Propadám depresím... - diskuze

@martanka.k Ahoj Marťo,neboj všechno to stihneš zařídit uvidíš, hlavně si to všechno užívej, je to jenom jednou za život..možná. Jo chlapi jsou v tomhle jasní, já kdybych to taky skoro všechno nezařídila tak se nevezmeme nikdy. Takže Ti držím palečky a určitě mě průběžně informuj.A jak si dopadla u doktorky? Co Ti řekla? Doufám, že jsi v pořádku. Já pořád čekám na mensky, a už začínám být mírně nervozní,už je to skoro 5 týdnů. Vždycky jsem to měla přesné a nikdy jsem neměla žádné problémy.Tak doufám,že to zůstane takhle i nadále.Jo zapamatovala sis to dobře,dělám na ARU. Dneska ještě jedna noční, fakt mám pocit,že mě to zabije. Odpoledne ještě asi pofrčím pro tchýni do špitálu,dneska končí první várku chemoterapií, tak jde domů. Fakt se mi chce vtom vedru a pak hned na noc. děláme dvanáctky takže toho volna odpoledne moc není. Ale zase je méně služeb.K těm vitamínům, jo beru už kyselinou listovou a ještě jsem si koupila Calibrum babyplan, mrkni na to na net. To už obsahuje kys.listovou,ale protože je to dražší,tak to střídám, jeden den to a druhý den to.Před chvíli jsem vylezla na balkon,že zaliju kytky a viděla jsem mou 20letou těhotnou sousedku,má rodit v listopadu,stejně jako jsem měla já. Už se jí pěkne zakulacuje bříško,tak mě to zase nějak vzalo. Fakt nechápu,proč nejsou nějaké pilulky,po kterých by člověk všechno zapomněl.Dneska ráno,když jsem přijela po noční tak jsme se i trochu chytli s chlapem. Pravda je,že jsem neměla zrovna dobrou náladu,ale prostě on nechápe,že na mě všechno padá,doma i v práci. Už to před ním nemůžu rozebírat,protože se vždycky naštve,že mám jít dál a ne se pořád ohlížet a že se musím dát do kupy psychicky..Chápu,že to myslí dobře, ale on zase nechápe mě. neprožil to co já, bere to všechno jinak. Já pořád tvrdím, že chci být chlap, vážně to mají jednodušší, ve všem.Tak mě napadlo,jestli mi nechceš poslat emailovou adresu,že bychom si občas písli tam,ať to tady nezabíráme. Moje adresa je latkova.l@seznam.cz.Tak se měj líp než já, užívej tropického dne a ahoj L.

@lenkalat Ahoj Leni, tak už vychrupkaná po noční? Děkuji za gratulaci ke svatbě. Mám pocit, že je toho tolik na zařizování, že to ani nezvládnu. Už vidím, že se v tom stejně budu muset angažovat sama, přítel řekne klasickou větu - já to nechám na tobě miláčku. chtěli by jsme se vzít už v září a mám pocit, že je to za chvilu a nevím, kde začít. Navíc trochu problém, protože jsem se odstěhovala za přítelem na venkov - 60km od mého rodného bydliště. Takže kde udělat svatbu a hostinu. Chceme jen malou svatbu, ale zda udělat navečer i pro přátelé a ostatní rodinu, ale jak s noclehem, dojížděním... Kde udělat obřad - myslela jsem na nějakoou zámeckou zahradu. Nebo i na kostel, ale bez mše, ale to nevím, co to obnáší. Já pokřtěná nejsem a přítel ano. Ai se pojedem nějak zeptat na faru.Ale aspoň mě to zaměstná a nenechá myslet na mého andílka.Jo kolegyně v práci - to je mazec. Já jsem 5tým rokem na jednom místě a taky bych už chtěla změnu. Mě teda nejvíce vytáčí šéf. No, ale když jsme začali plánovat,tak jsem říkala, už to vydržím. A teď ještě představa dalšího roku.... Taky si představuji, že mi to pomůže se vrátit do práce,ale asi jak píšeš,tak asi budu zažívat to samé.Měla jsem od září nastoupit na mateřskou. Já se teď taky dosti placatím na sluníčku a opaluji se. Na mě se to chytá docela rychle,tak si myslím že už mám docela pěknou barvičku.Zítra mě čeká cesta k doktorce na kontrolu,tak se musím vyptat co mě ještě čeká a kam se obrátit, zda na ni či genetika ohledně pitevní zprávy. A taky zda brát nějaké vitamíny, či wobenzim. Doporučili Ti něco,, nebo bereš už zase kys.listovou?Tak si ještě odpočiň, před bojem na noční. A co, měla jsi klid? Asi jsi to už psala, ale na jakém oddělení pracuješ? Nebylo to ARo? Jestli si to pletu, promiň, nějak mi to vypadlo z hlavy.

