Všechny dotazy

dobrý den, syn (17 měsíců) je již o narození velmi svéhlavý. Už v těhotenství jsem cítila díky pohybům jeho silný temperament. Od prvního dne byl velmi ukřičený (málokdy pláče, ale hodně křičí), nesnesl chování (v šátku hystericky křičel a odtahoval se, na nosítko jsem jej velmi dlouho zvykala a začal ho na krátkou dobu akceptovat na procházkách, kde viděl zajímavé věci a byli jsme pořád v pohybu), měl potíže se spánkem a usínáním, byl velmi pohyblivý a oproti jiným miminkům hodně akční a "rychlý". To mu zůstalo dodnes. Je pohybově moc šikovný a velmi zvídavý, nebojácný, miluje lidi a zvířata. Co mě zneklidňuje, je to, že má dle mého úsudku až moc "svou hlavu" a nesnese jakékoliv omezení pohybu - peřinu, chování, zákazy, při procházkách vzdoruje, když ho chytám za ruku, někam ho nechci pustit. I okolní maminky jen zírají, jak je na svůj rychlý a urputný. Mám pocit, že cíleně ignoruje, pokud na něj voláme jménem a zrovna mu není po chuti, že se snažíme ho na něco upozornit. Nemyslím si, že by trpěl potížemi s pozorností. Dbám na denní režim, nastavování hranic, snažím se mu umožnit co nejvíce realizace při činnostech, které je schopen zvládnout (pomoc s úklidem, vaření, sebeobsluha atd..), ale i tak je pro mě jeho výchova těžká. U doktorky jej držíme tři, aby se vůbec zvážil, i přebalovací pult odmalička nesnášel, protože to znamenalo, že musí chvíli ležet na zádech. Jak pokračovat, aby mi nepřerostl přes hlavu? Aby, jednoho dne, až mě přepere, byl nezvladatelný a nenechal se od lékaře vyšetřit nebo nebude akceptovat jiné autority? děkuji, s pozdravem Cervenka

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu s mým synem. Je mu 3,5 roků a bojí se vybraných hraček. Například si vybral před pár měsíci plyšového králíčka, spal s ním, apod a z ničeho nic se ho začal bát a když mu ho chci dát, začne histericky plakat, to samé s dvěmi hračkami z Kinder vajíčka - s klokanem a myškou. Ale skoro totožného klokana má také z vajíčka a toho se nebojí. Absolutně tomu nerozumím a nevím si rady. Zkoušela jsem různé hry s těmi hračkami, jakože mluvím za králíčka a říkám, že budu smutný králíček a že jsem jeho kamarád ale nic nepomáhá. To samé ještě s elektrickou motorkou co dostal k narozeninám. Nejdřív měl radost, jezdil na ni - poté se začal hrozně bát přitom nespadl, nic. Ještě co mě trápí tak je to, že nechce ovoce a zeleninu. Dříve to měl moc rád, a přibližně před rokem to z ničeho nic přestal jíst. Od té doby si kousnul párkrát do banánu a snědl párkrát kousek jablka. Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den.Mám 3letého syna. Už od malička je hodně aktivní, neposedi, nepostojí. Je hodně impulsivni, bezprostřední a nemá žádné zábrany. Špatně mluví, a moc se mu do toho ani nechce.V září má nastoupit do školky a máme z toho velké obavy. Je agresivnější k jiným dětem. Např. Máme sousedy, kteří mají 3 kluky. 11,5 a 3 roky. S jedenactiletym si rozumí nejvic, ale s těmi mladšími je problém. Než jdeme ven, vždy si ujasnime jak by se měl chovat. On mi ukáže, že nebude kousat, nebude žduchat, nebude je tahat např. Za oblečení. Ukáže mi, že je pohladí a dá jim pusu. Když za nimi přijdeme, jako by v něm přeplo a je jak utržený ze řetězu. To by ani nevadilo, ale on utíká vedle jednoho a z ničeho nic ho žduchne. Nebo chce nějakou hračku, druhé dítě mu ji nechce dát, tak ho vší silou přimáčkne ke zdi a drží ho. Blbé také je, že má hroznou sílu oproti ostatním. Nebo jdou se sousedy na trampolinu.. tam se po všech válí, tahá je za nohy a když ho okriknu, tak na mě kolikrát ani nereaguje a někdy ho hned pustí a za 10 vteřin to udělá znovu.. Nedávno se stalo, že si kluci obouvali boty, a on toho 5ti letého z ničeho nic zduchnul dolů. V téhle situaci ho okamžitě beru domů, tak mu rázně vysvětlím, že to delat nesmí, ze nebude mit kamarády. On pláče, kýve hlavou že mě chápe. Slíbí mi, že to neudělá, a řekne mi že bude hodný. Řekne mi tou svou řečí, že chce kamarády, že si chce hrát. Tak ho vezmu zpátky ven, ale zachviličku zapomene, a udělá to znovu. Už jsem z toho zoufalá a nevím jak na něj.. Mám strach, že to bude dělat i ve školce a může někomu ublížit, protože tam na něj nebude učitelka pořád dohlížet. Nemůžu ho ani na vteřinu spustit z očí, musím mu pořád "stát za zadkem" aby nikomu neublížil.. Ostatní děti si spolu hrají tak hezky, ale on to prostě neumí. Vím, že to nemyslí kolikrát špatně, jde vidět že si chce hrát ale neumí to. Byli jsme i u psychologa, ten nám ale řekl že je naprosto normální, jen je prý akčnější..

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.