Jak vychovávat? Nařezat nebo nechat, ať si dělá co chce? - diskuze

K tomu se raději nebudu vyjadřovat, aby k nám nepřijela sociálka.Holt na specifické dítě zabírá pouze specifická výchova. Často jsem z té důslednosti naprosto vyšťavená.

Ono je to těžké. U nás je to tak, že Emu nechávám hodně rozhodovat samotnou - máme k dobru, že už dlouho mluví krásně, je jí necelých 2,5 roku a dá se s ní domluvit, v obchodě vybírá co se koupí, ale vždy tak, že jí dám na výběr z mých vybraných věcí, a tak je to se vším, vybírá si sama oblečení, i když to je někdy katastrofa, nechám jí to oblíknout...dohlížím na to, aby byla ustrojená podle počasí, aby zdravě jedla, pila, aby měla podněty k rozvíjení sebe sama a aby se učila jednat a rozhodovat se samostatně. Na druhou stranu musí vědět, že platí řád, který se musí dodržovat, hygiena, jídlo u stolu, spánek, a podobné věci. Teď máme boj s televizí, ale všechny problémy se snažím řešit nejprve klidnou a zábavnou cestou. Třeba teď miluje Kouzelnou školku a seděla by u toho furt, ale já jí povolím jen hodinu a čtvrt za celý den = tři díly. Protože vyrábíme denně plno ptákovinek, vyrobily jsme televize uvnitř s motivem Kouzelné školky a udělaly z nich velké magnety na lednici, máme tři, ví, že má tři televize denně a přijde za mnou, přinese mi jednu a já pustím, pak další a ona ví, že už má jen jednu poslední, takže tu si přinese večer...Funguje to. A když má kňouravou a fňuká, že chce ještě a nejde to už ani po dobrém a začne se vztekat, seberu jí z druhého dne jednu televizi-magnetek. No a když už mi tečou nervy řeknu stahnout gatě a bude plácanec a většinou se srovná ale snažím se k tomu plácání přistupovat jen v nejhorších případech Beru to tak, že když uhodíte dítě, berete mu veškerou důstojnost. A moje plácance jsou spíš jako pohlazení. Každopádně jsem spíš pro výchovu odměnou, než trestem a když je fakt hodná, což je často, tak jí to řeknu a pochválím jí. Ale výchova dítěte je snad ta nejtěžší věc na světě, když to chce dělat člověk dobře

Myslím, že každé dítě má mít pevně vymezené mantinely. Takže u nás to funguje 3krát a dost. Ovšem dle logopedky jsme měkký, měli bychom docílit toho, aby Vítek poslechl na poprvé. No to se zatím nedaří. Zatím je to tak, řeknu 3krát a pak počítám, většinou dávat na zadek nemusím. Nikdy se mi nestalo, že by Vítek dostal (byť jen symbolicky) a neplatilo to na něj. Jo vlastně jo, když měl svůj vztekací záchvat, ale to na něj neplatilo nic.

@zajic mám kamarádku, co pracuje v krizovým centru jako psychoterapeutka. ona je teda poněkud paranoidní, vidí domácí násilí i v tom, že batole na pískovišti plácne jiný batole lopatkou po hlavě, ale ta mě nedávno docela hezky uklidnila tím, že prý nejhorší matky jsou ty, který o své výchově nikdy nepochybujou. že pochybnosti jsou důležitý, jsou známkou přemýšlení a schopnosti se přizpůsobit osobnosti dítěte. já o tom hodně přemýšlím poslední dobou. akorát to zatím nikam nevede

Já nevím...u nás právě je období kdy nepomáhá nic. Domluva a ani to plácnutí...ale vím, že čím víc ji jakoby buzeruju a říkám ji jak je zlá a neposlušná tak je to mnohem horší. Takže když se dostaví tohle období (těd je to za Stellčin život po 3) tak na ni jdu jinak. Chválím a zas chválím Já si stejne myslím, že je to tím, že se nudí...ne že bych ji nevymýšlela program, ale zkrátka nemá momentálně kolem sebe děti a neví co se sebou. Občas mi ujedou nervy a přes prdel dostane. A taky pomáhá počítání do tří.

