dotaz na šestinedělí - diskuze

První 3m s Gabkou jsem byla ráda,když jsem se ve 4 odpoledne těsně než přišel Martin umyla a oblékla z pyžama.Jo to byla pohoda.Nedělala jsem nic kromě starání se o miminko.Pamatuji si,že jsem šla občas nakoupit a než jsem vylezla ven,bylo poledne a v obchodě polední přestávka.Tak jsem šla zas domů bez nákupu.U další už jsem takový veget neměla.

Tak manžel byl semnou doma a pomáhal mi,jak o domácnost tak i o starání se miminka.Já se snažila zajet co nejdřív.Další týden už jsem s Matym byla doma sama.

kdyz jsem se vratila s malym z porodnice,tak chtel manzel zacit podnikat, takze krome starosti o miminko,z ceho jsem byla beztak vykulena, jsem jeste jemu prekladala,telefonovala,mailovala a starala se o domacnost. Sam mi ani nenakoupil,takze kdyztak jsme jezdili spolu. Kdyz byli malemu tri tydny, odletel do Egypta, ale trval na tom,ze nekdo se mnou musi zustat. Chtel zlanarit moji sestru,ale ta chodila do prace,tak zlanaril meho tatinka. Nic proti tatovi,je to skvely clovek a mam ho moc rada. Ale ve svych tehda 72 letech uz prece jen mel svoje \"mouchy\". Takze nez by pomahal, tak spis mi \"stal v ceste\". Ted nechci,aby to vyznelo spatne, opravdu ho mam moc rada,ale treba jsem se s nim a malym vybrala do Tesca. Vedela jsem,ze mame 3 hodky,nez maly bude chtit zase lahev,mleko jsem sebou nebrala. No, vratili jsme se po 4 hodinach se rvoucim deckem,pac dedecka Tesco bavilo a vse musel prostudovat a prepocitat ceny na eura….doma jsem letela malemu delat to mleko,ale nejprve musel mit deda kafe,atd. Chudak uz moc dobre neslysi,ale svoje serialy videt musi,takze vecer jsem uspavala maleho u telky na plne pecky,atd.No, radsi jsem ho po tydnu s diky vylifrovala domu

@plaz Ted jsem se fakt zasmála.

Doma se mnou nikdo nebyl,nepotřebovala jsem to,ale určitě jsem neuklízela,nevyvařovala,prostě pohoda.Hlavně,aby Karolínka byla zaopatřená a co se mi chtělo,to jsem udělala.Michal hodně pomáhal,třeba uvařil na dva dny nebo pak udělal nějakou rychlovku,když se vrátil.Já jsem nikdy nehrotila,abych měla uklizeno,navařeno a to ani teď,když už je Karolínka velká

Vím, že mě nikdo nepomáhal, a vím, že jsem se v podstatě nudila, neb to dítě jen jedlo nebo spalo, občas přiznávám i řvalo a já nevěděla co s ním. Takže uklizeno bylo, navařeno taky, dokonce vím, že jsem umývala okna, ale to jsem dostala nadané od mojí matky :-) Jen jsem nechodila nakupovat, do obchodu chodil manžel, já jen na malé nákupy u nás bez dítka.

ex se mnou byl nějakou dobu doma, dal v práci tenkrát výpověď a do další měl nastoupit asi až za měsíc nebo tak nějak to bylo, ale už jsem byla pak ráda, že vysmahnul, docela jsem si lezli na nervy a i když mi pomáhal se vším a vždycky, tak jsem stejně pak skončila v depresích a haluškách u psychiatra, takže to na to asi vliv nemá u Igouše jsem vlastně najela na režim skoro hned jak jsme se vrátili z porodnice, akorát mě trochu více bolelo břicho po císaři, tak jsem nic nezvedala těžkého asi 14 dní, ale jinak v pohodě, nikdo se mnou doma nebyl

O moje PRVNÍ dít se starala veskrze matka otce toho dítěte, v noci jsem ji chodívala budit... Tak první měsíc, pak už ne. Ale celou dobu, co jsem s ním žila bylo dítě převážně s ní.Další dít jsem měla po 12 ti letech, takže skoro jako první a ne nepomáhal, manžel jezdil na 5 dnů pryč. Sem tam pomohlo to PRVNÍ dítě, ale moc ne.

Jé moje první šestinedělí bylo hrozné. Jak píše Gábi - extra úspěch byl se převléct z pyžama a vyčistit si zuby :DDD Tom pomáhal hodně, byl skvělej. Zařizoval věci na úřadech (vyzvednutí rodného listu a takové ty věci okolo), nakupoval, dokonce i vařil. Srovnalo se to asi po dvou týdnech, to už jsem si byla jistější. Úplně jsem nesnášela návštěvy tchýně, která jezdila každý víkend poňuchat miminko, ale místo aby pomohla (třeba ho vzala ven do kočárku), tak se ještě nechala obskakovat. To bylo hodně za trest. U druhého dítěte bylo šestinedělí v pohodě. Začala jsem fungovat okamžitě :))

Nikdo mi nepomáhal, naplno jsem vařila, vytírala a prala a k tomu jsem se zžívala s miminkem.Asi první dva dny byla u nás moje máma, ale prohlásila, že jsem dostatečně výkonná, že se jí stýská po tátovi a odfrčela.Byla jsem unavená strašně a moc jsem potřebovala, aby mi někdo pomohl, ale nikdo nebyl po ruce. Každej mě pochválil, že já všechno zvládnu, protože jsem přece extra pracovitá.Do stabilna se to snad nevrátilo doteď.

@nadule1 pravda, nikdo mi nepomohl, ale ani mě nikdo nesral. Ono to bylo možná lepší, že mi do toho nikdo nekecal.

@moninif Pravda, to bylo Pepovo první setkání se seznamem a Tescem.