Jak vychovávat? Nařezat nebo nechat, ať si dělá co chce? - diskuze

nenarezu...nasi si od roka umi sami zanadavat,sami si maplacat apak si to udelaji..tudiz jim ukazuji co se dela a oni se pomalu a jiste opici...ven si planujicesty tak,ze maji useky na sve vyskakani a vtbehani a pak useky poslusnosti a mame klid..casove pocitam s hodinou navic,protoze nevim co je zaujme aprece na ne nebudu jecet ze ja pospicham..jinak dokolarikat ne a ne a ne me nebavi...takzkousim otacet vety pozitivne a za par chvil ruzne dlouhych to pochopi...obcas placnu...to asi kazdy..ale to uz jo musi byta mam hodne deti co maji svuj nazor na vec,svoji hlavu a zkousi se prosadit,neperou se ,nebiji se...jen me obcas tecou nervy

U nás je to odmalička nastavené tak že poprvé řeknu, podruhé varuju, potřetí plácnu. Nedávám facky, nýbrž přes prdel. Já tu moderní výchovu kdy se všichni sejdou uprostřed rodinného stolu a vysvětlí si co udělali špatně nemám ráda. Teda sama jako dítě jsem to nesnášela a říkala jsem si kolikrát že radši měla přilítnout ta facka a měla bych klid. Zas ale nemám ráda dvojí trestání. Pokud jednou to dítě dostalo na prdel, tak žádné urážení, žádné zákazy tisíců jiných prostředků jako televize, videohry, chození ven. Pokud chci zakázat tohle, tak se musím ovládnout a dítě neplácnout. A také je důležitá důslednost, dokázat dítěti že to co řeknu myslím vážně, takže ten film fakt koukat nebude i kdyby se na hlavu stavělo. Pak se to zas obrátí jen proti mě. Já jsem asi dost radikální, ale já ty rozmazlence okolo sebe, na které se nesmí křičet aby náhodou z toho neměli psychické trauma, vyloženě nepobírám. A také rovnou napíšu že mám ve svém okolí dost odstrašujících případů kam výchova bez trestů došla, takže ač jsem jen jedno ucho s malým dítětem, tohle není můj výmysl jak bych to chtěla dělat, ale snaha se vyhnout velkým problémům v budoucnosti.

Nejak vychovavat je potreba, netvrdim, ze se diteti musi naplacat, ale myslim si, ze nekdy je to nejlepsi reseni.Priznam se, ze Adam dostal na zadek spis kdyz byl mensi, tak kolem roku az roku a pul. Ted ho uz poslu do kouta, on vi, ze to ma za trest, chvili si poplace, pak prijde za mnou a rekne \"sorry, mami\" a promluvime si, proc se dana vec nedela, nebo jak to ma delat spravne.Kdyz jsme venku, tak ho 3x upozornim, pak dostane na zadek a kdyz ani to nepomuze, tak se jede domu. To je pro nej nejvetsi trest,takze si to vetsinou dobre rozmysli. Jedni znami svoje dite nevychovavaji vubec. Vse ma dovoleno (treba lezet na podlaze uprostred restaurace),hracek ma vic nez v hrackarstvi. Pak se jeho matka stezuje, ze je ve 3 letech bije a jeste pokrci rameny a rekne, co se s tim da delat?Takze lidicky, takhle by to neslo....

Každý rodič ať už potencionální nebo ten kdo rodičem je si tak nějak namlouvá, že dítě bude opravdu hodné a bude ho poslouchat... Monohdy jsou rodiče až nepřipraveni na to, že může přijít od dítěte i nějaký ten vzdor.Z vlastní zkušenosti vím, že ani nařezat nepomůže. Tak co teda dělat? Zabit ho? Nechat, někde v klidu pak vysvětlit, že toto fakt ne a doufat, že příště se něco podobného opakovat nebude.

ja sem od mala byla bita jak zito- obcas by me njen prednaska neuskodila.. kam to spelo-nevim, byla sem zmetek horsi jak gabka od honafy:o) ja sama nevedela jak budu vychovavat, mam pocit ze byhc furt mlatila, hlava-nehlava.. ted me ukazali ze jde to i jinak-vklidu a ze to nekdy pusobi, a jde to po dobrem..kdyz neposlechne ani napodruhe jdu a placnu ho (zadek ruce) ale clvoek si za tim musi stat,,neexistuje, ze se na me usmeje a ja mu to teda dovolim... to zas ja nejsem splachovaci,takze me to problem nedela... ale zatim je malej, co budu delat a jak vchovaat v puberte- to netusim

Myslím,že rodič by měl vychovávat a nastavovat nějaké meze.Stejně jako luciasek,říkám vše jen 3x.Pak Dáda dostává na zadek.Musím uznat,že velmi brzy pochopila,že nelaškuju. Aničce s Evou už jen občas domlouvám.Celkově vzato se snažím vychovávat své děti tak,aby se uměly poprat se životem a nedělaly mi příliš velkou ostudu.

@Liberte Mám na výchovu stejný názor jako luciásek, řeknu to dvakrát a potřetí přiletí jedna přes pusu nebo zadek, podle situace. Momentálně bojujeme se strkáním věcí do pusy a cucáním všeho, co Tomáškovi přijde pod ruku, takže přes pusu bohužel občas taky dostane. Demokratickou výchovu styl v americkém stylu a liberální výchovu fakt neuznávám, dítě má zůstat dítětem a mít k rodičům respekt a nediskutovat o jeho rozhodnutích. A tím myslím zásadní rozhodnutí a ne prkotiny typu, jestli si smí vzít modré nebo zelené tričko.

Já jsem poměrně dost flegmatik a potvoráci mají spoustu volnosti.Jsou však hranice které překročit za žádnou cenu nesmí a pokud je překročí tak nediskutuju ale rovnou nějakou dostanou(nepočkají na přechodu,přeženou to s drzostí vůči mě a pod.)Takže nějaké to občasné plácnutí přes zadek nebo ručičku se konalo když byli menší,teď buď nedostanou vůbec,nebo jim na zadek těch ran přistane víc.Pravda mají dobrý pud sebezáchovy,takže se dá říct že čím jsou starší,tím méně dostávají.

Někdy pomůže domluva a pokud nepomůže, počítáme do tří a pak přiletí na zadek. Mladej už ví, že jak se začne počítat, je zle. Myslím si, že mám hodný dítě, snažím se ho vychovávat jak to cítím já- k samostatnosti a soběstačnosti, ale mantinely má a mít bude.

Zatím jsem nedošla k tomu, že bych Maruškce dala na prdel. A pokud jsem s tím nezačla do tří let, tak už by to asi nemělo smysl. Pokud neposlouchá, tak ji tak nějak donutím, aby poslechla, ani nevím, jak to dělám.Teď řeším, jak vysvětlit Aničce, že nemá furt strhávat ubrus ze stolu.

Dítě potřebuje hranice a důslednost - hlavně, aby oba rodiče dovolili/zakazovali to samé, aby v tom neměly děcka zmatek. Pak je myslím jedno, jestli se člověk obejde jen se slovy nebo jestli sem tam plácne. Máťa občas dostane přes ručku nebo přes zadek, hlavně když se ohrožuje na životě (zásuvky, odpadkový koš, přechody), doma ho většinou nechám vyvztekat, je to nejrychlejší. Obecně jsme nastavili nějaká pravidla, něco mu dovolíme víc něco míň než ostatní - a většinou je dodržuje. Znám (naštěstí jen z vyprávění) několik odstrašujících případů od holek, co dělaly au-pairky v Anglii, jak dopadá totálně liberální výchova - a jako to fakt neee! Tim se nejvíc ubližuje tomu dítěti, je pak pro život totálně nepoužitelný...

já nevím. mám o tom, jak vychovávám, vážné pochybnosti. je to dáno jednak mou povahou a prodělanou výchovou, druhak synovou povahou. když se sekne, a seká se často, domluva nepomáhá. na zadek taky nemá efekt. dostává, když na potřetí přes varování neposlechne, ale nic si z toho nedělá. kolikrát ho na mě i vystrčí přesto pak ječí a řve a ke kýženému výsledku se dobereme za dlouho (jeslti vůbec). následný domlouvání mi přijde, jako kdybych mluvila se židlí, ostentativně neposlouchá, co říkám. ale říkám si, že třeba mu v tý hlavě něco zůstane. takže já jdu cestou nejmenšího odporu a co to jde se konfliktům vyhýbám. hranic má ale dost, nedělá si co chce. no ale uvidíme, co bude, až bude starší, a co mi z něho vyroste.bití se chci každopádně co nejvíc vyhnout. v poslední době jsem se bavila se dvouma učitelkama z mš, jednou starou zkušenou a jednou dost mladou, obě nezávisle na sobě říkaly, že poznají, který děti jsou doma hodně bitý, a že ty mnohem míň poslouchají..