- diskuze

jo

Jaksi nad tím nepřemýšlím. Pořád se cítím tak mladá, že smrt beru jako jednu z hodně vzdálených fází života.

Záleží jaká by byla. Od mala se bojím, že mě někdo zamorduje. Mám docela bujnou fantazii...

Ne. Parkrat se mi zdalo, ze jsem umrela, a bylo to fajn. Proste takova svoboda, nemusela jsem dychat, najednou jsem nebyla.Bojim se umirani. Ze treba nekde uhorim, nebo umru nejak nechutne, nebo budu dlouho predtim lezet na kapackach a tak.

nevim...kdyz neco neznamtak se nebojim..jen mamobavu,ze az ji poznam,uz nikomu nereknu jestli se ji bojim

Vubec ne.Proto se nebojim ani operaci nebo narkozy.Smrt to uz je vysvobozeni.Horsi je pomale.dlouhe umirani.V tomto smeru bych chtela byt obet nehody a mit to hned za sebou.

@ To ale vůbec nezáleží na tom,kolik ti je,nebo na kolik se cítíš,umřít můžeš kdykoliv.

Já jsem se nikdy nebála,te´d mi je nepříjemně,když si uvědomím,že by tady po mě zůstali kluci a manžel.Ale smrtí to nekončí,smrtí to teprve všechno začíná,takže já jsem vlastně i zvědavá,co mě ještě všechno čeká.Věřím na posmrtný život.

já se bojím toho, že bych mohla zemřít dříve, než na mně přestanou být děti závislé

to bych nemohla žít, myslet na smrt.

ano

@Silvinka Jo, to je fakt, ale myslíš, že někdo ve 30 počítá s tím, že třeba za rok by mohl dostat nějakou smrtelnou nemoc( či by se mohla tak naráz projevit) nebo s tím, že třeba zítra ho srazí na silnici auto? Myslím, že většina z nás by chtělo zažít aspoň chvilku v důchodu, nemyslím tím invalidní, ale starobní.