Kdy je nejlepší mít dítě? - diskuze

beru to ze sveho pohledu...deti mame po 35., a musim rict ze dbame vic na takove veci,co lidi nechapou...obleceni ne na pohled ale ryze na funkcnost,boty jedine poradne i kdyz drahe..nepotrebuji mit 5 paru apod...dbame na zdravi,jinak vse ostatni je nam jedno...jestli chodi na nocnik a nebo ma dudlik apod co je videt nas nezajima a volime trend ,ze do 3 let se ma dite rozvijet samo a rodic je od toho at pripadne koriguje....dale treba jsme kladli duraz na fyzicky rozvoj,s tim,ze kdyz je dite fyzicky zdatne,je i psychycky...proste mame desne ulitle nazory a deti rostou jak drivi v lese..ale zase na rozdil od mladych maminek nam treba nevadi,ze jsme s nima po vecerech doma,nemame pocit,ze o neco prichazime,nemusime nikam cestovat,protoze mame nacestovano aspon za 10 lidi...nechybi nam vecirky,hospody ,kamaradi apod...ja si sebe neumim jako matku ve 20 a 25 predstavit..jen si vzpomenu na tu dobu a proste mi to ke me nejde...ja byla rozlitana po celem svete a ne kvuli kariere,ale proste jsem jen chtela byt nekde jinde a objevovat nove ..jako starsi rodice proste tisic veci neresime,nemame zadne starosti a problemy,nemame krize a tim jsme klidni a na detech se to odrazi v tom dobrem...

První dítě se nám narodilo když mi bylo 20 a manželovi 21let. Druhé dítě se nám narodilo, když mě bylo 24let a manželovi 25let. Nikdy jsem nelitovala mít děti takhle brzo. První mimi přišlo náhodou a bylo přijato s velkou láskou hned od fazolky v bříšku Vůbec bych neměnila. Byla a jsem a to i manžel klidnější povahy,takže berem život takový jaký je. Jsme rádi,že máme spokojenou a zdravou rodinku a kdo ví do 35let času dost. Určitě budem chtít ještě jedno miminko, musíme zkusit manželovu vysněnou holčičku. Po 35 roku už bych asi miminko nechtěla. Děti odrostou a my budem mít ještě možnost si užít dovolené u moře a jiných pro nás teď nepodstatných věcí. Být mladý rodič není nic jednoduchýho,ale pokud máte v okolí lidičky co vám jsou oporou, dá se zvládnout hravě všechno.

Ja myslim, ze je to individualni, nekdo se na to citi uz ve 20, nekdo az kolem 30 nebo pozdeji.Ja jsem chtela dite uz v 18, vzdy jsem tvrdila ze nebudu cekat az do 28, jako moje mamka a nakonec osud chtel jinak a Adamek se mi narodil v 28 .Myslim, ze kdybych dite mela jako mladsi, mela bych na nej vice trpelivosti a taky bych byla vice aktivni. Tezko posoudit.Chtela bych jeste dve dalsi deti a stihnout to do 35 az 37, pozdeji uz si myslim, ze budu moc stara

