Poslední rozloučení - diskuze

Ja bych urcite sla. Videla jsem takhle babicku, ktera byla v te dobe, predtim, nez nam odesla, uz velmi hubena a scvrkla jak rozinka, ale nikdy bych si neodpustila, kdybych za ni nesla. A muzu ti rict, ze i kdyz jsem nezapomnela, jak vypadala na konci, prevazuji vzpominky, kdy byla v plne sile.

kdybych měla příležitost, šla bych....někomu se podobné \"výsady\" nedostane, ač by o ni stál

@janca11 tak to si piš, že tam někde sedí a koukají, jak my tady válčíme a slyší všechny naše myšlenky

@KačkaJ Kačko, myslím, že nikdo z nás nemá v těchto záležitostech úplně čisté svědomí....můj otčím umřel na Nový rok, měsíc před svými padesátinami...celé vánoce jsem se s ním rafala, štěkali jsme na sebe jako psi...dodnes mě to strašně mrzí a mám šílený výčitky...KDYBY TAK ČLOVĚK VĚDĚL...on tak toužil slyšet od nás s bráchou to -tati- a mě to nešlo z pusy...a přitom to byl jediný chlap v mém životě, z toho zástupu \"tatínků\", o které se mi máma postarala, který by si to označení zasloužil...ted už vím, že jsem se měla chovat jinak a mezi námi zůstalo plno nevyřčeného...milionkrát jsem ho v duchu prosila o odpuštění, tisíckrát jsem si přehrávala, co bych mu řekla...a je POZDĚ...ale jestli sedí všichni drazí někde tam nahoře, tak vědí...vědí, že jsme je milovali a jen jsme to prostě nestihli říct...a rozumí nám a chápou nás...tím se utěšuju...nebreč

@medox to píšeš dobře, jít ke zpovědi, pomodlit se a za dveřmi se oklepat a žít dál s čistým svědomím..nikdy to nepochopím, asi proto, že sama nevěřím

Jdi, protože jinak by sis to mohla vyčítat do konce života. Zvlášť když už teď nad tím přemýšlíš. Já měla hodně nemocnou babičku, pravda nevěděla jsem, že umírá, ale už jsem se s ní nestihla rozloučit. Dodnes to sama sobě nemohu odpustit. Druhá babička nám umřela doma, o tu jsme se s tátou delší dobu starali a to jsem měla v přímém přenosu. Stejně si jí ale pamatuji tak, jako dřív než byla nemocná. Nepamatuji si jí jako to bezvládné tělo, které nám půl dne leželo v obýváku než si pro něj milostivě přijeli pohřebáci. Takže za mě, jdi se loučit.

@KačkaJ Já jsem si to uvědomila až když jsem sama dlouho ležela v nemocnici a zjistila jsem jaké to je na někoho čekat a být tam pořád sama. A to jsem neumírala...Zatím tohle taky bylo to nejhorší co jsem kdy v životě udělala. V tomhle to mají lehčí věřící. Být věřící šla bych s tímhle ke zpovědi, pak bych řekla pár motliteb a bylo by. A člověku se asi uleví. Ale jelikož nejsem. Tak my nezbívá než si na to občas vzpomenout a rozbrečet se. Tobě bohužel asi taky ne...Ale ted už s tim nic neuděláme. Poučily jsme se a neuděláme tu samou chybu dvakrát...

@KačkaJ sakra, že já jsem tak zvědavá a musím to tady všechno číst, teď jsem akorát celá uřvaná, protože to, co se snažím zatlačit hluboko do hlavy, zase vyplulo na povrch..

ja bych sla, ale asi bych se moc neloucila. Proste bych sla \"pokecat\" (pohladit, nakrmit, dosad si podle toho, co se tam da delat).

@janca11 závidím se slzami v očích to vaše poslední objetí

@ máš štěstí, že si jí stihla ukázat malou, mě se to už nepodařilo

@medox tak to si to teda napsala, že bulím, protože to je přesně jak u mě, taky na mě čekali a já nepřišla, bylo to to nejhnusnější, co jsem zatím ve svým životě udělala..