Poslední rozloučení - diskuze

ja osobne bych sla, nemam rada rozlouceni se az nad rakvi, to zase nemusim ja. Videla jsem takhle svoji tetu, myslim, ze byla a je mym straznym andelem, zemrela kdyz ji bylo 40 a byla jsem za ni v nemocnici, kdyz umirala, na hadickach, fakt v hroznem stavu, a to mi bylo nekde 17, ale nelituju, spis by mi bylo lito, kdybych za ni nebyla. Vzpominky zustaly ty hekze.

ja bych sla,urcite to pomuze obema,jemu hned,ze vi,ze nebyl sam,tobe pozdeji,az smutek preboli,ze jsi ho v tom nenechala

Šla bych. Mi tak před pár lety umírala praprateta, jezdívala jsem k ní na prázdniny. ke konci života ji příbuzní museli dát do hospicu, kde ji přestávali navštěvovat My si k nám vzít nemohli, nebylo místo. Tenkrát mne skoro nepoznala, že to jsem já. Byla na tom fakt špatně. Rozloučila jsem se a ona za dva dny zemřela. Na pohřbu už jsme ale nedokázala se podívat ani na rakev. A vzpomínám na ni ještě když vypadala v plné síle a zdraví.

I já bych šla.Srdíčko by určitě radilo,rozloučit se.Kdybych se rozhodla jinak,vím,že bych si to vyčítala.A určitě se najde nějaká hezká vzpomínka na Tvého blízkého človíčka.

šla jsem...pohled jsem zažila hrozný, ale protože jsem věděla, že ta strašně vyzáblá postava pokrytá boláky je pořád moje milovaná babička, co mě vychovala, překonala jsem se.Na rovinu přiznávám, že když přede mnou otevřela náruč a čekala, až se k ní přitisknu, že mě to naplnilo odporem a byla jsem zděšená(a je to pár let, byla jsem dospělá!)....ale tak nějak jsem se se sebezapřením překonala a objala jí a za chvíli už mi to nevadilo, i jsem jí hladila, už mi nebyla cizí...a dnes jsem ráda, bylo to naposled, co jsem jí viděla, ten pohled se postupně v mé mysli rozostřil a víc si jí pamatuju takovou, jaká byla vždy-veselou, baculatou, milovanou a milující..Vím, člověk může vypadat hůř...ale pokud už ted vůči němu cítíš dluh, jdi!Jinak budeš mít výčitky...

Ahojky,já bych taky šla. Měla jsme šíleně hodného strejdu,který byl jako můj otec,jelikož jsem bez otce vyrůstala a taky strejda s tetou bydleli ve stejném v chodě jako my. paj onemocněl, to jsme za ním byla jěště byl doma a do nemocnice jsme už nešla-taky mi říkaly,at nechodím,jak vypadá...atd.A do teďka lituju,že jsme něšla. Už to je sice 10 let,ale kdyby se dal vrátit čase,tak bych nemeškala a šla bych.

Určitě bych šla. Je to naposledy, kdy budeš moci svého milovaného prarodiče naposledy vidět, pohladit, říct, jak ho máš ráda.. Využij toho. Co by za ní někteří lidí dali, aby se mohli rozloučit a říci, jak jim na člověku moc záleží a co pro ně znamená!!!!Drž se!

Pokud máš tu možnost,rozhodně by jsi měla jít.Před šesti lety mi zemřel táta,nevěděla jsem,že umírá a nebyla jsem u něho.Dodnes si vyčítám,že umíral sám a já mu nemohla naposledy říct,jak moc ho mám ráda a co pro mě znamená a myslím,že i díky tomu jsem se dodnes plně nesmířila s jeho smrtí.A co se týká vzpomínek,vybavuji si ho jenom když byl ještě zdravý a hrál si se mnou,ten zbytek je zatlačený do nevědomosti.Přeju Ti,aby jsi setkání nesla statečně a udělala tak důstojnou značku za vaším vztahem

Šla bych..protože nejkrásnější vzpomínka na milovanou osobu nemá nic společného se vzhledem

Asi bych šla.Já se tda nebyla loučit, ale moje babička, která mě prakticky vychovala měla rakovinu jater a už nějakou dobu byla v nemocnici... Měla narozeniny a děda si vydupal, aby ji pustili domů na víkend. Tehdy byly Karolíně, mojí dceři a její první pravnučce necelé tři měsíce... Bože, jak mě bylo... ta babička, kterou jsem vždycky viděla, když sekla králíkům trávu, pomáhala dědovi řezat dřevo, pekla ty nejlepší koláče a cukroví na světě, pletla na zakázku halenky, měla vždycky dobrou náladu a mnoho mnoho jiných věcí... a teď jen bezvládně seděla na židli, pomalu ani nevěděla o čem se tam mluví, Karolínu si nemohla ani pochovat, protože na to neměla sílu... Ale jsem ráda, že jsem tam byla a viděla ji a i když ona z toho asi moc neměla jsem ráda, že Karolínu viděla aspoň jednou jedinkrát. Za dva týdny umřela, byla jsem na rozloučení i v rakvi jsem se na ní byla podívat a to byl takový zvláštní pocit, pořád to vypadalo, že se každou chvilku posadí a řekne, co na všichni tak zírají, že jí radši mají pomoct ven a půjde se dom... Šla, ale jen ve vzpomínkách a ty mám moc hezké.

@luciasek84 klobouk dolů před tebou-moc krásně řečeno!

Pokud citíš, že bys měla jít, tak jdi, protože jinak tě to bude mrzet a už to nikdy nevrátíš.