@plaz Tak a tohle tema mi neda, musim reagovat, i za cenu zamrznuti celeho pocitace :D (BOL mi proste ne a ne a nechodi). Ja jsem chtela deti mit vzdycky brzy, fyziologie, biologie, zdravotnictvi mi byly odjakziva blizke, takze jsem toho nazoru, ze tehotenstvi ve dvaceti je fyziologictejsi nez ve triceti. Navic jsem si prosla mentalni anorexii, hrozilo mi, ze diky tozhazenym hormonum nebudu mit dite nikdy, plus jsem si po tech letech boje s nemoci pripadala tak vycerpana, ze byt doma s ditetem mi prislo jako to jedine, co opravdu chci - mit pro koho zit, byt v klidu, mit smysl zivota, jine hodnoty...proste jsem nemela pocit, ze by mi melo cokoliv chybet, utikat atd. Povedlo se, otehotnela jsem, na rodicovske dodelala skolu, s pritelem jsme se vzali...male budou tri roky a ja zacinam vystrkovat ruzky, jsem doma jak na trni, chybi mi lidi, zabava, cestovani, studium..ne ze by to odnasela mala, to zas ne, jen proste nedokazu (pokud se nic nedeje - nemoc apod.) uprednostnit jeji zajmy pred svymi, delam s ni zasadne jen ty cinnosti, ktere bavi i me, pripadne ji zapojuji do bezneho provozu sveho zivota...stavte se vsichni na hlavu, ale cas na cviceni, knizku, posezeni s prateli si poste udelam. Je pravda, ze jsem hysterka, nemam trpelivost a hned vyletim, coz je ovsem mozna spise povahou, nez vekem. Spoustu veci neresim, moje maminka sili, kdyz necham Nelli prebehnout chodbu bez ponozek, usne mi na ruce venku pri grilovani apod....proste ja mam zivot, do ktereho se zapojilo dite. Ale neni to stredobod meho sveta. Jisteze ji miluju a kazdou chvilku mam v ocich slzy stesti, jak jsem na ni hrda, ale to neznamena, ze muj zivot skoncil....snad chapete, co tim chci rict, ted jsem rozhodnuta mit dalsi dite az po tricitce, s manzelem se nam borti vztah, on je o dost starsi a mame dost rozdilne predstavy o tom, jak si predstavujeme zivot, ackoliv jsem nikdy ani na vtreinu nezalitovala, ze dcerku mam, vedet driv to, co vim ted, s ditetem bych pockala, az se budu schopna chovat trochu vic dospele .... Nvim, jestli jsem to napsala - male jsou 2,5 roku, a tezce zavidim vsem maminkam, ktere jsou na rodicovske stastne, citi se naplnene a s ditetem si dokazou uzivat kazdodenni cinnosti, o vikendu jezdi jako cela rodina na vylety, s manzelem si vecer daji vinko.....tohle u nas nefunguje, manzel je porad v praci, na baraku (ja opravdu VIM, ze to dela pro nas ...)...a ja se trochu bojim, ze uz je ta propast mezi nami prilis velka na to, aby se zase spojila.

dle mého by především měla být rodina zajištěná, protože pro dítě se potřebuje dost peněz. Já jsem moc chtěla dítě už ve 20 letech. No klasika po svatbě. Nějak se nám to nedařilo. Pak jsem změnila práci byla jsem v klidu a měla víc peněz. Já jsem spokojená, že jsem měla syna v 23 letech. Pro mě je to akorát.

@Stáňa (zas jsem zapomnela dopsat podstatne, dcera se narodila, kdyz mi bylo 22, ted je mi 24, manzelovi 30, male 2,5r) A presne, jako rodic si vubec nepripadam, ze by me tak nekdo bral, necitim se jako \"mamina\" (nemyslim to nijak negativne), ale nejak sama nevim, jak mam treba na pisku mluvit s ostatnima maminkama (kdyz je vsem dost pres tricet), ze vseho mam spis srandu, misto cteni pohadek hrajem na zahrade fotbal a jezdime na cyklovylety a tak ...

Taky nemám ráda argument, že budou mít dítě, až poznají svět. To jako potom už je s dítětem nikam nepustí? To už je lidem s dětmi svět uzavřený? Chápu, že s dětmi je to složitější, ale ne nemožné.

Mateřství jsem zakusila ve 20letech i ve 35.Musím přiznat,že oboje má něco do sebe.V těch 20 jsem nebyla tolik úzkostlivá matka,protože mi některé věci nedocházely(a Bol nebyl).V 35 jsem si naopak byla vědoma různých rizik a potíží.Těhotenství a mateřství jako takové jsem si asi více užila jako starší matka.Nikoho za jeho rozhodnutí mít dítě v tom či onom věku nekritizuju,je to jeho rozhodnutí.

