Všechny dotazy

Dobrý den, chování vašeho synka může souviset s narozením mladšího sourozence a s potřebou získání pozornosti, případně nezpracované žárlivosti na mladší sestřičku. Přitom vztah dětí nemusí být narušen, jedná se o boj o pozornost a přízeň rodičů. Pozice prostředního sourozence je pro dítě poměrně obtížná, nejstarší bude vždy nedostižným vzorem a z pozice nejmladšího ho sesadil mladší sourozenec. Do života však toto postavení skýtá mnoho výhod, dítě se učí komunikovat a vyjednávat se staršími i mladšími. Zkuste synovi věnovat více prostoru, povídejte si s ním, zajímejte se o něj, snažte se zapojit do jeho hry, pokud to bude chtít. Dobře se osvědčuje oddělený čas trávený s dítětem, kdy si jeden z rodičů vyjde na nějakou akci nebo třeba jen procházku, nákup apod. pouze s jedním z dětí a věnuje se mu. Děti je samozřejmě potřeba střídat. Pokud by se chování syna ani po zavedení opatření nezměnilo, pak by bylo dobré rozebrat situaci a získat další doporučení pro práci s chlapcem u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, popisujete situace, které se týkají velmi malých dětí včetně vašeho syna. Mějte na paměti, že všechny tyto děti se teprve učí vhodnému chování a vzájemné komunikaci v souladu se stupněm jejich sociálního vývoje. Některé děti se podle typu své osobnosti a temperamentu projevují razantněji, agresivněji, jiné jsou naopak pasivnější, méně průbojné. To však neznamená, že z nich v budoucnu vyrostou agresívní nebo naopak ustrašení a neprůbojní jedinci. Jen prostě zkouší, jaké následky bude mít různé jejich chování. Děti ve věku do tří let si adekvátně svému vývoji hrají převážně souběžně. Neznamená to, že by spolu nekomunikovaly, nebo neměly o sebe navzájem zájem, ale při hře ještě většinou nedokážou konstruktivně spolupracovat, hrají si jakoby vedle sebe, každý na svém "písečku", jak se říká. Konstruktivní kooperativní hra se rozvíjí zhruba od tří let věku a děti se již vzájemně domlouvají a spolupracují. Jak jsem již psala, to že si děti hrají vedle sebe neznamená, že by o sebe neměly zájem a ten se právě může projevovat různým strkáním, politím a dalšími způsoby. Děti je volí, protože jinak zájem projevit zatím neumí. Většinou řeším spíše dotazy opačného charakteru, kdy se dítě projevuje právě agresivně. Pozice dítěte, které je zdrženlivější je z hlediska sociálních kontaktů spíše výhodnější, protože z jeho chování nevznikají konflikty. Zároveň je však potřeba chlapci vyjádřit podporu, aby se necítil utlačovaný a aby mu nikdo neubližoval. Platí stejné zásady jako u dětí agresívnějších, na děti dohlížet, při řešení sporů pomoci se domluvit, snažit se předejít vzniku konfliktní situace. Pokud se nějaká stane, pak chlapce utěšit, naučit ho se slovně bránit. Slova by měla být doprovázena také jasným odmítavým postojem, například ne s pohledem upřeným do očí narušitele. Můžete to s malým i natrénovat doma a třeba před zrcadlem. Oplácení stejnou mincí vede k podpoření agresívního chování jako nástroje řešení potíží a to do budoucna pro dítě není žádoucí. Je možné, že k některým půtkám i přes vaši obezřetnost stejně dojde, pro syna bude přínosné, když se naučí s drobnými potyčkami vyrovnávat. Je normální, že začne plakat, buďte na místě a utěšte ho, vysvětlete situaci, třeba se holčičkám se líbil a chtěly by s ním hrát a můžete děti na společnou hru např. s vodou navést. Pokud děti nechtějí, pak je nenuťte, ale důležité je přerušit nežádoucí chování. Ostatní děti nenapomínejte, neumí ještě své chování korigovat. Pokud by situace byla neúnosná, pak se můžete zkusit obrátit na rodiče dětí a řešit situaci s nimi. Přeji hodně společných her s vaším chlapcem. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

popisujete chování dcerky, která se nachází zrovna ve věku, kdy se u dětí začíná projevovat tzv. "období vzdoru". Jak z názvu vyplývá, vzdor se v tomto vývojovém období dítěte projevuje více či méně u všech dětí. Pro rodiče  může být období jedno z náročnějších, pro dítě je ovšem velmi důležité, aby si jím prošlo. V tomto období se začíná formovat osobnost dítěte, které si hledá rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním.

Rodiče potřebují nalézt rovnováhu mezi stanovením hranic a vyhověním potřebám a přáním dítěte. Výchova by tedy neměla být ani příliš liberální, ale ani příliš autoritativní, vhodné je k dítěti přistupovat s respektem, nicméně s vytyčenými hranicemi. Je tedy potřeba mít trpělivost, dávkovat příkazy a zákazy, nastavit jasná a jednoduchá pravidla, být důsledný: vysvětlovat potřebné věci stále dokola, chovat se k dítěti stejně (není vhodné často měnit pravidla - jednou dítěti něco povolím, podruhé mu za stejnou věc vynadám, potřetí zase dovolím ...), nechtít po dítěti příliš mnoho naráz nebo mít příliš náročné požadavky.

Pomoci může i častější bližší kontakt s dítětem a projevy (fyzický kontakt -mazlení, hraní si např. na podlaze v úrovni dítěte). Dále dítě vždy připravit na nadcházející činnosti, nabízet mu možnosti, aby mělo pocit, že se může samo rozhodnout a zároveň, abyste dospěli k cíli, ke kterému směřujete, např. ke klidnějšímu uložení do postele  (až se dodíváme na Večerníček, oblečeš si hned pyžamko nebo si nejdříve  vyčistíme zoubky? Zkusíš si je i vyčistit sama nebo ti mám pomoct? Jakou pohádku bys chtěla říct na dobrou noc? Přečteme si něco z knížky nebo ti mám povykládat svoji pohádku? Dneska to bude pohádka o holčičce/princezně/kočičce, která ... - můžete použít nějaké vyprávění, co se zrovna dcerce přihodilo, nabídnout nějaké řešení ukryté v příběhu).

Předvídatelnost a pravidelnost je v denním režimu  rovněž důležitá (např. večerní rituál před spaním má své jasné pořadí) a pomáhá se dítěti zklidnit a zorientovat v tom, co se od něj očekává a co může ono očekávat od rodičů. Dítě za  případné  vztekání netrestat, poskytnout podporu a povzbuzení, uznávat emoce (vím, že se ti to nelíbí a zlobíš se, ale musí to být takto - např. už musíš spát - ale nejprve se pomazlíme, řekneme si pohádku, přitulíš se k plyšáčkovi, bude rozsvícené malé světýlko ...). V záchvatu vzdoru dítě svůj hněv neovládá,  je tedy lepší se spíše snažit o fyzický kontakt, pohlazení, ujištění, že dítěti rozumíte, ale z požadavku neustupovat.

Pro rodiče je vhodné pracovat i se svým vztekem, případně s těmi emocemi, které v nás vztek dítěte vyvolává (bezmoc, pocit selhání?). Při záchvatech vzteku dítěte bývá pro nás někdy těžké zůstat sám v klidu a přesto je toto věc, která v dlouhodobějším horizontu  dítěti pomáhá regulovat jeho emoce a zároveň se učit zvládání vypjatých situací nápodobou rodiče. Je tedy dobré mít na paměti, že dítě nedělá výstupy nám naschvál, ale protože nezvládá samo sebe, má nízkou frustrační toleranci, hůře snáší psychické vypětí (někdy děti mohou reagovat pláčem na přetížení - moc zážitků, únava, atd. - jsou zkrátka přetažené), nedokáží odsouvat své okamžité potřeby a hlavně nemají ještě moc zkušeností a dovedností, jak určité situace řešit, jak přesně rodiči vysvětlit, co a jak  by chtěli.

Období vzdoru berte jako výzvu k tomu poznat nejen své dítě, ale i sebe. Vzdor sice není tím nejmilejším spolubydlícím, ale jestliže se jím nenecháme ovládat a nebudeme mu přikládat příliš velký význam,  půjde zase o dům dál. Pokud budete k dceři přistupovat s láskou a respektem a přitom ji dokážete nastavit určité mantinely a pravidla, nemusíte mít obavu, že by se u ní vybudoval blok.

Jinak zde na BOL bylo téma  vzteku zpracováno víckrát, např. zde:
https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/vztek-ditete

Co se komunikace s dítětem týče, zkuste knihu: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly.

Přeji hodně radosti s dcerkou.