@martanka.k Krásný den přeji Marťo, no vidím, že to máš taky doma veselé. Tak to je super!Gratuluju moc ke svatbě.To je dobře,že jste se tak rozhodli.to tě určitě zaměstná. To mi věř. taky jsem to zažila a honička byla šílená. Hlavně si užij výběr šatů,to je na tom to nejlepší..teda aspoň pro mě bylo.No tak noční jsem přežila,ale jenom mě to utvrdilo vtom,že potřebuju změnu.Jsem už na jednom pracovišti 10let a syndrom vyhoření se opravdu podepsal..Takže začnu v tomhle směru podnikat kroky a snad se zadaří a já se budu moci od září věnovat \"výrobě\"mimi už na klidnějším oddělení a bez stresu a nočních. No co se týká kolektivu tak znáš to. Mám tam pár dobrých kamarádek,se kterýma ráda sloužím a které ráda vidím i mimo práci, pak jsou tam hokly které mi nevadí a nakonec holky, které fakt nemusím a nemám si s nima co říct. Ale to je tak asi všude ne? každopádně si to doma užívej, já myslela, že mi návrat do práce pomůže, ale zatím můžu říct,že nic moc. Pořád musím myslet na to, že už jsem tam neměla být, že jsem si měla doma užívat těhotenství. ACH JO. Jo člověk míní, osud mění. No tak snad se toho zase dočkám! Musíme doufat, všechny.Tak se měj krásně, já se jdu asi vyplacatit ven na lehátko, nasbírat trochu bronzu, když teď už můžu. A připravit se psychicky na další noční. Ahoj

@lenkalat Leni, no jak čtu, tak opravdu se s nám aživot nepáře. Já vždy říkám, když se sere, tak se sere. U nás to letos začalo tím, že mi taťka sdělil, že má mamina milence a dlouho. 6e je to už po 3x se stejným chlapem.Už prej, když jsme byly se ségroou malé, tak chtěl taťku od nás odehnat. A teď že se někde potkali cca po 20ti letech a znovu. Jsme zhnusená a změnila jsem názor na ni.Ale nikdy nevidím do toho, co se přesně za tím skrývá. navíc taťka od loňska byl ve velkých dluzích, tak jsem mu půjčovala a teď ho kontroluji. V dubnu u našich umřel pejsem,se kterým jsem vyrůstala od 15ti let. No mezitím byla i radostná novinka, že čekám mimi, ale ta se teď v červnu taky přetrhla.Taky mám chuť odletět někam pryč a od všeho. Ale snad mě jedna radost letos čeká-rozhodli jsme se, že se nakonec s přítelem letos vezmeme. chtěli jsme až Příští rok i snašim prckem,ale pro špatné události jsme to přehodnotili. Ale nechceme nic velkého, jen malou svatbu, neužší rodinný kruh. No a od října, bych se na to chtěla vrhnout. Takže se zaměstnám teď do září svatbou a pak už bude krůček k novým pokusům. Řekli jsme si, že by jsme se vzali v září. Tak uvidíme, jE SPOUSTA VĚCÍ, co se musí zařídit. Tak snad aspoň jedno pozitivum. A co v práci? Asi nemáte moc dobrý kolektiv,co jsi psala, viď. Já se rozhodla že budu doma do konce června apak se vrátím do práce. dle doktorky mám nárok na celé šestinedlí. Tak kam bych se tlačila. Stejně už jsem měsíc doma,takže to mám takové prázdniny, ikdyž nic moc dělat nemůžu.Tak to na noční zvládni, hlavně ať je klid a nic akutního.

@martanka.k Ahoj Marti,plně chápu co cítíš.U mě to bude zítra měsíc a taky na to myslím už dneska.myslím, že člověk na to bude myslet i když to bude rok.Jo taky mám někdy pocit,že chlapi myslí akorát na sex.A my na to po takovém zážitku nemáme ani pomyšlení.Ale neboj časem dostaneš chuť na sex i ty.My jsme sexovali včera poprvé, i když doktoři říkali 6 týdnu, ale pravda je, že už ty chybělo i mě.Souhlasím s Tebou,taky bych péči o postižené dítě nezvládla a udělala bych to samé co ty.Taky mám pocit,že osudové rány v životě nepřicházejí postupně ale najednou.U nás to začalo v polovině dubna,kdy jsme měli letět na dovolenou do Skotska,nejdříve jsem váhala,jestli letět,když jsem těhotná,měli jsme to zaplacené dříve,no nakonec jsme stejně nedoletěli kvůli té sopky.Pak jsme přišli o mimi a aby toho nebylo málo tak mamce od manžela zjistila rakovinu,včera měla první chemu a vůbec nevím jak to dopadne.Včera jsme se s manžílkem dohodli,že když to tak všechno dopadlo,tak že si uděláme v září dovču u moře.teď akorát nevím,jestli dostanu v práci dovolenou,chtěla bych totiž přejít na jiné pracoviště,jenom na ranní a jenom občas pohotovost v noci.tak uvidím zda mi to vyjde.Snad se začne blýskat na lepší časy.Tak Ti přeji krásný slunečný den,aspoň chvílemi úsměv na tvářiMě čekají 3 noční takže jsem fakt happyAHOJ