No nic k chlubení to určitě není věkem .. ale i přes to že sem hóóódně mladá mamina (nebo spíše teprve budu v horizontu dní jelikož už přenáším 2 den) sem na to připravená a sem za to ráda .. Je mi 18 přítelovi 21 a ikdyž to byla \"nehoda\" když už to tak nazvu .. tak když už se stalo asi to tak mělo být má to svý výhody i nevýhody být mladý rodič .. Podle mě starší rodič bude mít víc respektu než třeba já .. ale zas naopak rodič mladej bude brát ten vztah s dítkem víc kamarádsky a udělá si svůj řád kapku jinak.. ovšem samotné těhotenství .. mladší rodič má menší pravděpodobnost různých těhotenských nemocí co se dostavujou při těhotenství většinou kolem 30 let (tedy alespoň sem to četla) a pokud chce šlověk děti 2 a ne hned jen tak po sobě tak podle mě je nejleší věk pro 1 dítko cca 25 let... člověk je trochu vyzrálejší a prvním dítkem se poučí a věkem ještě zmoudří .. takže asi takhle bych to podala :) každopádně .. když už se to stane tak se nevzdávat a bojovat ..

Myslím, že ideální je to kolem 25. Samozřejmě, když je člověk aspoň nějak materiálně zabezpečený. My se začali snažit, když nám bylo 26, ale nešlo to rok, Adam se narodil v našich 27. Já osobně si to nedovedu představit, mít dítě třeba v 35. Vidím to třeba u přítele rodičů, měli je pozdě a teď jsou úplně vyřízení, jen sedí doma, maximálně na zahradě. Ale to je samozřejmě o povaze člověka. Když je ale náročnější den, tak si večer připadám taky jak šedesátiletá a to jsem relativně mladá. My ho měli myslím v pravý čas. Čekat do pozdějšího věku je podle mě blbost, my měli problémy počít a být ještě starší, bůhví, jestli by to šlo. Tohle říkám kamarádkám, které si myslí, že je dost času. Se stoupajícím věkem rodiček nesouhlasím, nedávno říkali, že chtějí zvýšit věk pro umělé oplodnění na 55, to už je podle mě proti přírodě, ona ví, proč mají ženské přechod.

kdyz jsem byla na stredni, tak jsem si rikala, ze prvni dite bych chtela do 25, jak se to cislo blizilo tak jsem to pomalu odsouvala dal a dal (skola, pobyt v anglii, prace, kterou jsem vzdycky chtela delat, proste se vzdy nasel duvod). V tu dobu jsem sice uz byla se svym soucasnym partnerem, ale porad byla spousta veci co jsme chteli stihnout, hlavne cestovani, pak kdyz jsme zacali zit spolu, tak nez jsme nasli byt, castecne zaridili. A az pak jsme si rekli, ze ted je ten spravnej cas. Malej se narodil kdyz mi bylo cerstve 31. A nelituju. Myslim, ze hodnoty uz mam srovnane, vim co chci, mam svoje vlastni zazemi. Neumim si sebe sama predstavit v 20-25, ze bych mela mimco. Ale vim, ze kazda to ma jinak, napr. moje sestra, ktera mela mimco ve 24 - coz je pro me nepredstavitelny....

určitě je to strašně individuální a záleží na moc faktorech - především třeba žena musí mít chlapa, se kterým to dítě může a chce mít. že věk rodiček stoupá je v této době přirozené, i když samozřejmě chápu, že čím je žena starší, tím vyšší jsou zdravotní rizika. oboje má výhody i nevýhody. znám víc lidí, kteří pracují s dětmi a ti říkají, že na dětech je na \"první pohled\" poznat, co jsou jejich rodiče zač, a především je poznat, když jsou rodiče starší (tím myslím výrazně starší!).já sama rodila neplánovaně v 25, průměrný věk prvorodičky, z fyziologického hlediska prý zcela ideální, ale na druhé straně jsem bez našetřených peněz a bez praxe, tudíž prakticky nezaměstnatelná a neschopná sebe s dítětem uživit. rodit o 10 let později, mohlo to být naopak. ale co je horší a co lepší, to nejde posoudit.