Dobrý den, doporučila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám citlivým způsobem pomohl najít příčinu potíží. Podle vašeho popisu chování dcery se mi jeví, že opakované chození na toaletu před spánkem bude spíše jen zástupným problémem. Tedy pokud je dcerka zdravá a nemá například zánět močového měchýře, což můžete nechat zkontrolovat u paní doktorky vyšetřením moči. Příčinou požití po vyloučení zdravotních důvodů může být strach a úzkost dcery ze spaní a z usínání. Tento strach může být vývojově podmíněný a může mít více příčin. Ve věku vaší dcerky cca od pátého roku života mohou děti prožívat strach ze smrti. Je to normální vývojově podmíněný strach, který souvisí s počátkem uvědomění si konečnosti života a vlastní smrtelnosti. Koncept smrti jako takové si dítě plně začne uvědomovat až kolem 12 roku věku. Dítě ve věku 6 let se může bát, že když usne, tak už se neprobudí. Dalším důvodem může být fantazie dítěte, která je v tomto věku magická, dítě nedokáže spolehlivě rozlišit mezi skutečným a fantazijním světem. Různá strašidla a bubáky tedy může považovat za skutečné a bojí se jich. K plnému rozlišení reality a fantazie dochází u dítěte až kolem 10 let věku a u senzitivních děti často až později. Dítě se může také obávat časově dezorientace po probuzení. Asi každý zná pocit, kdy se probudíme a nevíme, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. Je proto dobré, když má dítě nějaké signály, které mu pomohou se časově zorientovat. Třeba budíček, který ráno zazvoní, zatemnění, podle kterého je jasné, že je večer apod. Zkuste si s vaší dcerkou citlivě promluvit, zeptejte se, co by potřebovala, aby dobře usnula a nemusela tak často chodit večer na záchod. Poskytněte jí podporu, pomazlení, setrvejte s ní v pokoji dokud neusne, pokud to bude chtít. Nejedná se o žádnou ostudu, dcera prostě potřebuje překonat toto období. Čím citlivěji k ní budete přistupovat, tím snáze a dříve ho překoná a bude zase usínat v klidu jako dříve. Rozhodně se na ni za její strach nezlobte, buďte trpěliví. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, vypadá to, že dcerka má odmalička menší potíže s usínáním. Aktuální potíže mohou souviset s nějakou její psychickou nepohodou i s vývojovým obdobím, kterým prochází. Je ale malá pravděpodobnost, že by se jednalo o psychickou poruchu. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa nebo v pedagogicko psychologické poradně. Odborník vám citlivě pomůže najít příčinu potíží a doporučí vhodný výchovný přístup či další péči. Ohledně režimu se snažte dodržovat pravidelně činnosti před ukládáním, vyvarujte se nějakých akčních, divokých a rozrušujících činností ve večerních hodinách. Volte činnosti zklidňující, povídání, čtení pohádky. Spánek může pomoci navodit teplá koupel, bylinky také můžete použít. Dbejte, aby místnost, kde dcera spí, byla dobře vyvětraná, aby dcera měla pohodlné a prodyšné pyžamko. Kontrolujte pitný režim, v podvečerních hodinách pití trošku omezte, podávejte vodu, vyhněte se slazeným nápojům. Ohledně žárlivosti na sourozence se snažte trávit čas s dcerkou také odděleně. Něco společně podnikněte a malého nechte třeba tatínkovi nebo babičce. Pro děti je oddělený čas strávený s rodiči důležitý a upevňuje vzájemné pouto, dítě cítí, že je pro rodiče stále stejně důležité i po narození sourozence. Hodně si s dcerou povídejte, vysvětlujte. Ubezpečte ji, že ji máte stále stejně rádi, i když se vaše rodina rozrostla. Pokud by za příčinou obtíží se spaním byly noční děsy, pak můžete vyzkoušet lapače zlých snů, který si můžete sami vyrobit nebo se dají koupit, určitě najdete náměty na internetu. Konzultace u odborníka se nebojte a situaci řešte, ušetří vám mnoho trápení s usínáním a možná i s komunikací s dcerou. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, rozmrzelost dětí po odpoledním spánku je poměrně častým jevem, více dětí se pravděpodobně budí s pláčem, než s úsměvem. Může to souviset s více okolnostmi, například probuzení v hlubší fázi spánku, kdy se dítě může cítit dezorientované, rozespalé. Nebo může mít hlad, žízeň, nepohodlně ležet, takže je rozlámané. Dítěti se může něco nepříjemného zdát, jeho spánek může být neklidný. Nejedná se však o žádný problém, nemusíte se obávat. Syna uklidněte, dejte mu čas, pití, mlíčko, pochovejte, pusťte oblíbenou pohádku. Prostě udělejte to, co na jeho uklidnění nejlépe zabírá. Berte to tak, že to tak synek prostě má, vždyť i někteří dospělí, pokud přes den usnou, jsou pak pořádně rozmrzelí. Odpolední spánek je ale pro takto malé dítě ještě velmi důležitý, potřebuje jej ke zdravému vývoji a kvalitní odpolední spánek je také předpokladem pro kvalitní spánek v noci. Proto jej rozhodně nerušte nebo nezkracujte. Mohli byste ale zkusit syna uspat kromě kočárku také v postýlce, možná by se vyspal lépe. To ale musíte vyzkoušet. Přeji hodně radosti ze zdravého chlapce a zdravím. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, popisujete dceřinu zálibu v trhání a pojídání nejprve cizích (maminčiných) a poslední dobou i vlastních vlasů.  U dítěte ve věku Vaší dcery bychom mohli zatím mluvit spíše o zlozvyku, který by se mělo podařit odbourat, není však dobré jej podcenit, protože by se mohl rozvinout ve velmi nepříjemnou impulzivní poruchu, která může trápit člověka dlouhé roky a v rozvinutém stadiu je již obtížněji zvladatelná, vyžaduje psychiatrickou a psychoterapeutickou péči. Tato porucha - tzv. Trichotillomanie může být provázena i trichofagií, kdy jsou vytrhávané vlasy polykány, což může vyústit ve vážné střevní obtíže.

Trhání vlasů u malých dětí se objevuje často při únavě, před spaním nebo při zvýšeném stresu apod. a jako např. cucání palce slouží dítěti k uklidnění. U dcery se snažte být důslední a přiměřeně důrazní při zabraňování v této její oblíbené činnosti, ale určitě není vhodné dceru nějak trestat, případně na ni křičet, to by mohlo vést k dalšímu prohloubení potíží. Zkoušejte nabízet bezpečnou alternativu k trhání vlásků. Např. jí vždy nabídnout nějakou hračku (plyšáka, případně panenku s vlásky) k pomazlení, případně ji za ručičku u dívání se na pohádky můžete držet. Někdy se rodičům osvědčuje dávat dětem rukavičky (prodávají se v prodejnách se zbožím pro alergiky), případně i tenkou čepičku/šáteček. Pokud má dítě dlouhé vlásky a trhání vlasů se stupňuje, může pomoci i ostříhání. Může se stát, že na zlozvyk dítě zapomene a pokud nemá žádné další potíže, zbavíte se zlozvyku nadobro.

Nelze však vyloučit, že se jednoho zlozvyku zdánlivě zbavíte, ovšem ten se ve skutečnosti přemění jen v jiný neurotický příznak a problematické chování bude pokračovat, pouze v jiné podobě. Pokud by se vám dlouhodobě (v řádu měsíců) nedařilo tohoto zlozvyku se zbavit, případně by se potíže u dcerky proměnily v jiné, bylo by vhodné vyhledat nejlépe terapeutickou pomoc rodinného terapeuta, který pracuje s celou rodinou jako systémem a pomohl by Vám rozklíčovat, jaké případné potíže v rodině může dítě zrcadlit a jaké změny by bylo vhodné udělat, aby dítě nalezlo opět potřebnou pohodu a klid k dalšímu vývoji. Pokud by nebyl k dispozici rodinný terapeut, pak by bylo alespoň vhodné navštívit s dcerou dětského psychologa, se kterým byste vše zkonzultovali.

Přeji hodně radosti z dcerky

Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, podle vašeho popisu to vypadá, že vaše dcerka prochází zcela normálním vývojovým procesem a vstupuje do fáze separační úzkosti. Toto období se obvykle objevuje u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců, ale může se objevit i dříve, právě kolem půl roku života. Jedná se o důležitý a normální vývojový jev. Děťátko, které předtím klidně zůstávalo s příbuznými nebo i s cizími lidmi a usmívalo se na ně, najednou změní své chování, vyžaduje přítomnost matky a pláče, jakmile se matka od něj na chvíli vzdálí. Dítě začíná prožívat strach z odloučení od pečující blízké osoby. Toto období je v životě dítěte důležité, protože je známkou normálního citového vývoje a vytvoření blízkého vztahu s pečující osobou (většinou matkou). Tento vztah bude později základem pro vytváření dalších zdravých vztahů k jiným lidem. Dítě v tomto období má velkou potřebu být v kontaktu s matkou, kterou je potřeba mu poskytnout a naplnit. Proto je možné, že se dcerka jakoby najednou otce bojí, i když předtím s ním kontakt navazovala. Děti v tomto období se často jakoby bojí i otců, kteří s nimi žijí, ale odcházejí do práce. U vás je situace ztížená tím, že tatínka malá vidí vždy po delším čase. Postupujte proto citlivě, buďte i nadále poblíž, tak jak to děláte, a případně dceru utěšte, dejte ale průchod její přirozené zvědavosti a podpořte ji. Tatínek ať určitě na dcerku mluví, dělá různé dětské hříčky, zkusí ji pochovat, pohlídat, řiďte se prostě reakcí dítěte a svým citem.
Ohledně stěhování mi připadá, že jej zvládnete tak dobře, jak se s ním vy sama ztotožníte a vyrovnáte. Pro dítě jste důležitá vy jako jeho matka. Známé prostředí je sice také důležité a dítě na jeho změnu může reagovat, životně důležití jsou však jeho rodiče. Pokud má dítě dostatek rodičovské péče a uspokojeny základní životní potřeby, pak se jeho psychika vyrovná se vším, navíc je dětská psychika velmi pružná a rychle se vyvíjející. Připadá mi však, že vy jste ohledně stěhování do neznámého prostředí trošku nejistá. Je to pochopitelné, přijdete o pomoc a zázemí, které vám vytváří vaše maminka a najednou budete v neznámém prostředí s dítětem sama. Nezapomeňte, že tam s vámi bude váš partner, a vzhledem k tomu, že váš vztah funguje, tak se o něj budete moci opřít a pomůže vám. Navíc vaše rodiče budete jistě navštěvovat a oni budou navštěvovat vás. Píšete, že dcera nezná druhé prarodiče, pokud ji ještě neviděli, pak je nejvyšší čas na jejich seznámení. Podle podmínek byste mohli třeba i k nim zajet na delší dobu, třeba přes noc, aby mohli s vnučkou také pobýt a navzájem se pod vaším citlivým dohledem seznámit. Nemusí přítel jezdit jen za vámi, pokud je alespoň trochu možné v jeho stávajícím bydlišti, nebo v připravovaném novém bydlišti přenocovat, pak můžete dceru postupně na prostředí přivykat. Přeji ať se zdarem zvládnete náročnější období spojené se stěhováním. V případě potřeby či pochybností můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, v případě vaší dcerky se zřejmě jedná o kombinaci více faktorů. Dcera je zřejmě citlivější na stísněnost v oblečení, což je jistě ovlivněno citlivostí její ekzematické pokožky. Ohledně vhodných materiálů k oblékání doporučuji se poradit nejlépe u kožní lékařky, kde je dcera sledována. Určitě neuděláte chybu, když budete volit materiály prodyšné, oblečení z přírodních materiálů, volnější, aby nikde dceru neškrtilo, nedráždilo a odpovídající velikosti. Pokud bude oblečení vhodně zvolené, pak není důvod, proč by mělo dceři vadit. A zde se dostáváme zřejmě k už psychologické nadstavbě v jejím chování, které se projevuje jako rozmary dítěte a manipulativní chování (děti toto často dělají s jídlem). Kolem třetího roku se jednalo o normální projevy období vzdoru, které by kolem pátého roku věku měly již vymizet. Pravděpodobně jste k jejím rozmarům v oblékání byli příliš vstřícní, což je patrné i z toho, co popisujete, a dcera zjistila, že s vámi takto může manipulovat a ovládnout situaci. Dívenka tak získává vaši plnou pozornost a je vládcem dané situace, což se jí líbí. Je jí již pět let a své chování si částečně uvědomuje a také se jí dá spoustu věcí vysvětlit. Vyjděte z toho, že se vám podařilo jí vysvětlit důležitost nošení spodního prádla z hygienických důvodů a podobné důvody se dají najít i u ostatního oblečení. Umožněte dceři podíl na nákupu oblečení, pokud to půjde, ale pak je potřeba trvat na tom, aby vybrané a osvědčené oblečení dívka nosila. Přestaňte jejímu oblékání věnovat tolik pozornosti, prostě jí oblečení nachystejte, nebo ať si večer nachystá oblečení sama, tak jak to děláte, dejte jí klidně vybrat z vhodných kousků s ohledem na počasí a dcera ať se oblékne. Má pět let, tak to určitě zvládá sama. Až přijde oblečená, tak ji pochvalte, že se pěkně vypravila, ne že má na sobě oblečení, to je přeci normální. Mějte na paměti, že chování, kterému věnujeme pozornost u dítěte posilujeme. Pokud si večer oblečení nachystá, pak si jej také oblékne. Možná se po nějakou dobu neobejde bez projevů jejího odporu, ale pokud vytrváte, bude pro vás všechny do budoucna život snazší. Dejte také dceři možnost vyniknout v jiné žádoucí oblasti, oceňujte a pozornost věnujte chování, které vám dělá radost a které požadujete. Doporučila bych vám také konzultaci u dětského klinického psychologa k nastavení bližšího postupu a doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský klinický psycholog

