banner

Všechny dotazy

Celkem 669 zodpovězených dotazů
Položit dotaz

Vážená paní magistro, laskavě prosím o radu, jakékoliv doporučení. Syn 2 roky zcela odmítá otce ve smyslu péče o něj. Nenechá se obléknout, dát do vany, autosedačky, jídelní židličky. Neposlechne ho, uspávání nepřichází v úvahu. Přes den o tatínkovi mluví, těsí se na něj, radostně ho vítá, hraje si s ním, ale péči odmítá. Manžel velmi často pracovně cestuje. Já jsem ve 31tt. Syn do 22. měsíce věku sám usínal, neuspávali jsme ho. Ze dne na den došlo ke zlomu, nyní vyžaduje můj velmi těsný kontakt, uspávání v posteli, které trvá cca 1,5 hodiny. Ve stejném období, kdy došlo ke změně spacího návyku se objevilo i období vzdoru. Obávám se doby po blížícím se porodu, kdy ač bych ráda, nebudu se synomi moci věnovat v takovém rozsahu, jako nyní a pomoc otce bude nutná. Manžela samozřejmě chování syna také trápí, jsme však trpěliví. Zajímalo by mě, zda se jedná pouze o období, které přejde, nebo mám vnímat odmítání manžela jako vážný problém, který je vhodný řešit např. s psychoterapeutem v rámci nějakého sezení? Děkuji za Vaši reakci.

Podobný dotaz již psycholožka, paní Mgr. Matoušková odpovídala, přikládáme tedy odkaz: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/psycholog-radi/negativni-chovani-ditete-k-otci#odmitani.

Dobrý den, mám patnáctiměsíčního syna a při přebalování jsem mu nahmatala zvětšenou uzlinku na straně v podbřišku, o něco výš než v třísle. j´Je to tam, kde se zapíná plenka. Na druhé straně ji má také, ale menší. Ta vetší může mít průměr tak půl centimetru. Naše paní doktorka prohmatala, jestli je nemá ještě jinde a nemá. Ale víc se k tomu nevyjádřila. Už jsme tam od té doby byli 2x. Chci se proto zeptat, je to u dětí normální? Jaká může být příčina? Syn je jinak naprosto zdravý. Neměli bychom jít na nějaké vyšetření? Nebo alespoň nabrat krev? Bojím se, abych něco nezanedbala. Uklidnilo by mě, kdyby mi paní doktorka alespoň řekla, že to u dětí bývá, ale i pres moje vyptávání se nevyjádřila. Děkuji za odpověď.

Lymfatické uzlinky u malých dětí mohou být hmatné kdekoliv na tělě i bez klinických příznaků. Může to být reakce na proběhlý infekt - rýma, kašel, nebo jen souvislost s prořezáváním zubů.

Pokud jsou uzlinky malé, nebolestivé, bez zarudnutí, tak se problém nemusí řešit. Jakmile by se uzlinky zvětšovaly, bolely, zarudly, kontaktujte lékaře.

 

Dobrý den. Ráda bych se zeptala, jak je to s pobírání PPM v případě narození 2. dítěte dříve než je vyčerpám RP na 1. dítě. Konkrétně, PPM jsem pobírala 7500,- a RP pobírám, díky výpočtu z platu manžela, 11500,- zatím jen 6 měsíců. Začátkem února čekáme 2. přírůstek. Musím po narození 2. dítěte znovu žádat o PPM a pobírat opět 7500,- než PPM skončí, přestože nemám balíček 220000,- na 1.dítě vyčerpaný? Jaké jsou v tomto případě možnosti?Snad je dotaz srozumitelný. Děkuji předem za odpověď.

Dobrý den, bohužel je systém nastaven tak, že PPM/RP lze pobírat vždy jen na nejmladší dítě v rodině a nelze tyto dávky pobírat současně. Je dobře, že jste nastavila nejvyšší možnou částku. Jakmile nastoupíte na mateřskou (můžete využít nejpozdější možný nástup 6 týdnů před pozdějším TP), musíte to oznámit ÚP a ukončit čerpání RP. Jinak byste musela později RP vracet. Nevyčerpaná část RP zůstává státu.

