Všechny dotazy

Dobrý den, chování vašeho synka může souviset s narozením mladšího sourozence a s potřebou získání pozornosti, případně nezpracované žárlivosti na mladší sestřičku. Přitom vztah dětí nemusí být narušen, jedná se o boj o pozornost a přízeň rodičů. Pozice prostředního sourozence je pro dítě poměrně obtížná, nejstarší bude vždy nedostižným vzorem a z pozice nejmladšího ho sesadil mladší sourozenec. Do života však toto postavení skýtá mnoho výhod, dítě se učí komunikovat a vyjednávat se staršími i mladšími. Zkuste synovi věnovat více prostoru, povídejte si s ním, zajímejte se o něj, snažte se zapojit do jeho hry, pokud to bude chtít. Dobře se osvědčuje oddělený čas trávený s dítětem, kdy si jeden z rodičů vyjde na nějakou akci nebo třeba jen procházku, nákup apod. pouze s jedním z dětí a věnuje se mu. Děti je samozřejmě potřeba střídat. Pokud by se chování syna ani po zavedení opatření nezměnilo, pak by bylo dobré rozebrat situaci a získat další doporučení pro práci s chlapcem u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, popisujete situace, které se týkají velmi malých dětí včetně vašeho syna. Mějte na paměti, že všechny tyto děti se teprve učí vhodnému chování a vzájemné komunikaci v souladu se stupněm jejich sociálního vývoje. Některé děti se podle typu své osobnosti a temperamentu projevují razantněji, agresivněji, jiné jsou naopak pasivnější, méně průbojné. To však neznamená, že z nich v budoucnu vyrostou agresívní nebo naopak ustrašení a neprůbojní jedinci. Jen prostě zkouší, jaké následky bude mít různé jejich chování. Děti ve věku do tří let si adekvátně svému vývoji hrají převážně souběžně. Neznamená to, že by spolu nekomunikovaly, nebo neměly o sebe navzájem zájem, ale při hře ještě většinou nedokážou konstruktivně spolupracovat, hrají si jakoby vedle sebe, každý na svém "písečku", jak se říká. Konstruktivní kooperativní hra se rozvíjí zhruba od tří let věku a děti se již vzájemně domlouvají a spolupracují. Jak jsem již psala, to že si děti hrají vedle sebe neznamená, že by o sebe neměly zájem a ten se právě může projevovat různým strkáním, politím a dalšími způsoby. Děti je volí, protože jinak zájem projevit zatím neumí. Většinou řeším spíše dotazy opačného charakteru, kdy se dítě projevuje právě agresivně. Pozice dítěte, které je zdrženlivější je z hlediska sociálních kontaktů spíše výhodnější, protože z jeho chování nevznikají konflikty. Zároveň je však potřeba chlapci vyjádřit podporu, aby se necítil utlačovaný a aby mu nikdo neubližoval. Platí stejné zásady jako u dětí agresívnějších, na děti dohlížet, při řešení sporů pomoci se domluvit, snažit se předejít vzniku konfliktní situace. Pokud se nějaká stane, pak chlapce utěšit, naučit ho se slovně bránit. Slova by měla být doprovázena také jasným odmítavým postojem, například ne s pohledem upřeným do očí narušitele. Můžete to s malým i natrénovat doma a třeba před zrcadlem. Oplácení stejnou mincí vede k podpoření agresívního chování jako nástroje řešení potíží a to do budoucna pro dítě není žádoucí. Je možné, že k některým půtkám i přes vaši obezřetnost stejně dojde, pro syna bude přínosné, když se naučí s drobnými potyčkami vyrovnávat. Je normální, že začne plakat, buďte na místě a utěšte ho, vysvětlete situaci, třeba se holčičkám se líbil a chtěly by s ním hrát a můžete děti na společnou hru např. s vodou navést. Pokud děti nechtějí, pak je nenuťte, ale důležité je přerušit nežádoucí chování. Ostatní děti nenapomínejte, neumí ještě své chování korigovat. Pokud by situace byla neúnosná, pak se můžete zkusit obrátit na rodiče dětí a řešit situaci s nimi. Přeji hodně společných her s vaším chlapcem. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

popisujete chování dcerky, která se nachází zrovna ve věku, kdy se u dětí začíná projevovat tzv. "období vzdoru". Jak z názvu vyplývá, vzdor se v tomto vývojovém období dítěte projevuje více či méně u všech dětí. Pro rodiče  může být období jedno z náročnějších, pro dítě je ovšem velmi důležité, aby si jím prošlo. V tomto období se začíná formovat osobnost dítěte, které si hledá rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním.