Dobrý den, u vašeho synka dochází nejspíše ke kombinaci více faktorů, které ovlivňují jeho chování. Jedná se o souběh období vzdoru, které je v synově věku vývojově normální a traumatického zážitku, který si odnáší z bolestivého úrazu a pobytu v nemocnici. V období vzdoru je normální, že dítě vzdoruje, je "neposlušné", živější, vynucuje si některé věci, vzteká se a další jiné projevy. Jedná se o projev normálního vývoje dítěte a bylo by špatně, kdyby se u chlapce neobjevilo. O období vzdoru a výchovném přístupu k dětem je možné najít mnoho rad a materiálů na internetu, v literatuře a také na webu babyonline jsem několikrát na dotazy odpovídala

https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410

Do chování vašeho syna se také významně promítá stresový zážitek z pobytu v nemocnici a trauma z úrazu. Popáleniny jsou velice bolestivé a jejich hojení náročné. I když jste v nemocnici byla s ním, tak se jednalo o velmi nepříjemný zážitek. U dětí může docházet k regresu v jejich vývoji, kdy se nejdříve ztrácí dovednosti, které se naučily nejpozději. U vašeho synka je to spojené s pomočováním. Z vašeho dotazu mi není jasné, jestli se pomočuje i přes den, nebo jen při odpoledním spánku. Pokud ve spánku, je potřeba dát chlapci čas na zklidnění jeho psychiky, nalezení ztracené sebedůvěry. K plenkám obecně není dobré se vracet, ale ve vašem případě, pokud se s jeho pomočením nejste schopna srovnat, bych možná doporučila začít s tréninkem této dovednosti znovu. Tedy vrátit se dočasně k plenám na odpolední spánek a domluvit se tak i ve školce. Na synka netlačte a jak se začnou objevovat opět suché pleny po spánku, tak je zrušte. Důležité je v tomto pro syna složitém a těžkém období přistupovat k němu trpělivě, laskavě, dát mu čas, netlačit na něj. Zároveň se snažte být důsledná, ale vlídná, nastavte synovi pravidla a hranice zejména tam, kde se to týká jeho zdraví a života (pohyb u vozovky a jiné nebezpečné situace). Ohledně oblékání ve školce se může jednat o projev období vzdoru, ale je také možné, že se chlapci do školky nechce a proto oblékání zdržuje, není na tom nic špatného, když mu pomůžete. Spolupracujte s učitelkami, povídejte si s chlapcem. Synovi se hodně věnujte, mazlete a hrajte si s ním. Svým pro vás provokujícím chováním vám dává naopak najevo, jak vás potřebuje, potřebuje vaši pozornost a lásku, potřebuje opět nabýt pocitu jistoty a bezpečí. Doporučovala bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa, kde budete moci chování synka podrobněji probrat a odborník se vás bude moci doptat na více informací a dát vám více výchovných doporučení. Určitě se nejedná o žádnou ostudu, vždyť do těžké situace se může dostat každý rodič a proto tito odborníci existují. Chování vašeho syna také rozhodně neznamená, že je pomalý nebo zaostává  ve vývoji, naopak. Potřebuje jen dostatek času a prostoru, aby se mohl se vším vyrovnat. A nemusíte se obávat, že by si neosvojoval zásady slušného chování, které mu vštěpujete, jen potřebuje čas. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, je normální, že se malé děti mohou bát neobvyklých a neznámých zvuků. Pokud vaše miminko reaguje pláčem na zvuk mixéru, tak jej stresu nevystavujte a mixujte buď když spinká v jiné místnosti, nebo zavřete dveře, aby holčičku zvuk mixéru nerozrušoval. Zdravím, Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, průběh zvykání na pobyt v mateřské škole probíhá u každého dítěte individuálně. Obecně platí, že dítě ve třech letech věku je na nástup do předškolního zařízení připravené. V tomto věku se rozvíjí schopnost kooperativní hry a docházka do školky s možností kontaktu s vrstevníky je pro dítě velkým přínosem. Nervový systém dětí však u každého dítěte vyzrává opravdu individuálně a tak některé děti ve věku čerstvých tří let ještě připravené být nemusí stejně tak, jako některé děti po dosažení šesti let věku nejsou připravené na zahájení školní docházky a řeší se pak případně její odložení. Nástup do předškolního zařízení je v životě dítěte velkou změnou, poprvé jsou část dne bez rodičů, jsou v dětském kolektivu a je potřeba se přizpůsobit určitému řádu a režimu. Pracují s nimi paní učitelky a jsou v cizím prostředí, potřebují tedy čas. Po týdnu docházky dítěte do školky je poměrně brzy se rozhodovat o jejím případném ukončení, i když vše neprobíhá zcela hladce. Mnoho dětí běží do školky zcela bez obtíží a adaptuje se rychle na nové prostředí, ale je také velké množství dětí, kdy to takto hladce neprobíhá. Některé děti potřebují na zvykání týden, jiné třeba i měsíce. Dejte tedy dceři minimálně 14 dní na přivyknutí, spolupracujte s učitelkami, které mají určitě s podobnými dětmi zkušenosti. Dceru ať do ničeho nenutí, ale jídlo i aktivity ať nabízejí, umožňují jí se  zapojit. Jestli chce zatím sedět s plyšákem bokem a ostatní děti pouze pozorovat, pak je to v pořádku. Pokud dcera nechce ve školce jíst a je ve vašich možnostech ji vyzvedávat před obědem, jeví se to jako vhodné řešení. Vyzvedávejte ji před obědem tak dlouho, jak to bude potřeba. Doma školku stále nerozebírejte, pokud dcera pláče, pak ji krátce uklidněte, ale téma neustálým probíráním nezveličujte. Vyptejte se spíše nejlépe ne před dcerou učitelek, do jakých aktivit se dcera zapojila, se kterými hračkami si hrála a na to se jí případně pak ptejte. Prostě se zaměřte na to, co se ve školce dařilo, líbilo ... a tomu věnujte svoji pozornost. Dávejte si také pozor, abyste téma školka stále vy dospělí doma před dcerou neskloňovali. Je přirozené, že vás její obtíže trápí, řešte je ale bez její přítomnosti. Jestliže je budete rozebírat před ní, může v ní pak vzniknout pocit, že se jedná o nějaký obrovský problém a to by nebylo ke prospěchu. Pokud se situace nebude zlepšovat a u dcery bude přetrvávat plačtivost, poruchy spánku, jídla, pak zvažte konzultaci u dětského klinického psychologa, kde proberte přerušení docházky do školky, dokud nebude dívka připravená. Přeji ať si dcerka na školku brzy zvykne a stane se pro ni potěšením, ne strašákem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje.  Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem  v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, dětský spánek prochází různými fázemi. Jsou období, kdy dítě spává klidně celou noc, ale pak také takové, kdy je spánek neklidný a dítě se i vícekrát za noc budí. Důvody mohou být různé, může se jednat o růst zubů, rychlý psychomotorický vývoj dítěte v určitém období, fyzický růst dítěte, nebo také strachy a úzkosti spojené s nějaký stresem, se kterým se dítě vyrovnává. U dětí ve věku 2 - 4 roky se často objevují noční děsy, úzkosti, strachy, projevující se probuzením s křikem, nebo křikem ze spánku podle fáze spánku, ve kterém se noční můra objeví. Dítě ve spánku zpracovává události během dne, kterých na něj při jeho bouřlivém vývoji může být hodně. Potíže se spánkem mohou nastat také, pokud se dítě nachází v přechodné fázi, kdy se mění délka jeho spánku, tak jako možná i u vás. Je potřeba být klidní a trpěliví, neměnit rituály před spaním ani během spánku. Když se dítě necítí dobře, pak je normální, že se dožaduje spíše matky, v noci také není dobrá doba na boj nebo výchovu dítěte. Proto choďte za dcerou tedy vy, pokud vás požaduje a snažte se vyvarovat vzniku hysterického pláče, který jí pak zabraňuje znovu usnout. Z postýlky, na kterou je dcera zvyklá ji neberte, ale přitulte se k ní, přilehněte, obejměte, konejšete, mluvte klidným a tichým hlasem. Vyčkejte dokud dcerka znovu neusne. Vaše těhotenství může být také důvodem, proč se dcerka cítí být znejistěná a může být ve stresu. Popisujete, že vaše bříško bylo vidět už dříve, takže se termín vašeho druhého porodu zřejmě blíží. Dcera z vás může cítit určité napětí, také se doma o příchodu dalšího dítěte určitě bavíte, připravujete mu věci, výbavu. Tato nejistota, že neví, co se bude dít, může způsobovat poruchy spánku i to, že dcera v noci dožaduje vás. Zkuste s dívkou začít více pracovat na přípravě na sourozence. Povídejte si s ní o tom jaké to bude, když budete v porodnici, jaké to bude až přijde domů miminko. Zdůrazněte kladné stránky příchodu sourozence. Nezapomeňte však dceru ujistit, že ji budete mít stále stejně ráda, i když přijde další miminko, že tu vždy budete pro ni, děti si někdy myslí, že je nové miminko v rodině nahradí.
Informace podávejte přiměřené věku dcery, nemusíte se obávat, že by vám dcera nerozuměla. K rozhovoru a k přípravě dítěte na sourozence můžete využít různé knihy, na jejichž tvorbě se dítě může samo podílet a zapojovat. V naší rodině se osvědčily například tyto publikace: "Maminka má miminko", nebo "Bude nás o jednoho víc" - malujeme a tvoříme. Nezapomeňte, že je potřeba trpělivost, neočekávat zázračný efekt hned, váš klidný spánek se vám však určitě zase vrátí. Přeji hodně radosti z vašich dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

popisujete, že syn zahlédl v televizi drastickou scénu, která ho vylekala a opakovaně se k ní ještě ve vzpomínkách vracel a působil vyděšeně.