asi jak v čem, jsou chvíle kdy se dá neposlušnost ignorovat, třeba doma, venku mezi lidma se mi nechce dělat skandál, no a pak je ta chvíle kdy bez kompromisu nařezat a vím že mám klid. Ondra venku dostal snad dvakrát, a to doslova na holou, za vjetí do silnice, dostal fakt hodně,ale už to neudělal a to bylo před rokem.Jinak se snažím domlouvat a domlouvat.

pro mě aktuální téma, protože jsme v období absolutního vzdoru, kdy dítě neposlechne a neposlechne, ani kdyby padaly trakaře uplatňuju taky něco jako metodu 3x a dost, i když opakuju trochu víckrát. napoprvé vydávám pokyn, že ne a vysvětluju, i když mi ve všem nerozumí, postupně zvyšuju důraz v hlase a varuju, že přijde jedna na zadek, když neposlechne. většinou to končí opravdu plácnutím, protože domluva nepomáhá. vyzývavě na mě kouká a ignoruje, co říkám. funguje až to plácnutí. liberální výchovu neuznávám, kdybych měla vychovávat v tomto duchu a měla skončit u domluvy, tak jsem dítěti pro smích. když neposlechne, tak bych musela sklapnout a odejít a nechat ho demolovat byt nebo sebe sama jelikož fakt vidím, že jen zkouší, kam až může zajít, tak prostě limity nastavuju.

@ivulisek hihi, tak to je krásnej příklad

@zuzka83 Ty jo, Ty seš tady jediná, kdo není vychovatel roku, to je náhodou strašně sympatické

@Liberte i my používáme metodu 3x a dost. Někdy stačí jednou říct, zpozorní a já jí vysvětlím proč se ta věc dělat nesmí, že by si ublížila apod. Jenže někdy je v takovým \"amoku\" že mě prostě buď nevnímá, nebo spíš nechce vnímat a ještě se na mě s drzým úšklebkem podívá a to ji teda po zadku jednu lupnu. Většinou se spíš jakoby ulekne, než že by ji to přes tu plínu bolelo, ale zatím to funguje. Po rukách dostává tehdy, pokud někoho bije, případně škrábne - schválně. Po pusině nebiju nikdy, ani když si strká něco do pusy

@luciasek84 souhlasím. Mě vychovávali hodně přísně, ale bylo víc trstů na jednou a na jejich dodržení se zase tka moc netrvalo. A bylo to tak šíleně demotivující. Že mě to že budu potrestaná bylo vlastně i fuk.Nejhorší je že dít ěmůže být fracek i s přísnou výchovou. Na každého platí asi něco trochu jiného a odhadnout na koho co to je nějáké složité.

Já si myslím,že na každé dítě platí něco jiného.Jednomu stačí jen říct ne nebo vysvětlit a poslechne,na jiné se musí důrazněji a někdy třeba plácnout.Já Karolínce vždycky několikrát důrazně řeknu \"ne\" (když třeba sahá na PC nebo něco jiného,na co sahat nesmí)a když neposlechne ani na potřetí,plácnu ji přes ruku.Když se vzteká kvůli nějaké pitomosti,tak se mi zatím nejvíc osvědčilo si jí nevšímat a nechat ji vyřvat.Je pravda,že mi párkrát ujely nervy a když už to za den bylo poněkolikáté,tak jsem ji i plácla přes zadek (ovšem přes tu plínku to snad ani necítila,spíš řvala ponížením).Nejsem pro nějaké systematické bití,to v žádném případě,ale někdy je plácnutí účinnější než dlouhá přednáška,které navíc tak malé dítě většinou ještě nerozumí.Každopádně se většinou snažím po dobrém,plácnutí následuje,až když už opravdu na slovní upozornění nereaguje.Je to pěkná potvora,je vidět,že to někdy zkouší.Ona třeba už dlouho ví,že na kytky sahat nesmí a fakt nesahá,ale jednou za čas se jakoby potřebuje přesvědčit,jestli to ještě platí,tak to zkusí.To ale stačí říct \"nesmíš\".Horší je to s PC,tam to zkouší denně,protože jí na něm pouštím písničky