Kdy je nejlepší mít dítě? - diskuze

beru to ze sveho pohledu...deti mame po 35., a musim rict ze dbame vic na takove veci,co lidi nechapou...obleceni ne na pohled ale ryze na funkcnost,boty jedine poradne i kdyz drahe..nepotrebuji mit 5 paru apod...dbame na zdravi,jinak vse ostatni je nam jedno...jestli chodi na nocnik a nebo ma dudlik apod co je videt nas nezajima a volime trend ,ze do 3 let se ma dite rozvijet samo a rodic je od toho at pripadne koriguje....dale treba jsme kladli duraz na fyzicky rozvoj,s tim,ze kdyz je dite fyzicky zdatne,je i psychycky...proste mame desne ulitle nazory a deti rostou jak drivi v lese..ale zase na rozdil od mladych maminek nam treba nevadi,ze jsme s nima po vecerech doma,nemame pocit,ze o neco prichazime,nemusime nikam cestovat,protoze mame nacestovano aspon za 10 lidi...nechybi nam vecirky,hospody ,kamaradi apod...ja si sebe neumim jako matku ve 20 a 25 predstavit..jen si vzpomenu na tu dobu a proste mi to ke me nejde...ja byla rozlitana po celem svete a ne kvuli kariere,ale proste jsem jen chtela byt nekde jinde a objevovat nove ..jako starsi rodice proste tisic veci neresime,nemame zadne starosti a problemy,nemame krize a tim jsme klidni a na detech se to odrazi v tom dobrem...

První dítě se nám narodilo když mi bylo 20 a manželovi 21let. Druhé dítě se nám narodilo, když mě bylo 24let a manželovi 25let. Nikdy jsem nelitovala mít děti takhle brzo. První mimi přišlo náhodou a bylo přijato s velkou láskou hned od fazolky v bříšku Vůbec bych neměnila. Byla a jsem a to i manžel klidnější povahy,takže berem život takový jaký je. Jsme rádi,že máme spokojenou a zdravou rodinku a kdo ví do 35let času dost. Určitě budem chtít ještě jedno miminko, musíme zkusit manželovu vysněnou holčičku. Po 35 roku už bych asi miminko nechtěla. Děti odrostou a my budem mít ještě možnost si užít dovolené u moře a jiných pro nás teď nepodstatných věcí. Být mladý rodič není nic jednoduchýho,ale pokud máte v okolí lidičky co vám jsou oporou, dá se zvládnout hravě všechno.

Ja myslim, ze je to individualni, nekdo se na to citi uz ve 20, nekdo az kolem 30 nebo pozdeji.Ja jsem chtela dite uz v 18, vzdy jsem tvrdila ze nebudu cekat az do 28, jako moje mamka a nakonec osud chtel jinak a Adamek se mi narodil v 28 .Myslim, ze kdybych dite mela jako mladsi, mela bych na nej vice trpelivosti a taky bych byla vice aktivni. Tezko posoudit.Chtela bych jeste dve dalsi deti a stihnout to do 35 az 37, pozdeji uz si myslim, ze budu moc stara

@plaz Tak a tohle tema mi neda, musim reagovat, i za cenu zamrznuti celeho pocitace :D (BOL mi proste ne a ne a nechodi). Ja jsem chtela deti mit vzdycky brzy, fyziologie, biologie, zdravotnictvi mi byly odjakziva blizke, takze jsem toho nazoru, ze tehotenstvi ve dvaceti je fyziologictejsi nez ve triceti. Navic jsem si prosla mentalni anorexii, hrozilo mi, ze diky tozhazenym hormonum nebudu mit dite nikdy, plus jsem si po tech letech boje s nemoci pripadala tak vycerpana, ze byt doma s ditetem mi prislo jako to jedine, co opravdu chci - mit pro koho zit, byt v klidu, mit smysl zivota, jine hodnoty...proste jsem nemela pocit, ze by mi melo cokoliv chybet, utikat atd. Povedlo se, otehotnela jsem, na rodicovske dodelala skolu, s pritelem jsme se vzali...male budou tri roky a ja zacinam vystrkovat ruzky, jsem doma jak na trni, chybi mi lidi, zabava, cestovani, studium..ne ze by to odnasela mala, to zas ne, jen proste nedokazu (pokud se nic nedeje - nemoc apod.) uprednostnit jeji zajmy pred svymi, delam s ni zasadne jen ty cinnosti, ktere bavi i me, pripadne ji zapojuji do bezneho provozu sveho zivota...stavte se vsichni na hlavu, ale cas na cviceni, knizku, posezeni s prateli si poste udelam. Je pravda, ze jsem hysterka, nemam trpelivost a hned vyletim, coz je ovsem mozna spise povahou, nez vekem. Spoustu veci neresim, moje maminka sili, kdyz necham Nelli prebehnout chodbu bez ponozek, usne mi na ruce venku pri grilovani apod....proste ja mam zivot, do ktereho se zapojilo dite. Ale neni to stredobod meho sveta. Jisteze ji miluju a kazdou chvilku mam v ocich slzy stesti, jak jsem na ni hrda, ale to neznamena, ze muj zivot skoncil....snad chapete, co tim chci rict, ted jsem rozhodnuta mit dalsi dite az po tricitce, s manzelem se nam borti vztah, on je o dost starsi a mame dost rozdilne predstavy o tom, jak si predstavujeme zivot, ackoliv jsem nikdy ani na vtreinu nezalitovala, ze dcerku mam, vedet driv to, co vim ted, s ditetem bych pockala, az se budu schopna chovat trochu vic dospele .... Nvim, jestli jsem to napsala - male jsou 2,5 roku, a tezce zavidim vsem maminkam, ktere jsou na rodicovske stastne, citi se naplnene a s ditetem si dokazou uzivat kazdodenni cinnosti, o vikendu jezdi jako cela rodina na vylety, s manzelem si vecer daji vinko.....tohle u nas nefunguje, manzel je porad v praci, na baraku (ja opravdu VIM, ze to dela pro nas ...)...a ja se trochu bojim, ze uz je ta propast mezi nami prilis velka na to, aby se zase spojila.

dle mého by především měla být rodina zajištěná, protože pro dítě se potřebuje dost peněz. Já jsem moc chtěla dítě už ve 20 letech. No klasika po svatbě. Nějak se nám to nedařilo. Pak jsem změnila práci byla jsem v klidu a měla víc peněz. Já jsem spokojená, že jsem měla syna v 23 letech. Pro mě je to akorát.

@Stáňa (zas jsem zapomnela dopsat podstatne, dcera se narodila, kdyz mi bylo 22, ted je mi 24, manzelovi 30, male 2,5r) A presne, jako rodic si vubec nepripadam, ze by me tak nekdo bral, necitim se jako \"mamina\" (nemyslim to nijak negativne), ale nejak sama nevim, jak mam treba na pisku mluvit s ostatnima maminkama (kdyz je vsem dost pres tricet), ze vseho mam spis srandu, misto cteni pohadek hrajem na zahrade fotbal a jezdime na cyklovylety a tak ...

Taky nemám ráda argument, že budou mít dítě, až poznají svět. To jako potom už je s dítětem nikam nepustí? To už je lidem s dětmi svět uzavřený? Chápu, že s dětmi je to složitější, ale ne nemožné.

Mateřství jsem zakusila ve 20letech i ve 35.Musím přiznat,že oboje má něco do sebe.V těch 20 jsem nebyla tolik úzkostlivá matka,protože mi některé věci nedocházely(a Bol nebyl).V 35 jsem si naopak byla vědoma různých rizik a potíží.Těhotenství a mateřství jako takové jsem si asi více užila jako starší matka.Nikoho za jeho rozhodnutí mít dítě v tom či onom věku nekritizuju,je to jeho rozhodnutí.

No nic k chlubení to určitě není věkem .. ale i přes to že sem hóóódně mladá mamina (nebo spíše teprve budu v horizontu dní jelikož už přenáším 2 den) sem na to připravená a sem za to ráda .. Je mi 18 přítelovi 21 a ikdyž to byla \"nehoda\" když už to tak nazvu .. tak když už se stalo asi to tak mělo být má to svý výhody i nevýhody být mladý rodič .. Podle mě starší rodič bude mít víc respektu než třeba já .. ale zas naopak rodič mladej bude brát ten vztah s dítkem víc kamarádsky a udělá si svůj řád kapku jinak.. ovšem samotné těhotenství .. mladší rodič má menší pravděpodobnost různých těhotenských nemocí co se dostavujou při těhotenství většinou kolem 30 let (tedy alespoň sem to četla) a pokud chce šlověk děti 2 a ne hned jen tak po sobě tak podle mě je nejleší věk pro 1 dítko cca 25 let... člověk je trochu vyzrálejší a prvním dítkem se poučí a věkem ještě zmoudří .. takže asi takhle bych to podala :) každopádně .. když už se to stane tak se nevzdávat a bojovat ..

Myslím, že ideální je to kolem 25. Samozřejmě, když je člověk aspoň nějak materiálně zabezpečený. My se začali snažit, když nám bylo 26, ale nešlo to rok, Adam se narodil v našich 27. Já osobně si to nedovedu představit, mít dítě třeba v 35. Vidím to třeba u přítele rodičů, měli je pozdě a teď jsou úplně vyřízení, jen sedí doma, maximálně na zahradě. Ale to je samozřejmě o povaze člověka. Když je ale náročnější den, tak si večer připadám taky jak šedesátiletá a to jsem relativně mladá. My ho měli myslím v pravý čas. Čekat do pozdějšího věku je podle mě blbost, my měli problémy počít a být ještě starší, bůhví, jestli by to šlo. Tohle říkám kamarádkám, které si myslí, že je dost času. Se stoupajícím věkem rodiček nesouhlasím, nedávno říkali, že chtějí zvýšit věk pro umělé oplodnění na 55, to už je podle mě proti přírodě, ona ví, proč mají ženské přechod.

kdyz jsem byla na stredni, tak jsem si rikala, ze prvni dite bych chtela do 25, jak se to cislo blizilo tak jsem to pomalu odsouvala dal a dal (skola, pobyt v anglii, prace, kterou jsem vzdycky chtela delat, proste se vzdy nasel duvod). V tu dobu jsem sice uz byla se svym soucasnym partnerem, ale porad byla spousta veci co jsme chteli stihnout, hlavne cestovani, pak kdyz jsme zacali zit spolu, tak nez jsme nasli byt, castecne zaridili. A az pak jsme si rekli, ze ted je ten spravnej cas. Malej se narodil kdyz mi bylo cerstve 31. A nelituju. Myslim, ze hodnoty uz mam srovnane, vim co chci, mam svoje vlastni zazemi. Neumim si sebe sama predstavit v 20-25, ze bych mela mimco. Ale vim, ze kazda to ma jinak, napr. moje sestra, ktera mela mimco ve 24 - coz je pro me nepredstavitelny....

určitě je to strašně individuální a záleží na moc faktorech - především třeba žena musí mít chlapa, se kterým to dítě může a chce mít. že věk rodiček stoupá je v této době přirozené, i když samozřejmě chápu, že čím je žena starší, tím vyšší jsou zdravotní rizika. oboje má výhody i nevýhody. znám víc lidí, kteří pracují s dětmi a ti říkají, že na dětech je na \"první pohled\" poznat, co jsou jejich rodiče zač, a především je poznat, když jsou rodiče starší (tím myslím výrazně starší!).já sama rodila neplánovaně v 25, průměrný věk prvorodičky, z fyziologického hlediska prý zcela ideální, ale na druhé straně jsem bez našetřených peněz a bez praxe, tudíž prakticky nezaměstnatelná a neschopná sebe s dítětem uživit. rodit o 10 let později, mohlo to být naopak. ale co je horší a co lepší, to nejde posoudit.