Zmiňujete, že u starších dětí jste se s podobnou reakcí nesetkala a možná i proto vás nejmladší syn svou reakcí polekal.

Každé dítě je citlivé jinak a váš nejmladší syn bude patřit nejspíš spíše k těm citlivějším dětem. 

Myslím, že vaše reakce na synovy obavy byla adekvátní - omezili jste u syna sledování televize, snažíte se ho zaměstnat aktivitami, které ho baví a snažila jste se ho podpořit. 

Každé dítě (a ty citlivější o to více) potřebuje cítit ve správné míře pocit bezpečí a jistoty u své rodiny, není ale dobré věnovat úzkostnému chování příliš zvýšenou pozornost, aby se dítě ve svém chování neutvrzovalo. Své emoce by ale mělo mít možnost si odžít, nedržet je v sobě.

Předpokládám, že u syna vzpomínky na film postupně vymizely a pokud se jednalo spíše o ojedinělou reakci, návštěvu psychologa bych nepokládala za nutnou.

V případě, že byste (třeba i do budoucna) pozorovali celkově u chlapce zvýšenou úzkostnost a obavy, pak bych návštěvu psychologa zvážila - věřím, že by mohlo být přínosné zkonzultovat výchovný přístup, který může z větší části značně ovlivnit další zdravý vývoj dítěte.

Přeji hodně radosti s dětmi.

Dobrý den, popisované potíže vaší dcery nejsou pro její věk úplně typické, zároveň nemám dostatek informací ohledně jejího předchozího vývoje. Doporučila bych ale odborné vyšetření vaší dcery. Začněte u ošetřujícího pediatra, kde popište dceřino chování a reakce na běžné situace. Pediatr by vás po zhodnocení stavu měl pak odeslat k odborníkům. Doporučila bych dětského psychiatra nebo klinického psychologa a diferenciální diagnostiku pervazivních vývojových poruch. Na základě výsledků pak bude dceři doporučena případná další odborná péče, pokud bude potřeba včetně podpory ve školce či škole. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, nelze jednoduše odpovědět na váš dotaz. Ohledně soudem stanovených návštěv dítěte u otce, které otec nedodržuje, můžete požádat o úpravu styku s otcem. Soud však nebyl na žádné straně, ale vycházel z toho, že zachování styku s otcem je pro dítě a jeho budoucí další vývoj a život důležité. Ohledně chování chlapce po návštěvě u otce může hrát roli více faktorů. Jednak se váš syn vývojově nachází na počátku období vzdoru, kdy se i z hodného a poslušného dítka rázem jakoby přes noc stane trucovité a odbojné stvoření, které se vzteká, válí po zemi, neposlouchá. Projev tohoto období mohou zhoršit nebo urychlit další faktory, jako například výkyvy v režimu dítěte, emoční nejistota, osobnostní faktory. Návštěva u otce byla pravděpodobně pro vaše dítě emočně náročná, syn byl rozhozený a mohl se urychlit nástup období vzdoru, nebo jen změnou chování reaguje na novou pro něj náročnou situaci. V každém případě si vy ani váš přítel neberte jeho chování osobně, syn se jen potřebuje se situací vyrovnat. Je ještě malý a nedokáže odhadnout následky svého chování a ani mít nějaký špatný úmysl. Můžete zkusit kontaktovat Poradnu pro rodinu, nebo dětského klinického psychologa, kde by vám mohli poskytnout odbornou radu a metodické vedení, jak dále postupovat. Ohledně vývoje řeči bych u dítěte ve třech letech, které téměř nemluví, doporučila logopedickou konzultaci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,
děkuji za dotaz, domnívám se však, že ten by měl směřovat spíše na OSPOD, kde by vám poradili ohledně úpravy styku s dítětem. Píšete, že nemáte nic soudně určené, pokud však dcera není spokojena s frekvencí kontaktů apod., je možné, že jasnější úprava styků by byla užitečná pro všechny strany.  Pokud není nic jasně dáno, může docházet stále k častějším tahanicím o to, zda dítě k otci má (chce) jít nebo nemá (nechce). Dcera je ve věku, kdy by již k jejímu názoru měli při úpravě styku s druhým rodičem přihlížet.
Zmiňujete psychologické hledisko dceřiných pobytů u tatínka - tady si myslím, že je na místě především komunikace s tatínkem, který možná o nepříjemných pocitech dcery ani netuší. Vyhýbat se návštěvám u otce by nevedlo k ničemu dobrému, mohlo by dojít k odcizení mezi otcem a dcerou, prohlubování dalších obav u dcery, a to by si asi nikdo z vás nepřál. Dceřiny obavy a strachy z pobytu u tatínka tedy řešte přímo s jejím tatínkem. Pokud byste se nedokázali domluvit spolu vy sami, můžete zkusit využít i některou z institucí, která rodičům pomáhá znovu najít společný přístup - např. Spondea https://www.spondea.cz/cz.
Přeji hodně zdaru při domluvě a dceři, ať má zase z návštěv u tatínka radost.

Dobrý den, nemám dostatek informací o potížích vaší dcery, abych vám dokázala adekvátně poradit. Nevím, zda se dcera pokakávat již přestala a pak opět začala, nebo zda tento problém přetrvává od počátku, co se učila chodit na toaletu. Doporučila bych vám nejdříve situaci zkonzultovat s vaší ošetřující dětskou lékařkou a na základě jejího doporučení pak absolvovat s dcerou odborná vyšetření. Nemohu posoudit, zda článek, na který jste přiložila odkaz, poukazuje na obtíže vaší dcery, ale spíše bych i vzhledem k věku vašeho dítěte soudila, že mohou být jiného původu, než obtíže v článku popisované. Po vyloučení fyziologické (zdravotní) příčiny původu obtíží lze pak přistoupit k možnostem psychoterapie u dětského klinického psychologa. Řešení potíží určitě neodkládejte.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, na projevy dítěte, které popisujete, má vliv hned několik faktorů. Řekla bych, že k těm nejdůležitějším patří vývojové období dítěte, ve kterém se váš syn právě nachází. Jedná se totiž o období vzdoru, kterým váš syn prochází. Chování jako afektivní záchvaty, vzdorovitost, odmlouvání, diskutování, nevhodné chování k ostatním dětem k tomuto období patří. Na obdobné otázky jsem již mnohokrát odpovídala, proto se nebudu na toto téma více rozepisovat a poprosím redakci o vložení prokliku na mé předchozí odpovědi k období vzdoru:

https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410

Popisované projevy vašeho chlapce tedy s výchovným přístupem souvisejí jen částečně a jsou pro jeho věk normální a charakteristické. Takto malé dítě nedokáže posoudit dopad svých slov, má jen malou životní zkušenost a reaguje na aktuální podráždění, to co říká, si skutečně nemyslí. Proto je potřeba nebrat si jeho slova osobně, brát je pouze jako projev synova rozčílení, ke kterému v tomto období nemá nikdy daleko. Fyzické trestání u dítěte v tomoto období není vhodné, jen mu upevňujete, že se potíže řeší agresí.

Vaše situace je složitější v tom, že syn není ve vaší péči a vídáte se s ním omezeně. Rozpad vašeho vztahu může způsobovat a zhoršovat synovu nejistotu a zhoršovat průběh tohoto období. Další roli pak hrají zřejmě odlišné výchovné přístupy vás a bývalé partnerky k dítěti. Ve vaší situaci bych vám poradila se snažit o maximální možnou dohodu ohledně péče a výchovného přístupu k synovi s bývalou partnerkou. Tato dohoda je v zájmu vás všech a zejména vašeho společného dítěte. Pokud se vám nebude dařit dohodnout, pak můžete zkusit využít služeb Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, bývají v okresních městech a jejich služby nejsou placené. Můžete přijít i sám a odborníci, kteří v poradně pracují, vám poradí, jak dále postupovat. Tyto poradny zaměstnávají také mediátory, kteří pomohou znesvářeným partnerům pomoci se domluvit a najít nejvhodnější řešení. Dále je důležité neztratit se synem kontakt, projevovat o něj zájem i přes obtíže, které musíte překonávat.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, podle vašeho popisu chování dcery je téměř jisté, že holčička chce jenom upoutat pozornost otce, touží po jeho zájmu, protože ho celý den nevidí. Jiným způsobem, než zlobením to takto malé dítě neumí dát najevo, nedisponuje tak složitým verbálně pojmovým uvažováním, aby si to dovedlo uvědomit a slovně popsat, proto jak píšete vymrčuje, zlobí. O vybudování autority tu vůbec jít nemusí, tu je možné získat i nenásilným způsobem. Dceři otec prostě za celý den chybí. Zkuste se tedy s tatínkem dohodnout na nějaké změně vašeho chování, tak, aby měl možnost se dceři alespoň nějaký čas večer plně věnovat. Partner pravděpodobně potřebuje chvíli po příchodu z práce, aby si odpočinul, v té chvíli se věnujte dceři vy. Poté ať převezme péči o dcerku partner, vždyť má stejné rodičovské povinnosti k dítěti jako vy. Má ji určitě stejně rád a záleží mu na jejím vývoji tak, jako vám. Proto není potřeba, abyste jejich společnou interakci kontrolovala. Nechte je, ať společnou činnost zvládají po svém, ať si najdou společnou cestu, i když bude jiná, než když je dcera s vámi. Mužský přístup je prostě jiný a pro dítě je obohacující kontakt také s jinou pečující osobou, než je matka. Partner třeba může dceru večer koupat, pohrát si s ní, ukládat ji ke spánku. Vy si tento čas vyhraďte pro sebe, odpočiňte si, věnujte se svým zájmům. Nejste a ani nemusíte být žádný dráb, který zvyšuje hlas a dohlíží na kázeň dcery v přítomnosti otce. Pro všechny bude prospěšné, když se tatínek naučí s dcerou zacházet a usměrnit ji svým vlastním způsobem. Zároveň se tak bude posilovat vztah otce a dcery, který je pro budoucí vývoj vztahu k mužům pro dívku velice důležitý. Vývojově se navíc vaše dcerka nachází ve svém věku na pomezí počátku období vzdoru, které se většinou objevuje kolem třetího roku věku, ale někdy přichází i dříve. Pak je potřeba se připravit, že dosud hodné a poslušné dítě se přes noc může stát vzteklým, odporujícím a po zemi se válejícím čertíkem, který neposlouchá, je negativistický, vzteká se bez zjevné příčiny. Toto chování je normální a dítě z něj "vyroste". Rozhodně není způsobeno přítomností některého rodičů ani výchovným přístupem. Je však dobré se na příchod tohoto období připravit a nehledat pak doma viníka.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,
rozumím tomu, že máte obavy o zdravý vývoj své neteře. Bohužel nemám dostatek informací, abych se mohla alespoň přibližně vyjádřit k tomu, zda se jedná o běžné projevy chování nebo je u dítěte nějaký problém, případně o jaký problém by se mohlo jednat.
Pokud i maminka holčičky pozoruje u své dcery nějaké nápadnosti ve vývoji, zkuste ji podpořit ve vyhledání odborné péče, kdy při osobní návštěvě daný odborník dokáže mnohem lépe rozlišit, oč by se u dítěte mohlo jednat.
Pokud odborník nazná, že je vše v pořádku, bude mít švagrová jistě klidnější spánek, pokud zjistí, že se u dítěte vyskytují nějaké potíže, dokáže mamince poradit, co holčička nejvíce potřebuje - jaký výchovný přístup, na jaké oblasti ve vývoji se nejvíce zaměřit a jak je rozvíjet, zkrátka pomůže rodičům lépe pochopit dítě a jeho individuální potřeby.
Doporučuji proto mamince obrátit se na nejbližší Pedagogicko-psychologickou poradnu nebo na klinického psychologa.
S pozdravem M. Krupková

