Všechny dotazy

Dobrý den, je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.

Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jestli má smysl pořizovat kvalitní zvlhčovač vzduchu (např.ultrazvukový), který bych chtěla využívat hlavně při nemocích dítěte, kdy se mu bude špatně dýchat a bude zahleněné. Zajímá mě Váš názor, zda to dětem opravdu pomůže a vyplatí se tedy zainvestovat, nebo to jsou vyhozené peníze. Syn měl nedávno virózu, hodně v noci kašlal, to trvalo týden, teď má ještě trochu rýmu, nespí se mu v noci dobře, tak kdyby mu to pomohlo, ráda bych ho koupila. Ptala jsem se na to své lékařky a nic mi na to neřekla, jen ať se naučí smrkat, což on bohužel ani teď ve 3 letech neumí.

Dobrý den, možná mám hloupý dotaz, ale zajímalo by mě, jestli je stále nutné tříleté dítě mazat krémem po koupeli. Koupe se každý den, je u nás tvrdá voda, ale pokožku suchou nemá, na doporučení mažu téměř denně od mala Excipial, občas Indulonu a zadeček sudokrémem. Ekzematický není. Myslíte, že už není třeba u takto starého dítěte denně promazávat kůži? Děkuji Vám za odpověď!

Dobrý den,mám syna 6 let, v pátek měl teplotu 38,5, v 1:00 v noci se vzbudil s křikem a pláčem, na můj hlas reagoval, věděl kde je a kdo jsem, ale v jeho očích byl obrovský strach, který byl doprovázen křikem. Snažila jsem se ho utišit, ale nešlo to. Pořád mě volal, opakoval, že se bojí a že chce domů. Taky když se podíval na mě, jako bych viděla strach ze mě. Neměla jsem z toho dobrý poci, nevím, čím bych ho mohla v něm vzbudit. Když se po nějaké době utišil, byl stále vzhůru, rozhlížel se po pokoji a po nějaké době usnul, něco obdobného se tu noc opakovalo ještě 2x. Ještě po prvním stavu jsem mu šla dát kapky na snížení teploty a neustále mi opakoval, ať mu stále něco neopakuji, ale já vůbec nemluvila. Když jsem se ho zeptala, zda slyší hlasy, říkal, že ano. Přikláněla jsem se k blouznění z teploty. Uložila jsem ho ke spánku, ale stav neutišitelného křiku, pláče a strachu se tu noc opakoval ještě 2x. Takový stav měl i následující noc a to už neměl teplotu. Už před zhruba rokem se to objevilo, byli jsme i na neurologii. Řekli nám, že jde o noční běsy a bouznil z teploty. Ale teď to bylo horší a já jsem z toho úplně vystresovaná, nevím, jak to mám řešit, abych něco nepodcenila.Děkuji za odpověď

Dobrý den paní doktorko, můj 3letý syn nosí plíny sice už jen na spaní odpoledne a na noc, ale nevím jak se jich zbavit, aby už je nenosil na noc vůbec, jelikož do rána mívá plenku hodně počůranou, někdy pročůrá i pyžamo. Přes den je naučený normálně chodit na záchod, před koupáním si dojde vyčůrat a pak ještě těsně před spaním. Je pravda, že se pak ještě v posteli trochu napije vody, přes den pije celkem hodně ale průběžně. I tak je mi divné, že do rána je plína plná, že už skoro nestačí. Myslíte si, že na to musí dítě přijít nějak samo vývojem, že už nemá v noci čůrat? Myslím si, že s tím nemůžu nic udělat ,protože kdybych ho v noci budila a dávala na záchod, už může být počůraný, takže se to odhadnout moc nedá nebo zase naopak se může vyčůrat v noci a k ránu to neudržet. Děti ve stejném věku z jeho okolí spí normálně už bez plín, s tím že jdou na záchod naposled jen před spaním a většinou se přes noc už nepočůrají. Doufám, že mi nějak poradíte, už bych se plen chtěla zbavit, jelikož i ty největší velikosti už mu jsou tak akorát. Děkuji za odpověď

Dobrý den, chtěla jsem se, prosím, zeptat, zda je u batolat nutné hlídat velikost porcí a omezovat v jídle. Mám 18měsíčního syna, který již jí všechny potraviny a jí s námi naše vařené jídlo, samozřejmě jen minimálně solené a kořeněné. Ale některých jídel, která mu opravdu chutnají (např. rýže s omáčkou a masem nebo hovězí vývar se zeleninou) dokáže sníst celkem velkou porci, dalo by se říct téměř "dospěláckou". Já ho zatím nijak neomezuji, protože malý už běhá a celý den se nezastaví a myslím, že má tedy výdej, ale manžel a babičky začínají reptat, že jí hrozně velké porce a že mu to určitě ublíží a zničí zdraví. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli je u dětí starších než 1 rok nutné hlídat velikost a gramáž porcí nebo nechat dítě jíst, kolik chce. Je možné, že mohly větší porce malému opravdu uškodit? Moc předem děkuji za odpověď. E.

Dobrý den, paní doktorko,mám na Vás dotaz ohledně jistého problému, který s dcerkou mám nebo ho má dcerka. Nevím, na koho se obrátit pro radu, protože naše lékařka mě odbyla. Dcerce jsou 2 roky a prakticky odjakživa má problémy s usínáním. Nutno podotknout, že se narodila předčasně v 31. týdnu, ale přirozeně a z těhotenství, které bylo rizikové, protože mi zjistili ve 14. týdnu rakovinu prsu, takže jsem už v těhotenství podstupovala chemoterapie a nevím, zda to na ní nemělo vliv jak léčba, tak stres, kterým jsem procházela. A teď k tomu problému.Dcerka byla zvyklá, že jsem ji uspávala tak, že jsme byly spolu, protože mě léčba vysilovala, odpočívala jsem s ní v době jejího spánku. Léčba mi skončila, když byl dceři skoro rok. Čím byla dcerka starší, tím více byl problém ji uklidnit, aby usnula, nepomohlo ji dát spát dřív, ani později, snažila jsem se dávat ji spát, když sem viděla, že je unavená a dodržovali jsme každý den rituály, aby v tom neměla chaos. Ale dcerka mi u uspáváni obracela prsty, postupem času přidávala kroucení prstů, pak zarývání nehtů do mých prstů až pod mé nehty. Neuměla skončit, takto by šudlala a drápala klidně 2 hodiny v kuse a neusla by. Dokonce si můj prst vezme a zapichuje si ho u uspávání do oka, ucha nebo hlavy, že ji to musí určitě bolet, ale když cuknu, přitáhne si ten prst do oka zpátky. Už jsem jí začala dávat i ponožky na ruce, aby se jí ty prsty uklidnily, ale bez efektu. Beze mne nebo manžela teď už naštěstí ale i bohužel neusne. Dříve nedokázala usnout jinak než v náručí v zavinovačce, později jsem ji uspávala v houpacím křesle, pak nám hodně pomohl šátek, v postýlce nikdy nechtěla spát a kočárek nenáviděla, protože v něm trávila díky mé léčbě většinu času. Z chování se mi podařilo ji naučit usínat alespoň v leže mně na břiše a hrudi, postupně vedle mě na posteli, ale bohužel problém s jejími neklidnými prsty to nevyřešilo. Zkusila jsem homeopatika Sedatíf, konzultovala jsem to i s naším pediatrem, ale ani to evidentně neúčinkuje, už je bere skoro 2 měsíce a k rukám přidala i šudlání nohama, když už ji ty ruce držím, kope s nimi. Teď se sama konečně rozhodla alespoň polední spánek spát v postýlce, spí už jen 1 spánek přes den. Usíná tak, že má na rukách ponožky stále a přes šprušle se držíme za ruce, ale ona i přes ty rukavice těmi prsty jede k nezastavení. Nesmí mít v postýlce nic v nohách, jinak do toho kope, ale bez svého plyšového medvídka nebo oblíbené panenky nechce spát. Myslela jsem, že ji budou ti kamarádi na spaní stačit a že bych jí nechala usínat samotnou v postýlce, ale ona hned stojí a pláče a volá mě, zkoušela jsem vydržet pár dní, ale ona neusnula, ani se neuřvala, akorát to bylo ještě horší a nespala pak ani v noci, protože měla záchvaty pláče a na to jsem neměla žaludek ji takhle "trápit". Teď jsem ale bezradná, protože nevím jak dál, mě její šudlání bolí, mám prsty samý drápanec a takhle to prostě dál nejde. Náš pediatr řekl, že ji to máme nechat, že ji máme pořídit neco s hranou do postýlky, ať má o co si ty prsty "obrušovat", ale ona nic jiného než mou ruku nebo manželovu nepřijme. Zkoušela jsem její panenku, která má tvrdé prstíky aby měla náhradu, ale bez efektu. Pamatuji si, že když byla miminko, při krmení z láhve (nemohla jsem kojit kvůli léčbě) chytala za ruku, kterou jsem držela láhev a odtahovala mi malíček a palec, čím měla větší ručky, tím mi oddělávala víc prstů až jsem neměla čím ji láhev držet. Nevím zda to s tím má souvislost. Ty ručky neudrží ani v klidu během koukání na pohádku nebo mazlení, vezme si ruku toho kdo s ní je a jedou jí jednotlivé prsty a obrací mu nehty, prsty.Prosím o radu, zda je tohle normální a pokud ano, co s tím, jak to odnaučit, protože i když dcerka už mluví a velmi dobře chápe, je velmi chytrá, i když ji to řeknu, ať to nedělá, že mě to bolí, stejně šudlá dál. Jsem z toho opravdu zoufalá a už jsem vyzkoušela všechny možné rady a způsoby, ale nic nepomohlo a já už nevím co s tím. Dcerka je z toho taky evidentně špatná, protože nemůže zabrat, ale nemůže si pomoct a musí šudlat. Už mě i napadlo, jestli netrpí syndromem neklidných končetin, protože v noci jak spí vedle mě na posteli, tak když se probere, začne to nanovo a tím mám pak narušen spánek i já a už třeba do rána nezaberu a pak nezvládám péči o ní přes den vzhledem k únavě z noci.Prosím poraďte co s tím a jak a kde to řešit. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale opravdu jsem nevěděla, jak to stručně napsat.Děkuji.

Dobrý den,dcera, 2 a čtvrt roku, jedináček, citlivá, ve společnosti zdrženlivá, bojácná, na cizí lidi, děti ani rodinu příliš nereaguje, vždy se drží v ústraní, nekomunikuje. Dcera nemá ráda změny a vyžaduje pevný režim. Nyní ale asi poslední měsíc a půl bojujeme se strachem. Začalo to strachem z bouřky, deště a štěkajících psů. Následně to došlo tak daleko, že začala odmítat spát sama v pokojíčku a sama usínat, (usínala sama bez uspávání od miminka, do pokojíčku se chtěla sama přestěhovat v necelých dvou letech, nikdo ji netlačil). Řešíme to tedy stylem, že si tam lehnu s ní, než usne. V noci se obvykle přesune za námi do ložnice. Ale její usínací intervaly se prodlužují, i když je večer unavená, ležím tam s ní i dvě hodiny než zabere, nakonec pohnu nohou a ona okamžitě vyskočí a křičí mami neeee. Večerní rituál je pořád stejný, večeře, koupání, čtení pohádky a ve 20h spát.Odpoledne chodívá spát do pokojíčku, a i když občas reptá, usíná sama.Přes den si dokáže hrát sama, vystačí si, ale musím s ní být v jedné místnosti, jakmile si třeba jen poposednu, okamžitě zbystří a křičí neee.Jinak je hodně šikovná a chytrá, od miminka je motoricky napřed.Je tohle jen zase jedno z dalších období? nebo je to fixovanost na mě jako na matku? nebo je to nějaký blok? Ještě bych poznamenala, že zhruba měsíc zpátky (ale to už měla v tu dobu obavy z bouřky a deště), na ni zpoza plotu zaštěkal pes ze sousedství a ona se opravdu hodně lekla.Od září nastupuje do dětské skupiny, zatím jen na pár hodin týdně, a já mám nyní opravdu velké obavy, aby školka tohle všechno ještě více nezhoršila.Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, paní doktorko, mám syna, 3 týdny, je plně kojen, ale po kojení si téměř nikdy neodříhne, pak tedy pořád ublinkává, ne moc, ale je to třeba i hodinu po jídle. Problém je ho pak po jídle začít přebalovat, nedělám to hned, ale i tak začne a do toho ještě škytání. Když mu chci pak podat kapku Vigantolu, také si po chvíli ublinkne ,tak pak kapu znovu, takže dostane kapky dvě. Zajímá mě, jestli ho nemůžu nějak předávkovat a za jak dlouho se vitamin vstřebá tak, abych ho nemusela kapat znovu. Opravdu je to těžké odhadnout. Poradíte ještě co s tím ublinkáváním? Nebo je to u takhle malých dětí normální? Děkuji vám za odpověď.

Dobrý den,chtěla bych se zeptat na vývoj syna, má 17 měsíců. Od doby, co začal chodit - ve 14 měsících, nechce být nikde ani na chvíli sám. Nemůžu se od něho zvednout a jít se např. napít v rámci jedné místnosti. Když jsme venku, tak samozřejmě chce chodit a prozkoumávat, ale musím všude s ním. Jakmile zjistí, že nejdu za ním, spustí hysterickou scénu. Není to separační úzkost, je totiž jedno, kdo s ním je. Další problém je, že ještě nerozumí, na jméno reaguje málokdy, ukazuje jen imperativně a zatím jen celou rukou. Jinak na nás reaguje, směje se, nosí hračky..

Dobry den, prosím o Váš názor. Můj druhý syn (necelé dva roky) je na mě až přehnaně závislý. Za cele dva roky byl přes noc u babicky dvakrát a dost plakal. I během celodenního fungování si mě neustále hlídá. Nejde ani na procházku s babičkou či dědou. S otcem je v pohodě. Často zkoušíme třeba na hodinku k babicce. To mě ale celou dobu hledá a pofnukava. V podstatě si ten čas s prarodiči neužívá. Myslíte zda má dal cenu zkoušet prespani u prarodičů, když je uplakany a porad mě hledá? Jestli si zvykne? Nerada bych, aby z toho měl nějaké trauma. U prvního syna to bylo vše bez problému. Trosku třeba fnuknul, ale pak se zabavil a šlo to. Budu rada za jakoukoliv radu nebo názor. Moc dekuji!

Dobrý den,prosím o radu. Máme tři děti (dcera 13, syn 10 a dcera 2). Prostřední syn občas jen tak štípne dvouletou dceru. Ta pláče a poté má modřinku. Jednou ji dokonce kousnul. Není to v afektu. Poté se nepřizná. Zarputile tvrdí, že to neudělal, i když byl přistižen. Svou sestřičku má rád (tedy myslím si to). Nevím, proč to dělá a nevím, jak tomu zabránit. On sám, poté co se nakonec přizná, tvrdí, že také neví, proč to dělá. Jsme z toho zoufalí. Prosím o radu. Děkuji!

Dobrý den, paní doktorko, vždy mi moc hezky odpovíte, za což velmi děkuji.Mám dotaz ohledně vycházení našeho 2r 2m starého syna s dalšími dětmi. Syn, i když doma dokáže pořádně řádit a zakřiknutý určitě není (dokonce se někdy neostýchá nás bouchnout nebo kousnout, pokud není po jeho), se mezi dětmi chová spíš zdrženlivě. Máme v sousedství asertivnější děti, takže ve frontě na klouzačku se nechává klidně předběhnout, sám nikoho nebouchá, není moc kontaktní a i když si po delším čase s dětmi hraje, není vůči nim nijak agresivní či příliš kontaktní. Ostatní děti ale bohužel takové nejsou. Před nedávnem mu například jiná, mladší dvojčata vlila do obličeje vodu z bazénu, jiný podobně starý a hodně oplácaný chlapeček ho strkal, až náš syn spadl (opakovaně) a jiný ho strčil na hřišti do zad na klouzačku, naštěstí jsem ho chytla. Na našem synovi bylo vidět, že cítil, že to není správně, říkal "nenene" a tvářil se překvapeně až vyděšeně. V prvních dvou případech se až rozbrečel (i když jinak opravdu téměř nebrečí) a poté se chvíli bál vody a strkajícího kluka také, museli jsme z návštěvy odejít. On sám se nikdy nijak nebrání, jen je dost překvapený. Prosím, poradíte mi, jak mám v těchto chvílích syna vést? Co mu mám poradit a jak mu situaci vysvětlit? Je mi jasné, že toto se bude ve školce stávat pořád, ale jak ho naučit, aby se nenechal postrkovat? Všichni říkají, že to syn dítěti má oplatit, ale mně přijde zvláštní ho rovnou vést k tomuto agresivnímu chování, když je vlastně on sám zatím velmi hodný. Nemůže se v tomto věku zakořenit kvůli těmto incidentům nějaka fóbie z cizích dětí? Moc děkuji za radu a mějte se hezky.S pozdravem Vlavl

Dobrý den, paní doktorko, dcerka má 5 týdnů a trápí jí prdíci. Dnes ráno měla po 3 dnech stolici a chci se zeptat, jestli to není průjem? Je plně kojená. V pondělí jsme u dětské doktorky dostaly rektální rourku, tou jsem jí ulevila v pondělí, ale od té doby už jí to nepomáhá. Děkuji za odpověď

Dobrý den, ráda bych se zeptala, kdy je vhodné jít s dítětem k očnímu lékaři, pokud syn mívá často unavené oči a mne si je, v rodině jsme brýle nosili. Synovi byly dva roky. Také bych se ráda zeptala, zda je možné, že mívá syn očka unavená a někdy na pohled "vlhká" vlivem alergie a zda s nim máme dojít na alergologii. Občas také kýchá, i když nestydlý jinak není.Alergii na pyl v rodině též máme.Moc děkuji za odpověď!S pozdravem Vlaďka

Dobrý den, paní inženýrko,mám dotaz ohledně rodičovské dovolené s druhým dítětem. V současné době mám díte 2 roky (tj. pobírám na něj rodičovský příspěvek). V původní práci mám smlouvu na dobu neurčitou a během rodičovské dovolené u nich pracuji na DPP. Od září se mi však ještě objem práce zvýší, takže by bylo možné si nastavit např. půl úvazek. Bylo by to pro mne lepší např. i kvůli vyřizování případné hypotéky atd. Nicméně mi jde o to, že např. po roce bychom chtěli druhé dítě. V případě mateřské bych ale tímto předpokládám přišla o velkou část peněz - protože by se mi mateřská vypočítávala pouze z půl úvazku? Nabízí se mi zde varianta zaměstnat se buď u původní organizace (na jiné pozici, v rámci administrativy) nebo u partnerské organizace (tj. jiného zaměstnavatele). Nevím, zda by toto mělo vliv a zda existuje nějaká možnost, aby se mi opět mateřská vypočítávala z původního zaměstnaní - respektive platu?Děkuji Vám za odpověď