Dobrý den, doporučila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám citlivým způsobem pomohl najít příčinu potíží. Podle vašeho popisu chování dcery se mi jeví, že opakované chození na toaletu před spánkem bude spíše jen zástupným problémem. Tedy pokud je dcerka zdravá a nemá například zánět močového měchýře, což můžete nechat zkontrolovat u paní doktorky vyšetřením moči. Příčinou požití po vyloučení zdravotních důvodů může být strach a úzkost dcery ze spaní a z usínání. Tento strach může být vývojově podmíněný a může mít více příčin. Ve věku vaší dcerky cca od pátého roku života mohou děti prožívat strach ze smrti. Je to normální vývojově podmíněný strach, který souvisí s počátkem uvědomění si konečnosti života a vlastní smrtelnosti. Koncept smrti jako takové si dítě plně začne uvědomovat až kolem 12 roku věku. Dítě ve věku 6 let se může bát, že když usne, tak už se neprobudí. Dalším důvodem může být fantazie dítěte, která je v tomto věku magická, dítě nedokáže spolehlivě rozlišit mezi skutečným a fantazijním světem. Různá strašidla a bubáky tedy může považovat za skutečné a bojí se jich. K plnému rozlišení reality a fantazie dochází u dítěte až kolem 10 let věku a u senzitivních děti často až později. Dítě se může také obávat časově dezorientace po probuzení. Asi každý zná pocit, kdy se probudíme a nevíme, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. Je proto dobré, když má dítě nějaké signály, které mu pomohou se časově zorientovat. Třeba budíček, který ráno zazvoní, zatemnění, podle kterého je jasné, že je večer apod. Zkuste si s vaší dcerkou citlivě promluvit, zeptejte se, co by potřebovala, aby dobře usnula a nemusela tak často chodit večer na záchod. Poskytněte jí podporu, pomazlení, setrvejte s ní v pokoji dokud neusne, pokud to bude chtít. Nejedná se o žádnou ostudu, dcera prostě potřebuje překonat toto období. Čím citlivěji k ní budete přistupovat, tím snáze a dříve ho překoná a bude zase usínat v klidu jako dříve. Rozhodně se na ni za její strach nezlobte, buďte trpěliví. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, obecně platí, že pokud má dítě potíže s adaptací na nové prostředí a režim, pak není vhodné časté střídání kolektivních zařízení ani pečovatelů. Vaši situaci můžete řešit buď prostřednictvím stabilní paní na hlídání alespoň několik dopolední v týdnu (např. jako když chodil do soukromé MŠ), nebo je možné poohlédnout se v místě vašeho bydliště po nějaké Dětské skupině s menším množstvím mladších dětí, kde by byli schopni zajistit synovi trpělivý přístup a přijetí. Syn se chová adekvátně svému temperamentu a vývojovému období ve kterém se nachází, kdy ve věku 23 měsíců ještě většina dětí není vývojově a psychicky zralá a připravená na pobyt v kolektivním zařízení. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré se synem navštěvovat různá dětská zařízení (dětská kavárna, koutek, hřiště), aby se rozvíjel a podporoval jeho kontakt s dětmi a jeho sociální dovednosti. Takto malé dítě přijímá věci tak, jak mu je předkládají dospělí, proto je potřeba syna na příchod sourozence přiměřeně jeho věku co nejlépe připravit a zapojit jej do péče, aby si připadal při péči o sourozence důležitý, ale zároveň  nezapomínat na jeho potřeby (protože je také ještě malý) a snažit se jej neupozaďovat. Ke spojení nástupu do kolektivního zařízení s příchodem sourozence někdy u dětí dochází ve formě žárlivosti na mladšího sourozence, který zůstává doma s maminkou zatímco starší odchází a projevuje se často odmítáním docházky do předškolního zařízení. Postupujte podle reakcí vašeho dítěte tak, aby nebyl syn novou situací příliš znejistěn a zasažen. Příchod nového sourozence je pro dítě i pro celou rodinu velkou změnou a zásahem do jeho dosavadního života, nástup do předškolního zařízení je pro dítě také zátěžová situace, není proto vhodný souběh těchto událostí. Přesná doba, kdy počkat, se však obecně nedá doporučit, záleží na konkrétní situaci a povaze dítěte, jak dokáže zvládat zátěžové situace, pobyt v kolektivu, na jeho temperamentu a vyspělosti.