Dobrý den,
popisujete, že u dcerky pozorujete vzteklé výlevy, zdá se vám, že žárlí, dále pak máte starosti s jejím neklidným spaním.
Podle všeho je holčička velmi bystrá, rychle se učí a zřejmě už od útlého věku dokáže dát jasně najevo svůj názor.
Nejprve začnu u toho vztekání. Vím, že se teď budu opakovat, ale určitě nemůžu opomenout tvrzení, že "je to období" (a dobrá zpráva je, že každé období jednou skončí a v tomto případě i vztekání se bude omezovat). Další zpráva je, že aspoň do určité míry můžeme vztek u dítěte ovlivnit, a to tak, že budeme více sledovat, co se nám dítě snaží sdělit, než ho odsoudíme jako "zuřivce, který se vzteká a přitom nemá důvod". Nakonec pak musíme přihlédnout k tomu, že každé dítě má jiný temperament, různé situace zvládá různě, takže i frekvence bouřlivějších reakcí je u každého opět různá.
Zkuste prosím nejprve v poradně pohledat mou odpověď na podobné téma, docela podrobně se tam o vztekání u dětí rozepisuji - najdete ji pod názvem Malý zuřivec.
Co se týká kousání batolat, je to relativně častý jev a taky i přechodný. Kousání  (podobně jako jiné projevy vzteku) vzniká často z bezradnosti dítěte, které neví, jak řešit pro něj nepříjemnou nebo nějak frustrující situaci jiným, konstruktivnějším způsobem.
Pokud pomineme, že tuto situaci dítě někde okoukalo (podobně s ním nebo i mezi sebou laškují rodiče apod.), je to způsob, kterým řeší nastalou nepohodu, frustraci, někdy i strach.
Některé děti zkusí kousnout jen jednou a při jasné reakci rodičů už v činnosti nepokračují. Pokud už má dítě kousání zafixováno, je jednak dobré pokusit se situacím, které k němu vedou, předcházet, případně nabízet dítěti alternativu (kousnout do něčeho jiného) a popřemýšlet, jak dítěti pomoci - uvádíte např., že se dcerce nelíbilo nasazování ponožek - jak v takovém případě reagujete? Co zkusit okomentovat její nelibost: "Vidím, že se ti oblékání ponožek nelíbí, třeba bys to už chtěla umět sama - na, dám ti tady ponožku, zkusíš si ji obléct sama (v tomto věku oblečení ponožek dítě nezvládne, ale může ho potěšit, že to může zkusit, případně si s ponožkou jen pohrát)? Když si oblečeme tyhle ponožky, můžeme pak jít... (doplňte činnost, co má dcerka ráda). V případě, že se ji podaří vás kousnout, je nutné dát najevo, že kousání není dobrá volba, důraznějším tónem, s příslušnou mimikou, aby si nemyslela, že to je legrace, ale zas nijak nekřičet a netrestat, protože by to vedlo k větší frustraci.
Píšete, že se dceři hodně věnujete, nezmiňujete, nakolik si je i blízká s tatínkem, zda se s ní mazlívá, jak s dcerkou tráví čas.
Pokud to jde, zkoušejte více zapojit do péče o dcerku tatínka, není špatné mu občas přenechat třeba uspávání, pohrání si s ním...
Co se týká kousání dcerky v situaci, kdy se k vám přiblíží dcerčin tatínek, zkuste, dcerku napřed pohladit, obejmout ji, říct jí, že jí máte rádi a s tatínkem se máte taky rádi, takže se taky pohladíte, obejmete... můžete dcerku vzít i mezi sebe...
Kousáním si nejspíš říká o více pozornosti, zkuste ji dcerce tedy poskytnout a pozorujte, oč si říká, kdy je spokojená, jaké další situace v ní vyvolávají stres a jak jim může předcházet, případně jak jí ho pomoci zvládat. Někdy se opravdu jen stačí dívat a dítě vnímat.
Snažte se mít s ní oba dostatek fyzického kontaktu a pozornosti, neznamená to však, že se nesmíte věnovat nikomu jinému. Obecně si tedy  nemyslím, že by přítomnost zvířat měla být pro dítě zásadní zátěží,  je dobré vědět, že není na světě samo - naopak se domnívám, že hlavně do budoucna je to pro dítě obohacující zkušenost. Pokud jste pro dítě emocionálně dostupní, reagujete na jeho potřeby, zkuste více zpomalit (rozumím, že na statku je spousta práce, takže co nejvíc toho dělat kolem zvířat s dcerou, dát jí nějakou důležitou funkci - pomáhat s krmením, pohladit zvířátka apod.) a věnovat dceři času ještě trochu více. Vhodné by asi bylo omezit i fyzické tresty zvířat, obzvlášť před dcerou, tady bych měla i obavy, aby tyto metody nechtěla realizovat i u lidí. Postupně by mělo kousání vymizet.
K dotazu noční spánek - tady bych vás odkázala do psychologické poradny BOL, kde jsem se tématu "divokého spaní" věnovala především v druhé polovině dotazu Časté buzení, noční spánek dítěte 11 měsíců - zkuste si ho prosím také pročíst.
Musíme brát v potaz, že dítě se v tomto období velmi bouřlivě vyvíjí, učí se spoustě novým dovednostem, mozek dostává velké množství podnětů a zároveň neustále dozrává. Je tedy časté, že se u dětí v tomto období spánek na přechodnou dobu zhoršuje, dítě spí neklidně, někdy pláče, kope. Obvykle nepotřebuje nic víc, než co děláte vy - pohladit, zklidnit a pokračuje ve spánku dál. Kromě toho, že je dobré zajistit především před spaním klidnou atmosféru s příjemným rituálem, celkové ztišení, třeba i včetně ztlumení světla i hlasu, se dá už jen čekat, až se tato méně klidná spací etapa zase změní v tu pohodovější.

Přeji hodně radosti s dcerou

Dobrý den, k předčasnému zaškolení dítěte narozeného v říjnu potřebujete doporučení ze Školského poradenského zařízení (např. Pedagogicko psychologická poradna), kam je dítě potřeba objednat. Pokud by dítě bylo narozené v období od ledna, pak by bylo potřeba ještě vyjádření ošetřujícího dětského lékaře. V poradně proběhne posouzení školní připravenosti vaší dcery. Poradna by si k vyšetření měla vyžádat i informace od mateřské školy, kterou dítě navštěvuje, většinou se tak děje formou dotazníku pro MŠ. Předčasné zaškolení dítěte je závažným krokem v jeho životě, ovlivňuje celé jeho vzdělávání a je proto potřeba důkladně posoudit všechny aspekty jeho vývoje a připravenosti ke zvládání školních požadavků. Dítě by mělo mít určitou vývojovou rezervu, protože bude nároky kladenými na zaškolení zatíženo dříve. Respektujte tedy doporučení odborníka v PPP. Pokud předčasné zaškolení nedoporučil, pak měl ke svému rozhodnutí jistě dostatečné důvody. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je právě výbuchy hněvu a afektivními záchvaty dítěte charakteristické. V nedávné době jsem odpovídala na dva obdobné dotazy, tak snad najdete nějaké informace a odpovědi jejich pročtením:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

