Všechny dotazy

Dobrý den,mám syna 6 let, v pátek měl teplotu 38,5, v 1:00 v noci se vzbudil s křikem a pláčem, na můj hlas reagoval, věděl kde je a kdo jsem, ale v jeho očích byl obrovský strach, který byl doprovázen křikem. Snažila jsem se ho utišit, ale nešlo to. Pořád mě volal, opakoval, že se bojí a že chce domů. Taky když se podíval na mě, jako bych viděla strach ze mě. Neměla jsem z toho dobrý poci, nevím, čím bych ho mohla v něm vzbudit. Když se po nějaké době utišil, byl stále vzhůru, rozhlížel se po pokoji a po nějaké době usnul, něco obdobného se tu noc opakovalo ještě 2x. Ještě po prvním stavu jsem mu šla dát kapky na snížení teploty a neustále mi opakoval, ať mu stále něco neopakuji, ale já vůbec nemluvila. Když jsem se ho zeptala, zda slyší hlasy, říkal, že ano. Přikláněla jsem se k blouznění z teploty. Uložila jsem ho ke spánku, ale stav neutišitelného křiku, pláče a strachu se tu noc opakoval ještě 2x. Takový stav měl i následující noc a to už neměl teplotu. Už před zhruba rokem se to objevilo, byli jsme i na neurologii. Řekli nám, že jde o noční běsy a bouznil z teploty. Ale teď to bylo horší a já jsem z toho úplně vystresovaná, nevím, jak to mám řešit, abych něco nepodcenila.Děkuji za odpověď

Dobrý den paní doktorko, můj 3letý syn nosí plíny sice už jen na spaní odpoledne a na noc, ale nevím jak se jich zbavit, aby už je nenosil na noc vůbec, jelikož do rána mívá plenku hodně počůranou, někdy pročůrá i pyžamo. Přes den je naučený normálně chodit na záchod, před koupáním si dojde vyčůrat a pak ještě těsně před spaním. Je pravda, že se pak ještě v posteli trochu napije vody, přes den pije celkem hodně ale průběžně. I tak je mi divné, že do rána je plína plná, že už skoro nestačí. Myslíte si, že na to musí dítě přijít nějak samo vývojem, že už nemá v noci čůrat? Myslím si, že s tím nemůžu nic udělat ,protože kdybych ho v noci budila a dávala na záchod, už může být počůraný, takže se to odhadnout moc nedá nebo zase naopak se může vyčůrat v noci a k ránu to neudržet. Děti ve stejném věku z jeho okolí spí normálně už bez plín, s tím že jdou na záchod naposled jen před spaním a většinou se přes noc už nepočůrají. Doufám, že mi nějak poradíte, už bych se plen chtěla zbavit, jelikož i ty největší velikosti už mu jsou tak akorát. Děkuji za odpověď