@Marta81 Ahoj Marti, děkuji za podporu. Jo puupík už byl dost pěkný a měla jsem pocit že se každým dnem zvětšuje a pořád jsem ho sledovala v zrcadle. Bylto krásný pocit a hlavně, když se ozvaly první pohyby.Vím, že jsme se s přítelem rozhodli správně , když tam byla VVV a nikdo nezaručil, zda by to mimi přežilo a zda by nebyly další následky, ale prognóza byla hodně zlá. A tak jsme se rozhodli po poradě s genetikem, který viděl pouze jedno řešení.Začít znovu a snad už šťastně. Bylo to nejhorší rozhodnutí a prožívání.dnes je to přesně týden a stále to moc bolí. Ale vím, že je lepší čím dříve o to přijít, tím lépe. Než kdybych ještě čekala na jiná vyšetření a stejně by to bylo k ničemu. Ale ted už jen můžu čekat na pitevní zprávu a jsem moc zvědavá, co se z ní dovíme.Jen se bojím, zda jsme se rozhodli správně.Pochybnosti jsou tamtaké. Snad mě správa trochu uklidní,ale musím čekat ještě měsíc. Jo chlapi jsou chlapi.Můžeš si přečíst moji reakci na ně u zprávy pro Lenku - lenkalat,psala jsem ji před chvílí.Tak se měj taky hezky, a tobě přeji taky hodně štěstí, protože toho není nikdy dost.

@lenkalat Ahoj Leni, tak zase nový pěkný slunečný den, ale taky plný zármutku. Je to dnes přesně týden a tak už na to vzpomínám od rána. Vím, že bych neměla,ale jak můžu nevzpomínat na svého drobečka, to mu nemůžu udělat, když už nedostal větší šanci. Jo s chlapama je to opravdu těžké. Ti to tak neprožívají a berou to jako že je to hrozné, ale už se stalo a tak se jde dál. Včera z mého chlapa vylezlo že mu to taky chybí. No ale za tím slůvkem \"TO\" se samozřejmě skrýval SEX. Myslela jsem že ho \"zabiju\". Jsem mu vysvětlovala, že chápu, ale že stejně nemůžu a taky mě snad může pochopit, že jaksi potom nemám absolutně myšlenky na tyto věci. A to nemám dodnes. Vím, že je jen chlap a je jinak založenej a budu muset s tím časem něco udělat...ale nemůžu se přece přemlouvat, když má duše je zničená. Jo nucení do sexu před otěhotněním bylo taky, člověku se kolikrát nechtělo a není to ono když to bereš jako povinnost než když je to jako spontání.... Dnes jsem si na e-mimino četla článek maminky, která ztratila miminko v den termínu porodu.Jsem z toho v šoku a tak si říkám, je zase lepší o to přijít dřív, než tak pozdě.Opravdu hrozné, kolik se toho děje. A pak kdo je silnější, když si žena musí projít tolika bolestmi. Vím, že jsme se s přítelem rozhodli správně, než mít nemocné miminko, to by nebyl šťastný vůbec nikdo a je lepší si počkat na úplně zdravé, pokud to máme někde v osudu napsáno. Beru spoustu věcí jako osud, které jsou někde předepsané. Je fakt, že doposud byl můj život a život mé rodiny bezproblémový, ale poslední dobou se to začalo vše zhoršovat. Nikdo nemá tolik štěstí. Život je boj a tak se s ním musíme prát, ikdyž je to dost těžké a sbírat stále nové síly.Tak pěkný den plný úsměvů

@martanka.k Marti, popravdě, to co jsi prožila si ani neumím představit. 22tt je už krásný pupík a musí to být velice těžké, i když víš že tam VV byla. A chlapi to fakt mají jinak. Jak hezky píšeš \"mluvit nahlas\" - to mě nešlo ani s chlapem, natož s někým dalším, ale tady to pak šlo nějak samo. Držím ti palce, ať jsi brzo fit a z nejhoršího venku, i když vím, že to ještě chvilku potrvá. Pá M