Jen ještě k vašemu dotazu bych chtěla dodat, že toto období je naprosto normální, probíhá přibližně ve věku dítěte od 3 do 5 let. Jedná se o krok kupředu ve vývoji dítěte a je důležité, aby si jím dítě prošlo. Průběh, intenzita a délka tohoto období samozřejmě záleží na povaze, osobnosti a nastavení dítěte a určitě jej ovlivňuje i rodičovský přístup. Snažte se zůstat s dítětem v kontaktu, porozumět jeho pocitům, podpořte ho, obejměte, snažte se pojmenovat, co jej asi trápí a vést i dítě postupně k verbalizaci svých pocitů. Důležité je nechat záchvat odeznít, pokud se do něj dítě dostane, na dítě nekřičet, netrestat jej, netřást jím, nesnažit se situaci probírat. Je potřeba nechat dítě vyplakat, vyvztekat a teprve po zklidnění je možné si o situaci popovídat, probrat případně, jak by se dala řešit jinak, nebo co by dítě potřebovalo, aby se příště neopakovala. Některým záchvatům se dá předejít, jako matka znáte své dítě nejlépe a už asi dokážete odhadnout, co u něj spolehlivě takový výbuch vyvolá, pak je lepší se takovým situacím vyhnout. Na některé situace je možné dítě předem připravit rozhovorem, například že na hřišti budou asi jiné děti, co asi mohou dělat, že se může s dětmi vystřídat na klouzačce, houpačce apod. Dohodnout se na pravidlech chování. Jindy je zase možné, pokud nejde o bezpečnost nebo zdraví dítěte, jeho přání vyhovět, dát mu na vybranou, co si oblékne, kam se půjde, jestli se půjde ven teď nebo později, co bude jíst. Respektovat to, že se dítě stává svébytnou osůbkou, která není vaší součástí a může mít jiné preference, povahu, přání, chutě, vkus. I když je toto období opravdu psychicky náročné, pak mějte na paměti, že emoce dítěte jsou opravdové, nedokáže se s nimi ale ještě ve svém věku vyrovnat jinak, než výbuchem vzteku. Dítě vám to nedělá naschvál, neberte jeho chování osobně, není namířeno proti vám, přesto že vám váš drobeček stále vzdoruje, tak vás a vaši podporu velmi potřebuje. Pomozte mu proto toto nelehké období překonat, přeji vám hodně trpělivosti a sil. V případě potřeby je možné vyhledat konzultaci u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, obávám se, že bez odborného vyšetření dcery nelze jen podle popisu její obtíže blíže určit. Určitě bych dala na informace od učitelek ze školky, které mají srovnání s dětmi dceřina věku a jistě i zkušenosti. Nejsou samozřejmě kompetentní stanovit ani rozpoznat diagnózu dítěte, když ale upozorňují na určitá specifika v projevech dítěte, pak to bude pravda. Ostatně i vy určitá specifika u dcery pozorujete, jak vyplývá z vašeho popisu jejího chování. Doporučila bych vám proto kontaktovat buď dětského klinického psychologa nebo odborného lékaře, dětského psychiatra, který se na diagnostiku potíží spojených s poruchami autistického spektra specializuje (kontakt by vám mohl dát váš dětský lékař) a dále postupovat podle jeho diagnózy a doporučení. Zvážila bych také diferenciální diagnostiku vad řeči, poruchy autitistického spektra jsou vždy ale primární, proto se nejdříve zaměřte tímto směrem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, váš syn se vývojově nachází v období vzdoru, pro které jsou právě vámi popisované reakce charakteristické a naprosto normální. Jedná se o důležité vývojové období, kterým dítě musí projít. Jeho nervová soustava je nezralá a nezvládá řešit pro něj zátěžové situace, proto nastávají afektivní záchvaty. I když je toto období pro vychovatele náročné, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu, s vyzráním nervového systému tyto záchvaty samy odezní.
Nedávno jsem na podobný dotaz odpovídala:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

Pokud se dítě do afektu dostane, pak je potřeba jej nechat odeznít, dítě vás v té chvíli nevnímá, případné domlouvání či rozebrání situace nechte až se uklidní. Rozhodně na něj nekřičte, spíše mu vyjádřete podporu, můžete jeho chování okomentovat, třeba takto: "Vím, že se zlobíš, že nemáme s sebou boby, ale nedá se nic dělat, dnes jsme je s sebou nevzali, tak bobovat nemůžeme, ale můžeme je vzít příště." A nechte chlapce si afekt odžít. Učí se tak svoje výbuchy vzteku postupně ovládat, jejich frekvence se bude snižovat až ustanou úplně. Někdy se dá výbuchu vzteku předejít formou připravení dítěte na situaci, pokud o ni předem víme, nebo nevystavovat dítě situacím, ve kterých víme, že se spolehlivě začne vztekat. V nepodstatných věcech je možné dítěti vyhovět, není třeba s ním stále bojovat. Ať si posedí v sedačce, když chce, můžete se domluvit, že například vynesete nákup a vrátíte se pro něj, klidně můžete do autosedačky dát nejdříve dcerku a pak až synka. Ustupovat nelze pouze v záležitostech, kdy se jedná o bezpečnost a zdraví dítěte. Snažte se s chlapcem předem komunikovat, domluvit se, dát mu vybrat z několika možností a na jeho výběru pak trvat. Období vzdoru může být pro syna náročnější a výraznější i díky mladšímu sourozenci, u kterého vnímá konkurenci. Sestru má zcela jistě rád, ale potřebuje se proti ní vymezovat, vyjasňovat si role a zabírat si území. Je to normální chování, je potřeba je citlivě usměrňovat, pomáhat jim se vzájemně domlouvat a najít kompromis. Synovi poskytněte podporu a ocenění, pokud se chová vámi požadovaným způsobem, ale také v horších chvilkách. Buďte s ním trpěliví, dávejte mu najevo, že ho máte bezpodmínečně rádi a přijímáte ho takového jaký je, i když se vzteká a zlobí. Pomůžete mu tak toto i pro něj složité období překonat a upevnit vzájemné vztahy s vámi jako rodiči i se sestrou. Přeji brzké zvládnutí tohoto náročnějšího vývojového období a hodně radosti ze zdravých dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, každé dítě jinak zvládá pro něj zátěžové situace jako třeba být středem pozornosti. Záleží na povaze, osobnosti, kondici i rozpoložení dítěte. Jedno dítě si pozornost užívá a za každou cenu se snaží být jejím středem, jiné dítě zase veřejné vystupování nemá rádo a vyhýbá se mu. Záleží také na zralosti a věku dítěte, vliv má i sebedůvěra dítěte, která se ale také vyvíjí. Na chování vaší dcerky není nic patologického, prostě bude stydlivější povahy a ještě není zralá k tomu, aby zvládla veřejně vystupovat. Dejte jí pouze čas, do vystupování před kolektivem je potřeba ji nenutit. Pokud někomu neodpoví, tak prostě neodpoví, vždyť se nic neděje. Pokud se rozpláče, tak ji uklidněte, poskytněte podporu. Pokud ji do vystupování a kontaktů budete nutit, pak se bude cítit ještě méně jistá. Bude si myslet, že je u ní nějaká chyba, že s ní nejste spokojená a nepřijímáte ji takovou jaká je. Když jí poskytnete podporu a porozumění, pak si začne postupně více věřit a bude se postupně osmělovat. Dětským akcím jako karnevaly, dětské dny atd. se nevyhýbejte, nabízejte jí tyto činnosti a společenské kontakty,  ale nechte dceru klidně pouze přihlížet a zpovzdálí akci pozorovat. Buďte jí nablízku, kdyby potřebovala vaši podporu. Když na ni někdo promluví a vy budete vidět, že se obává, pak můžete klidně říct, že se dcerka stydí, že určitě odpoví příště. Nikdo se nebude pohoršovat, když se ho dítě stydí a jestli ano, pak je to problém toho dotyčného, ne dítěte. Také ve školce požádejte, aby dcerku do vystupování a kontaktů nenutili, ale podněty nabízeli a nechali na ní do čeho se chce zapojit. Vaše dcerka potřebuje vytvořit láskyplné a podpůrné prostředí, aby se cítila jistě a nebála se a ne tlak, který nyní může cítit ze všech stran a působí na ni právě opačně, než byste chtěli. Je také dobré ocenit ty situace, do kterých se dcera dovede zapojit (např. když ve školce dělají v kroužku to samé a ona to zvládá) a i každý další dílčí úspěch. Ohledně vašich obav ze vstupu do školy je dcera ještě malá, potřebuje celkově i sociálně dozrát. To že se nyní takto chová, nemusí do budoucna nic znamenat a v předškolním věku může být normálně na nástup školní docházky připravená. Pokud budou nějaké pochybnosti o školní zralosti v předškolním věku, pak je možné absolvovat vyšetření v Pedagogicko psychologické poradně. V případě, že by vás chování dcerky stále trápilo, pak můžete realizovat konzultaci u dětského klinického psychologa. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,
pracovat s kterýmkoliv dítětem na rozvoji jeho samostatnosti je důležité, u dětí s určitou odlišností, jako je např. PAS, je pak tato práce ovšem mnohonásobně  náročnější. Potíže při nácviku, které pramení právě ze specifičnosti dětí s PAS neulehčuje ani skutečnost, že si rodiče  velmi dobře uvědomují naléhavost zvládnutí sebeobsluhy pro budoucí, nejlépe co nejsamostatnější život dítěte.
Tento dlouhodobý tlak a  pochopitelné obavy z toho, jak se bude situace u dcery vyvíjet nadále, vnímám i ve vašem dotazu.
Zásadní je, že jste se rozhodla tentokrát v nácviku nepovolit a trénovat hygienu dále. Je ovšem nutné raději počítat s delší dobou nácviku, protože zvládnutí čistoty patří v rámci sebeobsluhy k těm nejtěžším, stojí ale určitě za to vytrvat. Vzhledem k předchozím pokusům, které vždy skončily navracením plenek dítěti lze očekávat, že dítě opět bude čekat na to, že se k plenám opět vrátíte a vše bude tak, jak je zvyklá. S přihlédnutím k menší flexibilitě dětí s PAS je pravděpodobné, že přeučení návyku na pleny bude trvat déle, než si dítě uvědomí, že mu pleny vráceny nebudou.
Při nácviku by bylo vhodné, abyste postupovali jednotně společně s paní asistentkou v MŠ (např. stejné slovo, kterým budete nácvik vždy zahajovat, pravidelnost intervalů v posazování na WC, stejně postupovat při dávání odměny... výrazné chválení při každém úspěchu, používání stejného obrázkového schématu - při nácviku v rámci strukturovaného učení můžete využít např. i kartičky s vyobrazeným postupem https://www.ucimeseradi.cz/procesni-schemata/toaleta/)
Vzhledem k tomu, že se na problematiku dětí s PAS  nespecializuji, bych se ale nerada více pouštěla do konkrétních návodů a přimlouvala se za oslovení některého z odborníků, kteří pracují  přímo s dětmi s PAS (např. ze sdružení APLA,  ProCit apod.) a  s nácvikem sebeobslužných dovedností mají zkušenosti. Zde najdete také spoustu informací k tzv. strukturovanému učení, tedy metodě učení vhodné mj. i pro děti s PAS http://www.autismusprocit.cz/strukturovane_uceni.html, dále pak příslušnou literaturu k tématu.
Jako další tip pro inspiraci doporučuji vyhledat si na internetu velmi prakticky zaměřenou bakalářskou práci zabývající se podrobně přímo nácvikem sebeobslužných dovedností u dětí s autismem předškolního věku. Najdete v ní přímo postupy týkající se osvojení hygienických návyků.
Přeji vám i vaší dcerce hodně trpělivosti a radosti i z těch zdánlivě malých úspěchů, které vás budou na cestě za vámi vytyčeným cílem provázat.

