dotaz na šestinedělí - diskuze

První dva dny přijela mamka, byl to víkend. Byla to spíše taková psychická pomoc, než fyzická. Manžel byl doma následující týden, pomáhal se vším, kromě vaření, to on nevaří. Ale jinak o mě pečoval krásně. Vstával s námi i v noci i když nemusel, dělá to dodnes. Uklízení jsem nijak neřešila, akorád jsem zapla pračku, a hodila něco rychlého do hrnce. Fyzicky jsem se dávala do kupy fakt celé šestineděli, trvalo mi to dost dlouho, než jsem se cítila sama dobře.

Se všema 3 jsem byla sama a bylo to tak lepší. Vytvořila jsem si svůj režim. A že jsem ještě v poledne byla v pyžamu jsem neřešila.

@zajic Zkusím se zeptat Kubíka, jestli mi něco poví.

@nadule1 U té genetické bych ty písmenka čekala ještě spíš.Maruška má i slabiky.

@zajic No nemáme. Vyfasovali jsme číslovky a puntíky. Písmenka nemáme. Učí se číst tou genetickou metodou, ale stejně i na to musí umět písmenka, ne? :DD

@nadule1 Vy nemáte PÍSMENKA? To byste asi vyfasovali, kdybyste to měli mít. Možná, jak někdo počítá ovce a kočky, tak vy budete mít místo písmenek třeba myši. To bych se pobavil.

@zajic :)) My nemáme písmenka vůbec.... zatím?

Barunce je dneska 17 dní a zatím v pohodě, což jsem ani nečekala. Prvních 6 dní byl s náma doma manžel, a nedělala jsem nic, jen se statrala o sebe a dítě, kdyby nebyl doma, tak jsem se snad ani nenajedla a nenapila (ale u mě to nebylo dítětem, který by řvalo, ale hůř snáším bolest a šití, který se mi doma začalo trochu rozpadat bolelo jak sviň, každý den o něco lepší.. ale po 6 dnech manžel musel odjet na dva dny pryč a tak jsme byli prostě sami, pak 2x přijela máma se ségrou, vzali malou ven a uklidily. Ale ted už jedu jako předtím, uklizeno, vypráno, vyžehleno, malá obstaraná... jen co mi teda zatím nějak nejde je auto, nějak zatím nejsem schopná, tudíž ani nákuy, protože od nás jen autem, takže nakupuje manžel. Ale naše Barča je strašně hodná, neřve když nemá proč, v noci spí... ale mám představu, jak to vypadá, kdyř je dítě uřvaný a matka šílená, to jsme si prožily v porodnici, když jsem bojovala s kojením a byla z tho na nervy. Ale jak se u mě zastavila laktace, tak obrat o 100%, já se uklidnila a Barunka je zlato. až si i říkám, že to asi brzo skončí, že to není možný

@nadule1 Asi by bylo nefér, kdybych to Marušce pokazila schválně, třeba jí nastříhala Z nebo tak něco.

@zajic To je ale nefér, protože to my vůbec nemáme :DA čísla už jsme spletli. První týden měli mít číslovky 0 - 5 a pak Kubík říká, že to mají mít do 9. Tak jsem dle pokynů podepsala, Kubík si to nastrkal do desek... a druhý den přišel s tím, že měli mít puntíky od 1 - 5 :DDD Zase jsme o krok napřed.

myslím, že celej první týden byl se mnou doma chlap. Držel řvoucí mimino, zatímco já se sprchovala. Vyklidil kočárkárnu (což mohl udělat celých 9měsíců předtím, případně když jsem byla v porodnici, že ano), chodil na pajtl na kukuřici, na fotbalový tréninky, nafoukl kola od kočárku. Určitě uvařil nějaký jídlo, nakupovat jsme myslím chodili spolu. S domácností mi nijak nepomáhal, ale my moc neuklízíme, tak ani nebylo proč a s čím My hlavně přijímali gratulantyPamatuju si, jak strašně mi pomohlo, že tam byl se mnou, že si to mimino občas k sobě vzal, přebalil ho..já si nedovedla představit, jak bych se bez zvládla osprchovat od nechuťáren Mimino furt řvalo, spalo jen v noci (díky bohu za to!), já bojovala s kojením (s bolestí), s jizvou, s hormonama...Pamatuju si, jak jednoho dne třetího týdne jsem najednou zjistila, že už jsem v pohodě, že zvládám, že jsem stabilizovaná, pak už to bylo úplně dobrý. Ale musela jsem si hodně zvykat na ten novej život, kdy člověk má jedinej program za den nákup u alberta nebo návštěvu laktační poradkyně - já skoro až do konce chodila do práce a nebyla jsem vůbec zvylá, nemít mít tak málo programu.

@nadule1 No pozor, podle deníčku teď mám jedinečnou šanci potentit vystříhání A a Á á a nějaké puntíky a číslíčka a tak vůbec.