Rodiče potřebují nalézt rovnováhu mezi stanovením hranic a vyhověním potřebám a přáním dítěte. Výchova by tedy neměla být ani příliš liberální, ale ani příliš autoritativní, vhodné je k dítěti přistupovat s respektem, nicméně s vytyčenými hranicemi. Je tedy potřeba mít trpělivost, dávkovat příkazy a zákazy, nastavit jasná a jednoduchá pravidla, být důsledný: vysvětlovat potřebné věci stále dokola, chovat se k dítěti stejně (není vhodné často měnit pravidla - jednou dítěti něco povolím, podruhé mu za stejnou věc vynadám, potřetí zase dovolím ...), nechtít po dítěti příliš mnoho naráz nebo mít příliš náročné požadavky.

Pomoci může i častější bližší kontakt s dítětem a projevy (fyzický kontakt -mazlení, hraní si např. na podlaze v úrovni dítěte). Dále dítě vždy připravit na nadcházející činnosti, nabízet mu možnosti, aby mělo pocit, že se může samo rozhodnout a zároveň, abyste dospěli k cíli, ke kterému směřujete, např. ke klidnějšímu uložení do postele  (až se dodíváme na Večerníček, oblečeš si hned pyžamko nebo si nejdříve  vyčistíme zoubky? Zkusíš si je i vyčistit sama nebo ti mám pomoct? Jakou pohádku bys chtěla říct na dobrou noc? Přečteme si něco z knížky nebo ti mám povykládat svoji pohádku? Dneska to bude pohádka o holčičce/princezně/kočičce, která ... - můžete použít nějaké vyprávění, co se zrovna dcerce přihodilo, nabídnout nějaké řešení ukryté v příběhu).

Předvídatelnost a pravidelnost je v denním režimu  rovněž důležitá (např. večerní rituál před spaním má své jasné pořadí) a pomáhá se dítěti zklidnit a zorientovat v tom, co se od něj očekává a co může ono očekávat od rodičů. Dítě za  případné  vztekání netrestat, poskytnout podporu a povzbuzení, uznávat emoce (vím, že se ti to nelíbí a zlobíš se, ale musí to být takto - např. už musíš spát - ale nejprve se pomazlíme, řekneme si pohádku, přitulíš se k plyšáčkovi, bude rozsvícené malé světýlko ...). V záchvatu vzdoru dítě svůj hněv neovládá,  je tedy lepší se spíše snažit o fyzický kontakt, pohlazení, ujištění, že dítěti rozumíte, ale z požadavku neustupovat.

Pro rodiče je vhodné pracovat i se svým vztekem, případně s těmi emocemi, které v nás vztek dítěte vyvolává (bezmoc, pocit selhání?). Při záchvatech vzteku dítěte bývá pro nás někdy těžké zůstat sám v klidu a přesto je toto věc, která v dlouhodobějším horizontu  dítěti pomáhá regulovat jeho emoce a zároveň se učit zvládání vypjatých situací nápodobou rodiče. Je tedy dobré mít na paměti, že dítě nedělá výstupy nám naschvál, ale protože nezvládá samo sebe, má nízkou frustrační toleranci, hůře snáší psychické vypětí (někdy děti mohou reagovat pláčem na přetížení - moc zážitků, únava, atd. - jsou zkrátka přetažené), nedokáží odsouvat své okamžité potřeby a hlavně nemají ještě moc zkušeností a dovedností, jak určité situace řešit, jak přesně rodiči vysvětlit, co a jak  by chtěli.

Období vzdoru berte jako výzvu k tomu poznat nejen své dítě, ale i sebe. Vzdor sice není tím nejmilejším spolubydlícím, ale jestliže se jím nenecháme ovládat a nebudeme mu přikládat příliš velký význam,  půjde zase o dům dál. Pokud budete k dceři přistupovat s láskou a respektem a přitom ji dokážete nastavit určité mantinely a pravidla, nemusíte mít obavu, že by se u ní vybudoval blok.

Jinak zde na BOL bylo téma  vzteku zpracováno víckrát, např. zde:
https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/vztek-ditete

Co se komunikace s dítětem týče, zkuste knihu: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly.

Přeji hodně radosti s dcerkou.

Dobrý den, doporučila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám citlivým způsobem pomohl najít příčinu potíží. Podle vašeho popisu chování dcery se mi jeví, že opakované chození na toaletu před spánkem bude spíše jen zástupným problémem. Tedy pokud je dcerka zdravá a nemá například zánět močového měchýře, což můžete nechat zkontrolovat u paní doktorky vyšetřením moči. Příčinou požití po vyloučení zdravotních důvodů může být strach a úzkost dcery ze spaní a z usínání. Tento strach může být vývojově podmíněný a může mít více příčin. Ve věku vaší dcerky cca od pátého roku života mohou děti prožívat strach ze smrti. Je to normální vývojově podmíněný strach, který souvisí s počátkem uvědomění si konečnosti života a vlastní smrtelnosti. Koncept smrti jako takové si dítě plně začne uvědomovat až kolem 12 roku věku. Dítě ve věku 6 let se může bát, že když usne, tak už se neprobudí. Dalším důvodem může být fantazie dítěte, která je v tomto věku magická, dítě nedokáže spolehlivě rozlišit mezi skutečným a fantazijním světem. Různá strašidla a bubáky tedy může považovat za skutečné a bojí se jich. K plnému rozlišení reality a fantazie dochází u dítěte až kolem 10 let věku a u senzitivních děti často až později. Dítě se může také obávat časově dezorientace po probuzení. Asi každý zná pocit, kdy se probudíme a nevíme, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. Je proto dobré, když má dítě nějaké signály, které mu pomohou se časově zorientovat. Třeba budíček, který ráno zazvoní, zatemnění, podle kterého je jasné, že je večer apod. Zkuste si s vaší dcerkou citlivě promluvit, zeptejte se, co by potřebovala, aby dobře usnula a nemusela tak často chodit večer na záchod. Poskytněte jí podporu, pomazlení, setrvejte s ní v pokoji dokud neusne, pokud to bude chtít. Nejedná se o žádnou ostudu, dcera prostě potřebuje překonat toto období. Čím citlivěji k ní budete přistupovat, tím snáze a dříve ho překoná a bude zase usínat v klidu jako dříve. Rozhodně se na ni za její strach nezlobte, buďte trpěliví. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, vypadá to, že dcerka má odmalička menší potíže s usínáním. Aktuální potíže mohou souviset s nějakou její psychickou nepohodou i s vývojovým obdobím, kterým prochází. Je ale malá pravděpodobnost, že by se jednalo o psychickou poruchu. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa nebo v pedagogicko psychologické poradně. Odborník vám citlivě pomůže najít příčinu potíží a doporučí vhodný výchovný přístup či další péči. Ohledně režimu se snažte dodržovat pravidelně činnosti před ukládáním, vyvarujte se nějakých akčních, divokých a rozrušujících činností ve večerních hodinách. Volte činnosti zklidňující, povídání, čtení pohádky. Spánek může pomoci navodit teplá koupel, bylinky také můžete použít. Dbejte, aby místnost, kde dcera spí, byla dobře vyvětraná, aby dcera měla pohodlné a prodyšné pyžamko. Kontrolujte pitný režim, v podvečerních hodinách pití trošku omezte, podávejte vodu, vyhněte se slazeným nápojům. Ohledně žárlivosti na sourozence se snažte trávit čas s dcerkou také odděleně. Něco společně podnikněte a malého nechte třeba tatínkovi nebo babičce. Pro děti je oddělený čas strávený s rodiči důležitý a upevňuje vzájemné pouto, dítě cítí, že je pro rodiče stále stejně důležité i po narození sourozence. Hodně si s dcerou povídejte, vysvětlujte. Ubezpečte ji, že ji máte stále stejně rádi, i když se vaše rodina rozrostla. Pokud by za příčinou obtíží se spaním byly noční děsy, pak můžete vyzkoušet lapače zlých snů, který si můžete sami vyrobit nebo se dají koupit, určitě najdete náměty na internetu. Konzultace u odborníka se nebojte a situaci řešte, ušetří vám mnoho trápení s usínáním a možná i s komunikací s dcerou. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, rozmrzelost dětí po odpoledním spánku je poměrně častým jevem, více dětí se pravděpodobně budí s pláčem, než s úsměvem. Může to souviset s více okolnostmi, například probuzení v hlubší fázi spánku, kdy se dítě může cítit dezorientované, rozespalé. Nebo může mít hlad, žízeň, nepohodlně ležet, takže je rozlámané. Dítěti se může něco nepříjemného zdát, jeho spánek může být neklidný. Nejedná se však o žádný problém, nemusíte se obávat. Syna uklidněte, dejte mu čas, pití, mlíčko, pochovejte, pusťte oblíbenou pohádku. Prostě udělejte to, co na jeho uklidnění nejlépe zabírá. Berte to tak, že to tak synek prostě má, vždyť i někteří dospělí, pokud přes den usnou, jsou pak pořádně rozmrzelí. Odpolední spánek je ale pro takto malé dítě ještě velmi důležitý, potřebuje jej ke zdravému vývoji a kvalitní odpolední spánek je také předpokladem pro kvalitní spánek v noci. Proto jej rozhodně nerušte nebo nezkracujte. Mohli byste ale zkusit syna uspat kromě kočárku také v postýlce, možná by se vyspal lépe. To ale musíte vyzkoušet. Přeji hodně radosti ze zdravého chlapce a zdravím. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, popisujete dceřinu zálibu v trhání a pojídání nejprve cizích (maminčiných) a poslední dobou i vlastních vlasů.  U dítěte ve věku Vaší dcery bychom mohli zatím mluvit spíše o zlozvyku, který by se mělo podařit odbourat, není však dobré jej podcenit, protože by se mohl rozvinout ve velmi nepříjemnou impulzivní poruchu, která může trápit člověka dlouhé roky a v rozvinutém stadiu je již obtížněji zvladatelná, vyžaduje psychiatrickou a psychoterapeutickou péči. Tato porucha - tzv. Trichotillomanie může být provázena i trichofagií, kdy jsou vytrhávané vlasy polykány, což může vyústit ve vážné střevní obtíže.

Trhání vlasů u malých dětí se objevuje často při únavě, před spaním nebo při zvýšeném stresu apod. a jako např. cucání palce slouží dítěti k uklidnění. U dcery se snažte být důslední a přiměřeně důrazní při zabraňování v této její oblíbené činnosti, ale určitě není vhodné dceru nějak trestat, případně na ni křičet, to by mohlo vést k dalšímu prohloubení potíží. Zkoušejte nabízet bezpečnou alternativu k trhání vlásků. Např. jí vždy nabídnout nějakou hračku (plyšáka, případně panenku s vlásky) k pomazlení, případně ji za ručičku u dívání se na pohádky můžete držet. Někdy se rodičům osvědčuje dávat dětem rukavičky (prodávají se v prodejnách se zbožím pro alergiky), případně i tenkou čepičku/šáteček. Pokud má dítě dlouhé vlásky a trhání vlasů se stupňuje, může pomoci i ostříhání. Může se stát, že na zlozvyk dítě zapomene a pokud nemá žádné další potíže, zbavíte se zlozvyku nadobro.

Nelze však vyloučit, že se jednoho zlozvyku zdánlivě zbavíte, ovšem ten se ve skutečnosti přemění jen v jiný neurotický příznak a problematické chování bude pokračovat, pouze v jiné podobě. Pokud by se vám dlouhodobě (v řádu měsíců) nedařilo tohoto zlozvyku se zbavit, případně by se potíže u dcerky proměnily v jiné, bylo by vhodné vyhledat nejlépe terapeutickou pomoc rodinného terapeuta, který pracuje s celou rodinou jako systémem a pomohl by Vám rozklíčovat, jaké případné potíže v rodině může dítě zrcadlit a jaké změny by bylo vhodné udělat, aby dítě nalezlo opět potřebnou pohodu a klid k dalšímu vývoji. Pokud by nebyl k dispozici rodinný terapeut, pak by bylo alespoň vhodné navštívit s dcerou dětského psychologa, se kterým byste vše zkonzultovali.