Dobrý den,
popisujete potíže se synovým odpoledním spaním v postýlce a ptáte se, zda na toto existuje nějaký správný postup.
Pokud nějaký správný postup existuje, já ho bohužel neznám a kdyby ho někdo znal, věřím, že by po něm byla mezi rodiči obrovská poptávka, a tvůrce tohoto postupu by se stal velmi populární osobností :)
Přeučování jakýchkoliv návyků, které rodiče svým dětem, často v dobré víře, vytváříme, je vždy trochu oříšek. Je dobré počítat s tím, že pokud dítě učíme po mnoho měsíců, jako např. ve vašem případě, že do postýlky se chodí jen v noci a na denní šlofík je kočárek, bude trvat zase nějakou dobu, než si vytvoří nový návyk. To, nač je dítě měsíce zvyklé, se málokdy podaří změnit ze dne na den. Je ale třeba počítat s tím, že třeba na přechodnou dobu se může spánkový režim změnit, odpolední spaní zkrátit apod. Tyto změny v délce spaní, době usínání apod. jsou stejně neodvratné, i kdybyste dále uspávali v kočárku, protože tak jako dítě roste, mění se i jeho potřeby spánku.
Odpolední spaní v postýlce by bylo vhodné spojit s nějakým rituálem, třeba i podobným jako máte večer. Např. převlečení do pyžamka, povídání krátké pohádky/zazpívání ukolébavky/ pomazlení. Dítěti dát do postýlky nějakého usínáčka - hračku nebo třeba i bavlněnou plenu, kterou hodně dětí používá na uklidnění se před spaním a na přikrytí obličeje. Syna bych už v kočárku neuspávala a nepřenášela, ale cíleně směřovala uspávání do postýlky. Někdy pomáhá usínání spolu s maminkou ve velké posteli, potom třeba i zkusit přenést.
Zkuste se podívat i zde na BoL do diskuzí, téma odpoledního spaní v postýlce tam bylo už maminkami řešeno.
Hlavní je trpělivost a laskavá důslednost, nevzdávat snahu předčasně.
Přeji hodně radosti se synem

Dobrý den,
děkuji za zajímavý dotaz.
Co mě k tomu napadá jako první věc, je uvědomit si vždy období, ve kterém se dítě nachází, jaké potřeby v tomto věku má a jaké úkoly na něj čekají.
Batole má toho na práci opravdu hodně - začíná se pomalinku odpoutávat od maminky, přitom mu to ještě moc nejde, protože potřebuje stále hodně pomoci a opory. Těší se na prozkoumávání světa, snaží se prosadit svou osobnost a zároveň potřebuje mít od rodičů jistotu, že jsou tu stále pro něj, přijímají ho, i když se při tom sebeprosazování zrovna válí v kaluži a ještě mu dokáží určit hranice, ve kterých se může bezpečně pohybovat.
Batolecí období je rozhodně náročné pro rodiče i pro dítě.
Co se týká vašeho dotazu - ptáte se, jakým způsobem dát dítěti najevo, že něco nesmí. Teď už víme, co je batolecím úkolem (ve stručnosti: poznávat, prosazovat se, vyrůstat v bezpečném milujícím prostředí) a co je úkolem rodiče (opět ve stručnosti: umožnit batoleti poznávat svět i své potřeby a emoce, učit ho nové věci, určovat mu hranice a přistupovat k němu láskyplně) a můžeme z toho vycházet.
Pokud batolata provádí různé neplechy, nedělají nám to schválně, ale proto, že jsou průzkumníci a některé věci je fascinují ještě více, než jiné. Proto se dítě raději hrabe v kočičím záchodku, než si např. staví věž z kostek, což je aktivita, kterou by rodič pochopitelně ocenil více.
Někdy (často) vznikají konflikty z neporozumění tomu, proč dítě danou věc provádí a stojí za to zkusit zjistit, co ho k dané aktivitě vede, co tím sleduje a případně jaká jiná činnost by se dala dělat místo činnosti pro rodiče nežádoucí.
Příklad - Dítě tahá za žaluzie (má to zakázáno). Rodič přijde a zlobí se (Tytytyty, říkal jsem ti, že za žaluzie se netahá, utrhneš to! Neumíš poslouchat...!) Dítě tahá dále, plácne jej tedy přes ruku. Dítě se zlobí (Uáááááá, dup dup, prásk do žaluzií).
Tak - stojí za to za dítětem přijít, sednout k němu na bobek, říct mu, že jsme se domlouvali, že za žaluzie nesmí tahat - zjistit, proč to dělá - třeba chce jen vidět ven - na pejska, na auta... I když dítě třeba ještě málo mluví, obvykle se s ním už nějakým způsobem domluvit dá a dokáže dát najevo, co chce - v tomto případě, ano, chce vidět ven. Potom je třeba dobré mu nabídnout, že zkusíte vytáhnout žaluzie spolu a podíváte se ven spolu. Schválně, co tam všechno uvidíte...?
Možná se stane, že dítě opravdu tahá "jen tak"- prostě se mu to líbí jako hračka, žaluzie vydávají zajímavý zvuk a tak to jen tak zkouší. Vždy je dobré s dítětem komunikovat z oka do oka, zkusit zjistit, co chce, nabídnout mu jinou činnost, odvést pozornost jinam (pomůžeš mi žaluzie vytáhnout? Podíváme se spolu ven?Pojď, postavíme si vysokou věž z kostek... Podíváme se, co dělá brácha...). Pokud nic nezabírá a daná činnost, kterou chce dítě dělat je opravdu nevhodná - lézt na vysoký stůl, hledat poklad v kočičím záchodku... cokoliv - až nebezpečná a nedá se od ní odvrátit, náhradními aktivitami, nedá se nic dělat, musí se dítě z místa nejlépe odnést, důrazně říct, že se to dělat nesmí (takové nenene a tytyty děti pokládají často za podobně veselou říkánku, něco jako Paci, paci, pacičky...) a počítat s tím, že se dítě bude vztekat - protože je to batole a batole má nárok na intenzivní a měnící se emoce. Je ale nutné nezlobit se pak na něj za jeho vztekání, ale dát mu najevo, že i když se zlobí, stále je vaše :) a po odeznění afektu nabídnete zase jinou činnost.
Konkrétně v případě kočičího záchodku mě napadá nabídnout synovi, zda by nezkusil pomoci dát kočičce nový písek (samozřejmě v rámci jeho schopností - např. mu dát mističku, do které písek spolu naberete a on ho do záchodku nasype) nebo jinak vám nepomohl - děti obvykle pomáhají velmi rády s čímkoliv a rodič se musí obrnit trpělivostí, protože samozřejmě jim spousta věcí příliš nejde, ale s vaší pomocí toho zvládnou hodně, obvykle více, než si všichni myslíme. To dětem posiluje zase jejich sebevědomí a chuť zvládat další a další překážky. A ten pocit, že pomůžou rodiči, prarodiči, ten je pro dítě velmi důležitý a k nezaplacení.
Kromě pomoci kolem kočičky můžete zvážit i pořízení vlastního písku pro syna (podívejte se na tzv. měsíční písek) - je to surovina, kterou mají děti moc rády a přehrabování v písku je pro ně velmi radostná aktivita. A pokud se nejedná o písek kočičí, pak byste se mohli radovat se synem společně.
Tady ještě odkaz na pěkné povídání kolem batolete https://www.sancedetem.cz/batoleci-obdobi-mezi-prvnimi-tretimi-narozeninami
a přeji vám hodně radosti s malým objevitelem.

Dobrý den, pokud vaše dcera v pokojíčku plakala a tak, že jste ji slyšela, pak zcela jistě volá o vaši pomoc. Dostala se zřejmě do situace, se kterou si neví rady. Proto je nejdříve potřeba v zájmu zachování vašeho dobrého vztahu do budoucna, ošetřit potřeby vašeho dítěte. Teprve poté, co s ní situaci rozeberete a případně jí poskytnete pomoc, řešte vhodnost jejího vyjadřování. To, že napsala některá nevhodná slova je pravděpodobně výrazem nikoliv špatného vychování, ale spíše toho, že si se situací neví rady. Vaše dcerka se vývojově nachází na počátku pubertálního období. Dívky v tomto období jsou velice citlivé, mohou být i psychicky labilní a velmi jim záleží na tom, co si o nich myslí jejich okolí a zejména vrstevníci. Potřeba někam patřit a mít vybudovanou vztahovou síť mezi vrstevníky je v tomto období velmi silná. Dochází k postupnému odpoutávání od rodičů a hledání svého vlastního postavení ve společnosti, hledání své vlastní identity. Tento proces je pro dospívajícího náročný a často bolestivý, přesto je naprosto normální a žádoucí. Je to znak normálního zdravého vývoje vašeho dítěte. Rodičům dětí v tomto období se dočasně může zdát, že své dítě nepoznávají, může docházet k odcizení. Je potřeba začít respektovat soukromí a názory dítěte, ale snažit se mu zůstat co nejvíce nablízku a poskytnout podporu, pokud ji bude potřebovat. V 11 letech si dcera ještě se spoustou životních situací nedokáže sama poradit, vždyť se s nimi často setkává poprvé. Proto dceru vyslechněte, zjistěte, co se odehrálo. Kamarádství tří děvčat bývá skutečně často problematické, snadno se jedna z nich cítí být vyloučena a stranou. Je dobré, že jste s dcerou promluvila a ona k vám projevila důvěru a dokázala si najít také jinou kamarádku a bavit a kamarádit se s dalšími dětmi. Přesto dceři kontakt s bývalými kamarádkami může chybět a může o něj stát. Nebo naopak ony neunesly, že se dcera začala bavit i s někým jiným a mohou jí škodit. Dnešní doba, kdy jsou děti ve zvýšené míře z důvodu hygienicko epidemiologické situace zavřené doma a tráví velké množství času u PC,  je náročná na psychiku a  vysoce riziková ke vzniku tzv. kyberšikany formou různého napadání a pomlouvání přes různé aplikace, sociální sítě, nebo i přes komunikační portál školy. Je proto potřeba dceru poučit o bezpečném pohybu a používání internetu, co a jakým prostřednictvím sdělovat a čeho se vyvarovat. Obecně platí zásada, že to, co by člověk neřekl tomu druhému přímo, by neměl psát ani na internetu. Není také pravdou, že komunikace přes PC je anonymní. Původce konverzace se dá většinou snadno dohledat, navíc je potřeba mít na paměti, že komunikace se dá vytisknout a dotyčný má pak v ruce dokonce písemný důkaz. Na internetu se dá jednoduše dohledat spoustu rad o bezpečném pohybu a chování v kyber prostředí z důvěryhodných zdrojů např. PČR. Děvčata se v případě vaší dcery zřejmě napadala navzájem, proto bych zvážila požádat školu o spolupráci při realizaci preventivního programu k pohybu a chování na internetu. Poskytování těchto programů se věnují instituce, které jistě v dnešní době nabízejí i online programy. Škola má vždy stanoveného metodika prevence, který má na tyto organizace kontakty. Dceru také poučte, že k soukromé komunikaci se spolužačkami určitě nemá používat školní komunikační kanál. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, doporučila bych vám vyhledat odbornou pomoc. Obrátit se můžete například na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy. Bylo by určitě dobré vyjasnit si vzájemné vztahy, péče o dítě a případný styk s otcem by měla být ve vašem zájmu určená soudem. V těchto poradnách pracují mediátoři, kteří vám mohou pomoci se společně dohodnout a nastavit pravidla návštěv dcery u otce a jeho případné přítelkyně. Reakce vaší dcery nasvědčuje tomu, že prožila zátěžovou situaci, která u ní vedla k výskytu pomočování a plačtivým reakcím. Takto malé dítě jiným způsobem neumí dát najevo, že není psychicky v pohodě. Styk s otcem je pro dítě samozřejmě důležitý, ale měl by mít svá pravidla, aby dítě nebylo stresováno. Pokud chce otec dceru brávat ke své přítelkyni, pak by je měl začít postupně seznamovat, nejdřív třeba na společné vycházce, seznámit ji také s jejím dítětem a postupně pak připravovat na možné spaní u přítelkyně. Pokud by potíže u dcerky přetrvávaly či se prohlubovaly, pak neváhejte vyhledat dětského klinického psychologa, který by vám také mohl doporučit jak dále s ohledem na vývoj a psychiku dítěte postupovat. Z vašeho popisu si dovozuji, že váš bývalý partner byl také z rozvedeného manželství. Měl by proto vědět, jak těžké situace to pro něj jako dítě byly, když se mu stýskalo po mamince a měl by se být do dcery naopak schopen lépe vcítit. Opravdu chce, aby jeho vlastní dcera prožívala stejně těžké situace? Přeci se na nevinném dítěti, které je navíc jeho, nechce mstít za to, že on neměl mámu, když byl u otce? Není to naopak důvod jak se lépe domlouvat, aby vše probíhalo pro všechny strany co nejméně stresujícím způsobem, když už se nepodařilo váš vztah udržet. Přeji brzké zvládnutí vaší situace. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, o období vzdoru, ve kterém se vaše dcerka právě nachází, bylo už napsáno mnoho odpovědí, literatury i informací, které jsou dobře dostupné. Dítě je v tomto období pohotovější reagovat odporem, vzdorem, negativismem. Také bývá časté, že čím vyšší temperament a silnější osobnost dítěte, tím bývá toto období silnější. Role vychovatele, rodiče, však nespočívá v pasívním přihlížení chování dítěte. Je to vždy on, kdo určuje hranice a pravidla. Mám z vašeho dotazu spíše dojem, že jste se postavila do role bezmocné oběti, která pouze přihlíží chování dcery. Dcera z vás cítí bezmoc, beznaděj a pocity selhání a ne sílu a jistotu a proto vás zkouší a projevy svého chování stupňuje. Období vzdoru je sice vysvětlením chování dítěte, ale neznamená to, že na něj nemáme jako rodiče či vychovatelé vliv. Velkému množství afektivních záchvatů se dokonce dá domluvou s dítětem předejít, i když pohotovost nervové soustavy dítěte k afektu je díky její nezralosti vysoká. Pokud chcete u dcery docílit změny v chování, tak nejdříve musíte změnit vy svoje chování a přístup. Pravděpodobně dcera ještě nechodí do školky a nemá dalšího sourozence. Proč byste se tedy s ní měla dohadovat kdy a zda se půjde na procházku? Řekněte, že se chystáte jít ven, ale pokud uteče a schová se, tak ji nechte, nehoňte ji, nechytejte, nevyhrožujte. Je to přeci asi většinou dítě, kdo na procházku chce jít a baví ho pobyt venku. Bude ze změny vašeho chování překvapená a buď vyleze a přijde sama, že chce jít na procházku a vy ji vypravíte (důležité ONA přijde za VÁMI). V nejhorším, pokud by zase utíkala se prostě ven nepůjde (pro jednou se nic nestane). Dcerka potřebuje pocítit důsledky svého chování a také vaši jistotu. Jste to přeci vy, kdo rozhoduje kam se půjde, ne ona. Podobně je potřeba postupovat i  u dalších činností. Odběhne od jídla? No tak toto jídlo již skončilo a bude muset počkat až do dalšího (např. svačiny, večeře), nedávejte jí nic mezitím. Do výchovy je potřeba zapojit také tatínka. I když má hodně práce a studuje apod., tak má také dceru a měl by se a je dokonce povinen se o ni starat a podílet se na její výchově stejně tak, jako vy. Proto by měl do svého programu také péči o ni začlenit. Dohodněte se třeba na pravidelné aspoň dvouhodinové sobotní procházce a dále podle vašich potřeb. Pokud uděláte nějaké změny ve výchovném přístupu, pak se na nich dohodněte se všemi, kdo se na výchově dítěte podílejí, tedy určitě i s babičkou. Také ona by měla postupovat obdobně a hlídání se pak pro ni třeba také stane snesitelnější nebo jí bude přinášet i radost. Není pravda, že dcera nestojí, nebo na ni nefunguje dobré slovíčko, pro každé dítě je pochvala a pozitivní motivace velmi důležitá a měla by převyšovat nad tresty či zákazy. Snažte se zachytit a ocenit každý i nepatrný náznak požadovaného chování, pokud se tomu dcera směje, pak se zasmějte společně. Na věcech, které se budou dít a jsou nezbytné se domlouvejte, připravujte ji na ně, vysvětlujete jí je. Pokud je potřeba něco udělat, pak neustupujte, pokud si něco dcera z více možností vybere, pak na tom trvejte, neměňte to... Slovo zlobení, je obecné, dítě neví, co si pod ním má představit, proto se snažte chování vždy konkrétně pojmenovat (např. nelíbilo se mi, že jsi rozházela hračky) a veďte dítě k nápravě (pojď společně hračky uklidíme). Ještě více důležité je pojmenovat požadované a žádoucí chování, tedy co by dítě vlastně dělat mělo a ne jen stále dítěti říkat, co by dělat nemělo. Výborné konkrétní rady jak se zachovat v různých situacích a životních obdobích dítěte můžete najít v knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaší dítě jiné. Přeji mnoho výchovných úspěchů a radosti ze zdravé a dobře se vyvíjející dcery. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, váš syn se vývojově nachází na přechodu mezi dvěma vývojovými obdobími, z vašeho batolete se stává předškolák. Přechod do dalšího období vývoje je vždy provázen destabilizací dosavadní psychické struktury a je pro něj charakteristická psychická labilita. Tato labilita je pouze dočasná, po vyzrání nervové soustavy se psychika dítěte opět zklidní a vyrovná. Váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je pro tento věk typické. Typické jsou pro něj právě záchvaty vzteku, bez pro dospělého zjevné příčiny. Dítě však svůj požadavek nevnímá jako nesmyslný a emoce, které prožívá jsou opravdové. Při záchvatu vzteku je potřeba postupovat jako při každém jiném afektu. Je potřeba jej nechat odeznít, na dítě je možné klidně mluvit, snažit se mu vysvětlit danou situaci. Pokud se ale rozpláče, křičí, válí po zemi, tak je prostě potřeba jej nechat vyplakat a vyvztekat. Nervový systém dítěte je nezralý a dítě se teprve učí ovládat. Důležitý je proto trpělivý, laskavý a podpůrný přístup. Až záchvat odezní, pak je možné s dítětem v klidu situaci probrat. Na případné reakce okolí nedejte, je to vaše dítě a to má právě tuto potřebu. Je také možné se snažit těmto záchvatům předejít, předem dítěti vysvětlit jaká bude činnost, dohodnout si, co si s sebou vezmete. Ať si sám chlapeček rozhodne, jestli chce boby, sáně, nebo obojí. Na této dohodě pak trvat i za cenu možného dalšího výbuchu vzteku. O období vzdoru je možné najít mnoho literatury i informací na internetu, proto se o něm nebudu více rozepisovat. U vašeho syna může být ještě umocněné a pravděpodobně tomu tak i je narozením mladšího sourozence. Syn najednou cítí, že už není všechna pozornost soustředěná jen na něj a že se o přízeň rodičů musí dělit. Na vztah k sestře to nemusí mít žádný vliv, neznamená to, že by ji neměl rád. Sestřička navíc zůstává s vámi doma, zatímco on je ve školce. Pokud vás syn v afektu uhodí, pak je třeba dát mu jasně najevo, že toto není přípustné chování. Chyťte ho třeba za ručičky, řekněte mu, tohle ne, bít nikoho nemůžeš. Chlapce byste neměla také plácnout, protože mu tak potvrzujete, že je to způsob řešení konfliktních situací a to ho naučit přeci nechcete. Ohledně potřeby úklidu hraček a věcí na své místo je to normální, děti tím, že jsou věci tam kde patří získávají pocit jistoty a bezpečí. Synovi vyhovte a ukládejte věci tam, kam patří, pokud je to možné. Je možné, že je syn buď úzkostnějšího ladění, nebo to také může být reakce na narození sestry, kdy se stává úzkostnějším. V každém případě toto období spontánně odezní, takže pouze zachovejte klid a poskytněte synovi potřebnou podporu, aby se se všemi změnami mohl vyrovnat. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den se synem bych vám doporučila navštívit dětského klinického psychologa a ve spolupráci s ním se pokuste potíže řešit. Pláč a přecitlivělost vašeho syna může souviset s více okolnostmi, na základě konzultace přes email nemohu posoudit. Nástup do školy je pro dítě psychicky náročnou změnou, váš syn může být přetížený a proto plačtivě reaguje na každou další zátěž. Nemám informace o zralosti vašeho syna pro zaškolení, zda byl zvažován odklad školní docházky nebo ne. Ovlivňovat chlapce také mohou převzaté hodnoty dospělých, či jejich komentáře a názory, rodinná situace, která pro něj může být stresující. Na jeho reakcích se také podílejí jeho osobnostní vlastnosti a nastavení jeho nervové soustavy, to jak dovede zvládat stres a zátěž. Pokud chce syn ve vztahu s ostatními dětmi uplatňovat vůdčí schopnosti a děti jej poslouchají, pak asi není potřeba jej nějak usměrňovat, takové schopnosti se mu budou v životě hodit. Pokud dochází ke konfliktům s ostatními dětmi, pak opět řešte ve spolupráci s odborníkem. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog