Společné bydlení před svatbou - diskuze

S prvnim manzelem jsem nezila pred svatbou a myslim, ze to byla chyba. S Ahmedem to bylo jine. Sice jsme nas vztah z pohledu jejich zakonu \"zlegalizovali\" hned, ale z pohledu nasich zakonu a castecne i jejich bych mohla z nej v podstate odkracet. Se vsim vsudy jsme se vzali az za 9 mesicu, kdy jsem snim byla v podstate 24h denne a jstale jsem si ho chtele vzit

není to vůbec nutností. vše má své pro a proti. Ono se zas může stát, že s někým zůstanu o dost déle, ač to neklape, či dokonce hodně skřípe, jen kvůli bydlení...nebo že už třeba ani k žádné svatbě nedojde. Popřípadně, že pokud začnem spolu žít ještě v počátkách krásné slepé zamilovanosti, nedojde k poznávání chyb druhého postupně, ale nárazově a 2 lidé, kteří by spolu třeba mohli prožít celý život toto prudké probuzení do reality neustojí. My teda spolu začali žít po 4 letech vztahu, a vzali jsem se cca za 5,5 roku. A po pravdě asi jen proto, že jsem se já kousla, a trvala pevně na svém, že děti až po svatbě.Myslím si že společná dovolená v kempu, kde si musíme třeba i vařit, zažijem pár krušných chvil jako bouřku na výletě, totální hodinové bloudění v lese, je dostatečný \"nácvik\" kde poznáme i jak s partner chová v nečekaných situacích i běžných situacích (jestli si mění třeba ponožky každý den apod.).

Ja jsem se svym prvnim manzelem pred svatbou nebydlela - verila jsem ,ze to enni spravne - a byla to jedna z tech dulezitych CHYB! Takze za mne po zkusenosti ANO,ANO,ANO.To,ze jsme spolu kazdy den na dovolene,v kempu nebo jsem sem tam prespala u jeho rodicu nebo on u mych se proste neda pocitat stejne.Obzvlaste kdyz pak dojde na financni potreby spolecne domactnosti a rozdeleni priorit ci prace - coz muze byt pro nekoho nemila novinka a odkryje se uplne jina povahova cast cloveka.

s 1.muzem jsme zili pred svatbou kratce,po jeho prichodu do cech,s druhym jsem zacala zit po mesici znamosti..oba jsme se shodli,ze nemame cas na extra chozeni a do vyrizeni papiru na svadbu jsme zili 7 mesicu spolu a v garsonce...clovek se aspon nauci zit s druhym a jeho chybama a starostma apod...ja jsem pro,at silidi zjisti a overi jestli na to fakt maji...se vsim vsudy ve spolecne domacnosti

Za mě ANO,ANO,ANO.Myslím,že lépe člověka poznám v každodenním životě,s obyčejnými každodenními starostmi.Ono když to klape,není co řešit,ale zastávám pravidlo,že vztah naopak prověří problémy a starosti

určitě jsem proto, aby si lidé vyzkoušeli do čeho jdou, než se pak rozvádět. Dokud jsem chodila se svým bývalým přítelem, tak bylo vše OK, teprve když jsme spolu začli žít, tak jsem poznala,co je opravdu zač a mohlo odejít vlastně ze dne na den, to bych jako vdaná nemohla a kdoví jestli yb mě to nestálo život...ale to už je jiný příběh. Jinak s Honzou žijeme společně 4 roky, když jsem otěhotněla, tak jsme se chtěli vzít, jenže mě bylo furt zle, tak to padlo...no a svatbu plánujeme na příští léto,ale spíš jen kvůli Vašíkovi jinak v dnešní době moc nevidím tu nutnost někoho si vzít.

I já si myslím, že je dobré před svatbou s partnerem žít. Každodenní ¨obyčejný¨život je prostě jiný. My jsme se vzali až po téměř 4 letech společného soužití, ale mezitím jsme si stihli pořídit Vítka a postavit dům.

urcite ANO ANO ANO ANO-- my sme spolu nežily, a máme dite, musime byt v jedne domacnosti a jak to dopada:-! on je vul, neni zvyklej, me vadi jeho nektere veci, a furt je to jak na houpacce:-!:-!:-!

asi je to lepsi, jit z domu rodicu rovnou do manzelstvi podle me spravne neni.my jsme spolu zacali bydlet po 14ti dnech co jsme se prvne videli a druhy den po prvni puse a po 8,5 letech jsme se vzali

Jsem pro společné bydlení před manželstvím. U nás to tak nějak vyplynulo z rodinných poměrů, od 17 jsem, bydlela tak nějak pořád mimo domov u kluka se kterým jsem chodila. Úplně sama jsem chtěla s jedním bydlet, ale leknul se :-) a pak s manželem to bylo složitější o to,že měl před maturitou ,ale po ní už u mě zůstal, rodiče ho drželi, bylo to vtipný, byl u mě celou dobu a ve 23h se sebral a jel domů, to je postavený na hlavu, co?

Já jsem s manželem před svatbou žila.A ted se mi bude vdávat kamarádka, co spolu už chodí několik let, ale nežijí spolu ani v bytě ani nijak jinak. To je potom zajímavé. Já bych to rozvedla trochu více, ale mám strach, nemůžu vědět, kdo tu čte.

Myslím si, že je ideální, aby si už delší dobu před svatbou partneři vyzkoušeli, co obnáší společné dny všední i sváteční. Zvyknout si na sebe, na své každodenní rituály a třeba i menší zlozvykyS mým manželem jsme spolu žili dva a půl roku před svatbou... teď v neděli jsme měli výročí

4 roky jsme jen tak spolu bydleli. Jsem pro aby to každý zkusil. Jenže v manželství je to pak trochu jiné a hlavně poté co se narodí dítě.

@sazicka a myslíš si, že kdybyste ste vzali, před tím než jste spolu začali žít tak byste si toho syna nepořídili?Prostě si myslím,že když ten pár k sobě patří, tak žádnou zkoušku nepotřebují. Za časů našich rodičů se na hromádce nežilo a některé páry jsou spolu desetiletí jiné se za rok rozvedli...

@Dejmalka Upřímně fakt nevím. Myslím, že asi ne. Nešla bych do toho asi. Jinak dřív to tak bylo, to máš pravdu, zas na druhou stranu, kolik z těch manželství, které spolu jsou je šťastných? Znám okole sebe spousty párů, které se rozvádějí až teď. Bohužel. Dřív byla jiná doba, neměli rozvod tak jednoduchý, jako my a i společnost byla vůči rozvodu dost netolerantní. Byla to ostuda. Dnes je to jiné.

Ja Martina poznala v 16.Těžko bych s ním mohla žít i když by jsme chtěli.On měl garsonku po babičce.Tu jsme vyměnili za součastný byt asi po 3m známostí.Bydlel tu sám,ale zařizovali jsme společeně.Taky jsme se jako rodiče starali o asi 3 letou segru.Běžně jí Martin vyzvedával ,bral jí tady a byli jsme tu s ní do večera,nebo víkendy.Po měsicí známostí mi dával celou vyplatu at hospodařím.Klidně by jsme mohli mít dítě,bohužel to nešlo.Pak v 18 jsme se vzali.Ani jednu noc jsem s ním do svatby nemohla být sama.Myslím si,že to všechno bylo tak jak by mělo.Ale v té době.Dnes je jiná doba.Ja byla zodpovědná a hned jsem fungovala jako manželka.I Martin ten měl 22 byl na svatbu zralí.Dokud jsme němeli Gabku tak jsme v podstatě ani neměli duvod k hádkám.Kámoška se svým přítelem žila v podstatě hned.Od 16 a tím,že spolu mohli být tak neměli duvod se brát a nevzali se dodnes.

Jsem pro, aby si každý dělal to, co uzná za vhodné a pro sebe nejlepší... Já jsem sama sebe vyhodnotila tak, že chci s manželem žít až po svatbě a nelituji toho (zatím), myslím, že jsem ho dostatečně poznala i bez společného soužití a myslím, že dnes už mohu říci, že kdybychom někdy měli jít od sebe (což doufám, že se nestane), tak by příčinou nebylo to, že jsem ho díky našemu přístupu málo poznala, či že bych si společným bydlením pomohla a na něco zásadního přišla ještě před svatbou... Já jsem šťastná za to, jak jsme to měli, svatbou se pro mě změnila podstatná část života - k lepšímu a mě to takto vyhovuje...Nemyslím si tedy, že je pravidlem - společné soužití před svatbou = větší pravděpodobnost, že nedojde k rozvodu...Pro mě osobně by soužití před svatbou bylo dost svazující a ze špatného vztahu by se mi daleko hůře odcházelo (a souvisí to s mnoha stránkami - sociální, finanční, sexuální ad.)

za mě určitě ANO, protože, kdyby ne, tak spolu už 10 let jen a jen chodíme ale jinak je to určitě lepší, partneři se poznají ve všech situacích a ví na čem jsou ale je pravda, že když spolu už 5 let bydlíme, teď máme Verču, tak nás ke svatbě vůbec nic netlačí

Já u sebe jednoznačně jsem pro. s předchozím přítelem jsem žila dva roky a pak jsem zjistila jak je to s ním hrozné a mohla jsem jen odejít a nemusela jsem se rozvádět. S Nynějším manželem jsem žila taky dva roky a až pak bylo dítě avzali jsme se...S každým svým mužem jsem vlastně bydlela :) chvilku chodila tak měsíc a pak jsme se hned sestěhovali...

Těžko říct, my s Lojzou jsme společně žili jeden rok než jsme se vzali, ale babička s dědou spolu začali bydlet až po svatbě a prožili spolu spoustu šťastných let. V dnešní době, kdy se rozvádí každé druhé manželství, myslím kolikrát ani nepomůže spolu nejdřív žít a neberu to jako důležité. A my s Lojzou jsme ten rok, co jsme spolu žili nebrali jako zkušební, protože jsme byt rovnou kupovali a společně se tak zadlužili a svatba byla až za rok, protože jsme si ji chtěli krásně naplánovat a mít ji prostě dokonalou.

Tak my jsme spolu žili téměř 8 let, než jsme se vzali. Nechtěli jsme se brát při škole, ale věděli jsme celou dobu, že ta svatba jednou bude :) Myslím, že je dobře, že jsme spolu žili, protože jsme se tak nějak vzájemně formovali :)) Nebo jak to nazvat. Užili jsme si spolu spousty zábavy a naučili se i řešit různé situace. Hlavně u nás to prostě vyplynulo, protože jsme chtěli být spolu a nestačilo nám se vídat jen pár hodin v týdnu. A na svatbu jsme tehdy neměli finance. Takže za sebe můžu říct, že společné bydlení před svatbou doporučuji :))

My jsme spolu nejenom žili, ale i každý den pracovali. Né proto, aby to bylo na zkoušku, ale bylo nám spolu prostě dobře.

Za mě stokrát ano! Je moc krásný jezdit na výlety a toulat se ruku v ruce na schůzkách, ale nic neprověří vztah tak důkladně jako každodenní ubíjecí stereotypy, které jsou prostě nutné a život bez nich bohužel není možný.

hlavne by spolu meli chvilku zit, nez se spolecne zahypotekujou na 30 let a poridi si miminko. vatba mi stale neprijde jako dulezita.My jsme s Pepou spolu bydleli 2 roky v podnajmu, v 2+1 5 lidi. Takze pak, kdyz jsme bydleli sami, nam bylo skoro smutno, museli jsme si poridit Marusku.Ovsem treba nasi se znali par mesicu, nebydleli spolu, brat se museli, a jsou spolu dodnes stastni.