat a ujistit se ve svém přístupu, zkuste se objednat na konzultaci do Pedagogicko-psychologické poradny. Tam sice berou obvykle děti od 3 let, ale mohou vám případně poradit, kam se obrátit jinam.
Zmiňujete taky náročnější rodinnou situaci, kdy jste na péči o syna převážně sama (což je samo o sobě pro vás velká zátěž) a staršího chlapečka máte v ústavní péči, což si okolí spojuje s tím, že o mladšího syna máte např. přehnané obavy.
Máte také pocit, že tatínek by se mohl synovi věnovat více a máte spolu ohledně toho konflikty. Zkuste si sednout někdy v klidu a povykládat si, jaké kdo máte představy a jak si kdo z vás představujete trávení volného času s rodinou a najít nějaký kompromis, který by vám třem vyhovoval - nejlépe bez konfliktu, obviňování. Zkuste najít, co na sobě vzájemně oceňujete, co partner pro rodinu dělá. Možná pořádně neví, jak moc důležitý pro syna i pro vás je.
Zmiňujete, že syn nyní preferuje k určitým aktivitám vás. Období, kdy dítě vyžaduje k určitým činnostem jen jedinou osobu, bývá obvykle přechodné, pokud to tatínek nevzdá a bude se snažit do péče dále zapojovat, určitě vezme při uspávání syn zavděk i tatínkem. Nyní je to aspoň příležitost pro vás, udělat si svůj program, u kterého si odpočinete a syna necháte v péči otce.
Hodně radosti při výchově.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím mám dotaz. Dnes jsme byli se synem 1,5 roku na druhé hodině cvičení pro děti, kde se spojuje více aktivit od zpívání, přes výtvarku a další. Syn hezky spolupracoval, výtvarka se mu moc nechtěla, to jsem udělala za něj a nechala si ho hrát. Děti měli i pauzu na svačinu a poté paní učitelka dala pokyn k úklidu hraček a přesunutí se do druhé místnosti na zpívánky s hudebními nástroji. Syn nechtěl pustit kočárek, s kterym jej bavilo jezdit přes práh. Když jsem se s ním snažila domluvit, tak odmítl, řekl ne a tak jsem navrhla, že zůstaneme ve staré místnosti, ať si dohraje a poté se přidáme k dětem. Jenže když se zavřely dveře, tak začal brečet a chtěl jezdit přes ten práh. V tu chvíli jsem se jej snažila jen uklidnit, ale nedařilo se. Zkoušela ho nalákat i paní učitelka, ale take nic. Já jsem nechtěla narušovat hodinu jinak spolupracujícím dětem, tak jsem mu nedovolila tam s kočárkem jezdit. Na chvíli se uklidnil a když jsme se přidali ke skupině, opět začal plakat (spíše řvát jako tygr). Šla jsem s ním tedy na chodbu, ať přijde na jiné myšlenky. Tam se uklidnil po chvíli a poté jsme se už přidali ke skupině. Byl pořád trosku mrzutý, ale nakonec byl v pohodě. Paní učitelka říkala, že jsem dobře udělala, že málokterá maminka by takto postupovala, ale v té chvíli jsem si začala sama o sobě říkat, že jsem byla asi zřejmě moc přísná a chtěla toho po něm moc. Cítím se od té doby opravdu špatně, že kladu na syna nároky, které zatím nedokáže splnit tak, že by to pochopil. Říkám si, že můžu být ráda, že ho konečně bavilo na chvíli něco, s čím si hrál sám a já jsem jej odtrhla. Na druhou stranu ale vím, že pro skupinu jsem udělala asi lepší službu, že jim nikdo nenarušoval zpívání. Bylo mi jasné, že pokud tam bude tahat hračky mě dítě, začnou i ostatní. Můžete mi prosím poradit, jestli mám syna raději víc nechat se rozvíjet a nekorigovat jej tak přísně az do řevu? Přece jen to nebyla žádná závažná situace. Nebo si to nemám dávat za zlé? Moc děkuji za radu
Dobrý den,
pokud chcete s takto malým dítětem chodit na nějakou skupinovou aktivitu, tak musíte počítat s tím, že bude potřeba, aby se dítě režimu skupiny přizpůsobovalo. Je však potřeba zvážit, jestli je toho dítě ve věku 1,5 roku schopné. Pro dítě jeho věku je přirozené, že si chce hrát s hračkami podle svého výběru a svým způsobem. Zároveň však je možné začít jej postupně do skupinových aktivit zapojovat, rozvíjet u něj schopnost spolupráce, přizpůsobení a ohleduplnost k ostatním. Třeba jej některá z aktivit předkládaných v kroužku zaujme a rád se zapojí. Vaše reakce byla správná a přirozená, zachovala jste se ohleduplně k ostatním dětem ve skupině, které spolupracovaly. Váš syn měl zase právo projevit svoji nespokojenost, protože se mu líbila jeho hra s kočárkem. Předala jste mu tak poselství, že někdy jsou prostě zájmy skupiny nadřazeny zájmům jednotlivce, vždyť určitým společenským pravidlům se podřizujeme všichni a kdyby tomu tak nebylo, tak by nejen v malé dětské skupince, ale také ve společnosti vznikl chaos. Zároveň jste jej nechala projevit křikem jeho nespokojenost, vzala jste ho uklidnit a v aktivitě jste pokračovali, oba jste tedy tuto situaci zvládli, a to proaktivním a prosociálním způsobem. Pokud však další podobné situace neunesete, pak zvažte, zda v pokračování docházky do kroužku setrvat, nebo zda nějakou obdobnou aktivitu nezkusit, až bude syn starší a lépe jí porozumí. Každé dítě je jiné, vyvíjí se odlišným způsobem, má odlišnou povahu, je jinak společenské, některé je pasivní, jiné zase živé a aktivní apod., a proto některým dětem zapojení do kroužků a aktivit ani v nízkém věku nemusí vadit, jiným dětem zase nemusí vyhovovat. Pozorujte reakce vašeho dítěte, jestli chodí do kroužku s radostí, chce tam být, chce pracovat, dokáže se uklidnit, když jej něco rozhodí. Pokud bude např. plakat jenom když se do kroužku chystáte či blížíte, pak zřejmě ještě není dostatečně zralý. Také dejte na radu paní učitelky, pedagogové, kteří vedou kroužky pro takto maličké děti, jsou většinou zkušení a aktivity jsou těmto malým dětem přizpůsobené. Také vy si můžete užít nějaký čas se synem, kdy se mu aktivně věnujete a něco společně tvoříte a něčím se zabýváte. Přeji hodně úspěchů ať už se rozhodnete v docházce do kroužku pokračovat, nebo ne.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Mám holčičku, které za dva týdny budou 4 měsíce. Do nedávna jsme neměli problém s večerní rutinou. Koupel, řádná masáž a cvičení s nožkami, jelikož má problémy s bříškem, kdy ji dělá problém si pořádně odhříhnout a pak ji to sedí na žaludku. Poté dostala mlíčko a během chvilky usla. Nyní asi týden dostává večer histerické záchvaty, kdy je neutišitelná. Koupel a masáž probíhá v klidu. A jakmile jdu s ní do ložnice, abych ji nakrmila, tak spustí, jako by se vztekala. Odmítá jíst a spát a přitom hlad má i unavená je ve zdravé formě (snažím se, aby nebyla před koupeli příliš hladová a unavená). Musím ji první uklidnit, pak začne UM pít, jako by celou věčnost nejedla. Vypije něco málo a zase brekot, než si neodbrkne. A tak to pokračuje třeba i hodinu, než si mleko dopije. Myslím si, že to může být nějaký problém s bříškem, že ji třeba hodně bolí, ale je divné, že celý den v pohodě v rámci možností, spí už od 2. měsíce celou noc a vždy to začne s večerním mlékem před spaním. Děkuji a přeji hezký den

Dobrý den,
mohou to být bolesti bříška vyprovokované koupelí, zkuste Espumisan před koupelí.

Pro akci je nutné přihlášení