S pozdravem

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli musí být dítě hyperaktivní od narození nebo se může stát hyperaktivní až v určitém věku? Dcera (téměř tři roky) byla od malička velmi hodné dítě, nebyla "mouchy sežerte si mě", byla zvídavé a bystré dítě, ale byla klidná, pěkně spinkala, nebyla vůbec ubrečená. Naprosto pohodové dítě. V létě, asi měsíc před narozením našeho syna (to jí bylo dva a půl roku), se to změnilo. Začala být velmi živá, chvilku neposedí, běhá z místa na místo, pořád někam leze, brebentí nebo nahlas zpívá a než usne, dlouho si v pokojíčku hraje. Říkali jsme si, že se snaží asi na sebe upozornit, protože žárlí na brášku. Malej na začátku špatně pil a já většinu času trávila kojením, odstříkáváním a dokrmováním. Ale teď už pěkně papá a hodně spí, tak mám na dceru času dost, snažím se jí hodně věnovat. Říkám jí neustále, jak ji mám ráda a zapojuji ji do péče o syna, ale vůbec se to nelepší. Už to trvá asi 5 měsíců. Myslíte, že může být hyperaktivní nebo jen je to tím narozením sourozence? Jak s ní tedy pracovat? Děkuji. Veronika

Dobrý den, i když se hyperaktivita jako taková nedá ještě u novorozence, nebo velmi malého dítěte diagnostikovat, tak její znaky většinou bývají patrné v chování a projevech dítěte většinou již v tomto útlém věku. Hyperaktivní miminka bývají často dráždivější, plačtivější, mají problém se zklidněním, se spánkem, také vývoj dítěte často neprobíhá zcela plynule, objevuje se například přeskočení některých přirozených vývojových fází, v chování a vývoji dítěte jsou patrné výkyvy. Pokud byla vaše dcera hodné a pohodové miminko a batole, které dobře jedlo a spalo, pak není příliš pravděpodobné, že by se u ní náhle "objevila" či vznikla hyperaktivita. Změna v jejím chování pravděpodobně souvisí s jejím vývojovým obdobím, s příchodem období vzdoru, kdy se dítě snaží prosadit svoji rodící se osobnost a upozorňuje na sebe. Takové chování je v tomto období naprosto přirozené a normální, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu (i když pro rodiče je toto období často náročné). Příchod sourozence zastihl Vaši dcerku právě v tomto období a protože narození dalšího dítěte přináší významnou změnu v zaběhnutém rytmu celé rodiny i staršího dítěte, je reakce na příchod sourozence také zcela přirozená a projevy období vzdoru se příchodem sourozence mohly ještě prohloubit, může se projevovat i žárlivost. Přistupujte tedy k dceři klidně, laskavě, pokračujte v jejím zapojování do péče o sourozence, vysvětlujte jí, proč se s miminkem některé činnosti dělají, povídejte si s ní. Všechny společné činnosti by se však neměly točit kolem péče o mladšího sourozence, věnujte se dcerce také samostatně, vhodné je trávit čas společnou hrou, zaměstnejte ji, aby vybila přebytečnou energii, malé děti rády pomáhají při běžných denních činnostech v domácnosti, mají rády pohybové a rozvíjející aktivity, zvážit můžete i nějaký vhodný kroužek a také mateřskou školku, pokud tam dcera ještě nechodí. Dbejte také na to, že si vyhradíte čas pouze na dceru a někam s ní třeba půjdete (návštěva dětského představení, zoo, společné chození například do cvičení pro matky s dětmi apod.). Do hlídání mladšího sourozence v těchto chvílích zapojte tatínka, nebo někoho dalšího z rodiny. Společně strávené chvíle, kdy Vás má dcera výhradně pro sebe a nemusí se o Vaši péči a pozornost dělit se sourozencem jsou pro ni velmi důležité, obdobně se alespoň někdy samostatně věnujte také mladšímu dítěti. Vývojové období vzdoru odezní samo, tak jak přišlo, důležité je, jak je přečkáte a zvládnete, ve výchově je potřeba hodně trpělivosti, lásky i důslednosti. S pozdravem