Dobrý den, prakticky všechny budoucí maminky prožívají jisté obavy o zdraví a vývoj děťátka v době těhotenství a určitá míra obav je přirozená. Pokud však tyto obavy a úzkostné prožívání začnou být nad rámec racionálního zdůvodnění, máte například poruchy spánku, jídla, nadměrně se strachujete či hlídáte, vyskytují se u vás panické obavy, strachy, pak bych vám při přetrvávání obav bez faktického základu pro jistotu doporučila konzultaci u odborníka - klinického psychologa, který se věnuje úzkostným stavům. O kontakt můžete zkusit požádat svého ošetřujícího lékaře v poradně pro nastávající maminky, je výhodné, aby klinický psycholog měl zkušenosti s těhotnými ženami. Ohledně toxoplasmósy a zvětšování uzlin konzultujte se svým ošetřujícím lékařem či se svým gynekologem. Konzultovat s lékařem bych doporučila také vámi tak často uváděné používání domácího ultrazvuku, vzhledem k možným účinkům na vyvíjející se plod. 

Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, váš synek by pravděpodobně potřeboval delší psychoterapeutické vedení ke zvládnutí vzniklého problému s vyměšováním, zkušený psychoterapeut by možná dokázal být cenným pomocníkem i celé rodině, které se potíže týkají a trápí ji. Doporučovala bych vám proto kontaktovat nejlépe dětského klinického psychologa, případně bych zvážila i konzultaci u dětského psychiatra, spolupracujte také s vaším pediatrem, postupujte podle doporučení odborných lékařů, ke kterým se synem chodíte. Doma se snažte na „problém“ tolik nesoustředit, nemluvte o něm před synem, jeho potíže stále nerozebírejte, nezveličujte. Naopak se snažte soustředit na dny, či hodiny, minuty, kdy chlapec zvládne mít čisté slipy, případně se podaří mít stolici na WC. Velice tyto chvíle oceňte, chvalte, odměňte. Odměny volte podle toho, co má váš chlapec rád, může si je i sám vymyslet. Nemusí to být vždycky sladkosti, ale třeba oblíbená společná činnost, nálepka, výlet, návštěva, školka apod. Sledujte chování synka při hře, jako maminka jej znáte nejlépe a jistě již máte vypozorované, jak se chová či projevuje, když se mu chce na stolici, nebo kdy se snaží stolici zadržet (většinou se jedná o nějaké tělesné projevy – vrtění se, ošívání, zmlknutí v hovoru...). V těchto chvílích buďte nekompromisní, přerušte synovu hru, jasně a stručně mu sdělte, že je potřeba jít na záchod a odveďte jej. Více již nerozebírejte, po vykonání potřeby velmi chvalte. Syn sám ještě nemá vypěstované takové volní mechanismy, aby dokázal pro něj atraktivní hru přerušit a odejít na záchod sám, takže je potřeba mu v tom pomoci. Vypozorujte, v jaké denní době obvykle syn na velkou potřebu chodí – často to bývá pravidelné a v tuto dobu jej opět na záchod odveďte, povzbuďte. Nemám informace, jak zvládá syn tyto své potíže ve školce, jestli i zde trvají, nebo jestli se při pravidelném školkovém režimu (děti jdou většinou společně na záchod před procházkou, po ní, po spinkání apod.) daří vykonávání stolice lépe, pokud ano, pak komunikujte s učitelkami, co jim pomáhá, snažte se využít také doma. Syn potřebuje klidný a citlivý přístup, nezlobte se na něj, spíše se zaměřte a oceňte i dílčí pozitivní změny, pokroky, nepřítomnost potíží, nekárejte, neslibujte, citově se synem nemanipulujte, stanovujte si postupné a malé cíle, oceňujte jejich splnění.