Já si myslím že nejlepší to je až jsou na to rodiče připravení a mají nějaké zázemí.Já chtěla dítě strašně od 18,ale nebyla jsem si jistá partnerama a pak jsem poznala Michala po 3 měsících chození jsme se domluvili na mimču on chtěl taky strašně moc mimčo a po 3/4 roce snažení jsem otěhotněla.El se narodila když mi bylo 25 a Michalovi 30.Musím říct že to přišlo tak akorát mít holky dřív asi bych byla víc ve stresu.To že sedíme večer doma nám vůbec nevadí.Každý si musí určit co chce a co ne.Pokud mají rodiče pocit že dítětem život konči a jsou to jen starosti,budou uvazaní u domu nezajedou si na dovču tak si myslím že by měli s dětma počkat

@angieblack ano je to slozitejsi, a nektere veci s malym mimcem nejdou, jako vzit batoh na zada a prespat tam kde zrovna skoncis proste jde o tu volnost, ktera s mimcem neni, proto chapu maminy, ktere nejdriv cestovaly a az kdyz se citily usazene mely mimco. ale na druhou stranu se uz ted na cestovani s prckem tesim....

@chezzie Jasně s mimčem to dost dobře nejde, ale se starším dítětem proč ne. To jako ty země přestanou existovat, dokud nedoroste? Tohle podle mě není argument, proč riskovat zdravotní potíže.

@angieblack a co kdyz ta zenska nepotkala do 30 takovyho chlapa se kterym by to mimco chtela mit, treba moje sestrenka porodila ted v utery, je ji 42 a je to jeji prvni mimco (malej byl pocat prirozene), jasne je to extrem, ale prece to ze je starsi neznamena, ze uz dite mi nebude... sla do toho s vedomim vsech nasledku...

já měla Kvítečka ve svých 27 letech a někdy mám pocit, že to bylo snad brzy myslím si, že každý má na to svůj názort, někdo ve svých 35 se na rodičovství necítí a jiný zase ve svých 20 letech to zvládá levou zadní. hodně lidí čeká až si udělají dobré zázemí, co si budeme povídat, takové dítě je finančně náročné, někomu je přednější kariéra.

@chezzie To už je trochu extrém, ale to nemá souvislost s cestováním. Je jasné, že když nemá s kým to dítě mít, tak se počká.

@chezzie Tak my v domečku bydlíme už asi 5 nebo 6 let. Neměli jsme na co čekat. Měli bychom dítě i dřív, ale nebyl správný čas. Já mám odstrašující případ v přítelovo rodičích, měli je pozdě a je to prostě hrůza, jak se o ně bojí.

Na rodičovství je každá žena připravena jindy a vetšina tady bude obhajovat právě svůj věk,kdy se staly matkami.Já otěhotněla v 21 letech a ani na minutu jsem nezalitovala,i když to bylo neplánované.Dovolím si říct,že po 30-ce bych už dítě nechtěla,nějak si nedovedu představit,že by mi stačil dech na to,abych s ním vyváděla jako teď ve 23 letech.A rozhodně nemám pocit,že by mi život utíkal mezi prsty.Nemám problém celý den blbnout s Kájou a večer jít posedět s kamarády nebo jet na týden na dovolenou do Chorvatska,kterou jsme s Kájou nedávno absolvovali.Pokud chce mít ale někdo dítě po 35 roku,proč ne?Moje mamina je právě těhotná a je na ní vidět,jak si těhotenství užívá a jako bonus si konečně splnila sen a bude mít chlapečka

Ja jsem nechtela mit deti pred 24-25 lety a to se mi nakonec podarilo i kdyz v te dobe jsem byla rozhodnuta to posunout jeste o par let dale. Muj manzel mel ale prvni dite ve 40 letech a vsechno je skvele a jak ma byt.Myslim si,ze kazde ma sve minusy a plusy a ze zalezi hodne na tom v jake situaci se dany clovek nachazi.Pokud je zabezpeceny a citi se na to,ze opravdu dite chce a potrebuje,pak klidne ve 20. V pozdejsim veku je tam vic rizika me osobne by asi mrzelo, kdybych pak nemela moc energie si s detma hrat ( fyzicky narocnejsi hry)az jim bude treba 10 let. Ale neodsuzuju nikoho - ani matky co maji dite ve 39-40.Po 40 mi to ale uz jako dobry napad neprijde..me osobne.U chlapu je to jedno,ale myslim,ze by to meli stihnout do 50tky

@angieblack ona do 30 taky cestovala , ucila na jamaice, ted se usadila v nemecku, bezne navstevovala kamaradky v rusku, anglii...ale nekdy se toho sejde proste vic dohromady ja jsem treba v 27 jako bylo tobe nechtela, bydleli jsme v praze v podnajmu, pak jsme si uvedomili, ze zustat v praze a hlavne mit tam mimco nechcem, takze jsme odesli, rok a pul jsme bydleli v 3+1 u tchyne a tchana (no uz bych to nemusela, ale usetrili jsme docela dost penez, tim ze jsme neplatili podnajem), a mezitim koupili a zrekonstruovali byt. a rok po nastehovani do vlastniho jsem byla tehotna... kazdy ma ty priority jinde.. jsou holky, ktery chtej mimco ve 20 a jsou zensky, ktery ho chtej az ve 30 nebo i dyl... ja si taky nikdy nemyslela (kdyz mi bylo tech nact), ze budu mit dite az tak pozde, ale jsem rada, ze ho mam ted...

já otěhotněla ve 22 a dcera se mi narodila týden před 23 narozeninami. Nemáme koupený byt, bydlíme v podnájmu, nemáme obývací stěnu, v kuchyni nám chybí stůl a židle, ale na všechno postupně šetříme a dovybavujeme (jednou si to stejně odvezem třeba do \"našeho\"). Takže my jsme zrovna příklad toho, jak to asi nemá vypadat Ale já jsem ráda, že jsem nečekala do 30 a víc. Už od 18 jsem chtěla dítě, měla jsem vždycky děti hrozně ráda, od 12 jsem se starala o miminka od tet a kamarádek. Když jsem otěhotněla, neměli jsme kde bydlet, přítel neměl práci a sehnal si ji v podstatě až dva měsíce před porodem (takže jsme byli hodně na dně a někdy fakt nebylo co do huby). Ale vyhrabali jsme se z toho a teď jsme jakš takš finančně vyrovnaní. Tohle je asi nevýhoda toho, mít dítě brzo, bez zázemí, bez financí atd. Dlouho se studuje, na dítě není čas, než mladej člověk stihne všechno zařídit, koupit, vybavit, tak mu je 30 a honem dělá děti. Já jsem si vždycky říkala, že \"nějak se to udělá\". V pozdějším věku bych možná už měla hypotéku a auto a vybavení, ale zase by přišlo něco dalšího, proč to dítě nemít a pořád by se to odkládalo. Nehledě na to, že v 50 letech chci mít už klid a nestarat se ještě o puberťáka Cestovat můžeme i s dítětem a možná mě to bude i víc bavit s ním, než bez něj. Alkoholu zase tolik neholduju, aby mi chyběly víkendové pařby (jo, občas si zastesknu, ale mám chlapa, co pohlídá, kdybych potřebovala s holkama někam zajít), procestováno mám taky, co jsem chtěla (Skandinávii). Prostě chci být ještě čupr mamka, až bude malá chodit do školy a bude vymýšlet výšlapy (třeba), nevím, jak bych na tom byla ze zádama ve 40 letech (jako moje mamka, která se ve 40 bez Brufenu ani nezvedne). Jinak ostatní lidi neřeším, kdy maj děti a nekecám jim do toho. Každej se na to cítí někdy jindy...

@luciasek84 Luci, já s tebou souhlasím plně a ve všem. Jen jsem to nechtěla psát tak na plnou hubu.