Dobrý den, mám dotaz, synovi budou v únoru 2 roky, máme velký problém se stolicí, od malička měl problémy s bolením bříška, nyní když bych s ním ráda trénovala na nočník. Máme problém s každou stolicí, pokaždé když tlačí, běhá po místnosti na špičkách a brečí u toho, někdy má v plíně i světlou krev, někdy brečí i po přebalení, zatím jsem to řešila, mazáním bříška pupíkem a s dětskou lékařkou, ta mi doporučila přípravek duphalac. Ten dávám již 14 dní a stolice je někdy měkčí, někdy není. Již si nevím rady, bojím se, aby to nebyly hemeroidy, syn má okolo řitního otvoru takové dvě zvrásení. Ovoce dávám, syn jí většinou mandarinky, švestky nemá rád, i ovocné přesnídávky jí dobře, džus také pije pomerančový a denně sní pribináček nebo jogurt. Do nočního mléka mu ještě přidávám probiotika, ale už si nevím rady. Potom co byl i docela opruzený, mažu rybilkou a je to v pořádku. Můžete mi prosím poradit, kde může být problém, mohou se u takto malého dítěte objevit již hemeroidy? Děkuji Vám.

Světlá krev na pleně a ve stolici by mohla znamenat prasklinky konečníku, zajděte na chirurgické vyšetření.

Dobrý den. Potřebovala bych si ujasnit některé věci. Nyní jsem doma s ročním synem. RD příspěvek mám nastavený na čerpání v maximální výši do ledna 2018. V práci mám nahlášen pobyt s dítětem do 2 let. Uvažujeme ale o druhém dítěti, pokud se zadaří, tak v roce 2018. Nyní dotazy. Můžu zůstat doma s dítětem i po vyčerpání RD příspěvku, pokud to nahlásím na pojišťovnu a OSSZ jako péči o dítě? Můžu potom do doby nástupu na MD pracovat na Dohodu o provedení práce do výše 10 000,- měsíčně, aniž by to nějak ovlivnilo placení zdravotního a sociálního pojištění? Bude ho za mě stále platit stát, i když si budu přivydělávat? Je tuto Dohodu třeba hlásit zaměstnavateli? Nahlásit zaměstnavateli prodloužení pobytu doma s dítětem? A z čeho se bude vypočítávat výše PPM u druhého dítěte? U prvního dítěte jsem měla shodou okolností velmi hezkou mateřskou, o kterou bych právě nerada u druhého dítěte přišla, pokud by to trochu šlo. Popřípadě jak se zařídit, aby výše mateřské zůstala stejná? Je lepší jiný postup? Děkuji velmi za ochotu a čas, Monika

Dobrý den, pokud máte smlouvu na dobu neurčitou, nemusíte řešit žádost o prodloužení na úřadech, ale stačí se dohodnout se zaměstnavatelem, který pak informace předá dál. Místo Vám musí ze zákona držet 3 roky, takže pokud v této době nastoupíte na další mateřskou, budete pobírat stejnou PPM jako u prvního dítěte.

Na dohodu můžete pracovat, ale je třeba si hlídat roční výši příjmů. Pokud bude do 67.757,- (limit pro rok 2017), pak za Vás platí pojištění stát, protože se jedná o formu vedlejšího pracovního poměru. Pokud byste limit překročila, musela byste pak doplácet sociální a zdravotní pojištění.

Dobrý den ,chci se zeptat, po jaké době od první dávky očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) může dítě nastoupit do školky? Děkuji.

Dobrý den, pokud Vám jde o formální důvody, imunita po očkování nastupuje obvykle za 2-3 týdny. Po 14 dnech by už s akceptací dítěte do kolektivního zařízení neměl být problém. Pokud Vás zajímají odborné důvody, dítě po očkování touto živou vakcínou nepředstavuje pro své okolí infekční hrozbu, žádná absence ve školce kvůli aplikaci vakcíny proto není nutná. 

 

Dobrý den, obracím se na Vás, protože už si nevím rady. Syn má dva roky a devět měsíců, už cca týden dělá hysterické scény před spaním. Usíná sám v posteli, má rozsvíceno, hračky a dostane mlíčko. Čteme pohádku a pomazlíme. Teď se vyžaduje mazlit opakovaně a pak zase čůrat a pak zase mazlit a je úplně nepříčetný, když už řeknu, že je čas jít spát. Jsem zoufalá, pak už křičím a manžel pak křičí na mě. V noci vždy spal špatně a teď už tři měsíce se budí každé tři hodiny. Někdy i hodinu po tom šíleným usnutí. K ránu si ho bereme už k nám, abych se trochu vyspala a myslím, že to tímhle způsobem zkouší už od začátku spánku, aby šel k nám. Prosím, poraďte mi, jak se k tomu mám postavit. Děkuji.

Dobrý den, pokud budete chtít syna odnaučit nežádoucím návykům spojeným s usínáním, které se u něj rozvinuly, pak se budete muset obrnit velkou dávkou trpělivosti a důslednosti. Tím, že synovi nakonec vždy ustoupíte, opakovaně se k němu vracíte a nakonec jej vezmete k vám do postele, pouze jeho chování upevňujete a on svými hysterickými výstupy dosáhne svého. Období vzdoru, do kterého se syn dostává, nebo ve kterém se nachází, vám situaci neusnadňuje. Jedna ze snadnějších cest samozřejmě je ponechat dítě spát s vámi v posteli od počátku. Pokud by syn spal klidně a také vy, tak by to mohlo být řešením, které se vám všem vyplatí. Záleží pouze na vašich hodnotách, dohodě rodičů a vašem výchovném přístupu, jak si ho nastavíte. Pokud však už byl syn zvyklý usínat sám, pak by byla škoda se vracet k nežádoucímu návyku spaní s rodiči v posteli, navíc by vás odnaučování v budoucnu stejně čekalo. 

Dohodněte se proto s manželem, buďte jednotní a trpěliví, stanovte si jasný cíl, například dosáhnout toho, aby chlapec samostatně usínal a vše mu podřiďte, zřejmě přechodně i svoje vlastní pohodlí, protože snadné a jednoduché to nebude. Soustřeďte se přechodně pouze na dosažení tohoto cíle, nechtějte po chlapci, aby se učil nebo zvládal více věcí současně (například hygienu). Večer chlapce uložte obvyklým způsobem, proveďte všechny obvyklé usínací rituály, ke kterým však neustále nepřidávejte další, tímto se dostáváte do začarovaného kruhu typu už nestačí pusinka, čtení a pomazlení, ale deset pusinek, pět pohádek místo jedné a čtyřikrát pomazlení a další den ještě více a ještě více. Dodržte tedy osvědčený ukládací postup (1x), zajistěte hygienické podmínky - vyvětraná místnost, vhodné pohodlné a lehčí pyžamko, uklidňující večerní aktivity, syna uložte a na spaní ve vlastní postýlce trvejte. Pokud se syn bude dožadovat vaší přítomnosti, pak k němu přijďte, ujistěte ho, že je v bezpečí, že ho máte rádi, jen se právě učí spinkat sám, protože je hodný a šikovný kluk, pohlaďte ho a opět odejděte. Pokud přijde do vaší postele, pak mu nedovolte ulehnout a zase ho odveďte do jeho postýlky. Na syna nekřičte, zůstaňte klidní, mluvte na něj tichým a vlídným hlasem. Počítejte dopředu s jeho pláčem a odporem, připravte se na to psychicky, buďte sebejistí a nenechte se zviklat, vy jste ti, kdo stanovují pravidla, ne syn. Důležitá je vaše spolupráce s manželem, abyste v klidu vydrželi oba a nestresovali syna ještě  vašimi hádkami. Vydržte tak dlouho, dokud scény neodezní a syn se nenaučí spávat sám, počítejte s několika probdělými nocemi, doba se přesně nedá odhadnout, u každého dítěte může být různá podle jeho povahy a osobnosti. Za každý i sebemenší pokrok syna chvalte, oceňujte. Ohledně kvality spánku, ta je u každého dítěte jiná, méně či hůře často spávají hodně citlivé děti, děti s hyperaktivními projevy, ale také třeba děti nadprůměrně nadané. Důležitý je především klidný a láskyplný, ale důsledný výchovný přístup. Pokud by potíže dále přetrvávaly, pak by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa k osobní konzultaci, případně k vyšetření syna. S pozdravem 

Dobrý večer, mám dotaz, už si nevím rady s malou. Mám skoro dvouměsíční dceru, a ta při kojení pořád pláče, propíná nožičkya někdy se nechce vůbec přisát. Kapičky dávám probiotický na prdíky. Poslední dobou nechce moc spát. Ještě ke všemu je nastydlá, má rymu a kašle, jak když je zahleněná (občas se nemůže nadechnout). Na rýmu jsme dostali Pamykon a na kašel Prospan. Přijde mi, že to vůbec nezabírá. Doktorka má ke všemu dovolenou. Prosím poraďte. Bartosova

Kojenec s rýmou má často ucpaný nos a při kojení se nemůže nadechovat, proto se pouští a špatně přisává. Napolykané hleny způsobují nadýmání a bolesti bříška. Je třeba nos často čistit a odsávat odsávačkou hlenů - nejlepší je odsávačka na vysavač - před odsáváním je vhodné do nosu kápnout mořskou vodu, nebo fysiologický rozrok, poté odsát a poté kápnout Pamycon. Čištění nosu je u kojenců velmi důležité.

Dobrý den, momentálně jsem v očekávání a nevím si rady se jménem pro dětátko... :( :) Moji přátelé i rodina mi neustále říkají, že mám špatný vkus na jména. Prosím o upřímnou radu, jestli jsou jména Zachriáš či Adolf pěkná... Ostatní mi říkají, že se okolí bude dětátku smát... Děkuji moc Zdislava Kráčilová

Vážená paní Kráčilová, pokud je dotaz míněn vážně, pak nezbývá než odpovědět, že každý rodič má právo zvolit jméno pro své dítě a každé dítě má v budoucnu právo si jej případně změnit. Stran četnosti Vámi vybraných jmen v České republice se můžete podívat na následující prokliky, v případě jména Adolf: http://www.kdejsme.cz/jmeno/Adolf/pocet/, těch bylo v roce 2015 přes 2000 a v případě jména Zachariáš: http://www.kdejsme.cz/jmeno/Zachari%C3%A1%C5%A1/pocet/, těch bylo 57. V Brně si na toto téma můžete zajít na velmi zdařilou hru Jméno v Městském divadle s Alenou Antalovou v jedné z hlavních rolí. Přeji šťastný výběr.

avatar
MUDr. Jana Martincová zakladatelka Babyonline

Dobrý den, prosím o radu s dcerkou 21. měsíců. Je velmi šikovná, bystrá. Máme už téměř 3/4 roku období vzdoru, pořád se jí něco nelíbí, na vše říká hned ne, ale to mě tak netrápí, tím si projít musí. Co mě trápí je to, že dcerka se hodně bojí lidí, nejen cizích,ale i příbuzných - babiček,tetiček i strejdů, které třeba 14 dní neviděla. Tchýně už mi dala najevo, že takovéto chování není přeci normální, aby brečela, když na ní jen promluví. Když si jí nikdo nevšímá třeba venku, v obchodě, na ulici, tak je v pohodě. Když se na ni ale někdo jen podívá nebo nedej bože promluví, začne hned brečet a sápat se po mě. Snažím se s ní chodit co nejvíce i mezi děti, s kterými si také moc nerozumí, jakmile se k ní třeba na klouzačce přiblíží nějaké dítě, začne vyděšeně brečet, aniž by jí někdo něco udělal. Je to v tomto věku normální? Nevím jak v takovéto situaci postupovat. Děkuji za Vaši radu.

Dobrý den, doporučila bych vám projít si nějakou literaturu či internetové portály o psychomotorickém vývoji dítěte, vhodné jsou určitě knihy nestora dětské psychologie pana profesora Zdeňka Matějčka např. "Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte". Alespoň základní orientace ve vývoji dítěte je pro rodiče důležitá, aby na dítě nekladli požadavky neúměrné jeho věku a vývoji a také, aby věděli, jak dítě správně ve vývoji stimulovat a jak reagovat na jeho projevy a potřeby a jak sladit vzájemná očekávání. Období separační úzkosti spadá ve vývoji dítěte cca mezi 7 až 18 měsíc, může se však protáhnout na delší dobu, například v závislosti na pevnosti vztahu k rodičovské osobě. Informací o tomto období, projevech dítěte a o jejich zvládání, bylo již mnoho popsáno, lze je najít také například na stránkách Babyonline, na kterých jste zadávala tento dotaz. Doporučila bych vám proto tyto informace prostudovat, dozvíte se, jak se k dítěti v tomto období chovat a také vás jistě uklidní, že projevy dcery jsou naprosto normální, jen je u ní pravděpodobně toto období posunuté na pozdější dobu. Na toto období separační úzkosti u dítěte v podstatě navazuje období prvního vzdoru, které probíhá zpravidla mezi druhým a třetím rokem dítěte. Jedná se o další posun, kdy si dítě uvědomuje svoji osobu a snaží se separovat od matky, podrobné informace lze nalézt také na zmíněném webu Babyonline. Obecně to, že se dítě naučí používat slůvko "ne" automaticky neznamená nástup období vzdoru. Poskytněte tedy proto dcerce zázemí, které potřebuje, kontakty s ostatními dětmi nepřehánějte, dcerku do nich násilně nenuťte a vyčkejte až toto období samovolně odezní. Čím láskyplněji se k ní budete chovat a věnovat se jí, tím lépe se se svou úzkostí vypořádá. Projevy každého vývojového období jsou samozřejmě ovlivněny i povahou a osobností každého dítěte. Pokud byste měla nějaké pochybnosti o vývoji dcery, pak by bylo vhodné kontaktovat odborníka, dětského psychologa k osobní konzultaci. 

Dobrý den, dceři je teď 6,5 měsíce a chci ji odnaučit uspávání u prsa. Od narození jsme zkoušeli všechny možné metody uspávání, ale vždy to trvalo spoustu hodin a bylo to se strašným pláčem. U prsa mi vždy usnula bez řevu a nejrychleji. Když jeden čas spala hodně málo, tak to pro mě bylo vysvobození. Postupně si na to ale navykla a dnes už uspávám jednom tímto způsobem. V noci se mi ale stále budí každé 2-3 hodiny a dudlík odmítá. Pomůže jedině, když si jí přendám k sobě do postele. Někdy usne po přendání sama, jindy vyžaduje prso na napití a ududlání. Někde jsem četla, že to právě souvisí s tím, že ji uspávám večer u prsa a ona se pak v noci neumí sama uspat. Rozhodně nejsem zastánce Estivillovi metody nechat vyplakat. Docela se mi líbí model nakojit vsedě, položit bdící do postýlky a vracet se jakmile začne plakat. Jenže dcera po chvíli začne tak hystericky plakat, že nepomáhá ani jí utěšit v náručí. A když se to nakonec podaří, tak jakmile ji vracím do postýlky, tak už zas spouští. Není možné ani, abych odešla z místnosti. Dneska jsem to zkoušela u dopoledního spaní a vydržela plakat 2 hodiny (skoro se i dusila). To jsem to pak nevydržela já a nakonec ji uspala v manduce, kde se vzlykem nakonec usnula. Jenže z manducy ji nemůžu přendat, to se vždy vzbudí. Nechci jí ubližovat a cejtim se hrozně, když jí takovýmto řevem působím stres. Je úplně jedno, že vedle ní ležim a zpívám jí písničku. Nechce ani držet za ruku. Chci zeptat na radu, zda s tím mám ještě počkat a odnaučovat ji později? Nebo se to upraví samo? Někde jsem četla, že čím později to člověk odnaučuje, tím je to horší. Nechci, aby to pro ni bylo v budoucnu ještě horší. Děkuji za odpověď.

Navyklé uspávání u prsu se odnaučí velmi těžko. Je třeba postupovat pomalu, nenechat dítě plakat až do vzlyků - jak píšete, že plakala 2 hodiny. Nabízejte dudlík - může se to časem naučit. Zkuste si o problému popovídat s V Vašim pediatrem, nebo psychologem.