Přeji hodně radosti z dcerky

Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, podle vašeho popisu to vypadá, že vaše dcerka prochází zcela normálním vývojovým procesem a vstupuje do fáze separační úzkosti. Toto období se obvykle objevuje u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců, ale může se objevit i dříve, právě kolem půl roku života. Jedná se o důležitý a normální vývojový jev. Děťátko, které předtím klidně zůstávalo s příbuznými nebo i s cizími lidmi a usmívalo se na ně, najednou změní své chování, vyžaduje přítomnost matky a pláče, jakmile se matka od něj na chvíli vzdálí. Dítě začíná prožívat strach z odloučení od pečující blízké osoby. Toto období je v životě dítěte důležité, protože je známkou normálního citového vývoje a vytvoření blízkého vztahu s pečující osobou (většinou matkou). Tento vztah bude později základem pro vytváření dalších zdravých vztahů k jiným lidem. Dítě v tomto období má velkou potřebu být v kontaktu s matkou, kterou je potřeba mu poskytnout a naplnit. Proto je možné, že se dcerka jakoby najednou otce bojí, i když předtím s ním kontakt navazovala. Děti v tomto období se často jakoby bojí i otců, kteří s nimi žijí, ale odcházejí do práce. U vás je situace ztížená tím, že tatínka malá vidí vždy po delším čase. Postupujte proto citlivě, buďte i nadále poblíž, tak jak to děláte, a případně dceru utěšte, dejte ale průchod její přirozené zvědavosti a podpořte ji. Tatínek ať určitě na dcerku mluví, dělá různé dětské hříčky, zkusí ji pochovat, pohlídat, řiďte se prostě reakcí dítěte a svým citem.
Ohledně stěhování mi připadá, že jej zvládnete tak dobře, jak se s ním vy sama ztotožníte a vyrovnáte. Pro dítě jste důležitá vy jako jeho matka. Známé prostředí je sice také důležité a dítě na jeho změnu může reagovat, životně důležití jsou však jeho rodiče. Pokud má dítě dostatek rodičovské péče a uspokojeny základní životní potřeby, pak se jeho psychika vyrovná se vším, navíc je dětská psychika velmi pružná a rychle se vyvíjející. Připadá mi však, že vy jste ohledně stěhování do neznámého prostředí trošku nejistá. Je to pochopitelné, přijdete o pomoc a zázemí, které vám vytváří vaše maminka a najednou budete v neznámém prostředí s dítětem sama. Nezapomeňte, že tam s vámi bude váš partner, a vzhledem k tomu, že váš vztah funguje, tak se o něj budete moci opřít a pomůže vám. Navíc vaše rodiče budete jistě navštěvovat a oni budou navštěvovat vás. Píšete, že dcera nezná druhé prarodiče, pokud ji ještě neviděli, pak je nejvyšší čas na jejich seznámení. Podle podmínek byste mohli třeba i k nim zajet na delší dobu, třeba přes noc, aby mohli s vnučkou také pobýt a navzájem se pod vaším citlivým dohledem seznámit. Nemusí přítel jezdit jen za vámi, pokud je alespoň trochu možné v jeho stávajícím bydlišti, nebo v připravovaném novém bydlišti přenocovat, pak můžete dceru postupně na prostředí přivykat. Přeji ať se zdarem zvládnete náročnější období spojené se stěhováním. V případě potřeby či pochybností můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, v případě vaší dcerky se zřejmě jedná o kombinaci více faktorů. Dcera je zřejmě citlivější na stísněnost v oblečení, což je jistě ovlivněno citlivostí její ekzematické pokožky. Ohledně vhodných materiálů k oblékání doporučuji se poradit nejlépe u kožní lékařky, kde je dcera sledována. Určitě neuděláte chybu, když budete volit materiály prodyšné, oblečení z přírodních materiálů, volnější, aby nikde dceru neškrtilo, nedráždilo a odpovídající velikosti. Pokud bude oblečení vhodně zvolené, pak není důvod, proč by mělo dceři vadit. A zde se dostáváme zřejmě k už psychologické nadstavbě v jejím chování, které se projevuje jako rozmary dítěte a manipulativní chování (děti toto často dělají s jídlem). Kolem třetího roku se jednalo o normální projevy období vzdoru, které by kolem pátého roku věku měly již vymizet. Pravděpodobně jste k jejím rozmarům v oblékání byli příliš vstřícní, což je patrné i z toho, co popisujete, a dcera zjistila, že s vámi takto může manipulovat a ovládnout situaci. Dívenka tak získává vaši plnou pozornost a je vládcem dané situace, což se jí líbí. Je jí již pět let a své chování si částečně uvědomuje a také se jí dá spoustu věcí vysvětlit. Vyjděte z toho, že se vám podařilo jí vysvětlit důležitost nošení spodního prádla z hygienických důvodů a podobné důvody se dají najít i u ostatního oblečení. Umožněte dceři podíl na nákupu oblečení, pokud to půjde, ale pak je potřeba trvat na tom, aby vybrané a osvědčené oblečení dívka nosila. Přestaňte jejímu oblékání věnovat tolik pozornosti, prostě jí oblečení nachystejte, nebo ať si večer nachystá oblečení sama, tak jak to děláte, dejte jí klidně vybrat z vhodných kousků s ohledem na počasí a dcera ať se oblékne. Má pět let, tak to určitě zvládá sama. Až přijde oblečená, tak ji pochvalte, že se pěkně vypravila, ne že má na sobě oblečení, to je přeci normální. Mějte na paměti, že chování, kterému věnujeme pozornost u dítěte posilujeme. Pokud si večer oblečení nachystá, pak si jej také oblékne. Možná se po nějakou dobu neobejde bez projevů jejího odporu, ale pokud vytrváte, bude pro vás všechny do budoucna život snazší. Dejte také dceři možnost vyniknout v jiné žádoucí oblasti, oceňujte a pozornost věnujte chování, které vám dělá radost a které požadujete. Doporučila bych vám také konzultaci u dětského klinického psychologa k nastavení bližšího postupu a doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský klinický psycholog