Ahoj, je mi to moc líto! Já si tím prošla už v lednu a teprve v dubnu jsem to tady dokázala ventilovat, ale opravdu mě to moc pomohlo. Díky Bolu a holkám tady. Pravda pravda - kdo nezažil nepochopí. Máš skvělýho chlapa, je fajn slyšet, že se snaží, vodit tě ven, kecat o tom... Musí to být fajn, mít v něm tu podporu, sdílet to s někým hodně blízkým Vím, že je blbý to pořád slyšet, ale opravdu to chce jen čas a že bude líp. Nezapomeneš, ale čas to otupí a zmírní. Vím, že je momentálně velice těžké někomu něco přát Já jsem zase tři dny poté šla navštívit kámošku vracející se z porodnice s mimčem - taky síla a pak vidět všude ty pupíky na náladě nepřidá. Už je líp a já se začínám těšit a být zvědavá (půjde to..?), pochybnosti a strach mám nepopírám, ale není to tak hrozný, jak bych sama dřív čekala.Držím ti moc palce, ať je ti už líp a to nejhorší je za tebou. Pá M

@martanka.k Ahoj Marťo,jo jsem Lenka. Tímto Tě teda ráda poznávám. Nikdy bych nevěřila,že si budu s někým dopiosovat zrovna v téhle sekci. Vždycky jsem si říkala,že nejhorší bude otěhotnět,trvalo nám to dva roky.Už jsem měla za sebou všemožná vyšetření a na podzim jsem měla jít kdyby se to nepovedlo na umělé. No povedlo se,jak teď všichni pro útěchu říkají, hlavně že to jde, to je mi ale naprd. když si představím co všechno tomu předcházelo. každý měsíc sledování ovulace, sex na pokyn, hádky před sexem, protože jsem tlačila na pilu,takže z toho mnohdy nebylo nic...teď to bude ještě horší, to je mi jasné.Jo taky si myslím, že to chlapi berou jinak. Vím, že to manžela štve, taky se moc těšil, ale přece jenom...určitě víš jak to myslím. A přitom ty to máš opravdu horší, a hlavně je to teprve týden co se Ti to stalo, to já taky bulela jenom přede mnou někdo vysloli slovo dítě. teď už je to o něco lepší, on opravdu čas je ten správný lék...i když si myslím, že na tohle člověk nezapomene nikdy.

@lenkalat Ahoj Leni,doufám, že Tě správně oslovuji. Já jsem Martina. Jak čtu, jsme na tom stejně. Taky už chci mít odbyté menstruace a začít už na ostro. Ani mě se moc do práce nechce, před odchodem na nemocenskou začali v práci měnit strategii a pracovní úlohy a já se těšila, že se už toho nedočkám a už jsem to vše házela za hlavu. Pracuji v pojišŤOVNĚ jako odborný referent. Já budu mít už taky navždy strach z dalšího těhotenství co mě zase potká. Taky jsem byla netrpělivá poprvé otěhotnět a měla jsem to vždy s min.14ti denní zpožděním a tak jsem každý měsíc nevěděla na čem jsem. Takže jestli měto zase čeká věčný koloběh a smutek, že ještě ne.....Přítel sevždy diví, rpč zasebulím,ale před chvilkoou si přečet naše mejlíky a tak snad pochopí, že to není zase tak ok, jak se zdá. dle mě on to tak katastrofálně neprožívá. Nechápu, jak může být tak vpohodě. Já to absolutně psychicky nezvládám. Včera mi volali naši a já jsem to celé probrečela.Nejsem zatím připravena o tom hlasitě mluvit. Jen se snažím přítelovi vždy vše vylíčit, aby veděl, co cítím.

@martanka.k Ahoj Martanko,no nejradši bych to zkoušela hned. Ale máš pravdu, tělo by si mělo odpočinout. Tak nechám proběhnou tři cykly a pak to zkusíme. Ale mám strach.Vždycky ho už budu mít. A tohle prostě nepochopí ten kdo to nezažil. Tak jak jsem předtím probrečela každou menstruaci,která dorazila tak teď si přeju,abych už to konečně dostala,aby už ty tři měsíce byly za mnou. já jsem ptratila z důvodu infekce.Ještě v osum večer jsem viděla mimi jak si poskakuje v děloze a o hodinu později bylo po všem. Já jsem zase měla 30let v únoru a to jsem otěhotněla, takže to byl zase dárek trochu jinak. Snažím se být přede všema silná, i před manželem, ale když jsem sama tak je to hrozné. nejhorší pro mě byl návrat do práce.Pracuju jako zdravotní sestra,takže zase návrat do směn a mezi kolektiv,který jsem strašně ráda opouštěla.myslím si,že je dobře že jsi svého chlapečka neviděla. teď už Ti můžu jenom popřát hodně síly...i když vím, že to nebudeš mít jednoduché. držím Ti strašně moc palce a doufám, že si takhle co nejdříve budeme spolu dopisovat v jiné kolonce...