Dobrý den, můj syn má 8,5 měsíce a téměř od narození mu pevně zavinuji ruce. Diky tomu spí dobře. Aktuálně většinou od 20 do 6 hodin. Už jsem několikrát zkusila ho uložit bez zavinování, ale vždy spal velmi neklidně, budil se každou půl až hodinu, dokud jsem to uprostřed noci nevzdala a nezavinula ho. Pak spal až do rána. Problém není ani tak usnutí, spíše klidný spánek v noci. Budí ho, i když uvolním pouze jednu ručku. Při zavinováná neprotestuje, usmívá se. Do kdy může dítě zavinování? Je nutné ho to teď odnaučit? Jak? Mockrát děkuji, F.

Nemám zkušenosti se zavinováním dítěte, ale pokud to dítěti vyhovuje a spí klidněji, ponechala bych zavinování do doby, kdy si bude vytahovat ručičky sám. Myslím si, že potřeba volných rukou přijde časem.

Dobrý den, mám dotaz ohledně změny nočního spánku u mého pětiměsíčního syna. Syn je od narození plně kojen, před třemi týdny se mi začal budit již jen na jedno kojení a jeho spaní bylo do té doby velmi klidné. V posledních dvou týdnech se však budí několikrát za noc - stačí mu ale dát dudlík nebo jej přikrýt a ihned usne. Všechno dodržuji pořád stejně (chodí spát v 19 h., usíná s dudlíkem, v pokoji má cca 20 st., tmu, dveře do pokoje nechávám otevřené), tak nevím, kde by mohla být příčina - zda už třeba nepotřebuje úplné ticho ke spánku nebo to může být reakce na druhou dávku očkování (Synflorix, 2.dávka píchnuta 29.11.) nebo příp.úplně něco jiného. Přes den mi spí pořád stejně dobře (celkem přes den naspí cca 2,5 - 4h.), ale noci začínají být hrozné, když se mi co chvíli budí, a hladem, usuzuji, to není, když po chvíli usne. Tak bych Vás chtěla poprosit o radu, jak synovi i sobě udělat zase klidné noci. Děkuji za odpověď.

Změna spánku v noci - časté buzení může souviset s prořezáváním zubů, v té době jsou děti v noci velmi neklidné, stačí jen podat dudlík, nebo pochovat a dítě usne. Nemusí to souviset s očkováním. Zkontrolujte stav dítěte u obvodního lékaře. Pokud bude vše v pořádku, doporučila bych nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, velmi dobře děti zklidňuje a podporuje vyzrávání mozkových funkcí. Je to vitamín skupiny B6. Časté noční buzení neznamená nic vážného a časem se zklidní.

Dobrý den, náš problém začal, když bylo synovi cca 2,5 roku. Nočník odmítal a nijak jsme to ani neřešili - čekali jsme, až bude ten správný čas. V létě jsme mu vzali plenku a vysvětlili, že už bude chodit na nočník. Močení zvládl celkem rychle, ale vyprázdnění stolice byl problém. Tenkrát jsme udělali asi milion chyb, ale vidím to až teď. Stolici pouštěl do slipů. Po několika měsících, co jsme ho kárali za pokakávání, ji začal zatlačovat. Dopracovali jsme to až k obtékání stolice a umazávání slipů. Toto období trvalo cca půl roku. V lednu začal huhňat, kašlat, měl neustále rýmu....prošli jsme ORL, alergologii, gastroenterologii, UZ břicha, test na cystickou fibrózu, odběry krve atd. Ustavičné zahlenění jsme se zatlačováním stolice nespojovali. Nyní 2,5 roku po vysazení plen a začátku našich problémů se prokázalo, že dochází k refluxu Reflux je důsledek zatlačování stolice, tím je neustále zahleněn. Snažím se synovi vysvětlit, že si tím ubližuje, slibuji, chválím. Vždy mi slíbí, že už nebude zatlačovat a vždy to stejně udělá. Bude mu pět let, do školky, na výlety, ven, k babičkám atd. pro zahlenění moc nechodí. Sedíme doma. Mám ještě rok staré dítě. Je nebojácný, hůř se soustředí, opakuji mu, že sladkosti bude moci jíst, až přestane se zatlačováním, stejně tak i do školky (má ji rád). Je mi ho moc líto, chodíme jen po doktorech nebo jsme doma. Už nevím, jak mu to vysvětlit, jak se mám chovat až zjistím, že zase zatlačoval. Když se ho zeptám, proč to dělá, tak jen odpoví, že si chtěl hrát. Nebaví ho se vyprazdňovat a přerušovat kvůli tomu hru. Bolesti při vyprazdňování nemá. Moc nás to všechny trápí a víme, že jsme to způsobili my. Prosím o radu, jak máme k synovi přistupovat. Děkuji

Dobrý den, váš synek by pravděpodobně potřeboval delší psychoterapeutické vedení ke zvládnutí vzniklého problému s vyměšováním, zkušený psychoterapeut by možná dokázal být cenným pomocníkem i celé rodině, které se potíže týkají a trápí ji. Doporučovala bych vám proto kontaktovat nejlépe dětského klinického psychologa, případně bych zvážila i konzultaci u dětského psychiatra, spolupracujte také s vaším pediatrem, postupujte podle doporučení odborných lékařů, ke kterým se synem chodíte. Doma se snažte na „problém“ tolik nesoustředit, nemluvte o něm před synem, jeho potíže stále nerozebírejte, nezveličujte. Naopak se snažte soustředit na dny, či hodiny, minuty, kdy chlapec zvládne mít čisté slipy, případně se podaří mít stolici na WC. Velice tyto chvíle oceňte, chvalte, odměňte. Odměny volte podle toho, co má váš chlapec rád, může si je i sám vymyslet. Nemusí to být vždycky sladkosti, ale třeba oblíbená společná činnost, nálepka, výlet, návštěva, školka apod. Sledujte chování synka při hře, jako maminka jej znáte nejlépe a jistě již máte vypozorované, jak se chová či projevuje, když se mu chce na stolici, nebo kdy se snaží stolici zadržet (většinou se jedná o nějaké tělesné projevy – vrtění se, ošívání, zmlknutí v hovoru...). V těchto chvílích buďte nekompromisní, přerušte synovu hru, jasně a stručně mu sdělte, že je potřeba jít na záchod a odveďte jej. Více již nerozebírejte, po vykonání potřeby velmi chvalte. Syn sám ještě nemá vypěstované takové volní mechanismy, aby dokázal pro něj atraktivní hru přerušit a odejít na záchod sám, takže je potřeba mu v tom pomoci. Vypozorujte, v jaké denní době obvykle syn na velkou potřebu chodí – často to bývá pravidelné a v tuto dobu jej opět na záchod odveďte, povzbuďte. Nemám informace, jak zvládá syn tyto své potíže ve školce, jestli i zde trvají, nebo jestli se při pravidelném školkovém režimu (děti jdou většinou společně na záchod před procházkou, po ní, po spinkání apod.) daří vykonávání stolice lépe, pokud ano, pak komunikujte s učitelkami, co jim pomáhá, snažte se využít také doma. Syn potřebuje klidný a citlivý přístup, nezlobte se na něj, spíše se zaměřte a oceňte i dílčí pozitivní změny, pokroky, nepřítomnost potíží, nekárejte, neslibujte, citově se synem nemanipulujte, stanovujte si postupné a malé cíle, oceňujte jejich splnění.

Dobrý den, před měsícem měla má dcera (jsou jí 2 roky a 7 měsíců) komplikované fibrilní křeče a ležela dvě noci na JIP v nemocnici v Krči, kde sem s ní nemohla zůstat přes noc ale vždy říkali že byla velmi hodná pak jsme strávili jeden den na normálním oddělení a pustili nás domu. Ale od té doby, co nás pustili domů, začala být taková agresivní. Ze začátku mě i několikrát z ničeho nic začala mlátit a řvát na mě, ať jdu pryč. Postupem času, kdy sem se jí snažila vysvětlit, že to nesmí dělat, když přeháněla dostala lehce přes ruku, začala mlátit sebe přes ruce. Jednou se začala drápat na obličeji a dnes po mě začala házet vztekle večeři, když sem jí řekla, aby si vzala bačkůrky. V nemocnici jí dělaly odběr mozkomíšního moku z páteře. Tak se chci zeptat, jestli je to reakce na to, že byla sama v nemocnici nebo po tom zákroku a popřípadě jak postupovat. Mockrát děkuji předem za odpověď.

Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra. 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 759 Kč
Set 5 dětských knížek 0–8 let