- diskuze

bojím,pretože to musí bolet keď duša opúšťa telo.Je to určite niečo ako skok na lane.

NE !Bojím se jen toho, že zemřu moc brzy a nechám tu děti samotné, nezaopatřené, nepřipravené na ten mazec venku

vlastní ne, ale mých blízkých jo!!!

Ano i ne, záleží v jaké podobě by měla přijít, pokud ji budu čekat jako těžce nemocná tak ne-to bude už spíše vysvobození z trápení, spíš se bojím nějaké katastrofy, kdy člověk není připravený.

@ Já jo,už hodně dlouho žiju s pocitem,že stát se může cokoliv a že dnešní den může být můj poslední.A přiznám se,že si ani nedovedu představit,že se dožiju důchodu.

@Silvinka Jo, to je fakt, ale myslíš, že někdo ve 30 počítá s tím, že třeba za rok by mohl dostat nějakou smrtelnou nemoc( či by se mohla tak naráz projevit) nebo s tím, že třeba zítra ho srazí na silnici auto? Myslím, že většina z nás by chtělo zažít aspoň chvilku v důchodu, nemyslím tím invalidní, ale starobní.

ano

to bych nemohla žít, myslet na smrt.

já se bojím toho, že bych mohla zemřít dříve, než na mně přestanou být děti závislé

Já jsem se nikdy nebála,te´d mi je nepříjemně,když si uvědomím,že by tady po mě zůstali kluci a manžel.Ale smrtí to nekončí,smrtí to teprve všechno začíná,takže já jsem vlastně i zvědavá,co mě ještě všechno čeká.Věřím na posmrtný život.

@ To ale vůbec nezáleží na tom,kolik ti je,nebo na kolik se cítíš,umřít můžeš kdykoliv.

Vubec ne.Proto se nebojim ani operaci nebo narkozy.Smrt to uz je vysvobozeni.Horsi je pomale.dlouhe umirani.V tomto smeru bych chtela byt obet nehody a mit to hned za sebou.