Dobrý den, paní doktorko,mám na Vás dotaz ohledně jistého problému, který s dcerkou mám nebo ho má dcerka. Nevím, na koho se obrátit pro radu, protože naše lékařka mě odbyla. Dcerce jsou 2 roky a prakticky odjakživa má problémy s usínáním. Nutno podotknout, že se narodila předčasně v 31. týdnu, ale přirozeně a z těhotenství, které bylo rizikové, protože mi zjistili ve 14. týdnu rakovinu prsu, takže jsem už v těhotenství podstupovala chemoterapie a nevím, zda to na ní nemělo vliv jak léčba, tak stres, kterým jsem procházela. A teď k tomu problému.Dcerka byla zvyklá, že jsem ji uspávala tak, že jsme byly spolu, protože mě léčba vysilovala, odpočívala jsem s ní v době jejího spánku. Léčba mi skončila, když byl dceři skoro rok. Čím byla dcerka starší, tím více byl problém ji uklidnit, aby usnula, nepomohlo ji dát spát dřív, ani později, snažila jsem se dávat ji spát, když sem viděla, že je unavená a dodržovali jsme každý den rituály, aby v tom neměla chaos. Ale dcerka mi u uspáváni obracela prsty, postupem času přidávala kroucení prstů, pak zarývání nehtů do mých prstů až pod mé nehty. Neuměla skončit, takto by šudlala a drápala klidně 2 hodiny v kuse a neusla by. Dokonce si můj prst vezme a zapichuje si ho u uspávání do oka, ucha nebo hlavy, že ji to musí určitě bolet, ale když cuknu, přitáhne si ten prst do oka zpátky. Už jsem jí začala dávat i ponožky na ruce, aby se jí ty prsty uklidnily, ale bez efektu. Beze mne nebo manžela teď už naštěstí ale i bohužel neusne. Dříve nedokázala usnout jinak než v náručí v zavinovačce, později jsem ji uspávala v houpacím křesle, pak nám hodně pomohl šátek, v postýlce nikdy nechtěla spát a kočárek nenáviděla, protože v něm trávila díky mé léčbě většinu času. Z chování se mi podařilo ji naučit usínat alespoň v leže mně na břiše a hrudi, postupně vedle mě na posteli, ale bohužel problém s jejími neklidnými prsty to nevyřešilo. Zkusila jsem homeopatika Sedatíf, konzultovala jsem to i s naším pediatrem, ale ani to evidentně neúčinkuje, už je bere skoro 2 měsíce a k rukám přidala i šudlání nohama, když už ji ty ruce držím, kope s nimi. Teď se sama konečně rozhodla alespoň polední spánek spát v postýlce, spí už jen 1 spánek přes den. Usíná tak, že má na rukách ponožky stále a přes šprušle se držíme za ruce, ale ona i přes ty rukavice těmi prsty jede k nezastavení. Nesmí mít v postýlce nic v nohách, jinak do toho kope, ale bez svého plyšového medvídka nebo oblíbené panenky nechce spát. Myslela jsem, že ji budou ti kamarádi na spaní stačit a že bych jí nechala usínat samotnou v postýlce, ale ona hned stojí a pláče a volá mě, zkoušela jsem vydržet pár dní, ale ona neusnula, ani se neuřvala, akorát to bylo ještě horší a nespala pak ani v noci, protože měla záchvaty pláče a na to jsem neměla žaludek ji takhle "trápit". Teď jsem ale bezradná, protože nevím jak dál, mě její šudlání bolí, mám prsty samý drápanec a takhle to prostě dál nejde. Náš pediatr řekl, že ji to máme nechat, že ji máme pořídit neco s hranou do postýlky, ať má o co si ty prsty "obrušovat", ale ona nic jiného než mou ruku nebo manželovu nepřijme. Zkoušela jsem její panenku, která má tvrdé prstíky aby měla náhradu, ale bez efektu. Pamatuji si, že když byla miminko, při krmení z láhve (nemohla jsem kojit kvůli léčbě) chytala za ruku, kterou jsem držela láhev a odtahovala mi malíček a palec, čím měla větší ručky, tím mi oddělávala víc prstů až jsem neměla čím ji láhev držet. Nevím zda to s tím má souvislost. Ty ručky neudrží ani v klidu během koukání na pohádku nebo mazlení, vezme si ruku toho kdo s ní je a jedou jí jednotlivé prsty a obrací mu nehty, prsty.Prosím o radu, zda je tohle normální a pokud ano, co s tím, jak to odnaučit, protože i když dcerka už mluví a velmi dobře chápe, je velmi chytrá, i když ji to řeknu, ať to nedělá, že mě to bolí, stejně šudlá dál. Jsem z toho opravdu zoufalá a už jsem vyzkoušela všechny možné rady a způsoby, ale nic nepomohlo a já už nevím co s tím. Dcerka je z toho taky evidentně špatná, protože nemůže zabrat, ale nemůže si pomoct a musí šudlat. Už mě i napadlo, jestli netrpí syndromem neklidných končetin, protože v noci jak spí vedle mě na posteli, tak když se probere, začne to nanovo a tím mám pak narušen spánek i já a už třeba do rána nezaberu a pak nezvládám péči o ní přes den vzhledem k únavě z noci.Prosím poraďte co s tím a jak a kde to řešit. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale opravdu jsem nevěděla, jak to stručně napsat.Děkuji.

Dobrý den,dcera, 2 a čtvrt roku, jedináček, citlivá, ve společnosti zdrženlivá, bojácná, na cizí lidi, děti ani rodinu příliš nereaguje, vždy se drží v ústraní, nekomunikuje. Dcera nemá ráda změny a vyžaduje pevný režim. Nyní ale asi poslední měsíc a půl bojujeme se strachem. Začalo to strachem z bouřky, deště a štěkajících psů. Následně to došlo tak daleko, že začala odmítat spát sama v pokojíčku a sama usínat, (usínala sama bez uspávání od miminka, do pokojíčku se chtěla sama přestěhovat v necelých dvou letech, nikdo ji netlačil). Řešíme to tedy stylem, že si tam lehnu s ní, než usne. V noci se obvykle přesune za námi do ložnice. Ale její usínací intervaly se prodlužují, i když je večer unavená, ležím tam s ní i dvě hodiny než zabere, nakonec pohnu nohou a ona okamžitě vyskočí a křičí mami neeee. Večerní rituál je pořád stejný, večeře, koupání, čtení pohádky a ve 20h spát.Odpoledne chodívá spát do pokojíčku, a i když občas reptá, usíná sama.Přes den si dokáže hrát sama, vystačí si, ale musím s ní být v jedné místnosti, jakmile si třeba jen poposednu, okamžitě zbystří a křičí neee.Jinak je hodně šikovná a chytrá, od miminka je motoricky napřed.Je tohle jen zase jedno z dalších období? nebo je to fixovanost na mě jako na matku? nebo je to nějaký blok? Ještě bych poznamenala, že zhruba měsíc zpátky (ale to už měla v tu dobu obavy z bouřky a deště), na ni zpoza plotu zaštěkal pes ze sousedství a ona se opravdu hodně lekla.Od září nastupuje do dětské skupiny, zatím jen na pár hodin týdně, a já mám nyní opravdu velké obavy, aby školka tohle všechno ještě více nezhoršila.Moc děkuji za odpověď.