Dobrý den, u vašeho synka dochází nejspíše ke kombinaci více faktorů, které ovlivňují jeho chování. Jedná se o souběh období vzdoru, které je v synově věku vývojově normální a traumatického zážitku, který si odnáší z bolestivého úrazu a pobytu v nemocnici. V období vzdoru je normální, že dítě vzdoruje, je "neposlušné", živější, vynucuje si některé věci, vzteká se a další jiné projevy. Jedná se o projev normálního vývoje dítěte a bylo by špatně, kdyby se u chlapce neobjevilo. O období vzdoru a výchovném přístupu k dětem je možné najít mnoho rad a materiálů na internetu, v literatuře a také na webu babyonline jsem několikrát na dotazy odpovídala

https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410

Do chování vašeho syna se také významně promítá stresový zážitek z pobytu v nemocnici a trauma z úrazu. Popáleniny jsou velice bolestivé a jejich hojení náročné. I když jste v nemocnici byla s ním, tak se jednalo o velmi nepříjemný zážitek. U dětí může docházet k regresu v jejich vývoji, kdy se nejdříve ztrácí dovednosti, které se naučily nejpozději. U vašeho synka je to spojené s pomočováním. Z vašeho dotazu mi není jasné, jestli se pomočuje i přes den, nebo jen při odpoledním spánku. Pokud ve spánku, je potřeba dát chlapci čas na zklidnění jeho psychiky, nalezení ztracené sebedůvěry. K plenkám obecně není dobré se vracet, ale ve vašem případě, pokud se s jeho pomočením nejste schopna srovnat, bych možná doporučila začít s tréninkem této dovednosti znovu. Tedy vrátit se dočasně k plenám na odpolední spánek a domluvit se tak i ve školce. Na synka netlačte a jak se začnou objevovat opět suché pleny po spánku, tak je zrušte. Důležité je v tomto pro syna složitém a těžkém období přistupovat k němu trpělivě, laskavě, dát mu čas, netlačit na něj. Zároveň se snažte být důsledná, ale vlídná, nastavte synovi pravidla a hranice zejména tam, kde se to týká jeho zdraví a života (pohyb u vozovky a jiné nebezpečné situace). Ohledně oblékání ve školce se může jednat o projev období vzdoru, ale je také možné, že se chlapci do školky nechce a proto oblékání zdržuje, není na tom nic špatného, když mu pomůžete. Spolupracujte s učitelkami, povídejte si s chlapcem. Synovi se hodně věnujte, mazlete a hrajte si s ním. Svým pro vás provokujícím chováním vám dává naopak najevo, jak vás potřebuje, potřebuje vaši pozornost a lásku, potřebuje opět nabýt pocitu jistoty a bezpečí. Doporučovala bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa, kde budete moci chování synka podrobněji probrat a odborník se vás bude moci doptat na více informací a dát vám více výchovných doporučení. Určitě se nejedná o žádnou ostudu, vždyť do těžké situace se může dostat každý rodič a proto tito odborníci existují. Chování vašeho syna také rozhodně neznamená, že je pomalý nebo zaostává  ve vývoji, naopak. Potřebuje jen dostatek času a prostoru, aby se mohl se vším vyrovnat. A nemusíte se obávat, že by si neosvojoval zásady slušného chování, které mu vštěpujete, jen potřebuje čas. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, je normální, že se malé děti mohou bát neobvyklých a neznámých zvuků. Pokud vaše miminko reaguje pláčem na zvuk mixéru, tak jej stresu nevystavujte a mixujte buď když spinká v jiné místnosti, nebo zavřete dveře, aby holčičku zvuk mixéru nerozrušoval. Zdravím, Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, průběh zvykání na pobyt v mateřské škole probíhá u každého dítěte individuálně. Obecně platí, že dítě ve třech letech věku je na nástup do předškolního zařízení připravené. V tomto věku se rozvíjí schopnost kooperativní hry a docházka do školky s možností kontaktu s vrstevníky je pro dítě velkým přínosem. Nervový systém dětí však u každého dítěte vyzrává opravdu individuálně a tak některé děti ve věku čerstvých tří let ještě připravené být nemusí stejně tak, jako některé děti po dosažení šesti let věku nejsou připravené na zahájení školní docházky a řeší se pak případně její odložení. Nástup do předškolního zařízení je v životě dítěte velkou změnou, poprvé jsou část dne bez rodičů, jsou v dětském kolektivu a je potřeba se přizpůsobit určitému řádu a režimu. Pracují s nimi paní učitelky a jsou v cizím prostředí, potřebují tedy čas. Po týdnu docházky dítěte do školky je poměrně brzy se rozhodovat o jejím případném ukončení, i když vše neprobíhá zcela hladce. Mnoho dětí běží do školky zcela bez obtíží a adaptuje se rychle na nové prostředí, ale je také velké množství dětí, kdy to takto hladce neprobíhá. Některé děti potřebují na zvykání týden, jiné třeba i měsíce. Dejte tedy dceři minimálně 14 dní na přivyknutí, spolupracujte s učitelkami, které mají určitě s podobnými dětmi zkušenosti. Dceru ať do ničeho nenutí, ale jídlo i aktivity ať nabízejí, umožňují jí se  zapojit. Jestli chce zatím sedět s plyšákem bokem a ostatní děti pouze pozorovat, pak je to v pořádku. Pokud dcera nechce ve školce jíst a je ve vašich možnostech ji vyzvedávat před obědem, jeví se to jako vhodné řešení. Vyzvedávejte ji před obědem tak dlouho, jak to bude potřeba. Doma školku stále nerozebírejte, pokud dcera pláče, pak ji krátce uklidněte, ale téma neustálým probíráním nezveličujte. Vyptejte se spíše nejlépe ne před dcerou učitelek, do jakých aktivit se dcera zapojila, se kterými hračkami si hrála a na to se jí případně pak ptejte. Prostě se zaměřte na to, co se ve školce dařilo, líbilo ... a tomu věnujte svoji pozornost. Dávejte si také pozor, abyste téma školka stále vy dospělí doma před dcerou neskloňovali. Je přirozené, že vás její obtíže trápí, řešte je ale bez její přítomnosti. Jestliže je budete rozebírat před ní, může v ní pak vzniknout pocit, že se jedná o nějaký obrovský problém a to by nebylo ke prospěchu. Pokud se situace nebude zlepšovat a u dcery bude přetrvávat plačtivost, poruchy spánku, jídla, pak zvažte konzultaci u dětského klinického psychologa, kde proberte přerušení docházky do školky, dokud nebude dívka připravená. Přeji ať si dcerka na školku brzy zvykne a stane se pro ni potěšením, ne strašákem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog